Jehovovo slovo je živé

Důležité myšlenky z knih Ageus a Zecharjáš

JE ROK 520 př. n. l. Už před šestnácti lety Židé, kteří se vrátili z vyhnanství v Babylóně, položili v Jeruzalémě základy Jehovova chrámu. Chrám však stále není hotov a jeho stavba byla mezitím zakázána. Jehova povolává proroka Agea, aby oznamoval jeho slovo. O dva měsíce později ustanovuje dalšího proroka, Zecharjáše.

Ageus a Zecharjáš sledují tentýž cíl: Vyburcovat příslušníky svého národa, aby obnovili práce na stavbě chrámu. A to se prorokům podaří. Za pět let je chrám znovu postaven. To, co Ageus a Zecharjáš hlásali, je zaznamenáno v biblických knihách nesoucích jejich jméno. Kniha Ageus byla dopsána v roce 520 př. n. l. a kniha Zecharjáš v roce 518 př. n. l. Podobně jako těmto prorokům, i nám byla svěřena práce, a tato práce musí být dokončena dříve, než skončí současný systém věcí. Máme totiž za úkol kázat o Království a pomáhat druhým, aby se stali Kristovými učedníky. Podívejme se, v čem pro nás myšlenky z knih Ageus a Zecharjáš mohou být povzbuzením.

„ZAMĚŘTE SVÉ SRDCE NA SVÉ CESTY“

(Ageus 1:1–2:23)

Ageus pronáší během 112 dnů čtyři motivující poselství. První zní: „‚Zaměřte své srdce na své cesty.‘ ‚Vyjděte na horu a přinesete stavební dříví. A stavějte dům, abych v něm měl zalíbení a abych byl oslaven,‘ řekl Jehova.“ (Ageus 1:7, 8) Lid si tuto výzvu bere k srdci. Druhé poselství obsahuje Jehovův slib: „Naplním tento dům slávou“. (Ageus 2:7)

Ve třetím poselství je Židům řečeno, že oni a „všechno dílo jejich rukou“ jsou před Jehovou nečistí, protože zanedbávali stavbu chrámu. Ode dne, kdy začínají pracovat na jeho obnově, jim však Jehova ‚udílí požehnání‘. Podle čtvrtého poselství Jehova ‚vyhladí sílu království národů‘ a dá místodržitele Zerubbabela jako „pečetní prsten“. (Ageus 2:14, 19, 22, 23)

Odpovědi na biblické otázky

1:6 — Co znamená výrok „pije se, ale ne do opojení“? Tento výrok jen ukazuje, že mezi  Židy je nouze o víno. Jehova jim nežehná, a proto je víno dostupné pouze v omezeném množství — rozhodně ho není tolik, aby mohlo vyvolat opojení.

2:6, 7, 21, 22 — Kdo nebo co způsobuje zmíněné kymácení a k čemu toto kymácení vede? Jehova ‚kymácí všemi národy‘ prostřednictvím celosvětového ohlašování poselství o Království. Totéž kazatelské dílo vede k tomu, že do Jehovova domu vcházejí „žádoucí věci všech národů“ a tak ho naplňují slávou. Za čas „Jehova vojsk“ rozkymácí „nebesa a zemi a moře a suchou zemskou půdu“. S celým dnešním ničemným systémem věcí bude zatřeseno tak, že přestane existovat. (Hebrejcům 12:26, 27)

2:9 — V jakých ohledech mohla ‚sláva pozdějšího domu být větší než sláva dřívějšího‘? Pozdější chrám měl ten dřívější předčit přinejmenším ve třech ohledech: v tom, jak dlouho existoval, kdo v něm vyučoval a kdo se v něm scházel k uctívání Jehovy. I když Šalomounův nádherný chrám stál dlouhých 420 let (od roku 1027 př. n. l. do roku 607 př. n. l.), pozdější chrám se používal přes 580 let (od dokončení v roce 515 př. n. l. do zničení v roce 70 n. l.). Také v něm vyučoval Mesiáš, Ježíš Kristus. Kromě toho do „pozdějšího domu“ přicházelo uctívat Boha více lidí než do „dřívějšího“. (Skutky 2:1–11)

Poučení pro nás:

1:2–4. Odpor lidí k naší kazatelské činnosti by nás neměl vést k tomu, abychom se zaměřili na vlastní zájmy a přestali ‚hledat nejprve království‘. (Matouš 6:33)

1:5, 7. Je moudré ‚zaměřit srdce na své cesty‘ a přemýšlet o tom, jaký má náš způsob života vliv na náš vztah k Bohu.

1:6, 9–11; 2:14–17. Židé v Ageově době tvrdě pracovali ve svůj vlastní prospěch, ale jejich snaha nepřinášela uspokojující výsledky. Zanedbávali totiž chrám, a Bůh jim proto nežehnal. My bychom měli na první místo dávat Boží zájmy a sloužit Bohu celou duší. Pamatujme, že bez ohledu na to, zda jsme bohatí nebo chudí, skutečně nás „obohacuje“ pouze „Jehovovo požehnání“. (Přísloví 10:22)

2:15, 18. Jehova vybízel Židy, aby se od toho dne neobírali v mysli svou dřívější nedbalostí, ale spíše zaměřili své srdce na obnovu chrámu. I my bychom se měli zaměřovat na to, jak budeme Bohu sloužit od nynějška dál.

‚NE SILOU, ALE MÝM DUCHEM‘

(Zecharjáš 1:1–14:21)

Zecharjáš začíná svou prorockou činnost tím, že vyzývá národ, aby se ‚vrátil k Jehovovi‘. (Zecharjáš 1:3) Pak dostává osm vidění, která ujišťují Židy o tom, že jejich práce na obnově chrámu má Boží podporu. (Viz rámeček „Zecharjášových osm symbolických vidění“.) Stavba bude dovedena do konce „ne vojenskou silou ani mocí, ale [Jehovovým] duchem“. (Zecharjáš 4:6) Muž jménem Výhonek „jistě vystaví Jehovův chrám“ a „stane se na svém trůnu knězem“. (Zecharjáš 6:12, 13)

Z Betelu je vyslána delegace, aby se dotázala kněží, zda se mají stále dodržovat posty, kterými se připomíná zničení Jeruzaléma. Jehova říká Zecharjášovi, že období smutku během čtyř postů dodržovaných na památku neštěstí, které postihlo Jeruzalém, se stanou „jásáním a radováním a dobrými slavnostními obdobími“. (Zecharjáš 7:2, 3; 8:19) Dvě prohlášení, která jsou v knize uvedena dále, obsahují mimo jiné rozsudek nad národy a nad falešnými proroky, proroctví týkající se Mesiáše a poselství o obnově Božího lidu. (Zecharjáš 9:1; 12:1)

Odpovědi na biblické otázky:

2:1 — Proč onen muž měřil Jeruzalém provazem? To, co dělal, zjevně symbolizovalo stavbu ochranné zdi kolem města. Anděl  tomuto muži sděluje, že Jeruzalém se rozroste a že město bude chránit Jehova. (Zecharjáš 2:3–5)

6:11–13 — Znamenala korunovace velekněze Jozua, že od té chvíle byl králem a knězem? Ne, Jozue nebyl z Davidova královského rodu. Korunovace však znamenala, že Jozue je prorockým předobrazem Mesiáše. (Hebrejcům 6:20) Proroctví o muži jménem „Výhonek“ se splňuje na nebeském Králi a Knězi Ježíši Kristu. (Jeremjáš 23:5) Jozue sloužil Židům, kteří se navrátili z vyhnanství, jako velekněz v nově vystavěném chrámu a Ježíš slouží jako Velekněz těm, kdo se podílejí na pravém uctívání v Jehovově duchovním chrámu.

8:1–23 — Kdy dochází ke splňování deseti prohlášení zaznamenaných v těchto verších? Jednotlivá prohlášení jsou uvedena slovy „Tak řekl Jehova vojsk“ a týkají se pokoje, který Bůh slibuje svému lidu. Některá z nich se splnila v šestém století př. n. l. Kromě toho se všechna buď již splnila v období od roku 1919 n. l., nebo se ještě plní v současnosti. *

8:3 — Proč bude Jeruzalém nazýván „městem opravdovosti“? Předtím než byl v roce 607 př. n. l. zničen, byl Jeruzalém ‚utlačujícím městem‘ obývaným nevěrnými lidmi a plným zkažených proroků a kněží. (Sefanjáš 3:1; Jeremjáš 6:13; 7:29–34) Až však chrám bude znovu postaven a lid bude oddaně uctívat Jehovu, pak budou ve městě slyšet pravdy související s čistým uctíváním a Jeruzalém bude nazýván „městem opravdovosti“.

11:7–14 — Co bylo symbolizováno tím, že Zecharjáš rozsekal dvě hole nazvané „Příjemnost“ a „Spojení“? Zecharjáš vystupuje jako někdo, komu bylo řečeno, aby „pásl stádo bravu určené k zabití“, neboli lidi vykořisťované svými vůdci. V úloze pastýře Zecharjáš předstínil Ježíše Krista, který byl poslán k příslušníkům Božího smluvního národa, ale ti ho nepřijali. Rozsekáním hole nazvané „Příjemnost“ bylo symbolizováno, že Bůh ukončí platnost smlouvy Zákona, kterou uzavřel se Židy, a přestane s nimi jednat vlídně. Rozsekání hole nazvané „Spojení“ znamenalo, že pouto mezi Izraelem a Judou založené na společném uctívání Jehovy se rozbije.

12:11 — Co je „bědování Hadadrimmonu na údolní pláni Megiddo“? „Na údolní pláni Megiddo“ byl v bitvě s egyptským faraónem Nekem zabit judský král Josijáš. Po léta byl pak oplakáván ‚v žalozpěvech‘. (2. Paralipomenon 35:25) „Bědování Hadadrimmonu“ se tedy může vztahovat na truchlení nad Josiášovou smrtí.

Poučení pro nás:

1:2–6; 7:11–14. Jehova má radost z těch, kdo kajícně přijímají pokárání a kdo se k němu vracejí, neboli opět ho uctívají celou duší. K takovým lidem se vrací také on. Naproti tomu jestliže o pomoc žádají lidé, kteří ‚odmítají dávat pozor a nastavují zatvrzelé rameno a uši si činí nepřístupné‘ k tomu, co Jehova říká, on na jejich volání nereaguje.

4:6, 7. Ani ty největší překážky nemohly zabránit tomu, aby stavba chrámu byla s pomocí  Jehovova ducha úspěšně dokončena. Když projevujeme víru v Jehovu, můžeme překonat jakýkoli problém, s nímž se ve službě Bohu setkáme. (Matouš 17:20)

4:10. Pod Jehovovým pečlivým dohledem se Zerubbabelovi a jeho spolupracovníkům podařilo postavit chrám tak, aby odpovídal Božím vysokým měřítkům. Dostát tomu, co od nás Jehova očekává, není nad naše možnosti, přestože jsme nedokonalí.

7:8–10; 8:16, 17. Máme-li mít Jehovovu přízeň, musíme jednat podle práva, prokazovat druhým milující laskavost a být k nim milosrdní a také si vzájemně říkat pravdu.

8:9–13. Když ‚jsou naše ruce silné‘ a věnujeme se práci, kterou jsme dostali za úkol, Jehova nám žehná. Výsledkem je, že zažíváme pokoj, jsme v bezpečí a děláme duchovní pokroky.

12:6. Ti, kdo jsou v Jehovově lidu pověřeni dohledem, by měli být ‚podobní ohnivé pochodni‘, tedy mimořádně horliví.

13:3. Být věrní pravému Bohu a jeho organizaci by pro nás mělo být důležitější než zachovat věrnost lidem, a to i těm nejbližším.

13:8, 9. Těch lidí, které Jehova zavrhl jako odpadlíky, byly dvě třetiny země, tedy značný počet. Pouze jedna třetina se nechala přečistit jakoby ohněm. V dnešní době Jehova zavrhl křesťanstvo, tedy většinu těch, kdo o sobě tvrdí, že jsou křesťané. Jen malá skupina tvořená pomazanými křesťany ‚vzývala Jehovovo jméno‘ a byla ochotná nechat se postupně přečistit. Jak oni, tak jejich spoluvěřící jsou Jehovovými svědky a podle toho jednají.

Povzbuzení k horlivé činnosti

Jak se Ageova a Zecharjášova slova týkají nás? Přemýšlíme-li o tom, jak mocný účinek mělo jejich poselství na Židy — že začali věnovat pozornost práci na obnově chrámu — jistě nás to podněcuje, abychom horlivě kázali o Království a pomáhali druhým stát se Kristovými učedníky.

Zecharjáš předpověděl, že Mesiáš ‚přijede na oslu‘, že bude zrazen za „třicet kousků stříbra“, že bude udeřen a že ‚ti ze stáda bravu se rozptýlí‘. (Zecharjáš 9:9; 11:12; 13:7) Když budeme přemýšlet o tom, jak se jeho mesiášská proroctví splnila, může to velmi posílit naši víru. (Matouš 21:1–9; 26:31, 56; 27:3–10) Naše důvěra v Jehovovo slovo a v Boží opatření pro naši záchranu bude pak ještě pevnější. (Hebrejcům 4:12)

[Poznámka pod čarou]

[Rámeček na straně 11]

ZECHARJÁŠOVÝCH OSM SYMBOLICKÝCH VIDĚNÍ

1:8–17: Zaručuje, že chrám bude dostavěn, a ukazuje, že Jeruzalém a jiná judská města obdrží požehnání.

1:18–21: Vyjadřuje slib, že budou svrženy ‚čtyři rohy, které rozehnaly Judu‘, tedy všechny vlády, které se stavěly na odpor uctívání Jehovy.

2:1–13: Ukazuje, že Jeruzalém se rozroste a že Jehova se stane jeho „ohnivou zdí kolem dokola“, neboli že bude město chránit.

3:1–10: Odhaluje, že do odporu proti stavbě chrámu byl zapojen Satan, a ukazuje, že velekněz Jozue je vysvobozen a očištěn.

4:1–14: Poskytuje ujištění, že překážky podobné horám se stanou rovinou a že místodržitel Zerubbabel dokončí stavbu chrámu.

5:1–4: Obsahuje kletbu nad pachateli zla, kteří unikají trestu.

5:5–11: Předpovídá konec ničemnosti.

6:1–8: Slibuje dohled a ochranu ze strany andělů.

[Obrázek na straně 8]

Jaký cíl sledovali Ageus a Zecharjáš?

[Obrázek na straně 10]

Co znamená, že ti, kdo byli pověřeni dohledem, jsou ‚podobní ohnivé pochodni‘?