Přejít k článku

Přejít na obsah

Důležité myšlenky z dopisů Jana a z dopisu Judy

Důležité myšlenky z dopisů Jana a z dopisu Judy

Jehovovo Slovo je živé

Důležité myšlenky z dopisů Jana a z dopisu Judy

APOŠTOL Jan napsal své tři dopisy pravděpodobně v Efezu asi roku 98 n. l. Tyto dopisy patří k posledním knihám inspirovaného Písma. V prvních dvou dopisech Jan křesťany povzbuzuje, aby dále chodili ve světle a bojovali proti odpadlictví. Ve třetím mluví o tom, že křesťané mají chodit v pravdě a že mají vzájemně spolupracovat.

Juda, Ježíšův nevlastní bratr, napsal svůj dopis v Palestině nejspíše roku 65 n. l. Varuje v něm spolukřesťany před ničemnými lidmi, kteří vklouzli do sboru. Juda také radí, jak jejich špatnému vlivu odolávat. Když dbáme na to, co Jan a Juda napsali, může nám to pomoci, abychom navzdory překážkám zůstali duchovně silní. (Hebr. 4:12)

DÁLE CHOĎTE VE SVĚTLE, V LÁSCE A VE VÍŘE

(1. Jana 1:1–5:21)

Janův první dopis byl určen celému společenství těch, kdo jsou ve spojení s Kristem. Dopis poskytuje cenné rady, které křesťanům pomáhají vzdorovat odpadlictví a pevně se držet pravdy a spravedlnosti. Jan zdůrazňuje, že je nezbytné dále chodit ve světle, v lásce a ve víře.

Napsal: „Chodíme-li . . . ve světle, jako [Bůh] sám je ve světle, opravdu se podílíme jeden s druhým.“ Bůh je zdrojem lásky, a proto apoštol uvedl: „Dále milujme jeden druhého.“ „Láska k Bohu“ nás podněcuje, abychom ‚zachovávali jeho přikázání‘. Díky víře v Jehovu Boha, jeho Slovo a jeho Syna vítězíme nad světem. (1. Jana 1:7; 4:7; 5:3, 4)

Odpovědi na biblické otázky:

2:2; 4:10 — Co to znamená, že Ježíš je „usmiřující obětí“? Tím, že Ježíš obětoval svůj život, se vyhovělo požadavkům dokonalé spravedlnosti, a na základě toho je možné smířit se s Bohem. Díky této oběti Bůh může projevit milosrdenství a odpustit hříchy těm lidem, kteří v Ježíše projevují víru. (Jan 3:16; Řím. 6:23)

2:7, 8 — Které přikázání Jan označil za „staré“ a současně za „nové“? Bylo to přikázání týkající se obětavé bratrské lásky. (Jan 13:34) Jan o něm napsal, že je „staré“, protože od doby, kdy ho Ježíš dal, už uplynulo přes 60 let. Věřící toto přikázání měli „od počátku“, tedy od chvíle, kdy se stali křesťany. Toto přikázání je současně „nové“, protože vyžaduje obětavou lásku, což znamená více než „milovat svého bližního jako sám sebe“. (3. Mojž. 19:18; Jan 15:12, 13)

3:2 — Co pomazaným křesťanům „nebylo učiněno zjevným“ a koho pomazaní uvidí „právě takového, jaký je“? Pomazaným nebylo učiněno zjevným, jak budou vypadat po svém vzkříšení k nebeskému životu, až dostanou duchovní tělo. (Fil. 3:20, 21) Vědí však, že „jakmile [jim Bůh] bude učiněn zjevným, [budou] jako on, protože ho [uvidí], právě takového, jaký je“, tedy jako ‚Ducha‘. (2. Kor. 3:17, 18)

5:5–8 — Jak voda, krev a duch vydávaly svědectví o tom, že „Ježíš je Boží Syn“? Když byl Ježíš pokřtěn, voda byla svědkem toho, že ho Jehova označil za svého Syna. (Mat. 3:17) Ježíšova krev, neboli život, která byla dána jako „odpovídající výkupné za všechny“, také ukázala, že Ježíš je Boží Syn. (1. Tim. 2:5, 6) A svatý duch to dosvědčil, když na Ježíše sestoupil při křtu a umožnil mu, aby „procházel zemí, činil dobro a uzdravoval všechny, které utlačoval Ďábel“. (Jan 1:29–34; Sk. 10:38)

Poučení pro nás:

2:9–11; 3:15Pokud křesťan dovolí, aby někdo nebo něco zničilo jeho bratrskou lásku, chodí v duchovní tmě a neví, kam jde.

DÁLE ‚CHOĎTE V PRAVDĚ‘

(2. Jana 1–13)

Jan začíná svůj druhý dopis slovy: „Starší muž vyvolené paní a jejím dětem.“ Apoštol se raduje z toho, že „některé z [jejích] dětí chodí v pravdě“. (2. Jana 1, 4)

Nejprve povzbuzuje křesťany k tomu, aby měli mezi sebou lásku, a pak uvádí: „To znamená lásku: abychom nadále chodili podle jeho přikázání.“ Také varuje před ‚tím, kdo klame, před antikristem‘. (2. Jana 5–7)

Odpovědi na biblické otázky:

1, 13 — Kdo je ‚vyvolená paní‘? Jan mohl svůj dopis adresovat ženě, která se jmenovala Kyria, což řecky znamená „paní“. Je ale možné, že použil obrazný jazyk, aby zmátl pronásledovatele, a dopis napsal nějakému konkrétnímu sboru. V takovém případě by ‚jejími dětmi‘ byli členové tohoto sboru a ‚dětmi její sestry‘ by byli členové jiného sboru.

7 — O jakém příchodu zde Jan mluví a co to znamená, že Ježíše někteří „nevyznávají“? Nejedná se o Ježíšův budoucí neviditelný příchod, ale o jeho příchod v těle a pomazání za Krista. (1. Jana 4:2) Ti, kdo klamou, však „Ježíše Krista přicházejícího v těle“ nevyznávají. Možná popírají, že vůbec žil, nebo nevěří, že byl pomazán svatým duchem.

Poučení pro nás:

2, 4Poznat ‚pravdu‘, tedy celý soubor křesťanských nauk, které jsou obsaženy v Bibli, a držet se ‚pravdy‘ je nezbytné pro naši záchranu. (3. Jana 3, 4)

8–11Pokud nechceme přijít o ‚nezaslouženou laskavost, milosrdenství a pokoj od Boha, Otce, a od Ježíše Krista‘ a o milující společenství spoluvěřících, měli bychom na sebe v duchovním smyslu ‚dávat pozor‘ a odmítat ty, kdo ‚nezůstávají v Kristově učení‘. (2. Jana 3)

STAŇTE SE „SPOLUPRACOVNÍKY V PRAVDĚ“

(3. Jana 1–14)

Třetí dopis Jan adresoval svému příteli Gaiovi. Píše mu: „Nemám větší důvod k vděčnosti než to, když slyším, že moje děti nadále chodí v pravdě.“ (3. Jana 4)

Jan chválí Gaia za to, že ‚koná věrnou práci‘, když pomáhá bratrům, kteří navštěvují sbory. Říká: „Jsme . . . povinni pohostinně přijímat takové osoby, abychom se stali spolupracovníky v pravdě.“ (3. Jana 5–8)

Odpovědi na biblické otázky:

11 — Proč někteří lidé jednají špatně? Tito lidé nemají duchovní smýšlení, a proto neznají Boha a neváží si jeho vlastností. Jelikož Boha nevidí, chovají se tak, jako by on neviděl je. (Ezek. 9:9)

14 — Kdo jsou „přátelé“, o kterých Jan psal? Tímto výrazem Jan nemyslel pouze ty, kdo k sobě mají blízký vztah, ale spoluvěřící obecně.

Poučení pro nás:

4Duchovně zralí členové sboru se radují, když mladší křesťané „nadále chodí v pravdě“. A zvláště velkou radost mají rodiče, kterým se podaří vychovat děti tak, že se zaměřují na duchovní věci.

5–8K těm, kdo usilovně pracují ve prospěch svých bratrů, patří cestující dozorci, misionáři, betelité a průkopníci. Dělají to z lásky ke spoluvěřícím a k Jehovovi. Měli bychom napodobovat jejich víru a láskyplně je podporovat.

9–12Měli bychom napodobovat příklad věrného Demetria a neměli bychom jednat jako Diotrefes, který byl pomlouvač.

„ZACHOVÁVEJTE SE V BOŽÍ LÁSCE“

(Juda 1–25)

Juda napsal, že do sboru pronikli „reptalové, stěžující si na svůj životní úděl, kteří postupují podle svých vlastních tužeb a jejichž ústa mluví nabubřelosti, zatímco . . . obdivují osobnosti“. (Juda 4, 16)

Jak mohou křesťané odolávat špatným vlivům? Juda radí: „Milovaní, vy si připomeňte slova, která dříve mluvili apoštolové našeho Pána Ježíše Krista.“ A dodává: „Zachovávejte se v Boží lásce.“ (Juda 17–21)

Odpovědi na biblické otázky:

3, 4 — Proč Juda křesťany nabádal, aby „vedli tvrdý boj za víru“? Důvodem bylo to, že ‚do sboru vklouzli bezbožní lidé, kteří Boží nezaslouženou laskavost obraceli v omluvu pro nevázané chování‘.

20, 21 — Jak se můžeme ‚zachovávat v Boží lásce‘? Můžeme to dělat třemi způsoby: (1) Budovat se na „nejsvětější víře“ pilným studiem Božího Slova a horlivě se podílet na kazatelské službě, (2) modlit se „se svatým duchem“ neboli v souladu s jeho působením a (3) projevovat víru ve výkupní oběť Ježíše Krista, díky které je možné získat věčný život. (Jan 3:16, 36)

Poučení pro nás:

5–7Mohou ničemní lidé uniknout Jehovovu soudu? Juda uvádí tři varovné příklady z minulosti, které ukazují, že to možné není.

8–10Měli bychom jednat jako archanděl Michael a projevovat úctu těm, kterým Bůh svěřil autoritu.

12Odpadlíci sice předstírají lásku, ale pro naši víru jsou nebezpeční. Podobají se skalám skrytým pod vodou, které mohou ohrozit lodě nebo plavce. Falešní učitelé jsou možná v hmotném ohledu štědří, ale ve skutečnosti jsou jako oblaka bez vody, protože jsou duchovně prázdní. Také jsou jako mrtvé stromy na konci podzimu, které nepřinesly žádné ovoce. Takové stromy jsou vykořeněny a zničeny a totéž čeká odpadlíky. Je moudré, abychom se jim vyhýbali.

22, 23Praví křesťané nenávidí, co je špatné. Zralí členové sboru, především jmenovaní dozorci, poskytují duchovní pomoc těm, „kteří mají pochybnosti“, aby je zachránili před ohněm věčného zničení.

[Obrázky na straně 28]

Voda, duch a krev vydávaly svědectví, že „Ježíš je Boží Syn“