Důležité myšlenky z knih Joel a Amos
Jehovovo slovo je živé
Důležité myšlenky z knih Joel a Amos
O SOBĚ uvádí pouze to, že se jmenuje ‚Joel, syn Petuelův‘. (Joel 1:1) V knize, která nese jeho jméno, toho Joel kromě svého poselství říká o jiných věcech tak málo, že dokonce i doba, v níž své proroctví pronesl, se dá určit pouze odhadem. Bylo to zhruba v roce 820 př. n. l., tedy devět let poté, co se králem nad Judou stal Uzzijáš. Proč o sobě Joel vůbec nemluví? Pravděpodobně proto, že chce zaměřit pozornost čtenářů na samotné poselství, a ne na sebe.
Za vlády Uzzijáše je úlohou proroka pověřen rovněž Amos z Judy, který je „honákem a nařezávačem fíků sykomor“. (Amos 7:14) Na rozdíl od Joela, který prorokuje v Judě, je Amos poslán do severního desetikmenného království Izraele. Amos svou knihu dokončil po svém návratu do Judy asi v roce 804 př. n. l. a napsal ji jednoduchým, zato však barvitým stylem.
„BĚDA PRO TEN DEN“ — PROČ?
Joel ve vidění spatřil invazi housenek, kobylek a švábů. Tyto škůdce popisuje jako „lid početný a mocný“ a jako ‚silné muže‘. (Joel 1:4; 2:2–7) Joel naříká: „Běda pro ten den; protože Jehovův den je blízko a přijde jako plenění od Všemohoucího!“ (Joel 1:15) Obyvatelům Sionu Jehova radí: „Vraťte se ke mně s celým srdcem.“ Pokud uposlechnou, Jehova „projeví svému lidu soucit“ a „seveřana“, neboli mračna hmyzu, odstraní daleko. Než však Jehovův velký den přijde, Jehova ‚vyleje svého ducha na tělo všeho druhu‘ a ‚dá předzvěsti v nebesích a na zemi‘. (Joel 2:12, 18–20, 28–31)
Bůh vybízí národy, aby se připravily na válku. Říká jim: „Překovejte své radlice v meče a zahradnické nůžky v kopí.“ Nařizuje jim, aby ‚přišly do nížiny Jehošafat‘, kde budou souzeny a rozdrceny. „Ale pokud jde o Judu, ten bude obýván na neurčitý čas.“ (Joel 3:10, 12, 20)
Odpovědi na biblické otázky:
1:15; 2:1, 11, 31; 3:14 — Co je „Jehovův den“? Jehovův den je doba, kdy Bůh vykoná rozsudky nad svými nepřáteli, což povede k jejich zničení a zároveň k záchraně pravých ctitelů. Právě takový den přišel například v roce 539 př. n. l. na starověký Babylón, když ho dobyli Médové a Peršané. (Izajáš 13:1, 6) Dnes se blíží jiný „Jehovův den“, v němž Jehova vykoná rozsudek nad ‚Velkým Babylónem‘ — celosvětovou říší falešného náboženství. (Zjevení 18:1–4, 21)
2:1–10, 28 — Jak se naplnilo proroctví o náletech hmyzu? Bible neobsahuje žádný záznam o tom, že by zemi Kanaán postihl nálet hmyzu v takovém rozsahu, jaký popisuje Joel. Proto se jedná zřejmě o obrazné vykreslení událostí, jež se odehrály roku 33 n. l., kdy Jehova začal vylévat svého svatého ducha na první Kristovy následovníky a ti začali kázat poselství, kterým trýznili vůdce falešného náboženství. (Skutky 2:1, 14–21; 5:27–33) My dnes máme tu výsadu, že se můžeme podílet na podobné činnosti.
2:32 — Co to znamená ‚vzývat Jehovovo jméno‘? Vzývat Boží jméno znamená jej znát, hluboce si ho vážit a důvěřovat jeho nositeli. (Římanům 10:13, 14)
3:14 — Co je ‚nížina rozhodnutí‘? Je to symbolické místo, kde Bůh vykoná svůj rozsudek. V době judského krále Jehošafata, jehož jméno znamená „Jehova je soudce“, Bůh osvobodil Judu od okolních národů tím, že do jejich bitevních řad vnesl zmatek. Toto místo se tedy rovněž nazývá ‚nížina Jehošafat‘. (Joel 3:2, 12) V naší době představuje symbolické místo, kde budou národy rozdrceny jako hrozny ve vinném lisu. (Zjevení 19:15)
Poučení pro nás:
1:13, 14. Má-li být člověk zachráněn, musí se upřímně kát a uznávat Jehovu jako pravého Boha.
2:12, 13. Opravdové pokání vychází z nitra. Patří k němu to, že člověk ‚roztrhne své srdce‘, a nejen navenek „své oděvy“.
2:28–32. Během „velkého a bázeň vzbuzujícího Jehovova dne . . . bezpečně vyvázne“ jedině ten, „kdo vzývá Jehovovo jméno“. Můžeme být Jehovovi opravdu vděční, že vylévá svého ducha na tělo všeho druhu a že k prorokování neboli k oznamování ‚velkolepých Božích věcí‘ podněcuje mladé i letité, muže i ženy. (Skutky 2:11) S tím, jak se Jehovův den blíží, bychom měli oplývat ‚svatými činy chování a skutky zbožné oddanosti‘. (2. Petra 3:10–12)
3:4–8, 19. Joel o národech v okolí Judy prorokoval, že za svůj nepřátelský postoj k Božímu vyvolenému národu budou volány k odpovědnosti. V souladu s těmito prorockými slovy babylónský král Nebukadnecar zničil pevninskou část města Tyru. Když později Alexandr Veliký dobyl ostrovní část tohoto města, tisíce vojáků a významných mužů bylo zabito a 30 000 obyvatel bylo prodáno do otroctví. Podobný úděl postihl Filištíny, když si je Alexandr a jeho následníci podmanili. Ve čtvrtém století př. n. l. už byl zpustošen i Edom. (Malachiáš 1:3) Tato splněná proroctví posilují naši víru v Jehovu jako Splňovatele svých slibů. Je z nich také vidět, jak bude Jehova jednat s národy, které pronásledují jeho ctitele dnes.
3:16–21. „Nebe a země se jistě rozkymácejí“ a národy zakusí Jehovův nepříznivý rozsudek. „Ale Jehova bude útočištěm pro svůj lid“, kterému zajistí život v rajských podmínkách. Měli bychom tedy být pevně rozhodnuti zachovat si k Jehovovi důvěrný vztah, protože vykonání jeho soudu nad ničemným světem se blíží.
„PŘICHYSTEJ SE, ABY SES SETKAL SE SVÝM BOHEM“
Amosovo poselství je určeno nepřátelským národům v okolí Izraele a také samotnému Izraeli a Judě. Sýrie, Filistea, Tyros, Edom a Moab jednali s Božím lidem krutě, a proto je čeká zničení. Podobný úděl však nemine ani obyvatele Judy, protože „zavrhli Jehovův zákon“. (Amos 2:4) A co desetikmenné království Izraele? To se provinilo mimo jiné chamtivým utlačováním chudých, nemravností a neuctivým jednáním s Božími proroky. Amos Izraelity varuje, že Jehova bude „účtovat s oltáři v Betelu“ a že ‚srazí zimní dům navíc k letnímu domu‘. (Amos 3:14, 15)
Navzdory různým trestům, které odpadlý izraelský národ zakusil, zůstávají jeho členové zatvrzelí. Amos Izraeli říká: „Přichystej se, aby ses setkal se svým Bohem.“ (Amos 4:12) Pro Izraelity bude Jehovův den znamenat to, že ‚půjdou do vyhnanství za Damašek‘, to znamená do Asýrie. (Amos 5:27) Amos se setkává s odporem od betelského kněze, ale nenechá se jím zastrašit. Jehova Amosovi říká: „Pro můj izraelský lid přišel konec. Již je dále nebudu omlouvat.“ (Amos 8:2) Před Božími rozsudky je neuchrání ani vysoké hory, ani šeol. (Amos 9:2, 3) Přesto je zde naděje na obnovu. Jehova totiž říká: „Seberu zpět zajaté ze svého izraelského lidu, a skutečně zbudují opuštěná města a budou je obývat a vysadí vinice a budou z nich pít víno a založí zahrady a budou z nich jíst ovoce.“ (Amos 9:14)
Odpovědi na biblické otázky:
4:1 — Koho představují „bašanské krávy“? Náhorní rovina Bašan se rozkládá na východ od Galilejského moře a byla proslulá chovem vybraného dobytka, zvláště krav. Přispívaly k tomu tamní šťavnaté pastviny. K bašanským krávám Amos přirovnal samařské ženy, které si libovaly v luxusu. Tyto ženy nepochybně naléhaly na své ‚pány‘ neboli manžely, aby šidili ponížené a tak uspokojovali jejich touhu po bohatství.
4:6 — Co je míněno vyjádřením ‚čistota zubů‘? Tento obrat je použit v souvislosti se slovy „nedostatek chleba“, a proto zřejmě poukazuje na hladomor, kvůli kterému zůstanou zuby čisté.
5:5 — V jakém smyslu Izrael neměl ‚pátrat po Betelu‘? Jeroboam zavedl v Betelu uctívání telete. Od té doby bylo toto město střediskem falešného uctívání. Odpadlické náboženství se muselo provozovat i v Gilgalu a Beer-Šebě. Pokud chtěli Izraelité předpověděné katastrofě uniknout, měli přestat s náboženskými poutěmi do těchto měst a měli začít hledat Jehovu.
7:1 — Co se myslí ‚posekáním královy trávy‘? Pravděpodobně je to narážka na daň, kterou král uvalil na lid, aby mohl udržovat svou jízdu a chovat zvířata. Tato daň se měla zaplatit tehdy, „když začínala vzcházet pozdější setba“. Poté mohli Izraelité sklízet své plodiny. Avšak dřív než to mohli udělat, úrodu spolu s dalším rostlinstvem sežralo hejno kobylek.
8:1, 2 — Co představoval „koš letního ovoce“? Byl znamením toho, že Jehovův den je blízko. Letní ovoce se sklízí ke konci žňové sezóny, to znamená na sklonku zemědělského roku. Když tedy Jehova dal Amosovi vidění ‚koše letního ovoce‘, znamenalo to, že konec Izraele je blízko. Proto Bůh Amosovi řekl: „Pro můj izraelský lid přišel konec. Již je dále nebudu omlouvat.“
Poučení pro nás:
1:3, 6, 9, 11, 13; 2:1, 4, 6. Jehova se hněval na Izrael, Judu a šest okolních národů, a proto jim řekl: ‚Neobrátím to zpět.‘ Před Jehovovými rozsudky nelze uniknout. (Amos 9:2–5)
2:12. Průkopníky, cestující dozorce, misionáře ani členy rodiny betel bychom neměli oslabovat v jejich rozhodnutí namáhat se pro Jehovu. Neměli bychom je vybízet, aby se vzdali celodobé služby a vedli takzvaný normální život. Místo toho bychom je měli povzbuzovat, aby ve své znamenité činnosti pokračovali.
3:8. Člověk, který slyší řvát lva, má přirozeně strach. Podobně Amos se přirozeně cítil povinen prorokovat, když slyšel Jehovova slova: „Jdi, prorokuj mému izraelskému lidu.“ (Amos 7:15) Zbožná bázeň by měla i nás motivovat k tomu, abychom horlivě kázali poselství o Království.
3:13–15; 5:11. S Jehovovou pomocí byl obyčejný honák Amos schopen ‚svědčit‘ bohatým lidem, kteří byli bezstarostní. Podobně i nás může Jehova vyzbrojit k tomu, abychom oznamovali poselství o Království bez ohledu na to, v jak náročném obvodu sloužíme.
4:6–11; 5:4, 6, 14. Přestože Izraelité opakovaně nereagovali na vybídku, aby se ‚vrátili‘ k Jehovovi, Amos je i nadále vybízel: „Pátrejte po Jehovovi a zůstaňte naživu.“ Dokud Jehova trpělivě dovoluje, aby tento ničemný systém věcí existoval, měli bychom lidi, kteří v něm žijí, vybízet, aby se obrátili k Bohu.
5:18, 19. ‚Dychtit po Jehovově dnu‘, když na něj člověk ve skutečnosti není připravený, je pošetilé. Situace takového člověka je podobná tomu, jako když někdo uprchne před lvem, ale potká medvěda, a tak uteče i před ním, ale nakonec ho uštkne had. Proto jednejme moudře a ‚zůstaňme duchovně bdělí‘ a připravení. (Lukáš 21:36)
7:12–17. Boží poselství bychom měli oznamovat nebojácně a směle.
9:7–10. To, že Izraelité byli potomky věrných patriarchů a těch, kdo byli jako Boží vyvolený národ osvobozeni z Egypta, nic neměnilo na tom, že kvůli jejich nevěrnosti na ně Jehova pohlížel nepříznivě, podobně jako na Kušity. Chce-li člověk získat před nestranným Bohem schválené postavení, nemůže se spoléhat na svou rodovou linii či původ, ale musí se Boha ‚bát a působit spravedlnost‘. (Skutky 10:34, 35)
Co bychom měli dělat my?
Den, kdy Jehova vykoná nad Satanovým světem svůj rozsudek, je blízko. Bůh vylil na své ctitele svatého ducha a tak je vyzbrojil k tomu, aby varovali lidstvo před jeho přicházejícím dnem. Neměli bychom se tedy ze všech sil snažit pomáhat druhým, aby Jehovu poznali a ‚vzývali jeho jméno‘? (Joel 2:31, 32)
Amos Izraelity vybízel: „Nenáviďte, co je špatné, a milujte, co je dobré, a dejte právu místo v bráně.“ (Amos 5:15) Jehovův den se blíží, a proto je od nás moudré, když se snažíme přibližovat k Bohu a zůstávat odděleni od ničemného světa a špatného společenství. Z biblických knih Joel a Amos si tedy můžeme odnést praktické poučení. (Hebrejcům 4:12)
[Obrázek na straně 12]
Joel prorokoval: „Jehovův den je blízko!“
[Obrázky na straně 15]
Podobně jako Amos bychom Boží poselství měli oznamovat nebojácně a směle