JEŽÍŠ KRISTUS své následovníky učil: „Budete se tedy modlit takto: ‚Náš Otče v nebesích, ať je posvěceno tvé jméno. Ať přijde tvé království. Ať se stane tvá vůle, jako v nebi, tak i na zemi.‘“ (Matouš 6:9, 10) Tato modlitba, mnoha lidem známá jako Otčenáš nebo Pánova modlitba, objasňuje účel Božího Království.

Prostřednictvím Království bude posvěceno Boží jméno. Bude očištěno od veškeré pohany, která na něm ulpěla kvůli vzpouře Satana a lidí. To je velmi důležité. Štěstí všech inteligentních tvorů totiž závisí na tom, zda budou považovat Boží jméno za posvátné a zda budou ochotně uznávat, že Jehova má právo vládnout. (Zjevení 4:11)

Království je zřízeno i proto, aby ‚se stala Boží vůle, jako v nebi, tak i na zemi‘. Co je tou vůlí? Aby byl mezi Bohem a lidmi obnoven dobrý vztah, o nějž Adam přišel. Prostřednictvím Království také Svrchovaný Panovník Jehova uskuteční svůj záměr — nastolit pozemský ráj, v němž se budou dobří lidé moci těšit z věčného života. Ano, Boží Království napraví všechny škody způsobené prvotním hříchem a uskuteční Boží láskyplný záměr se zemí. (1. Jana 3:8) Království a to, čeho dosáhne, ve skutečnosti tvoří hlavní námět Bible.

Boží Království je skutečná vláda disponující ohromnou mocí. Prorok Daniel nám lehce poodhalil, jak velkou moc tato vláda má. Kdysi dávno předpověděl: „Nebeský Bůh [zřídí] království, které . . . rozdrtí a ukončí všechna [lidská] království.“ Boží Království navíc „nebude nikdy zničeno“, na rozdíl od lidských vlád, jež v průběhu dějin povstávaly a následně upadaly v zapomnění. (Daniel 2:44) To ale není všechno. Toto Království totiž převyšuje jakoukoli lidskou vládu v mnoha dalších ohledech.

Boží Království má toho nejlepšího Krále.

Uvažujme o tom, kdo je tímto Králem. Danielovi byl dán „sen a vidění“, v němž spatřil Panovníka Božího Království. Byl to „někdo podobný synu člověka“ a byl přiveden před Všemohoucího Boha a bylo mu dáno trvalé „panství a důstojnost a království“. (Daniel 7:1, 13, 14) Tento Syn člověka není nikdo jiný než Ježíš Kristus — Mesiáš. (Matouš 16:13–17) Jehova Bůh jmenoval vlastního Syna, Ježíše, Králem svého Království. Když byl Ježíš na zemi, řekl ničemným farizeům: „Boží království je ve vašem středu.“ Tím měl na mysli, že on, budoucí Král tohoto Království, je nyní přítomen mezi nimi. (Lukáš 17:21)

Kdo z lidí by se mohl vyrovnat Ježíšovi jako Panovníkovi? Ježíš už prokázal, že je zcela spravedlivý, spolehlivý a soucitný vůdce. Evangelia jej popisují jako muže činu, který  je zároveň velmi vřelý a projevuje hluboké city. (Matouš 4:23; Marek 1:40, 41; 6:31–34; Lukáš 7:11–17) Navíc vzkříšený Ježíš nemůže zemřít ani ho nesvazují žádná lidská omezení. (Izajáš 9:6, 7)

Ježíš a jeho spolukrálové vládnou z vyvýšeného místa.

Daniel ve svém vidění spatřil také to, že „království a panství . . . byly dány lidu, jímž jsou svatí“. (Daniel 7:27) Ježíš nevládne sám. Jsou s ním ti, kdo panují jako králové a slouží jako kněží. (Zjevení 5:9, 10; 20:6) Apoštol Jan o nich napsal: „Viděl jsem, a pohleďme, Beránek stál na hoře Sion a s ním sto čtyřicet čtyři tisíce těch, . . . kdo byli koupeni ze země.“ (Zjevení 14:1–3)

Beránkem je Ježíš Kristus ve svém královském postavení. (Jan 1:29; Zjevení 22:3) Hora Sion se vztahuje na nebe. * (Hebrejcům 12:22) A právě z nebe vládne Ježíš a jeho 144 000 spolukrálů. Jde o skutečně vyvýšené místo! Odtud mohou vidět mnohem více. Protože se jejich sídlo nachází v nebi, je ‚Boží království‘ nazýváno také ‚nebeské království‘. (Lukáš 8:10; Matouš 13:11) Žádné zbraně, dokonce ani žádný nukleární útok, nemohou tuto nebeskou vládu ohrozit nebo svrhnout. Je neporazitelná a naplní účel, pro který ji Jehova zřídil. (Hebrejcům 12:28)

Boží Království má na zemi důvěryhodné zástupce.

Jak to víme? V Žalmu 45:16 se uvádí: „Ustanovíš . . . knížata po celé zemi.“ Slova tohoto proroctví jsou určena Božímu Synovi. (Žalm 45:6, 7; Hebrejcům 1:7, 8) Knížecí zástupce tedy ustanoví samotný Ježíš Kristus. Můžeme si být jisti, že budou věrně jednat podle jeho pokynů. I dnes se muži, kteří jsou způsobilí sloužit v křesťanském sboru jako starší, učí, aby se ‚nevypínali‘ nad své spoluvěřící, ale aby je chránili, občerstvovali a utěšovali. (Matouš 20:25–28; Izajáš 32:2)

Království má spravedlivé poddané.

Jsou v Božích očích bezúhonní a přímí. (Přísloví 2:21, 22) „Mírní, ti budou vlastnit zemi,“ píše se v Bibli, „a vskutku naleznou své největší potěšení v hojnosti pokoje.“ (Žalm 37:11) Poddaní Království jsou mírní — jsou pokorní, laskaví a ochotní přijímat poučení. Duchovní věci jsou u nich na prvním místě. (Matouš 5:3) Chtějí dělat to, co je správné, a reagují na Boží vedení.

Boží Království má nejlepší zákony.

Zákony a zásady tohoto Království pocházejí od samotného Jehovy Boha. Přehnaně nás neomezují, naopak nám přinášejí prospěch. (Žalm 19:7–11) Mnozí lidé již mají užitek z toho, že žijí podle Jehovových spravedlivých požadavků. Například uplatňování biblických rad pro manžely, manželky a děti zlepšuje náš rodinný život. (Efezanům 5:33–6:3) Posloucháme-li příkaz, abychom ‚si oblékli lásku‘, naše vztahy s druhými lidmi se zkvalitňují. (Kolosanům 3:13, 14) Když žijeme podle biblických zásad, rozvíjíme také dobré pracovní návyky a získáváme vyrovnaný názor na peníze. (Přísloví 13:4; 1. Timoteovi 6:9, 10) To, že se neopíjíme, nedopouštíme se sexuální nemravnosti, nezneužíváme tabák a nebereme drogy, nám pomáhá chránit naše zdraví. (Přísloví 7:21–23; 23:29, 30; 2. Korinťanům 7:1)

Boží Království je vláda ustanovená Bohem. Král — Mesiáš, tedy Ježíš Kristus — a všichni jeho spoluvládcové mají před Bohem odpovědnost jeho spravedlivé zákony a láskyplné zásady podporovat. Poddaní Království, včetně jeho pozemských zástupců, nacházejí potěšení v tom, že mohou  podle Božích zákonů žít. Pro vládce a poddané Království se tak uctívání Boha stává tím nejdůležitějším v životě. Proto je Království pravou teokracií — Boží vládou. Tato vláda jistě splní účel, pro nějž byla zřízena. Kdy však má Boží Království, známé také jako mesiášské Království, začít vládnout?

K tomu, abychom pochopili, kdy Království začíná vládnout, nám hodně pomohou Ježíšova slova: „Jeruzalém bude pošlapáván národy, dokud se nenaplní ustanovené časy národů.“ (Lukáš 21:24) Jeruzalém byl jediným městem na zemi, které bylo přímo spojeno s Božím jménem. (1. Královská 11:36; Matouš 5:35) Stal se hlavním městem pozemského království schváleného Bohem. Jeruzalém měl být pošlapáván národy v tom smyslu, že panství Boha nad jeho lidem mělo být přerušeno panováním světských vlád. Kdy se to mělo začít dít?

Poslednímu králi, který seděl na Jehovově trůně v Jeruzalémě, bylo řečeno: „Odstraň turban a sejmi korunu. . . . Jistě [to] nebude patřit nikomu, dokud nepřijde ten, kdo má zákonné právo, a jemu to dám.“ (Ezekiel 21:25–27) Koruna měla být z hlavy tohoto krále sejmuta a období, kdy Bůh panoval nad svým lidem, mělo být přerušeno. To se stalo v roce 607 př. n. l., když Babylóňané zničili Jeruzalém. Přišly „ustanovené časy“, během nichž nebyla na zemi vláda, která by zastupovala Boží panství. Teprve na konci těch časů měl dát Jehova panovnickou moc tomu, „kdo má zákonné právo“ — Ježíši Kristu. Jak dlouhé toto období mělo být?

Jedno proroctví z biblické knihy Daniel uvádí: „Podetněte strom a zkazte jej. Nechte však v zemi pařez, ale se železným a měděným opásáním, . . . dokud nad ním nepřejde sedm časů.“ (Daniel 4:23) Jak uvidíme dále, zde zmíněných „sedm časů“ je stejně dlouhé období jako „ustanovené časy národů“.

V Bibli stromy někdy znázorňují jednotlivce, panovníky a království. (Žalm 1:3; Jeremjáš 17:7, 8; Ezekiel 31. kapitola) Symbolický strom „bylo . . . vidět na nejzazší konec celé země“. (Daniel 4:11) Panství, které je představováno stromem, jenž měl být podetnut a opásán, tedy dosahuje až „k nejzazšímu konci země“ — zahrnuje celé království lidstva. (Daniel 4:17, 20, 22) Strom proto znázorňuje Boží svrchované panství, zejména ve vztahu k zemi. Toto panství se nějaký čas projevovalo v podobě království, které Jehova ustanovil nad izraelským národem. Symbolický strom byl poražen a na pařez byly dány železné a měděné pásy, aby nemohl růst. To naznačovalo, že vláda, která na zemi zastupovala Boží panství, přestane existovat. K tomu došlo v roce 607 př. n. l.  Nemělo to však trvat neomezenou dobu. Strom měl zůstat opásán, dokud nepřejde „sedm časů“. Na konci toho období měl Jehova předat panství zákonnému dědici, Ježíši Kristu. Je zřejmé, že „sedm časů“ a „ustanovené časy národů“ se vztahují na stejné časové období.

Bible nám pomáhá určit, jak dlouho „sedm časů“ trvá. Ukazuje, že 1 260 dnů je stejně dlouhých jako „čas [jeden čas] a časy [dva časy, množné číslo] a půl času“ — dohromady tedy tři a půl „času“. (Zjevení 12:6, 14) To znamená, že dvojnásobné období, neboli sedm časů, je 2 520 dnů.

Počítáme-li 2 520 doslovných dnů od roku 607 př. n. l., dostáváme se do roku 600 př. n. l. Sedm časů však trvalo mnohem déle. Probíhaly ještě v době, kdy Ježíš mluvil o ‚ustanovených časech národů‘. Sedm časů je tedy prorocké období. Proto musíme uplatnit biblické pravidlo „den za rok“. (4. Mojžíšova 14:34; Ezekiel 4:6) V tom případě sedm časů, po které světské mocnosti vykonávaly vládu nad zemí, aniž do toho Bůh zasahoval, trvá 2 520 let. Když těchto 2 520 let počítáme od roku 607 př. n. l., dostáváme se do roku 1914 n. l. To je rok, kdy „ustanovené časy národů“ neboli sedm časů skončily. Ježíš Kristus tedy začal vládnout jako Král Božího Království v roce 1914.

Mesiášské Království již tedy bylo v nebi zřízeno. Měli bychom se snad i nadále modlit o to, aby přišlo, jak to ve vzorové modlitbě učil Ježíš? (Matouš 6:9, 10) To jistě ano. Tato prosebná žádost je vhodná a stále má hluboký význam. Boží Království svoji moc vzhledem k zemi teprve plně projeví.

Až se to stane, věrní lidé zažijí skutečně velké požehnání. „Sám Bůh bude s nimi,“ píše se v Bibli, „a setře jim každou slzu z očí a smrt již nebude a nebude již ani truchlení ani křik ani bolest. Dřívější věci pominuly.“ (Zjevení 21:3, 4) V tom čase „žádný usedlík neřekne: ‚Jsem nemocný.‘“ (Izajáš 33:24) Ti, kdo se líbí Bohu, se budou těšit z věčného života. (Jan 17:3) Zatímco čekáme na splnění těchto a jiných úžasných proroctví, jež jsou obsažena v Bibli, ‚neustále hledejme nejprve království a Boží spravedlnost‘. (Matouš 6:33)