‚Napsán pro naše poučení‘

„DĚLÁNÍ mnoha knih není konec.“ (Kazatel 12:12) Záplava tištěných materiálů, které jsou dnes k dispozici, jen dává uvedeným slovům za pravdu. Jak si tedy má přemýšlivý člověk v tom množství vybrat čtivo, které si zasluhuje pozornost?

Když se někdo rozhoduje, zda si nějakou knihu přečte, obvykle se chce něco dozvědět o jejím autorovi. Vydavatelé někdy do knihy vloží krátký odstavec, kde se uvádí, z jakého města spisovatel pochází, jakého dosáhl vzdělání, a seznam jeho vydaných děl. Informace o pisateli jsou důležité, což je vidět například ze skutečnosti, že v minulých staletích ženy často psaly pod mužským pseudonymem, aby případní čtenáři knihu nepovažovali za podřadnější jen kvůli tomu, že ji napsala žena.

Jak jsme si už uvedli v předchozím článku, někteří lidé se o Hebrejská písma žel nezajímají, protože si myslí, že Bůh, který je v nich vylíčen, je krutý a že nelítostně hubí své nepřátele. * Zamysleme se však nad tím, co o Autorovi Bible říkají Hebrejská i Křesťanská řecká písma samotná.

O Autorovi

V Hebrejských písmech stojí, že Bůh izraelskému národu řekl: „Já jsem Jehova, nezměnil jsem se.“ (Malachiáš 3:6) Asi o 500 let později biblický pisatel Jakub o Bohu napsal: „U něho není změna v otáčení stínu.“ (Jakub 1:17) Proč se tedy někteří lidé domnívají, že Bůh vykreslený v Hebrejských písmech se liší od toho, který je popsán v Křesťanských řeckých písmech?

Je to tak proto, že v různých částech Bible se pojednává o různých rysech Boží osobnosti. Například jen v samotné První knize Mojžíšově se o Bohu říká, že ‚ho v srdci zabolelo‘; že je ‚Původce nebe a země‘; a také že je „Soudce celé země“. (1. Mojžíšova 6:6; 14:22; 18:25) Mluví tyto rozdílné popisy o tomtéž Bohu? Rozhodně ano.

Znázorněme si to: Nějaký soudce může být místním lidem, kteří se s ním setkali u soudu, znám především jako člověk, který pevně prosazuje zákon. Na druhé straně jeho děti se na něj dívají jako na láskyplného a štědrého otce, kterým opravdu je. A jeho blízcí  přátelé ho možná zase považují za přístupného člověka s vybraným smyslem pro humor. Soudce, otec i přítel je pořád tatáž osoba. Jen se za různých okolností projevují různé rysy jeho povahy.

Podobně Hebrejská písma popisují Jehovu jako Boha, který je „milosrdný a milostivý, pomalý k hněvu a hojný v milující laskavosti a pravdě“. Dozvídáme se však o něm také, že „rozhodně nezprostí trestu“. (2. Mojžíšova 34:6, 7) V těchto dvou charakteristických rysech se zrcadlí význam Božího jména. „Jehova“ doslova znamená „Působí, že se stane“. To znamená, že Bůh se stává kýmkoli je potřeba, aby splnil své sliby. (2. Mojžíšova 3:13–15) Zůstává však stále tímtéž Bohem. Ježíš řekl: „Jehova, náš Bůh, je jeden Jehova.“ (Marek 12:29)

Byla Hebrejská písma nahrazena?

Dnes je zcela obvyklé, že když vyjdou najevo nějaké nové vědecké poznatky nebo když se změní všeobecně rozšířený názor, učebnice se nahrazují. Byla Hebrejská písma v tomto smyslu nahrazena Křesťanskými řeckými písmy? Ne.

Kdyby Ježíš chtěl, aby Hebrejská písma byla nahrazena záznamy o jeho službě a písemnými zprávami od jeho učedníků, určitě by se o tom zmínil. Avšak v Lukášově evangeliu je o Ježíšovi těsně před jeho vystoupením do nebe řečeno: „Započal od Mojžíše a všech Proroků [v Hebrejských písmech] a vykládal [dvěma svým učedníkům] věci, které se na něj v celých Písmech vztahovaly.“ Později se Ježíš objevil svým věrným apoštolům a dalším učedníkům. Dále o tom čteme: „Řekl jim: ‚To jsou má slova, která jsem k vám mluvil, dokud jsem byl ještě s vámi, že se musí splnit všechno napsané o mně v Mojžíšově zákoně a v Prorocích a v Žalmech.‘“ (Lukáš 24:27, 44) Proč by Ježíš na konci své pozemské služby stále používal Hebrejská písma, kdyby už byla zastaralá?

 Poté, co byl založen křesťanský sbor, Ježíšovi následovníci dále pomocí Hebrejských písem zdůrazňovali, jaká proroctví se ještě mají splnit, vyzdvihovali poučné zásady z mojžíšského Zákona a mluvili o zprávách pojednávajících o Božích služebnících ve starověku, jejichž znamenitý příklad pomáhal křesťanům zachovat Bohu věrnost. (Skutky 2:16–21; 1. Korinťanům 9:9, 10; Hebrejcům 11:1–12:1) Apoštol Pavel napsal, že „celé Písmo je inspirováno Bohem a je prospěšné“. * (2. Timoteovi 3:16) V jakých směrech jsou tedy Hebrejská písma užitečná pro nás dnes?

Rady do každodenního života

Uvažujme teď o aktuálním problému v podobě rasových předsudků. V jednom východoevropském městě jistý 21letý Etiopan řekl: „Pokud chceme někam jít, musíme zorganizovat skupinu. Když jdeme společně, je pravděpodobnější, že si na nás netroufnou.“ Pak pokračuje: „Ale po šesté večer už jít ven nemůžeme, a zvlášť ne do metra. Když se na nás lidé podívají, vidí jen barvu naší pleti.“ Vyjadřují se nějak k tomuto složitému problému Hebrejská písma?

Starověkým Izraelitům bylo řečeno: „V případě, že s tebou přebývá cizí usedlík jako někdo cizí ve vaší zemi, nebudete ho týrat. Cizí usedlík, který s vámi přebývá jako někdo cizí, by se měl pro vás stát jako váš rodák; a budeš ho milovat jako sám sebe, neboť jste se stali cizími usedlíky v egyptské zemi.“ (3. Mojžíšova 19:33, 34) Ve starověkém Izraeli tedy zákon vyžadoval, aby Židé brali ohled na přistěhovalce neboli ‚cizí usedlíky‘, a tento zákon je součástí Hebrejských písem. Nesouhlasíte snad s tím, že zásady, které se v onom zákonu odrážejí, by mohly být základem pro vymýcení dnešních rasových předsudků?

Hebrejská písma sice neposkytují detailní rady k finančním záležitostem, ale obsahují praktické podněty k tomu, jak s penězi zacházet moudře. Například v Příslovích 22:7 čteme: „Dlužník je otrokem věřitele.“ (Kniha Přísloví,  vydání Křesťanské misijní společnosti) Mnozí finanční poradci souhlasí s tím, že nemoudré nakupování na dluh může člověka přivést na mizinu.

Navíc úsilí zbohatnout za každou cenu — což je v dnešním hmotařském světě postoj velmi častý — výstižně okomentoval jeden z nejbohatších lidí v dějinách, totiž král Šalomoun. Ten napsal: „Kdo pouze miluje stříbro, nebude nasycen stříbrem, ani žádný, kdo miluje jmění, příjmem. Také to je marnost.“ (Kazatel 5:10) To je opravdu moudré varování!

Naděje do budoucnosti

Celou Biblí prolíná jednotný námět — totiž že prostřednictvím Království v rukou Ježíše Krista Bůh ospravedlní svou svrchovanost a posvětí své jméno. (Daniel 2:44; Zjevení 11:15)

Z Hebrejských písem se dozvídáme podrobnosti o tom, jak bude pod vládou Božího Království vypadat život na zemi. Dává nám to útěchu a přibližuje nás to k jejímu Zdroji, Jehovovi Bohu. Například prorok Izajáš předpověděl, že bude panovat pokoj mezi lidmi a zvířaty. Napsal: „Vlk skutečně bude chvíli přebývat s beránkem a levhart ulehne s kůzletem a tele a mladý lev s hřívou a dobře živené zvíře, všichni spolu; a pouhý malý chlapec je povede.“ (Izajáš 11:6–8) To je opravdu nádherná vyhlídka!

A jak to bude s lidmi, kteří dnes trpí kvůli rasovým nebo etnickým předsudkům, vážným nemocím nebo ekonomickým těžkostem, které nemohou nijak ovlivnit? V Hebrejských písmech se o Kristu Ježíši prorocky říká: „On . . . osvobodí chudého, volajícího o pomoc, také ztrápeného a každého, kdo nemá pomocníka. Bude litovat poníženého a chudého a duše chudých zachrání.“ (Žalm 72:12, 13) Takové sliby jsou velmi užitečné, protože lidé, kteří v ně projevují víru, se mohou do budoucnosti dívat s nadějí a důvěrou. (Hebrejcům 11:6)

Není tedy divu, že apoštol Pavel pod inspirací napsal: „Všechno, co bylo napsáno dříve, bylo totiž napsáno pro naše poučení, abychom měli naději prostřednictvím své vytrvalosti a prostřednictvím útěchy z Písem.“ (Římanům 15:4) Ano, Hebrejská písma jsou nedílnou součástí Božího inspirovaného slova, Bible. Mají pro nás skutečnou hodnotu. Doufáme, že o tom, co celá Bible doopravdy říká, se budete chtít dozvědět víc a že se tak přiblížíte k jejímu Autorovi, Jehovovi Bohu. (Žalm 119:111, 112)

[Poznámky pod čarou]

[Rámeček na straně 6]

STARÝ ZÁKON, NEBO HEBREJSKÁ PÍSMA?

Vyjádření ‚Starý Zákon‘ se nachází ve 2. Korinťanům 3:14 v Kralické Bibli. V tomto překladu se slovem „Zákon“ překládá řecké slovo di·a·theʹke. Mnoho moderních překladů, jako například Ekumenický překlad, však slovo di·a·theʹke překládá slovem „smlouva“, a ne „Zákon“. Proč?

Lexikograf Edward Robinson k tomu uvádí: „Jelikož starověká smlouva je obsažena v Mojžíšových knihách, [slovem di·a·theʹke] se míní kniha smlouvy, mojžíšské spisy, jinými slovy zákon.“ Ve 2. Korinťanům 3:14 tedy apoštol Pavel poukazuje na mojžíšský Zákon, který je pouze částí předkřesťanských svatých spisů.

Jaké je tedy vhodnější označení pro prvních 39 knih Bible? Ježíš Kristus a jeho následovníci nemluvili o této části Bible jako o něčem zastaralém a nepraktickém, ale jako o „Písmech“ a „svatých Písmech“. (Matouš 21:42; Římanům 1:2) V souladu s těmito inspirovanými výroky tedy svědkové Jehovovi mluví o Starém zákonu jako o Hebrejských písmech, protože tato část Bible byla původně napsána převážně v hebrejštině. Podobně o takzvaném Novém zákonu mluví jako o Řeckých písmech, protože muži inspirovaní Bohem k zapsání této části Bible mluvili a psali řecky.

[Obrázky na straně 4]

Tentýž člověk může být znám jako zásadový soudce, milující otec a přítel

[Obrázek na straně 5]

Ježíš při své službě používal Hebrejská písma

[Obrázky na straně 7]

Které biblické zásady mohou člověku pomoci, aby se rozhodoval správně?