S bezprávím se můžeme vyrovnat

KAŽDÝ člověk už asi zažil nějaké bezpráví. Některé křivdy mohly být jen domnělé, ale jiné byly až příliš skutečné.

Každá nespravedlnost, s níž se setkáme, v nás vyvolá citovou bolest a může negativně ovlivnit naše duchovní smýšlení. Možná bychom si velmi přáli, aby vzniklá křivda byla napravena. Proč? Jedním z důvodů je to, že Stvořitel, Jehova Bůh, „u něhož není bezpráví“, dal lidem silný smysl pro spravedlnost. (5. Mojžíšova 32:4; 1. Mojžíšova 1:26) Někdy však můžeme mít pocit, že žádná spravedlnost neexistuje. Jeden moudrý muž kdysi prohlásil: „Vrátil jsem se, abych viděl všechny skutky útlaku, které se dějí pod sluncem, a pohleďme, slzy těch, kdo byli utlačováni, ale neměli žádného utěšitele; a na straně jejich utlačovatelů byla moc, takže neměli žádného utěšitele.“ (Kazatel 4:1) Můžeme se tedy s bezprávím nějak vyrovnat?

Co je to bezpráví?

Bezpráví je stav nebo jednání, kdy jsou porušována měřítka toho, co je správné. Kde ale taková měřítka hledat? Je jasné, že stanovit, co je spravedlivé a co ne, je oprávněn pouze spravedlivý a neměnný Stvořitel. Z Božího hlediska je to tak, že pokud má člověk chodit „právě v ustanoveních života“, znamená to, že se nesmí ‚dopouštět bezpráví‘. (Ezekiel 33:15) Proto dal Jehova člověku svědomí — vnitřní hlas, který mu může pomáhat, aby rozlišoval správné od nesprávného. (Římanům 2:14, 15) Navíc, výroky o tom, co je spravedlivé a co ne, jsou obsaženy v Božím slově, Bibli.

Co když ale máme pocit, že se nějaké bezpráví stalo nám? Určitě bude užitečné, když celou záležitost objektivně prozkoumáme, abychom zjistili, zda je to opravdu tak. Podívejme se například na situaci, ve které byl hebrejský prorok Jonáš. Jehova ho poslal, aby obyvatelům Ninive oznámil, že jim hrozí zničení. Jonáš nejdříve od svého úkolu utekl. Nakonec ale do Ninive šel a před hrozící záhubou obyvatele varoval. Vzhledem k tomu, že si výstrahu vzali k srdci, Jehova se rozhodl město a jeho obyvatele ušetřit. Jak to na Jonáše zapůsobilo? ‚Značně se mu to nelíbilo a rozpálil se hněvem.‘ (Jonáš 4:1) Vnímal to z Jehovovy strany jako obrovskou nespravedlnost.

Jehova, který může číst v srdci a který „miluje spravedlnost a právo“, určitě nejednal nesprávně. (Žalm 33:5) Jonáš zkrátka musel pochopit, že Jehovovo jednání bylo v souladu s dokonalým právem. Když tedy máme  pocit, že se nám stala nějaká křivda, možná je dobré položit si otázku: ‚Nemohlo by to být tak, že Jehova tu záležitost vidí jinak než já?‘

Tváří v tvář bezpráví

O lidech, kteří zažívali bezpráví, nalézáme v Bibli řadu zpráv. Z toho, jak se ke svým problémům postavili, se můžeme mnohé naučit. Uvažujme například o Josefovi, kterého jeho žárliví bratři prodali do otroctví v Egyptě. Tam se Josefa snažila svést manželka jeho pána. Když ji odmítl, lživě ho obvinila, že jí dělal nemravné návrhy. Kvůli tomu se Josef dostal do vězení. Avšak jeho víra byla silnější než železné okovy, jimiž byl spoután. Nepřipustil, aby takové bezpráví oslabilo jeho duchovní smýšlení a důvěru v Jehovu. (1. Mojžíšova 37:18–28; 39:4–20; Žalm 105:17–19)

Dalším člověkem, jenž zažil velkou nespravedlnost, byl Nabot. Stal se obětí podlého úkladu, který zosnovala Jezábel, manželka izraelského krále Achaba. Král zatoužil po kusu půdy, který byl vedle královského paláce a který byl dědičným vlastnictvím Nabota. Nabídl mu tedy, že pozemek odkoupí. Zákon však Izraelitům nedovoloval natrvalo se vzdát dědičného vlastnictví. (3. Mojžíšova 25:23) Nabot proto královu nabídku odmítl. Achabova ničemná manželka se pak postarala o to, aby falešní svědkové Nabota obvinili z rouhání proti Bohu a králi. Výsledkem bylo, že on i jeho synové byli zabiti. Představte si, jak se Nabot asi cítil, když lidé začali sbírat kameny, aby ho usmrtili! (1. Královská 21:1–14; 2. Královská 9:26)

Ve srovnání s uvedenými příklady však bylo ještě větší bezpráví spácháno na Kristu Ježíši. Na základě falešného obvinění a nezákonného soudního procesu byl odsouzen k smrti. Římský místodržitel, kterému byla svěřena soudcovská pravomoc, neměl morální sílu postavit se za to, o čem věděl, že je správné. (Jan 18:38–40) Na Kristu Ježíši spáchal Satan opravdu to největší bezpráví, k jakému kdy došlo.

 Ukazují snad tyto případy, že Jehova je k bezpráví lhostejný? Určitě ne. Jehova se však na tyto situace nedíval z lidského pohledu. (Izajáš 55:8, 9) Josef byl sice prodán do otroctví, ale díky tomu mohl zachránit svou rodinu. Předtím než došlo k velkému hladomoru, který postihl i jeho příbuzné, byl totiž Josef jmenován správcem potravin v Egyptě. Přemýšlejte o tom, co by se stalo, kdyby Jehova bezpráví nepřipustil. Josef by se nedostal do vězení a nemohl by tam tedy vyložit sny svým dvěma spoluvězňům, z nichž jeden se později o Josefovi zmínil před faraonem. Avšak právě tyto události vedly k tomu, že správcem nad potravinami se stal Josef. (1. Mojžíšova 40:1; 41:9–14; 45:4–8)

A co Nabot? Opět se zkusme na tuto situaci podívat z Jehovova hlediska. V očích Jehovy, který může vzkřísit mrtvé, byl Nabot živý, i když na zemi leželo jeho mrtvé tělo. (1. Královská 21:19; Lukáš 20:37, 38) Nabot musí čekat, až ho Jehova vzkřísí. Vzhledem k tomu, že mrtví si nejsou ničeho vědomi, je však toto mezidobí jen jako okamžik. (Kazatel 9:5) Jehova navíc Nabota pomstil, když nad Achabem a jeho domácností vykonal rozsudek. (2. Královská 9:21, 24, 26, 35, 36; 10:1–11; Jan 5:28, 29)

Také Ježíš zemřel. Bůh ho však vzkřísil a vyvýšil do postavení „vysoko nad každou vládu a autoritu a moc a panství a každé jméno, které se jmenuje“. (Efezanům 1:20, 21) Satan sice způsobil, že na Kristu Ježíši bylo spácháno bezpráví, ale to pro Jehovu nemohlo být překážkou, aby svého Syna odměnil. Ježíš si byl jistý, že pokud by si Jehova přál jeho nezákonnému zatčení zabránit, mohl to okamžitě udělat. Zároveň si však uvědomoval, že k tomu, aby se splnilo Písmo a aby bylo odčiněno veškeré bezpráví, má Jehova svůj ustanovený čas.

Ačkoli Satan a jeho spojenci působili spravedlivým lidem bezpráví, Jehova nakonec učinil spravedlnosti zadost a vzniklé škody trvale odčinil nebo je v budoucnu odčiní. Nápravu různých křivd tedy musíme nechat na Bohu. (5. Mojžíšova 25:16; Římanům 12:17–19)

Důvody, proč Jehova bezpráví připouští

V některých situacích však Jehova může mít své důvody, proč nápravu nezjedná. Určité bezpráví může připustit jako součást našeho křesťanského školení. Bůh samozřejmě ‚nikoho nezkouší zlými věcmi‘. (Jakub 1:13) Někdy však situaci nechává, aby se vyvíjela bez jeho zásahu, a přitom podporuje ty, kdo na takové školení správně reagují. Bible nás ujišťuje: „Potom, co jste chvilku trpěli, Bůh vší nezasloužené laskavosti . . . sám dokončí vaše školení, upevní vás, posilní vás.“ (1. Petra 5:10)

Pokud Jehova určité bezpráví připustí, může se navíc těm, kdo ho spáchali, otevřít příležitost k pokání. Když pár týdnů po Ježíšově popravě Petr mluvil k Židům, některé z nich ‚bodlo u srdce‘. Přijali Boží slovo srdcem a byli pokřtěni. (Skutky 2:36–42)

Jistě ne všichni, kdo jednají ničemně, toho budou litovat. To, že Bůh připouští bezpráví, naopak některé lidi podněcuje k ještě horším skutkům. Nicméně v Příslovích 29:1 se píše: „Muž, který je opětovně kárán, ale zatvrzuje svou šíji, bude zlomen náhle, a to bez uzdravení.“ Jehova zcela jistě zakročí a zničí ty, kdo ve špatném jednání setrvávají. (Kazatel 8:11–13)

Bez ohledu na to, jak dlouho bude trvat, než přestaneme pociťovat následky prožitého bezpráví, můžeme si být jisti, že Jehova ví, jak nám v tomto procesu uzdravování pomoci. A zcela jistě napraví každou nespravedlnost, kterou jsme v tomto ničemném systému věcí zažili. Navíc nám slibuje, že v novém světě, kde bude „přebývat spravedlnost“, nás odmění věčným životem. (2. Petra 3:13)

[Obrázek na straně 16 a 17]

Jak se Nabot asi cítil, když zakoušel tak velké bezpráví?