Duchovní budování v „Kamenném domě“

Název této africké země znamená „Kamenný dům“. Je to země proslulá Viktoriinými vodopády a rozmanitou faunou. Jsou v ní však i ty největší lidmi postavené starověké budovy v celé Africe na jih od Sahary. Středem této země se táhne žulová náhorní plošina. Díky mírnému klimatu je zde úrodná půda s bujnou vegetací. Mluvíme o Zimbabwe, které je domovem asi 12 milionů lidí.

ODKUD ten název „Kamenný dům“? V roce 1867 lovec a badatel Adam Renders náhodně narazil na velké kamenné stavby rozprostírající se na 720 hektarech půdy. Cestoval tenkrát po africké stepi, kde se domy stavěly obvykle z bláta, kůlů a travinových došků. Tehdy objevil kamenné zříceniny rozlehlého města, kterému se dnes říká Great Zimbabwe.

Rozvaliny se nacházejí přímo na jih od oblasti nyní známé jako Masvingo. Některé zdi jsou přes 9 metrů vysoké a jsou tvořené žulovými kameny, jež jsou poskládány jeden na druhém bez použití malty. V rozvalinách se nachází také neobvyklá kuželová věž vysoká asi 11 metrů, přičemž její základna má průměr 6 metrů. Přesný účel této stavby zůstává zahalen tajemstvím. Zřícenina pochází zřejmě z 8. století n. l., ale z dostupných dokladů vyplývá, že toto místo bylo osídleno už stovky let předtím.

V roce 1980 tato země, tehdy známá jako Rhodesie, získala nezávislost na Británii a byla  přejmenována na Zimbabwe. Její obyvatelstvo tvoří převážně dvě etnické skupiny — Šonové, jichž je většina, a Ndebelové. Lidé jsou zde pohostinní, což mnohdy pociťují i svědkové Jehovovi při své evangelizační činnosti vykonávané dům od domu. Někdy se stane, že ještě před tím, než obyvatel domu zjistí, kdo je za dveřmi, pohotově na zaklepání odpoví slovy: „Dále“ a „Prosím, posaďte se“. Většina obyvatel Zimbabwe má hlubokou úctu k Bibli a často trvají na tom, aby během biblického rozhovoru děti seděly u toho a naslouchaly.

Šíření zprávy, která buduje a přináší útěchu

Když se ve sdělovacích prostředcích mluví o Zimbabwe, často je slyšet slova jako „AIDS“ a „sucho“. Šíření AIDS má na obyvatelstvo i ekonomiku zemí subsaharské Afriky zdrcující dopad. Pacienty v nemocnicích jsou převážně lidé nakažení virem HIV. Tato nemoc zničila rodinný život mnoha lidí.

Svědkové Jehovovi se snaží lidem v Zimbabwe pomáhat, a proto jim horlivě oznamují, že tím nejlepším způsobem života je řídit se Božími měřítky stanovenými v Bibli. Boží slovo například říká, že sexuální důvěrnosti jsou darem od Boha a že člověk by si jich měl užívat jen v rámci manželství, že Bůh odsuzuje homosexualitu a že krevní transfuze nebo byť i příležitostné braní takzvaných měkkých drog je v Jehovově zákoně zakázáno. (Skutky 15:28, 29; Římanům 1:24–27; 1. Korinťanům 7:2–5; 2. Korinťanům 7:1) Svědkové Jehovovi sdělují lidem také zprávu o spolehlivé naději a zdůrazňují přitom, že pod vládou Božího Království budou již brzy odstraněny veškeré nemoci. (Izajáš 33:24)

Humanitární pomoc

Sucho si během posledního desetiletí vybralo na Zimbabwe krutou daň. Divoká zvířata kolabovala kvůli hladu a dehydrataci. Dobytek vymíral po statisících kusů. Požáry zpustošily nespočetné hektary lesů, které byly zdrojem stavebního dříví. Mnoho dětí i starších osob zahynulo v důsledku podvýživy. Dokonce i v mohutné řece Zambezi bylo tak málo vody, že to ohrožovalo provoz tamních hydroelektráren.

Svědkové Jehovovi na takové pohromy reagovali tím, že v různých částech země zřídili osm výborů pro humanitární pomoc. Cestující dozorci při návštěvách sborů zjišťovali, co spolukřesťané potřebují. Získané informace pak předali příslušnému humanitárnímu výboru. Jeden cestující dozorce uvedl: „Během posledních pěti let jsme distribuovali přes tisíc tun kukuřice, deset tun sušených ryb a stejné množství fazolí. Naši duchovní bratři zpracovali dvě tuny mufušvy [sušené zeleniny]. Rozdali jsme také velké množství darovaného oblečení a rovněž potřebné finanční prostředky.“ Jiný cestující dozorce poznamenal: „Když přemýšlím o všech těch těžkostech, které jsme zažili při obstarávání souhlasu od úřadů v Zimbabwe a v Jižní Africe, abychom mohli humanitární pomoc přivézt, a když k tomu ještě přidám ten všudypřítomný nedostatek pohonných hmot potřebných k uskutečnění transportu oněch životně důležitých zásob, musím říct, že to je pro mě jen dalším ujištěním o splňování Ježíšových slov, že náš nebeský  Otec ví, že to všechno potřebujeme.“ (Matouš 6:32)

Jak ale sami cestující dozorci zvládají službu ve vyprahlých oblastech? Někteří si s sebou nosí potraviny, které mají nejen pro svou vlastní potřebu, ale i pro rodiny, u nichž jsou ubytováni. Jeden cestující dozorce napsal, že dvě křesťanky se radily, jestli ukončí kazatelskou službu, aby se postavily do fronty na příděl humanitární pomoci, kterou tam měla vláda zaslat. Rozhodly se, že budou důvěřovat Jehovovi, ve službě zůstanou a že se pak uvidí. Ten den žádná humanitární pomoc nedorazila.

Nazítří bylo křesťanské shromáždění a sestry byly postaveny před podobné rozhodnutí. Půjdou na shromáždění, nebo si půjdou stoupnout do fronty na humanitární pomoc? Sestry daly přednost důležitějším věcem, a proto šly na shromáždění do sálu Království. (Matouš 6:33) Když zpívaly závěrečnou píseň, uslyšely zvuk blížícího se kamionu. Potřebné zásoby byly doručeny přímo tam, a to prostřednictvím bratrů z výboru pro humanitární pomoc. Věrní svědkové Jehovovi, kteří na to shromáždění přišli, jásali radostí a byli velmi vděční.

Láska buduje

Bratři projevili laskavost i vůči lidem, kteří nejsou členy křesťanského sboru, a díky tomu se jim naskytly příležitosti vydat znamenité svědectví. Jeden cestující dozorce v oblasti Masvingo byl společně s některými místními svědky v kazatelské službě. Všiml si, že u cesty leží nějaké děvče. Svědkové si uvědomili, že ta dívka je vážně nemocná, protože téměř nemohla mluvit a měla velmi roztřesený hlas. Jmenovala se Hamunyari, což v šonštině znamená „Nestydíte se?“. Bratři vyrozuměli, že ji tam opustili její spoluvěřící, kteří šli na nějaký náboženský obřad do hor. Svědkové dívce ochotně pomohli a donesli ji do blízké vesnice.

Tam někteří místní lidé Hamunyari znali, a tak poprosili její příbuzné, aby si pro ni přišli. O svědcích Jehovových vesničané řekli: „Tohle je pravé náboženství. Tohle je ta láska, kterou mají křesťané projevovat.“ (Jan 13:35) Před odchodem dali bratři Hamunyari traktát Chtěli byste o Bibli vědět více? *

Následující týden zmíněný cestující dozorce sloužil ve sboru, který se nachází v oblasti, kde Hamunyari bydlela. Chtěl zjistit, jestli se domů dostala bezpečně. Celá rodina byla velmi šťastná, že jej i místní bratry vidí. Hamunyariini rodiče řekli: „Vy jste to pravé náboženství. Zachránili jste naší dceři život. Vždyť jinak by u té cesty zemřela!“ Členů její církve se zeptali: „To jste se ani trochu nestyděli, když jste ji tam nechali umírat? Její jméno se hodí na vás!“ Svědkové si s rodinou Hamunyari popovídali o Bibli a nechali jim také nějakou biblickou literaturu. Rodina pak pozvala bratry na další návštěvu a souhlasila s biblickým studiem. Někteří z jejích členů se dřív proti svědkům stavěli, ale teď změnili názor. Jeden z nich, Hamunyariin švagr, býval v té oblasti představeným své církve. Biblické studium však přijal i on.

Budování sálů pro uctívání Boha

Jeden inspirovaný starověký básník napsal: „Bože, . . . má duše opravdu po tobě žízní. . . .  V zemi suché a vyčerpané, kde není voda.“ (Žalm 63:1) Tato slova obzvlášť platí o mnoha obyvatelích Zimbabwe. Bojují sice s doslovným suchem, ale duchovně žízní po Bohu a jeho dobrotě. Je to vidět z výsledků, kterých v křesťanské službě svědkové Jehovovi dosáhli. Když se Zimbabwe v roce 1980 osamostatnilo, ve 476 sborech sloužilo zhruba 10 000 zvěstovatelů. Nyní, asi o 27 let později, se počet činných svědků ztrojnásobil a počet sborů je téměř dvojnásobný.

Jen málokterý sbor však má nějakou vlastní budovu, kde by místní svědkové mohli uctívat Boha. V lednu 2001 se ve svém sále Království scházelo jen 98 z celkového počtu více než 800 sborů, které v Zimbabwe jsou. Mnohé sbory konají svá shromáždění pod stromy nebo ve skromných chýších postavených z kůlů. Stěny takových chýší bývají omítnuté blátem a střecha je obvykle vyrobena z travinových došků.

Celosvětové společenství křesťanů zaslalo svědkům v Zimbabwe štědré dary a přijeli sem i mnozí dobrovolníci, aby místním bratrům pomohli rozběhnout stavební program, díky němuž si budou moct i další sbory postavit skromné ale důstojné sály Království. Mnoho křesťanů ze zámoří majících zkušenosti ve stavebnictví si zařídilo věci tak, aby do Zimbabwe mohli odjet a spolupracovat s místními dobrovolníky. Jeden z tamních svědků napsal: „Ze srdce děkujeme všem bratrům a sestrám z tolika zemí, kteří nám do Zimbabwe přijeli pomáhat s budováním těch krásných sálů Království. A vám ostatním děkujeme za dary do fondu na sály Království, díky nimž je to všechno možné dělat.“

Ve východní části této země se jeden sbor 50 let scházel pod obrovským baobabem. Když se křesťanští starší dozvěděli, že se má postavit opravdový sál, přinejmenším jeden z nich neudržel slzy dojetí. V nedalekém sboru jeden 91letý starší řekl: „Už tak dlouho volám k Jehovovi, aby se něco podobného stalo!“

Spousta lidí se pochvalně vyjadřuje o tom, s jakou rychlostí bývají tyto pěkné budovy postaveny. Jeden přihlížející řekl: „Vy stavíte ve dne, ale Bůh určitě staví i v noci!“ Nepřehlédnutelná je rovněž jednota a radost těchto pracovníků. Doteď se po celém Zimbabwe postavilo přes 350 zděných sálů Království. V nich se schází celkem 534 sborů.

V Zimbabwe však pokračuje hlavně duchovní budování. Když přemýšlíme o tom, čeho se už dosáhlo, vyvolává to v nás vděčnost Jehovovi, který je zdrojem takového požehnání. Ano, „pokud Jehova sám nestaví dům, není to k ničemu, že na něm jeho stavitelé tvrdě pracovali“. (Žalm 127:1)

[Poznámka pod čarou]

[Mapy na straně 9]

(Úplný, upravený text — viz publikaci)

ZIMBABWE

HARARE

Masvingo

Great Zimbabwe

[Obrázek na straně 9]

Kuželová věž

[Obrázek na straně 12]

Nový sál Království, sbor Concession

[Obrázek na straně 12]

Členové sboru Lyndale před svým novým sálem Království

[Podpisky obrázku na straně 9]

Zřícenina se schody: ©Chris van der Merwe/AAI Fotostock/age fotostock; vložený obrázek věže: ©Ingrid van den Berg/AAI Fotostock/age fotostock