Otázky čtenářů

V dopise Hebrejcům psal apoštol Pavel o „vkládání rukou“. Myslel tím jmenování starších, nebo něco jiného? (Hebr. 6:2)

Nemůžeme to sice tvrdit s naprostou jistotou, ale Pavel měl pravděpodobně na mysli vkládání rukou, jehož účelem bylo předat dary ducha.

Je pravda, že Bible mluví o vkládání rukou i v souvislosti s teokratickým jmenováním. Například Mojžíš „vložil ruku“ na Jozua, když ho jmenoval svým nástupcem. (5. Mojž. 34:9) Také v křesťanském sboru byly některým mužům svěřeny odpovědné úkoly tím, že na ně byly vloženy ruce. (Sk. 6:6; 1. Tim. 4:14) A Pavel radil, aby se na nikoho nevkládaly ruce ukvapeně. (1. Tim. 5:22)

V dopise Hebrejcům však Pavel křesťany nabádal, aby ‚usilovně spěli ke zralosti‘ potom, co opustili „prvotní nauku“. Pak uvedl „pokání z mrtvých skutků a víru v Boha, učení o křtech a vkládání rukou“. (Hebr. 6:1, 2) Chtěl snad říci, že jmenování starších je prvotní věc, od níž by křesťané měli usilovně spět ke zralosti? Ne. Úřad sborového staršího je cíl pro bratry, kteří už zralosti dosáhli a kteří si takového úřadu budou vážit. (1. Tim. 3:1)

Vkládání rukou ale sloužilo i k něčemu jinému. V prvním století Jehova zavrhl izraelský národ a jako svůj lid si vyvolil duchovní Izrael neboli sbor pomazaných křesťanů. (Mat. 21:43; Sk. 15:14; Gal. 6:16) Tuto změnu potvrzovaly zázračné dary ducha, například mluvení jazyky. (1. Kor. 12:4–11) Když se věřícími stali Kornélius a jeho rodina, obdrželi svatého ducha, což se projevilo tím, že začali „mluvit jazyky“. (Sk. 10:44–46)

Zázračné dary se někdy předávaly vkládáním rukou. Když Filip kázal dobrou zprávu v Samaří, mnozí se dali pokřtít. Vedoucí sbor tam pak poslal apoštola Petra a Jana. Biblická zpráva říká: „Potom [Petr a Jan] vkládali ruce [na nově pokřtěné], a oni začali přijímat svatého ducha.“ To muselo znamenat, že obdrželi dary ducha neboli zázračné schopnosti, které mohli druzí vidět. Je to patrné z toho, že Šimon, který se předtím věnoval magickým uměním, se chamtivě snažil koupit si schopnost vkládat ruce na druhé a předávat tak svatého ducha i s jeho zázračnými projevy. (Sk. 8:5–20) Později bylo pokřtěno 12 osob v Efezu. Čteme o tom: „Když na ně Pavel vložil ruce, přišel na ně svatý duch a začali mluvit jazyky a prorokovat.“ (Sk. 19:1–7; srovnej 2. Timoteovi 1:6)

V Hebrejcům 6:2 tedy Pavel podle všeho mluvil o vkládání rukou, kterým se předávaly dary ducha novým věřícím.