Život může mít hluboký smysl

CÍLEM mnoha lidí je získat peníze a věci, které je možné si za ně koupit. Někteří si chtějí vydobýt slávu ve světě. Jiní touží zdokonalit se ve svých uměleckých schopnostech. A jsou také lidé, jejichž životní náplní je pomáhat druhým. Mnozí však ani nevědí, kvůli čemu žijí a proč jsou vůbec na světě.

A co vy? Přemýšleli jste někdy vážně o tom, proč jste vlastně zde? Co kdybychom se zamysleli nad některými z obvyklých lidských cílů, abychom zjistili, zda skutečně přinášejí vědomí úspěchu a pocit uspokojení? Co člověku umožňuje, aby jeho život měl hluboký smysl?

Peníze a potěšení mají v našem životě své místo

V Bibli, v knize Kazatel 7:12, čteme: „Moudrost je pro ochranu stejně jako peníze jsou pro ochranu, ale výhoda poznání je, že moudrost zachová naživu ty, kdo ji vlastní.“ Ano, peníze mají svůj význam. Potřebujete je k životu, zejména je-li vaší povinností živit rodinu. (1. Timoteovi 5:8)

Co by to bylo za život, kdyby se člověk nemohl radovat z některých příjemných věcí, které si za peníze může koupit? Ačkoli Ježíš Kristus, zakladatel křesťanství, připustil, že nemá kam složit hlavu, přesto si občas rád  pochutnal na výborném jídle a víně, a dokonce nosil drahý oděv. (Matouš 8:20; Jan 2:1–11; 19:23, 24)

Ježíš se však ve svém životě nesnažil vyhledávat potěšení. Měl jasně stanovené pořadí hodnot. Řekl: „I když má někdo hojnost, jeho život nevyplývá z věcí, které vlastní.“ Potom vyprávěl podobenství o jistém bohatém muži, který se těšil z mimořádně velké úrody. Proto si řekl: „Co udělám, když nemám kam shromáždit svou úrodu? . . . Strhnu své zásobárny a vystavím větší a tam shromáždím všechno své obilí a všechny své dobré věci; a řeknu své duši: ‚Duše, uložila sis mnoho dobrých věcí na mnoho let, pohov si, jez, pij, těš se.‘“ Co bylo špatného na uvažování tohoto muže? Podobenství pokračuje: „Bůh [tomu bohatému muži] řekl: ‚Ty nerozumný, tuto noc si od tebe vyžádají tvou duši. Kdo má pak mít věci, které jsi nastřádal?‘“ I kdyby si ten muž svou úrodu uskladnil, nic z nahromaděného bohatství nebude mít, když zemře. Na závěr dal Ježíš svým posluchačům poučení: „Tak se vede muži, který si ukládá poklad pro sebe, ale není bohatý vůči Bohu.“ (Lukáš 12:13–21)

Nějaké peníze samozřejmě potřebujeme a potěšení má v životě také své místo. Ale peníze ani potěšení nepatří k nejdůležitějším věcem v životě. Nejdůležitější věcí, o kterou máme usilovat, je určitě to, abychom byli bohatí vůči Bohu, tedy žít tak, abychom měli Boží přízeň.

Je důležité získávat si jméno?

Mnozí lidé mají životní přání, aby si je druzí zapamatovali. Jestliže si někdo chce získat jméno a přeje si, aby se na něj vzpomínalo, nemusí to být nic špatného. Bible říká: „Jméno je lepší než dobrý olej, a den smrti než den narození.“ (Kazatel 7:1)

V den smrti člověka je už jakoby zapsána zpráva o celém jeho životě. Jestliže dělal dobré věci, den jeho smrti je mnohem lepší než den jeho narození, kdy jeho život byl jako nepopsaný list.

Pisatelem biblické knihy Kazatel byl král Šalomoun. Jeho starší nevlastní bratr Absalom si chtěl udělat jméno. Ale jeho tři synové, jejichž prostřednictvím mohl své jméno přenést na pozdější generace, zřejmě zemřeli mladí. Co tedy Absalom udělal? Písmo uvádí: „Absalom . . . přistoupil k tomu, aby si vztyčil sloup, který je v Králově nížině, neboť řekl: ‚Nemám syna, aby zachoval památku mého jména.‘ Nazval tedy sloup svým vlastním jménem.“ (2. Samuelova 14:27; 18:18) Pozůstatky toho sloupu nebyly nalezeny. Avšak ti, kdo studují Bibli, o Absalomovi vědí, že to byl neblaze proslulý buřič, který se tajně chystal uchvátit trůn svého otce Davida.

Mnozí lidé se dnes snaží, aby se nezapomnělo na to, čeho dosáhli. Chtějí být v očích druhých slavní. Co se však stane s takovou slávou, jestliže se lidem líbí každou chvíli něco jiného? Christopher Lasch ve své knize The Culture of Narcissism píše: „V dnešní době, kdy se úspěch do značné míry posuzuje  podle toho, zda člověk vypadá mladě, přitažlivě a originálně, je sláva prchavější než kdy dříve, a ti, kdo získají pozornost veřejnosti, se neustále obávají, že ji ztratí.“ Mnohé celebrity se proto uchylují k drogám a k alkoholu, čímž si mnohdy zkracují život. Usilovat o slávu je opravdu marné.

V očích koho bychom tedy měli získat dobrou pověst? Když Jehova mluvil o určitých lidech, kteří dodržovali jeho Zákon, řekl prostřednictvím proroka Izajáše: „Dokonce jim dám ve svém domě a uvnitř svých zdí pomník a jméno . . . Dám jim jméno na neurčitý čas, takové, jež nebude odříznuto.“ (Izajáš 56:4, 5) Tito lidé byli Bohu přijatelní kvůli tomu, že ho poslouchali, a proto budou mít „pomník a jméno“. Bůh si bude jejich jméno pamatovat „na neurčitý čas“, takže nebudou odříznuti. Bible nás povzbuzuje, abychom si dělali právě takové jméno — znamenitou pověst — a to v očích našeho Stvořitele, Jehovy.

Izajáš prorokoval o době, kdy věrní lidé získají věčný život v pozemském ráji. „Věčný život“ v tomto ráji znamená „skutečný život“ — takový život, jaký měli podle Božího záměru vést lidé, když je Bůh stvořil. (1. Timoteovi 6:12, 19) Měli bychom se tedy spokojit s prchavým, nedostatečně uspokojivým životem, nebo se raději snažit získat život, který je věčný?

Umělecké ani dobročinné snahy nestačí

Mnozí umělci chtějí svou práci zlepšovat, aby ve svém umění dosáhli dokonalosti. Na to je současný život příliš krátký. Když Hideovi — umělci, o němž byla zmínka v předchozím článku, — bylo víc než 90 let, zaměřil se na to, aby se ve své umělecké tvorbě ještě zlepšil. Některý umělec snad dosáhne vrcholného uspokojení z vlastní práce, ale v té době už možná není schopen vytvořit tolik jako ve svých nejlepších letech. Ale co kdyby měl věčný život? Představte si, kolik by měl možností ke zdokonalování svého umění!

A co lze říci o dobročinnosti? Je chvályhodné, když člověk zaměřuje pozornost na chudé lidi a využívá své prostředky na pomoc těm, kdo to potřebují. Bible říká: „Více štěstí je v dávání než v přijímání.“ (Skutky 20:35) Projevuje-li člověk zájem o dobro jiných lidí, může mu to opravdu přinášet uspokojení. Kolik toho však dokáže vykonat jeden člověk, i kdyby se dobročinnosti věnoval celý život? Utrpení druhých můžeme my lidé zmírnit pouze v omezeném rozsahu. A žádným, ani sebevětším hmotným darem nelze uspokojit jednu základní potřebu, kterou lidé většinou přehlížejí a která v jejich životě zůstává neuspokojena. Co to je?

Vrozená potřeba, jejíž uspokojování je nezbytné

Ve svém Kázání na hoře Ježíš poukázal na jednu základní vrozenou potřebu člověka. Řekl: „Šťastní jsou ti, kdo si uvědomují svou duchovní potřebu, protože jim patří nebeské království.“ (Matouš 5:3) Z Bible tedy vyplývá, že pravé štěstí není závislé na bohatství, slávě či uměleckých výkonech, ani na naší dobročinnosti. Závisí spíš na tom, zda uspokojujeme svou duchovní potřebu — potřebu uctívat Boha.

Apoštol Pavel povzbuzoval lidi, kteří neznali Stvořitele, aby po něm pátrali. Řekl: „[Bůh] udělal z jednoho člověka každý lidský národ, aby bydleli na celém zemském povrchu, a vymezil ustanovená období a stanovené hranice lidského přebývání, aby hledali Boha, zda by jej snad mohli nahmatat a skutečně jej najít, ačkoli vlastně není daleko od nikoho z nás. Vždyť od něho máme život, pohybujeme se a existujeme.“ (Skutky 17:26–28)

Uctívat pravého Boha je základní potřeba, kterou nutně musíme uspokojovat, abychom  v životě dosáhli skutečného štěstí. A pokud svou duchovní potřebu uspokojujeme, získáváme tím vyhlídku na „skutečný život“. Zamysleme se nad příkladem Teresy, která se významně zapsala do historie televize ve své zemi, když se stala první afroamerickou herečkou a hrála hlavní roli ve vlastním sériálu hodinových inscenací. Brzy však to všechno opustila. Proč? Řekla: „Jsem přesvědčena, že uplatňovat rady z Božího slova je nejlepší způsob života.“ Teresa nechtěla ohrozit svůj vztah k Bohu tím, že by hrála v televizních seriálech zdůrazňujících sex a násilí. Vytratila se z očí veřejnosti, ale nastoupila životní dráhu, která přináší skutečné uspokojení. Sloužila totiž jako celodobá kazatelka dobré zprávy o Božím Království a snažila se pomáhat druhým, aby získali dobrý vztah k Bohu.

O Teresině rozhodnutí, že přestane hrát, jeden z jejích bývalých kolegů údajně řekl: „Byl jsem zdrcen, protože jsem velmi nerad viděl, jak zahazuje svou, podle mého názoru, úspěšnou kariéru. Ale zřejmě našla něco hodnotnějšího.“ Teresa později zemřela. Po její smrti však tentýž bývalý kolega podotkl: „Byla šťastná, a to je vše, co člověk může žádat od života. Kolik z nás může říct totéž?“ Ti, kdo ve svém životě dávají na první místo vztah k Bohu, ale postihne je smrt, mají nádhernou vyhlídku, že pod vládou Království budou vzkříšeni. (Jan 5:28, 29)

Stvořitel má svůj záměr se zemí a s lidmi, kteří na ní žijí. Přeje si, abyste tomuto záměru porozuměli a mohli se těšit z věčného života na rajské zemi. (Žalm 37:10, 11, 29) Nyní je načase dozvědět se víc o Jehovovi, Stvořiteli nebe a země, a o tom, jaký záměr má s vámi. Svědkové Jehovovi ve vašem okolí vám rádi pomohou tyto poznatky získat. Obraťte se prosím na ně nebo napište vydavatelům tohoto časopisu.

[Obrázek na straně 5]

V čem bylo uvažování bohatého muže z Ježíšova podobenství nesprávné?

[Obrázek na straně 7]

Chtěli byste žít navždy v pozemském ráji?