Důležité myšlenky z dopisu Jakuba a z dopisů Petra
Jehovovo Slovo je živé
Důležité myšlenky z dopisu Jakuba a z dopisů Petra
UPLYNULO téměř třicet roků od Letnic 33 n. l. Učedník Jakub, Ježíšův nevlastní bratr, nyní píše dopis „dvanácti kmenům“ duchovního Izraele. (Jak. 1:1) Nabádá křesťany, aby měli silnou víru a aby ve zkouškách projevovali vytrvalost. Poskytuje také rady, které mají sloužit k nápravě zneklidňujících poměrů, jež vznikly ve sborech.
Apoštol Petr píše křesťanům svůj první dopis krátce před tím, než římský císař Nero v roce 64 n. l. rozpoutá pronásledování. Petr křesťany povzbuzuje, aby stáli pevně ve víře. Krátce nato píše spoluvěřícím druhý dopis, v němž je vybízí, aby věnovali pozornost Božímu Slovu. Rovněž jim říká, na co si mají dávat pozor v souvislosti s příchodem Jehovova dne. Jestliže myšlenkám z dopisů Jakuba a Petra věnujeme pozornost, můžeme z toho mít užitek i my. (Hebr. 4:12)
BŮH DÁVÁ MOUDROST TĚM, KDO „PROSÍ VE VÍŘE“
Jakub píše: „Šťastný je muž, který dál vytrvává ve zkoušce, protože potom, co je schválen, přijme korunu života.“ Těm, kdo „stále prosí ve víře“, Jehova poskytuje moudrost, kterou potřebují, aby ve zkouškách vytrvali. (Jak. 1:5–8, 12)
Víru a moudrost potřebují také ti křesťané, kteří se ve sboru ‚stávají učiteli‘. Jakub dále pojednává o jazyku a říká, že je to sice „malý úd“, ale může ‚poskvrňovat celé tělo‘. Také varuje před světskými sklony, jež mohou poškodit křesťanův vztah k Bohu. Poukazuje i na to, které kroky má podniknout duchovně nemocný člověk, aby se uzdravil. (Jak. 3:1, 5, 6; 5:14, 15)
Odpovědi na biblické otázky:
2:13 — V jakém smyslu „milosrdenství vítězoslavně jásá nad soudem“? Když přijde na to, abychom se Bohu zodpovídali, Bůh bere v úvahu to, že jsme druhým prokazovali milosrdenství, a na základě výkupní oběti svého Syna nám odpouští. (Řím. 14:12) To je jistě jedním z důvodů, proč bychom milosrdenství měli projevovat v hojné míře.
4:5 — Který text Písma zde Jakub cituje? Jakub necituje žádný konkrétní verš. Tato inspirovaná slova však mohou být založena na myšlence obsažené v takových textech, jako je například 1. Mojžíšova 6:5; 8:21; Přísloví 21:10 a Galaťanům 5:17.
Poučení pro nás:
1:14, 15. Hřích začíná nesprávnou touhou. Neměli bychom se tedy nesprávnými touhami stále zaobírat, protože bychom je tím živili. Máme naopak ‚dále uvažovat‘ o věcech, které jsou povzbuzující, a naplňovat jimi svou mysl i své srdce. (Fil. 4:8)
2:8, 9. ‚Nadržování‘ je v rozporu s ‚královským zákonem‘ lásky. Praví křesťané by proto neměli nikomu nadržovat.
2:14–26. „Zachráněni“ jsme ne „díky skutkům“ mojžíšského Zákona ani díky skutkům křesťanským, ale „prostřednictvím víry“. Naše víra by však měla být víc než jen tvrzením, že věříme v Boha. (Ef. 2:8, 9; Jan 3:16) Měla by nás podněcovat ke zbožnému jednání.
3:13–17. „Moudrost shora“ jistě převyšuje moudrost ‚zemskou, živočišnou, démonskou‘. Po moudrosti, kterou dává Bůh, bychom měli stále „pátrat jako po schovaných pokladech“. (Přísl. 2:1–5)
3:18, poznámky pod čarou. Semeno dobré zprávy o Království se má ‚rozsévat s pokojem‘, a to „těmi, kdo působí pokoj“. Je důležité, abychom nebyli arogantní, hádaví ani hluční, ale abychom byli těmi, kdo působí pokoj.
‚STŮJTE PEVNÍ VE VÍŘE‘
Petr připomíná spoluvěřícím, že mají ‚živou naději‘ na dědictví v nebi. Říká jim: „Vy jste ‚vyvolený rod, královské kněžstvo, svatý národ‘.“ Dává jim rady ohledně podřízenosti a pak všechny vybízí: „Smýšlejte stejně, projevujte soucítění, mějte bratrskou náklonnost, buďte něžně soucitní, pokorní v mysli.“ (1. Petra 1:3, 4; 2:9; 3:8)
„Konec [židovského systému] věcí se přiblížil“, a proto Petr bratrům radí: „Buďte . . . zdravé mysli a buďte bdělí vzhledem k modlitbám.“ Říká jim: „Buďte střízliví, bděte.“ A nabádá je: „Postavte se . . . proti [Satanovi], pevní ve víře.“ (1. Petra 4:7; 5:8, 9)
Odpovědi na biblické otázky:
3:20–22 — Jak nás křest zachraňuje? Pro ty, kdo usilují o záchranu, je křest požadavkem. Ale křest sám o sobě nás nezachraňuje. Záchrana totiž přichází „skrze vzkříšení Ježíše Krista“. Uchazeč o křest musí věřit, že záchrana je možná jedině díky tomu, že Ježíš zemřel obětní smrtí, byl vzkříšen, „je po Boží pravici“ a má autoritu nad živými i nad mrtvými. Křest založený na takové víře odpovídá tomu, jak bylo zachráněno ‚osm duší, které byly bezpečně neseny vodou‘.
4:6 — Kdo byli ti ‚mrtví‘, jimž byla ‚oznámena dobrá zpráva‘? Byli to lidé, kteří před tím, než slyšeli dobrou zprávu, byli „mrtví ve svých přečinech a hříších“ neboli mrtví duchovně. (Ef. 2:1) Když však dobré zprávě uvěřili, začali duchovně ‚žít‘.
Poučení pro nás:
1:7. Aby naše víra měla vynikající hodnotu, musí mít vyzkoušenou neboli prověřenou jakost. Taková pevná víra opravdu ‚zachová duši naživu‘. (Hebr. 10:39) Nesmíme před zkouškami víry couvat neboli se od nich ‚odtahovat‘.
1:10–12. Andělé toužili nahlédnout do hlubokých duchovních pravd, které byly ve starověku zapsány Božími proroky a týkaly se sboru pomazaných křesťanů. Chtěli těmto pravdám rozumět. Tyto věci se však objasnily teprve tehdy, když Jehova začal s tímto sborem jednat. (Ef. 3:10) Neměli bychom se snad řídit příkladem andělů a snažit se zkoumat „hluboké Boží věci“? (1. Kor. 2:10)
2:21. Měli bychom napodobovat náš vzor, Ježíše Krista, a být ochotni zastávat se Jehovovy svrchovanosti, i kdyby to znamenalo, že kvůli tomu budeme trpět, nebo dokonce zemřeme.
5:6, 7. Když uvrhneme svou úzkost na Jehovu, on nám pomůže, abychom v životě stále dávali na první místo pravé uctívání a nedělali si přehnané starosti o to, co přinese příští den. (Mat. 6:33, 34)
„JEHOVŮV DEN PŘIJDE“
„V žádné době nebylo proroctví proneseno z lidské vůle,“ píše Petr, „ale lidé mluvili z Boha, jak byli unášeni svatým duchem.“ Jestliže prorockému slovu věnujeme pozornost, může nás to chránit před ‚falešnými učiteli‘ a jinými lidmi, jejichž působení je zhoubné. (2. Petra 1:21; 2:1–3)
„V posledních dnech přijdou posměvači se svým posměchem,“ varuje Petr. Ale „Jehovův den přijde jako zloděj“. V závěru svého dopisu dává Petr užitečné rady těm, kteří ‚očekávají a pevně chovají v mysli přítomnost onoho dne‘. (2. Petra 3:3, 10–12)
Odpovědi na biblické otázky:
1:19 — Kdo je „denní hvězda“, kdy vyšla a díky čemu víme, že se to stalo? „Denní hvězda“ je Ježíš Kristus potom, co obdržel královskou moc. (Zjev. 22:16) V roce 1914 ‚vyšel‘ před celým tvorstvem jakožto mesiášský Král, což ohlašuje úsvit nového dne. Ježíšovo proměnění poskytlo prorocký předběžný pohled na Ježíšovu slávu a královskou moc, čímž byla zdůrazněna spolehlivost Božího prorockého slova. Jestliže tomuto slovu věnujeme pozornost, naše srdce je osvíceno a my si díky tomu uvědomujeme, že Denní hvězda už vyšla.
2:4 — Co je ‚tartaros‘ a kdy do něj byli vhozeni vzpurní andělé? Tartaros je stav podobný uvěznění. Není určen pro lidi, ale jen pro duchovní tvory. Je to stav hluboké myšlenkové temnoty, pokud jde o Boží nádherné záměry. Ti, kdo jsou v tartaru, nemají žádnou naději do budoucnosti. Do tartaru vhodil Bůh neposlušné anděly v Noemových dnech. V tomto stavu ponížení zůstanou, dokud nebudou zničeni.
3:17 — Co měl Petr na mysli, když napsal, že křesťané ‚mají předem poznání‘? Petr zde poukazoval na znalost budoucích událostí, která byla jemu i jiným pisatelům Bible dána inspirací. Nebyla to znalost bezmezná. Neznamenalo to, že by první křesťané znali budoucí události do všech podrobností. O tom, co mohou očekávat, měli jen všeobecnou představu.
Poučení pro nás:
1:2, 5–7. Jestliže s opravdovým úsilím pěstujeme vlastnosti, jako je víra, vytrvalost a zbožná oddanost, pomůže nám to růst v ‚přesném poznání Boha a Ježíše‘ a navíc to může ‚způsobit‘, že nebudeme „nečinní, ani neplodní“, pokud jde o použití tohoto poznání. (2. Petra 1:8, ppč.)
1:12–15. Abychom zůstali „upevněni v pravdě“, neustále potřebujeme připomínky, například ty, které dostáváme prostřednictvím sborových shromáždění, čtení Bible a osobního studia.
2:2. Měli bychom dávat pozor, abychom svým chováním nedělali ostudu Jehovovi ani jeho organizaci. (Řím. 2:24)
2:4–9. Vzhledem k tomu, co už Jehova vykonal v minulosti, můžeme mít jistotu, že „ví, jak osvobodit ze zkoušky lidi zbožné oddanosti, ale nespravedlivé lidi uchovat ke dni soudu, aby byli odříznuti“.
2:10–13. ‚Slavní‘, tedy starší v křesťanském sboru, sice mají chyby a někdy se mohou mýlit, ale nesmíme o nich mluvit utrhačně. (Hebr. 13:7, 17)
3:2–4, 12. Když budeme věnovat bedlivou pozornost ‚výrokům, které dříve mluvili svatí proroci, a přikázáním Pána a Zachránce‘, pomůže nám to mít stále na zřeteli, že Jehovův den je blízko.
3:11–14. Vzhledem k tomu, že ‚očekáváme a pevně chováme v mysli přítomnost Jehovova dne‘, musíme (1) být ‚svatí ve svém chování‘ tím, že zachováváme tělesnou, duševní, mravní a duchovní čistotu; (2) musíme naplňovat svůj život skutky, v nichž se bude projevovat ‚zbožná oddanost‘, což jsou například skutky související s kázáním o Království a s činěním učedníků; (3) musíme se snažit o to, aby naše chování a osobnost zůstaly ‚neposkvrněné‘ neboli neznečištěné světem; (4) musíme být „bezvadní“, tedy všechno dělat z čisté pohnutky, a (5) musíme být „v pokoji“ — tedy mít pokojný vztah k Bohu, ke svým křesťanským bratrům a ke svým bližním všeobecně.