Katastrofa postihuje Šalomounovy ostrovy

V pondělí 2. dubna 2007 byla část Šalomounových ostrovů, tropického souostroví na severovýchod od Austrálie, postižena zemětřesením o síle 8,1 stupňů Richterovy škály. Během několika minut byly ostrovy v Západní provincii zasaženy obrovskými, až desetimetrovými vlnami. O život přišlo 52 osob a 6 000 lidí zůstalo bez přístřeší.

Nejvíce bylo postiženo pobřežní město Gizo, které leží na ostrově Ghizo a má asi 7 000 obyvatel. Epicentrum zemětřesení bylo jen 45 kilometrů od tohoto města. Malý sbor svědků Jehovových v Gizu se těšil, že se večer sejde při každoroční Slavnosti na památku Ježíšovy smrti. (1. Korinťanům 11:23–26) Den začal jako každý jiný — krásným východem slunce nad klidnou mořskou hladinou. Náhle, v 7.39 místního času, přišlo zemětřesení.

Zemětřesení!

Ron Parkinson, který je místním sborovým starším, vzpomíná, že ve chvíli, kdy zemětřesení udeřilo, on a jeho manželka Dorothy právě chystali snídani. „Náš starý dům se kymácel jako kokosová palma, ale zůstal stát,“ říká. „Hluk byl neuvěřitelný. Skříňky, nábytek, nádobí, pianino i jiné věci, jež nebyly upevněné, se zřítily na podlahu. Pracně jsme se dostali ven. Dorothy šlápla bosou nohou na rozbité sklo a pořezala se.“

Ven vyběhli také Tony a Christine Shawovi, misionářský pár žijící nedaleko od nich. Christine vypráví: „Země se tak třásla, že jsem upadla a nemohla jsem vstát. Venku na moři pluly po vodě domy. Obrovská vlna je vyrvala ze základů. Lidé zoufale pádlovali na kánoích a mezi troskami pátrali po těch, kteří zůstali naživu. Pak přišlo další velké zemětřesení a pak ještě další. Slabší otřesy trvaly pět dnů. Bylo to hrozné!“

Tsunami!

Ve chvíli, kdy nastalo zemětřesení, byl Patson Baea se svou rodinou doma na ostrově Sepo Hite, který leží asi šest kilometrů od města Gizo. Co se s nimi dělo?

Patson vzpomíná: „Běžel jsem po pobřeží ke své manželce Naomi a k našim čtyřem dětem. Mrštilo to jimi o zem, ale nic se jim nestalo. Děti se třásly. S Naomi jsme se snažili je uklidnit, aby neplakaly.

Všiml jsem si, že se moře chová nezvykle. Bylo mi jasné, že se blíží tsunami. Náš maličký ostrov se určitě ocitne pod vodou. V nebezpečí byla také moje matka Evalyn, která žije na malém ostrově nedaleko. Rychle jsem nařídil rodině, aby všichni nastoupili do naší  kánoe opatřené motorem, a vyrazili jsme za maminkou, abychom jí pomohli.

Za chvíli jsme ucítili, že se pod naší kánoí valí obrovská vlna. Moře se vzdouvalo a vířilo. Když jsme k mamince dorazili, byla vyděšená a zmatená. Bála se vstoupit do vody. Naomi a náš patnáctiletý syn Jeremy skočili do prudkého proudu a pomohli jí doplavat ke kánoi. Pak jsme největší rychlostí zamířili na otevřené moře.

Mezitím moře ustoupilo nebývale daleko a ukázaly se korálové útesy obklopující ostrovy. Náhle se přihnala obrovská vlna a oba ostrovy zaplavila. Náš dům pro hosty, postavený s výhledem na moře, byl vyrván ze základů a úplně rozmetán. Naším rodinným domem se voda prohnala a zničila mnoho věcí. Když se moře trochu uklidnilo, zachránili jsme z poničeného domu Bible a zpěvníky a vydali jsme se na cestu do Giza.“

Podél pobřeží ostrova Ghizo byla jen zkáza. Mnoho lidí zahynulo. Nejvíce byla zpustošena jeho západní strana. Vlnou, která byla údajně vysoká pět metrů, bylo smeteno nejméně 13 vesnic.

V ten večer se ve městě Gizu, v sále Království svědků Jehovových, sešlo 22 osob, aby se zúčastnily Slavnosti na památku Ježíšovy smrti. Naštěstí nebyl při katastrofě nikdo z nich vážně zraněn. Ron, o němž jsme zde již četli, vypráví: „Nešel elektrický proud a petrolejky byly rozbité. A tak bratr Shaw měl proslov při světle kapesní svítilny. Potmě jsme zazpívali písně díkuvzdání Jehovovi. Zpívali jsme mnohohlasně z plných plic.“

Humanitární pomoc

Když se zpráva o katastrofě dostala do hlavního města Honiara, místní odbočka svědků Jehovových okamžitě zorganizovala humanitární pomoc. Telefonicky se podařilo rychle zjistit, že většina bratrů v postižených oblastech je v bezpečí. Spolehliví bratři byli pověřeni, aby vyhledali jednu sestru, která žije na velmi odlehlém místě na ostrově Choiseul. Nakonec ji našli — byla živá a zdravá. Do Giza byly poslány také peníze na nákup nezbytných zásob.

Zástupci odbočky se dostali do Giza ve čtvrtek, a to prvním možným leteckým spojem. „Vezli jsme několik krabic zásob,“ říká Craig Tucker, člen výboru odbočky. „Zavazadla jiných cestujících byla ponechána na letišti, protože se nevešla do letadla, ale naše krabice byly všechny dopraveny v pořádku! Byly mezi prvními zásilkami humanitární pomoci, jež dorazily do postižené oblasti. Další zásilky došly o dva dny později lodí.“

Mezitím Tony Shaw a Patson Baea společně se dvěma dalšími svědky z města Gizo podnikli dvouhodinovou plavbu na kánoi, aby pomohli svědkům, kteří žili na odlehlém ostrově Ranongga. Ostrov je 32 kilometrů dlouhý a 8 kilometrů široký a zemětřesení ho vyzdvihlo o 2 metry výš nad hladinu moře! Náhlý pohyb vodních mas kolem tohoto ostrova byl zřejmě příčinou tsunami, která udeřila na okolní ostrovy.

Tony vypráví: „Když nás členové sboru spatřili, měli velkou radost. Nic se jim nestalo. Teď žili pod širým nebem, protože se báli dalších otřesů. Naše loď byla první, jež přivezla humanitární pomoc. Než jsme od nich odjeli, ve společné modlitbě jsme vroucně poděkovali Jehovovi.“

Patson říká: „Za několik dnů jsme se na ostrov Ranongga vrátili, abychom tam předali další zásoby a vyhledali jednu rodinu svědků Jehovových. Ti žili na odlehlém konci ostrova. Bratra, který se jmenuje Matthew Itu, a jeho rodinu jsme nakonec našli, jak táboří hluboko v buši. Plakali radostí, když viděli, že jsme na ně nezapomněli. Zemětřesení zničilo jejich dům i většinu domů ve vesnici. Největší starost však měli o to, aby pro svou rodinu získali náhradní Bible místo těch, o které při katastrofě přišli.

 Chvála od přihlížejících

Tyto projevy křesťanské lásky nezůstaly bez povšimnutí. Craig Tucker říká: „Jeden novinář, který kritizoval celkový postup při humanitární pomoci, byl velmi překvapen, když zjistil, že svědkové Jehovovi zásobili své členy jídlem, nepromokavými plachtami a jinými potřebnými věcmi ještě během dnů, kdy probíhalo zemětřesení.“ Patson dodává: „Vesničané na ostrově Ranongga se pochvalně vyjadřovali k naší rychlé pomoci a naříkali si, že jejich církev jim příliš nepomáhá.“ Jedna žena prohlásila: „Je neuvěřitelné, jak rychle vaše organizace přišla na pomoc.“

Svědkové Jehovovi pomáhali také svým sousedům. „Když jsme navštívili improvizovanou nemocnici v městě Gizo, uviděli jsme tam jedny manžele, s nimiž jsme se nedávno setkali v naší službě,“ vypráví misionářka Christine Shawová. Oba utrpěli zranění a byli v šoku. Přišli o vnuka — vlna tsunami ho ženě vyrvala z rukou a chlapec se utopil. Ihned jsme se vrátili domů, abychom jim přinesli potřebné jídlo a oblečení. Byli velice vděční.“

Oběti přírodních katastrof potřebují víc než jen hmotnou pomoc. Potřebují hlavně útěchu, kterou jim může poskytnout jedině Boží Slovo, Bible. Ron říká: „Někteří duchovní tvrdili, že Bůh lidi potrestal za jejich hříchy. My jsme jim však z Bible ukázali, že špatné věci nikdy nepůsobí Bůh. Mnozí nám za tuto útěchu děkovali.“ (2. Korinťanům 1:3, 4; Jakub 1:13) *

[Poznámka pod čarou]

[Nákres a mapy na straně 13]

(Úplný, upravený text — viz publikaci)

Choiseul

Ghizo

Gizo

Ranongga

HONIARA

AUSTRÁLIE

[Obrázek na straně 15]

Rodina Baeaových ve své kánoi opatřené motorem

[Obrázek na straně 15]

Spoušť po tsunami v Gizu

[Obrázek na straně 15]

Ze všech domů ve vesnici Lale na ostrově Ranongga zůstal stát jen tento sál Království