Jehova neopustí své věrně oddané

„[Jehova] neopustí své věrně oddané. Na neurčitý čas jistě budou střeženi.“ (ŽALM 37:28)

1, 2. (a) Jak byla vyzkoušena věrnost Božích služebníků v desátém století př. n. l.? (b) Ve kterých třech situacích Jehova své věrně oddané chránil?

V DESÁTÉM století př. n. l. stáli Boží služebníci před závažným rozhodnutím. Nespokojené severní kmeny Izraele získaly určitou míru nezávislosti, a tak se nakonec podařilo zabránit občanské válce. Jeroboam, jejich nedávno ustanovený král, ihned začal upevňovat svou moc tím, že zavedl nové státní náboženství. Od svých poddaných vyžadoval naprostou loajalitu. Jak se k tomu postavili Jehovovi věrní služebníci? Zůstali věrně oddáni Bohu, kterého uctívali? Tisíce zachovaly ryzost a Jehova je střežil. (1. Král. 12:1–33; 2. Par. 11:13, 14)

² Věrná oddanost Božích služebníků je zkoušena i v dnešní době. „Buďte střízliví, bděte,“ vybízí nás Bible. „Váš protivník, Ďábel, obchází jako řvoucí lev a hledá, koho by pohltil.“ Dokážeme se ‚postavit proti němu, pevní ve víře‘? (1. Petra 5:8, 9) Prozkoumejme některé události, jež souvisely s tím, že v roce 997 př. n. l. byl Jeroboam uveden do královského úřadu, a poučme se z nich. Během té těžké doby Jehovovi věrní služebníci zažívali útlak. Byli také vystaveni odpadlickým vlivům a kromě toho vykonávali náročné pověření od Jehovy. V žádné z těchto situací Jehova své věrně oddané neopustil, a stejně tak je neopustí ani dnes. (Žalm 37:28)

V době útlaku

3. Proč vláda krále Davida nebyla utlačující?

³ Prozkoumejme nejprve okolnosti, za kterých se Jeroboam ujal královské moci. Přísloví 29:2 říkají: „Když panuje někdo ničemný, lid vzdychá.“ Za vlády Davida, krále starověkého Izraele, lid nevzdychal. David nebyl dokonalý, ale byl věrně oddaný Bohu a důvěřoval mu. Jeho vláda nebyla utlačující. Jehova s Davidem uzavřel smlouvu, když mu řekl: „Tvůj dům a tvé království budou před tebou jistě stálé na neurčitý čas; tvůj trůn, ten se stane pevně založeným na neurčitý čas.“ (2. Sam. 7:16)

4. Na čem záviselo požehnání během Šalomounovy vlády?

⁴ Vláda Davidova syna Šalomouna zpočátku přinášela pokoj a blahobyt, a to v takové míře, že byla vhodným předobrazem budoucí Tisícileté vlády Ježíše Krista. (Žalm 72:1, 17) Ani jeden ze 12 izraelských kmenů neměl důvod ke vzpouře. Požehnání, ze kterého se Šalomoun a jeho poddaní těšili, však bylo něčím podmíněno. Jehova Šalomounovi řekl: „Jestliže budeš chodit v mých ustanoveních a provádět má soudcovská rozhodnutí a skutečně dodržovat všechna má přikázání tím, že v nich budeš chodit, také jistě u tebe provedu své slovo,  které jsem mluvil k tvému otci Davidovi; a vskutku budu přebývat uprostřed izraelských synů a neopustím svůj lid Izrael.“ (1. Král. 6:11–13)

5, 6. K čemu vedlo to, že Šalomoun přestal být Bohu věrně oddaný?

⁵ Ve stáří Šalomoun přestal být Jehovovi věrný a začal se podílet na falešném uctívání. (1. Král. 11:4–6) Postupně opouštěl Jehovovy zákony a stále více utlačoval lid. Útlak byl tak velký, že poté, co Šalomoun zemřel, lid si na něj stěžoval jeho synovi a následníkovi trůnu Rechoboamovi a žádal úlevu. (1. Král. 12:4) Jak na Šalomounovo nevěrné jednání Jehova reagoval?

⁶ V Bibli čteme: „Jehova se na Šalomouna popudil, protože se jeho srdce odklonilo od . . . Boha Izraele, toho, jenž se mu dvakrát objevil.“ Jehova Šalomounovi řekl: „Nedodržel jsi mou smlouvu a má ustanovení, která jsem ti uložil příkazem, [proto] zcela jistě od tebe království odtrhnu a jistě je dám tvému sluhovi.“ (1. Král. 11:9–11)

7. Přestože Jehova Šalomouna zavrhl, jak pečoval o své věrně oddané?

⁷ Jehova pak poslal proroka Achijáše, aby pomazal vysvoboditele. Byl jím Jeroboam, schopný muž, který měl v Šalomounově vládě odpovědné postavení. Ačkoli Jehova zůstal věrně oddaný smlouvě o Království, kterou učinil s Davidem, schválil rozdělení vlády nad 12 kmeny. Deset jich mělo být dáno Jeroboamovi a dva měly zůstat v rodové linii Davida, jejíž představitelem byl tehdy král Rechoboam. (1. Král. 11:29–37; 12:16, 17, 21) Jehova řekl Jeroboamovi: „Jestliže uposlechneš vše, co ti přikážu, a opravdu budeš chodit po mých cestách a skutečně budeš činit to, co je správné v mých očích, tím, že budeš dodržovat má ustanovení a má přikázání, právě jako můj sluha David, stane se, že se také prokážu být s tebou a vystavím ti trvalý dům, právě jako jsem vystavěl pro Davida, a dám ti Izrael.“ (1. Král. 11:38) Jehova jednal ve prospěch svého lidu a poskytl mu možnost získat úlevu od útlaku.

8. S jakými druhy útlaku se setkává Boží lid dnes?

⁸ Útlak a nespravedlnost bují i v dnešní době. „Člověk panuje nad člověkem k jeho škodě,“ je zapsáno u Kazatele 8:9. Chamtivý obchod a zkorumpované vlády mohou být příčinou špatných ekonomických podmínek. Vedoucí představitelé vlád, obchodu a náboženství jsou v morálním ohledu často špatným příkladem. Podobně jako spravedlivý Lot, i Boží věrně oddaní služebníci dnes jsou ‚značně stísněni tím, že si lidé vzdorující zákonu libují v nevázaném chování‘. (2. Petra 2:7) Navíc, ačkoli se snažíme pokojně žít podle Božích měřítek, jsme často terčem pronásledování domýšlivých vládců. (2. Tim. 3:1–5, 12)

9. (a) Co Jehova už udělal pro to, aby svůj lid osvobodil? (b) Proč si můžeme být jisti, že Ježíš bude vždy věrně oddaný Bohu?

⁹ Můžeme si však být jisti touto základní skutečností — Jehova své věrně oddané neopustí! Zamysleme se nad tím, co už udělal pro to, aby zkorumpované světové vlády nahradil. Ustanovil Boží mesiášské Království v čele s Ježíšem Kristem. Ježíš vládne v nebi už téměř sto let. Brzy přinese naprostou úlevu těm, kdo se bojí Božího jména. (Přečti Zjevení 11:15–18.) Ježíš věrnou oddanost Bohu už prokázal, a to až do mučednické smrti. Své poddané, na rozdíl od Šalomouna, nikdy nezklame. (Hebr. 7:26; 1. Petra 2:6)

10. (a) Jak můžeme dávat najevo, že máme ocenění pro Boží Království? (b) Na co se můžeme spoléhat, když se ocitneme ve zkoušce?

¹⁰ Boží Království je skutečná vláda, která skoncuje s veškerým útlakem. Naše loajalita patří Jehovovi Bohu a jeho Království. S naprostou důvěrou v toto Království odvrhujeme světskou bezbožnost a horlivě usilujeme  o znamenité skutky. (Tit. 2:12–14) Snažíme se zůstat bez poskvrny od tohoto světa. (2. Petra 3:14) Ať už se setkáváme s jakýmikoli zkouškami, můžeme mít důvěru, že v duchovním ohledu nás Jehova ochrání. (Přečti Žalm 97:10.) Navíc, v Žalmu 116:15 jsme ujišťováni: „Drahocenná je v Jehovových očích smrt jeho věrně oddaných.“ Pro Jehovu jsou jeho služebníci tak drahocenní, že nikdy nepřipustí, aby jako celek zanikli.

V době odpadlických vlivů

11. Jakým jednáním dal Jeroboam najevo, že není věrně oddaný?

¹¹ Vláda krále Jeroboama mohla přinést Božímu lidu určitou úlevu. Namísto toho však jednání krále bylo pro lid další zkouškou věrné oddanosti Bohu. Jeroboam nebyl spokojený s poctou a výsadami, které dostal, a začal hledat způsoby, jak své postavení upevnit. „Jestliže ten lid bude dál vycházet, aby dával oběti v Jehovově domě v Jeruzalémě,“ uvažoval, „srdce toho lidu se také zcela jistě vrátí k jejich pánovi, judskému králi Rechoboamovi; a jistě mě zabijí a vrátí se k judskému králi Rechoboamovi.“ A tak Jeroboam zavedl nové náboženství, jehož základem bylo uctívání dvou zlatých telat. „Nato umístil jedno v Betelu a druhé postavil v Danu. A ta věc se stala příčinou hříchu a lid začal před to jedno chodit až do Danu. A začal dělat dům výšin a dělat kněze z obecného lidu, kteří nebyli ze synů Leviho.“ Jeroboam dokonce zavedl vlastní „svátek pro izraelské syny“ a „konal oběti na oltáři, aby přinášel obětní dým“. (1. Král. 12:26–33)

12. Jak Boží věrně oddaní služebníci v severním království zareagovali na to, že Jeroboam zavedl v Izraeli uctívání telat?

¹² Jak na to Boží věrně oddaní služebníci v severním království reagovali? Levité žijící ve městech, která dostali na území severního království, zareagovali velmi rychle, podobně jako jejich věrní předkové. (2. Mojž. 32:26–28; 4. Mojž. 35:6–8; 5. Mojž. 33:8, 9) Nechali tam své dědictví a odešli se svými rodinami na jih do Judy, kde Jehovu mohli uctívat bez překážek. (2. Par. 11:13, 14) Izraelité, kteří v Judě žili dočasně, se rozhodli, že tam zůstanou natrvalo a domů se už nevrátí. (2. Par. 10:17) Jehova zajistil, aby i ti z pozdějších generací Izraelitů v severním království, kteří s uctíváním telat chtěli přestat, měli možnost vrátit se k pravému uctívání do Judy. (2. Par. 15:9–15)

13. V jakém smyslu je dnes odpadlický vliv zkouškou pro Boží lid?

 ¹³ Odpadlíci a jejich vliv ohrožují i dnešní Boží lid. Někteří vládci se snaží zavést vlastní formu státního náboženství a na lidi ve své zemi vyvíjejí nátlak, aby ji přijali. Duchovenstvo křesťanstva a někteří troufalí jednotlivci o sobě tvrdí, že jsou předpověděným ‚královským kněžstvem‘. Avšak „královské kněžstvo“, jež se skládá z těch, kdo jsou skutečně pomazáni svatým duchem, najdeme pouze mezi pravými křesťany. (1. Petra 2:9; Zjev. 14:1–5)

14. Jak bychom měli reagovat na odpadlické názory?

¹⁴ Stejně jako věrní Levité v desátém století př. n. l., ani dnešní Boží věrně oddaní nejsou oklamáni odpadlickými názory. Pomazaní a jejich společníci se těmto názorům vyhýbají a bez váhání je zavrhují. (Přečti Římanům 16:17.) Ačkoli se ve světských záležitostech ochotně podřizujeme vládním autoritám a v konfliktech tohoto světa jsme neutrální, naše věrná oddanost patří Božímu Království. (Jan 18:36; Řím. 13:1–8) Odmítáme nepravdivá tvrzení těch, kdo o sobě říkají, že slouží Bohu, a přitom ho svým jednáním zneuctívají. (Tit. 1:16)

15. Proč si „věrný a rozvážný otrok“ zaslouží naši věrnou oddanost?

¹⁵ Mějme také na mysli, že Jehova umožnil, aby upřímní lidé vyšli z ničemného světa a obrazně řečeno vstoupili do duchovního ráje, který vytvořil. (2. Kor. 12:1–4) Se srdcem plným vděčnosti zůstáváme blízko ‚věrnému a rozvážnému otroku, kterého jeho pán ustanovil nad svou čeledí, aby jim dával jejich pokrm v pravý čas‘. Tohoto otroka Kristus ustanovil „nade vším svým majetkem“. (Mat. 24:45–47) Přestože jako jednotlivci nějakému stanovisku třídy otroka možná plně nerozumíme, není to pro nás důvod, abychom takové stanovisko zavrhli nebo se vrátili do Satanova světa. Věrná oddanost nás podnítí projevit pokoru a čekat na Jehovu, až tu záležitost objasní.

Při vykonávání pověření od Boha

16. Jaké pověření dostal jeden prorok z Judy?

¹⁶ Jehova Jeroboama za jeho odpadlictví odsoudil. Pověřil jednoho proroka z Judy, aby cestoval na sever do Betelu a přišel k Jeroboamovi ve chvíli, kdy bude sloužit u oltáře. Prorok mu měl předat poselství soudu. To bylo bezesporu náročné pověření. (1. Král. 13:1–3)

17. Jak Jehova ochránil svého posla?

¹⁷ Když Jeroboam Jehovovo odsouzení uslyšel, rozzuřil se. Proti Božímu poslu napřáhl ruku a zakřičel na ty, kteří byli poblíž: „Muži, popadněte ho!“ V tom okamžiku, dříve než mohl někdo zareagovat, „ruka, kterou proti němu napřáhl, . . . uschla a nebyl schopen stáhnout ji zpět k sobě. A oltář se roztrhl, takže se z oltáře vyvalil tučný popel.“ Jeroboam byl nucen proroka požádat, aby obměkčoval Jehovův obličej a modlil se, aby se jeho ruka uzdravila. Prorok to udělal, a králova ruka byla uzdravena. Jehova tak svého posla ochránil. (1. Král. 13:4–6)

18. Jak nás Jehova chrání, když nebojácně vykonáváme posvátnou službu?

¹⁸ Když se s věrnou oddaností podílíme na kázání o Království a činění učedníků, někdy se setkáváme s nelaskavými, nebo dokonce  nepřátelskými reakcemi. (Mat. 24:14; 28:19, 20) Nikdy však nesmíme připustit, aby strach z odmítavých reakcí utlumil naši horlivost. Podobně jako nejmenovaný prorok v Jeroboamově době, i my máme „výsadu nebojácně [Jehovovi] prokazovat posvátnou službu s věrnou oddaností“. * (Luk. 1:74, 75) Ačkoli neočekáváme, že v dnešní době Jehova způsobí nějaký zázrak, víme, že své svědky střeží a chrání, a to prostřednictvím svého svatého ducha a andělů. (Přečti Jana 14:15–17; Zjevení 14:6.) Ty, kdo nebojácně mluví jeho slovo, Bůh nikdy neopustí. (Fil. 1:14, 28)

Jehova bude střežit své věrně oddané

19, 20. (a) Proč si můžeme být jisti, že nás Jehova nikdy neopustí? (b) Jaké otázky budou zodpovězeny v následujícím článku?

¹⁹ Jehova je náš věrně oddaný Bůh. (Zjev. 15:4; 16:5) Je „věrně oddaný ve všech svých dílech“. (Žalm 145:17) A v Bibli čteme ujištění: „Cestu svých věrně oddaných, tu bude střežit.“ (Přísl. 2:8) Když Boží věrně oddaní zažívají zkoušky, setkávají se s odpadlickými názory nebo vykonávají náročné pověření, mohou se spoléhat na Jehovovo vedení a pomoc.

²⁰ Každý z nás by se měl zamyslet nad těmito otázkami: Co mi pomůže zachovat věrnou oddanost Jehovovi, i když mě potkají zkoušky a pokušení? Jinými slovy, jak mohu věrnou oddanost Bohu posílit?

[Poznámka pod čarou]

Jak byste odpověděli?

• Jak Jehova ukázal, že neopustí své věrně oddané, když zažívají útlak?

• Jak bychom měli reagovat na odpadlíky a jejich názory?

• Jak Jehova střeží své věrně oddané, když se podílejí na křesťanské službě?

[Studijní otázky]

[Mapa a obrázek na straně 5]

(Úplný, upravený text — viz publikaci)

SEVERNÍ KRÁLOVSTVÍ (Jeroboam)

Dan

ŠEKEM

Betel

JIŽNÍ KRÁLOVSTVÍ (Rechoboam)

JERUZALÉM

[Obrázek]

Když Jeroboam zavedl uctívání telat, Jehova své věrně oddané neopustil

[Obrázek na straně 3]

Požehnání, ze kterého se Šalomoun a jeho poddaní těšili, bylo něčím podmíněno