Starověcí písaři a Boží slovo

HEBREJSKÁ písma byla dopsána koncem 5. století př. n. l. V následujících staletích se starostlivými opatrovníky hebrejského textu stali židovští učenci, především soferim a později masoreti. Nejstarší biblické knihy však byly sepsány už v době Mojžíše a Jozua, kteří žili tisíc let před soferim. Materiál, na němž byly tyto knihy zapsány, ale podléhal zkáze, takže svitky musely být mnohokrát opisovány. Co víme o písařích z té dávné doby? Byli i ve starověkém Izraeli zruční opisovači?

Nejstarší biblické rukopisy, které jsou dnes k dispozici, byly nalezeny mezi svitky od Mrtvého moře, jež pocházejí ze 3. a 2. století př. n. l. „Žádné dřívější opisy kterékoli části Bible nemáme,“ vysvětluje profesor Alan R. Millard, který se zabývá studiem blízkovýchodních jazyků a archeologie. Dodává však: „Od okolních kultur se můžeme dozvědět, jak starověcí písaři pracovali, a tyto vědomosti nám mohou pomoci při hodnocení hebrejského textu a jeho dějin.“

Práce starověkého písaře

Před čtyřmi tisíci lety byly v Mezopotámii sepisovány texty historické, náboženské, právní, vědecké i literární. Školy pro písaře vzkvétaly a k předmětům, které se tam učily, patřilo i věrné opisování textu. V babylónských textech, které byly znovu a znovu opisovány během období tisíce i více let, dnes vědci nacházejí jen velmi málo změn.

Povolání písaře však nebylo omezeno jen na Mezopotámii. The Oxford Encyclopedia of Archaeology in the Near East uvádí: „Babylónský písař z poloviny druhého tisíciletí př. n. l. by se pravděpodobně cítil doma v kterémkoli z mnoha písařských center roztroušených po celé Mezopotámii, Sýrii, Kanaánu, a dokonce i v Egyptě.“ *

V době Mojžíše se povolání písaře těšilo mimořádné úctě v Egyptě. Písaři neustále opisovali různá literární díla. Tato činnost je zobrazována na malbách v egyptských hrobkách, které jsou staré více než čtyři tisíce let. O písařích z této dávné doby výše citovaná encyklopedie říká: „Do druhého tisíciletí  př. n. l. sestavili kánon literatury, který byl obrazem velkých civilizací Mezopotámie a Egypta, a vytvořili etický kodex profesionálního písaře.“

K ‚etickému kodexu‘ patřilo i používání kolofonu. Byl to dodatek k hlavnímu textu, v němž bylo uvedeno jméno písaře a jméno majitele tabulky, datum, zdroj původního textu, ze kterého byla tabulka opsána, počet řádků a další informace. Velmi často písař dodával tato slova: „Sepsáno a zkontrolováno podle originálu.“ Tyto podrobnosti svědčí o tom, že starověkým písařům záleželo na přesnosti.

Výše citovaný profesor Millard uvádí: „Je patrné, že písaři se drželi určitého postupu, ke kterému patřily i kontroly a opravy. Součástí postupu byly mechanismy, které měly zabránit chybám. Některé z těchto mechanismů, konkrétně počítání řádků a slov, se znovu objevují v tradicích masoretů v raném středověku.“ V době Mojžíše a Jozua tedy na Středním východě již bylo běžné dbát při opisování na pečlivost a přesnost.

Byli zruční opisovači i mezi Izraelity? O čem svědčí samotná Bible?

Písaři ve starověkém Izraeli

Mojžíš vyrůstal jako člen faraonovy domácnosti. (2. Mojžíšova 2:10; Skutky 7:21, 22) Podle názoru egyptologů patřila k Mojžíšovu vzdělání i znalost egyptského písma a přinejmenším některé dovednosti písařů. Profesor James K. Hoffmeier ve své knize Israel in Egypt uvedl: „Existují důvody věřit biblické tradici, že Mojžíš dokázal zaznamenávat události a sestavovat cestovní deník a že ovládal i další dovednosti písařů.“ *

 Bible mluví i o dalších starověkých Izraelitech, kteří měli písařské dovednosti. Publikace The Cambridge History of the Bible uvádí, že Mojžíš „jmenoval gramotné úředníky . . ., aby zapisovali rozhodnutí a vedli záznamy o organizačním uspořádání lidu“. Tento závěr je založen na 5. Mojžíšově 1:15, kde Mojžíš říká: „Vzal jsem tedy hlavy vašich kmenů . . . a dosadil jsem je nad vámi jako hlavy, velitele tisíců a velitele set a velitele padesáti a velitele deseti a úředníky vašich kmenů.“ Kdo byli tito úředníci?

Hebrejské slovo překládané jako „úředník“ se v biblických textech, jež se týkají doby Mojžíše a Jozua, objevuje mnohokrát. Různí učenci vysvětlují význam tohoto slova jako „tajemník pro zaznamenávání“, „ten, kdo ‚píše‘ nebo ‚zaznamenává‘“ a „úředník, který soudci pomáhal s administrativními záležitostmi“. Výskyt tohoto hebrejského slova ukazuje, že takových tajemníků byl v Izraeli značný počet a že v raném období národa měli rozsáhlé správní odpovědnosti.

Třetím příkladem těch, kdo ovládali povolání písařů, byli izraelští kněží. Encyclopaedia Judaica uvádí, že jejich „náboženské i světské odpovědnosti vyžadovaly, aby uměli číst a psát“. Mojžíš synům Leviho například přikázal: „Na konci každých sedmi let . . . přečteš tento zákon před celým Izraelem.“ Kněží se stali opatrovateli úředního opisu Zákona. Schvalovali pořizování jeho dalších opisů a na tuto práci dohlíželi. (5. Mojžíšova 17:18, 19; 31:10, 11)

Zamysleme se nad tím, jak vznikl první opis Zákona. V posledním měsíci svého života řekl Mojžíš Izraelitům: „V den, kdy překročíte Jordán do země, kterou ti dává Jehova, tvůj Bůh, postavíš si také velké kameny a obílíš je vápnem. A napíšeš na ně všechna slova tohoto zákona.“ (5. Mojžíšova 27:1–4) Po zničení Jericha a Aie se Izraelité sešli u hory Ebal, která leží přibližně uprostřed Zaslíbené země. Tam Jozue skutečně napsal na kameny oltáře „opis Mojžíšova zákona“. (Jozue 8:30–32) Takové nápisy vyžadovaly jak písaře, tak i čtenáře. Z toho je patrné, že starověcí Izraelité dokázali přesně sepisovat své posvátné texty.

Spolehlivost biblického textu

Ode dnů Mojžíše a Jozua byly v hebrejštině postupně sepisovány další svitky, které také byly opisovány. Když se opisy opotřebovaly nebo je zničila vlhkost a plíseň, musely být nahrazeny. Proces opisování tak pokračoval celá staletí.

Navzdory pečlivosti opisovačů se do textu vloudily určité chyby. Vedly však k zásadním změnám biblického textu? Ne. Obecně se dá říct, že tyto chyby jsou nevýznamné a nemají žádný vliv na spolehlivost Bible jako celku. To bylo dokázáno kritickým srovnáváním starověkých rukopisů.

Pro křesťany je potvrzením spolehlivosti Svatého Písma to, jak se na rané biblické knihy díval Ježíš Kristus. Výroky jako „Nečetli jste v Mojžíšově knize?“ a „Cožpak vám nedal Mojžíš Zákon?“ ukazují, že rukopisy, které v té době byly k dispozici, Ježíš považoval za spolehlivé. (Marek 12:26; Jan 7:19) Spolehlivost celých Hebrejských písem navíc potvrdil tím, když řekl: „Musí [se] splnit všechno napsané o mně v Mojžíšově zákoně a v Prorocích a v Žalmech.“ (Lukáš 24:44)

Máme tedy pádné důvody věřit, že Svaté Písmo bylo od starověku předáváno přesně. Je to právě tak, jak prohlásil inspirovaný prorok Izajáš: „Zelená tráva uschla, květ zvadl; ale pokud jde o slovo našeho Boha, to potrvá na neurčitý čas.“ (Izajáš 40:8)

[Poznámky pod čarou]

[Obrázek na straně 18]

Egyptský písař při práci

[Obrázek na straně 19]

Nejstarší biblické knihy byly sepsány v době Mojžíše