V čem pro nás může být Marie příkladem?

Měli jste někdy pocit, že situaci, ve které jste se nečekaně ocitli, nezvládnete nebo že úkol, před kterým stojíte, je nad vaše síly? Býváte vyčerpáni tím, že den co den řešíte, jak vyjít s penězi? Nebo patříte k milionům lidí, kteří žijí v nejistotě a obavách, protože museli odejít ze své země a stali se uprchlíky? A kdo nezakusil hlubokou bolest a prázdnotu, když ztratil někoho blízkého?

VĚDĚLI jste, že Marie, Ježíšova matka, všechny tyto náročné situace zažila? A co víc, dokázala je úspěšně zvládnout! Co se můžeme z jejího příkladu naučit?

Marii znají lidé po celém světě. A není divu, vždyť sehrála jedinečnou úlohu v Božím záměru. Navíc, miliony lidí Marii uctívají. Katolická církev ji chová ve velké vážnosti jako milovanou Matku a pokládá ji za vzor víry, naděje a lásky. Mnozí lidé jsou také vyučováni tomu, že Marie se v jejich prospěch přimlouvá u Boha.

Jak se na Ježíšovu matku díváte vy? A co je důležitější, jak na ni pohlíží Bůh?

Jedinečné pověření

Marie, dcera Heliho, pocházela z izraelského kmene Juda. První zmínka, kterou o ní v Bibli nacházíme, je v souvislosti s jednou mimořádnou událostí. Navštívil ji anděl a řekl: „Dobrý den, ty vysoce poctěná, Jehova je s tebou.“ Marii to rozrušilo a „začala uvažovat, jaký to je asi pozdrav“. Nato jí anděl sdělil, že byla vybrána pro úžasné, ale nesmírně závažné pověření, totiž počít, porodit a vychovat Božího Syna. (Lukáš 1:26–33)

Této mladé neprovdané ženě byla svěřena opravdu velká zodpovědnost. Jak na to zareagovala? Mohla si dělat starosti, zda jí to někdo uvěří. Mohla mít obavy, že kvůli tomuto těhotenství přijde o lásku svého snoubence Josefa nebo že se stane předmětem veřejného pohoršení. (5. Mojžíšova 22:20–24) Marie však toto důležité pověření bez váhání přijala.

K tomu, aby se podřídila Boží vůli, jí pomohla silná víra. Byla přesvědčena, že Jehova Bůh se o ni postará. Zvolala proto: „Pohleď! Jehovova otrokyně! Kéž se to se mnou stane podle tvého prohlášení.“ Marie věděla, že se bude muset potýkat s obtížnými situacemi. Přesto úkol od Boha ochotně přijala, protože si této pocty vážila. (Lukáš 1:38)

Když Marie řekla Josefovi, že je těhotná, chtěl jejich zasnoubení zrušit. Určitě to pro oba bylo citově vyčerpávající. Bible neříká, jak dlouho toto těžké období trvalo. Marie a Josef však určitě pocítili  velkou úlevu, když se Josefovi ve snu objevil Jehovův anděl. Ten vysvětlil, že Mariino těhotenství je výjimečné, a Josefovi přikázal, aby si ji vzal domů jako svou manželku. (Matouš 1:19–24)

Náročné období

V dnešní době se těhotné ženy připravují na narození miminka měsíce předem a Marie to asi dělala také. Čekala své první dítě. Její přípravy však zkomplikovaly nepředvídané události. Caesar Augustus vydal výnos o sčítání lidu, což vyžadovalo, aby se všichni šli zapsat do města, kde se narodili. Josef tedy vzal Marii, která byla v devátém měsíci těhotenství, a vydali se na cestu dlouhou asi 150 kilometrů. Marie jela pravděpodobně na oslu. V Betlému byla spousta lidí a Marie potřebovala najít nějaké soukromí, kde by mohla porodit. Jediným místem, které ale bylo k dispozici, byl chlév. Porodit dítě ve chlévě pro ni muselo být náročné. Nejspíš jí to bylo velmi nepříjemné a měla strach.

V těchto těžkých chvílích se Marie určitě často úpěnlivě modlila k Jehovovi a důvěřovala, že se o ni a o děťátko postará. Později přišli nějací pastýři, kteří chtěli dítě vidět. Řekli, že andělé ho nazvali ‚Zachráncem, který je Kristus, Pán‘. Dál čteme: „Marie si začala uchovávat všechna tato slova a v srdci si dělala závěry.“ Přemýšlela o tom, co slyšela, a čerpala z toho sílu. (Lukáš 2:11, 16–19)

Co se z toho můžeme naučit? Každý z nás někdy má nějaké trápení. Navíc, v Bibli je napsáno, že nás postihuje „čas a nepředvídaná událost“, což vede k dalším problémům a těžkostem.  (Kazatel 9:11) Jestliže se nám to stane, zahořkneme a začneme obviňovat Boha? Neměli bychom si spíše vzít příklad z Marie a svůj vztah k Jehovovi Bohu upevnit, a to tím, že budeme číst jeho Slovo, Bibli, a do hloubky o tom přemýšlet? Když to uděláme, určitě nám to pomůže náročnou situaci zvládnout.

Chudoba a útěk ze země

Marie zakoušela ještě další těžkosti, ke kterým patřily chudoba a útěk ze země. Zažili jste něco podobného? Podle jedné zprávy „polovina světové populace — téměř tři miliardy lidí — musí vyjít s necelými dvěma dolary na den“ a miliony dalších žijí od výplaty k výplatě, přestože bydlí v takzvaných bohatých zemích. V jaké situaci jste vy? Jste vyčerpaní z každodenní tvrdé práce, když se snažíte své rodině zajistit jídlo, oblečení a střechu nad hlavou? Nebo někdy máte dokonce pocit, že je to nad vaše síly?

Z Bible vyplývá, že Josef a Marie byli relativně chudí. Jak to víme? Mezi nemnoha skutečnostmi, které evangelia — Matouše, Marka, Lukáše a Jana — odhalují o této manželské dvojici, je to, že 40 dní po Ježíšově narození šli do chrámu, aby tam předložili oběť — „párek hrdliček nebo dva mladé holuby“. * (Lukáš 2:22–24) Takovou oběť směli dát pouze ti, kdo byli tak chudí, že si nemohli dovolit obětovat beránka. Vyjít s penězi tedy pro Josefa a Marii nejspíš nebylo snadné. I přesto se jim dařilo vytvářet doma láskyplnou atmosféru. Tím nejdůležitějším pro ně nepochybně bylo uctívání Boha. (5. Mojžíšova 6:6, 7)

Zanedlouho po Ježíšově narození se Mariin život znovu dramaticky změnil. Anděl Josefovi řekl, aby se svou rodinou utekl do Egypta. (Matouš 2:13–15) To bylo podruhé, co byla Marie nucena opustit známé prostředí. Tentokrát ale musela odejít do cizí země. V Egyptě byla velká židovská komunita, takže Marie a Josef zřejmě žili mezi svým lidem. I přesto může být život v cizí zemi těžký a člověk se snadno dostane do situací, kdy si neví rady. Patříte vy a vaše rodina k milionům lidí, kteří svou zemi opustili — ať už proto, aby zajistili lepší podmínky svým dětem, nebo proto, aby utekli před nebezpečím? Pokud ano, asi dobře chápete, s jakými obtížemi se Marie mohla potýkat v Egyptě.

Oddaná manželka a matka

Kromě zpráv souvisejících s narozením a dětstvím Ježíše se v evangeliích o Marii mnoho nepíše. Nicméně víme, že Marie a Josef měli přinejmenším šest dalších dětí. Překvapuje vás to? Podívejme se, co k tomu uvádějí evangelia.

K Mariině výsadě přivést na svět Božího Syna měl Josef velkou úctu. Proto s ní před Ježíšovým narozením neměl pohlavní styky. U Matouše 1:25 je o Josefovi napsáno: „Neměl s ní žádný styk, dokud neporodila syna.“ Slovo „dokud“ v tomto verši ukazuje, že po Ježíšově narození Josef s Marií intimní styky měl. Podle zpráv v evangeliích měla Marie s Josefem děti, a to jak syny, tak dcery. K Ježíšovým nevlastním sourozencům  patřili Jakub, Josef, Šimon, Jidáš a nejméně dvě sestry. (Matouš 13:55, 56) Tyto děti však Marie počala obvyklým způsobem. *

Marie si svého vztahu k Bohu velmi vážila. Ačkoli Zákon nevyžadoval, aby se ženy účastnily svátku Pasach, který se konal v Jeruzalémě, Marie měla ve zvyku každý rok Josefa na tento svátek doprovázet. (Luk. 2:41) Cestovat tam a zpět znamenalo ujít téměř 300 kilometrů, a to spolu s dětmi. Tyto cesty však byly pro celou rodinu bezpochyby radostnou událostí.

Mnohé ženy dnes Mariin krásný příklad napodobují. Nesobecky tvrdě pracují, aby plnily své povinnosti vyplývající z Písma. Takové oddané manželky projevují často velkou trpělivost, vytrvalost a pokoru. To, že Mariin postoj napodobují, jim pomáhá dávat uctívání Boha před touhu po pohodlí a zábavě. Podobně jako Marie jsou si vědomy toho, že když Boha uctívají společně s manželem a dětmi, rodinu to posiluje a sjednocuje.

Jednou se Marie a Josef, nejspíš s několika dětmi, vraceli ze svátku v Jeruzalémě a uvědomili si, že 12letý Ježíš s nimi není. Umíte si představit, jakou úzkost Marie pociťovala ty tři dny, kdy hledala svého syna? Když ho s Josefem nakonec našli v chrámu, Ježíš jim řekl: „Nevěděli jste, že musím být v domě svého Otce?“ Ve zprávě opět čteme, že Marie si „pečlivě uchovávala všechna ta slova v srdci“. Tato její reakce je dalším důkazem  toho, že pro Marii bylo velmi cenné vědět, jak se na věci dívá Bůh. Do hloubky přemýšlela o všem, co se Ježíše týkalo. Živé vzpomínky na tuto a jiné události z Ježíšova dětství a mládí pravděpodobně po letech vyprávěla pisatelům evangelií. (Lukáš 2:41–52)

Citová bolest a ztráta

Co se stalo s Josefem, Ježíšovým nevlastním otcem? Poté, co je o něm krátká zmínka v souvislosti s onou situací z Ježíšova mládí, se o Josefovi v evangeliích nic dalšího nepíše. Někteří to vysvětlují tak, že nějakou dobu před tím, než Ježíš začal svou službu, Josef zemřel. * Ať už to bylo jakkoli, zdá se, že ke konci Ježíšovy služby byla Marie vdovou. Když Ježíš umíral, svěřil svou matku apoštolu Janovi. (Jan 19:26, 27) To by zřejmě neudělal, kdyby byl Josef ještě naživu.

Marie a Josef toho spolu hodně prožili. Navštívili je andělé, unikli z rukou tyrana, několikrát se přestěhovali a vychovávali syny a dcery. Určitě si spolu často večer sedli, povídali o Ježíšovi a říkali si, s čím se bude muset v budoucnosti setkat. Dělali si starosti, jak ho dobře vychovat a připravit na to, co ho čeká. A pak Marie náhle zůstala sama.

Zemřel vám manželský partner? Cítíte bolest a prázdnotu, a to i po mnoha letech? Marie bezpochyby nacházela útěchu ve své víře a v poznání, že dojde ke vzkříšení. * (Jan 5:28, 29) Tyto utěšující myšlenky však všechny Mariiny problémy nevyřešily. Měla před sebou náročný úkol starat se o děti bez pomoci manžela, podobně jako to v dnešní době dělají mnohé matky, které jsou na výchovu samy.

Je logické se domnívat, že po Josefově smrti se úlohy živitele rodiny ujal Ježíš. Jak jeho bratři dorůstali, byli i oni schopni převzít svůj díl odpovědnosti. Když Ježíšovi „bylo asi třicet let“, odešel z domova a začal  se věnovat službě Bohu. (Lukáš 3:23) Když dospělý syn nebo dcera odchází z domova, většina rodičů má smíšené pocity. Během let do něj investovali mnoho času, úsilí a citů, a tak pociťují velkou prázdnotu. Odešlo některé z vašich dětí z domova proto, aby dosáhlo svých cílů? Jste na něj hrdí, ale zároveň byste si někdy přáli mít ho víc nablízku? Pak si asi dokážete představit, co cítila Marie, když z domu odešel Ježíš.

Nečekaná zkouška

Marii také potkala náročná zkouška, se kterou pravděpodobně nepočítala. Svým kázáním Ježíš získal mnoho následovníků, ale jeho bratři k nim nepatřili. „Jeho bratři v něj ve skutečnosti neprojevovali víru,“ čteme v Písmu. (Jan 7:5) Marie jim nepochybně řekla o poselství, které jí sdělil anděl, totiž že Ježíš je „Boží Syn“. (Lukáš 1:35) I přesto však Jakub, Josef, Šimon a Jidáš považovali Ježíše pouze za svého staršího bratra. Členové Mariiny rodiny tedy měli odlišné náboženské názory.

Byla z postoje svých dětí sklíčená a vzdala to? Vůbec ne! Když Ježíš jednou kázal v Galileji, vešel do domu, aby se najedl, a shromáždil se k němu dav, aby mu naslouchal. Venku se po něm ptala Marie a jeho bratři. Pokud byl tedy Ježíš blízko domova, Marie ho vyhledala a zjevně s sebou brala ostatní děti, přičemž doufala, že se jejich postoj k němu změní. (Matouš 12:46, 47)

Možná i vy jste v těžké situaci, kdy se snažíte řídit se tím, co učil Ježíš, ale ostatní členové vaší rodiny to dělat nechtějí. Nebuďte z toho sklíčení a nevzdávejte to! Mnozí, podobně jako Marie, své příbuzné trpělivě povzbuzovali dlouhá léta, než se dočkali nějaké zásadní změny. Takové vytrvalosti si Bůh váží, ať už na ni druzí reagují, nebo ne. (1. Petra 3:1, 2)

Ta největší bolest

Poslední Mariina zkouška, která je v Písmu zaznamenána, jí bezpochyby způsobila tu největší duševní a citovou bolest. Sledovala, jak její milovaný syn, zavržen vlastním národem, umírá v krutých bolestech. O smrti dítěte bylo řečeno, že je to  „naprosto největší ztráta“, „nejvíce zdrcující smrt“, ať už jde o dítě malé nebo dospělé. Právě jak bylo předpověděno desítky let dopředu, Marie měla pocit, jako by jí srdcem pronikl dlouhý meč. (Lukáš 2:34, 35)

Připustila, aby ji tato zkouška citově zničila nebo oslabila její víru v Jehovu? Ne. Další zmínka, kterou o Marii čteme v Bibli, uvádí, že byla s Ježíšovými učedníky, když společně „setrvávali v modlitbě“. A nebyla tam z rodiny sama. Byli s ní její další synové, kteří v té době začali ve svého staršího bratra projevovat víru. To pro ni muselo být velkou útěchou! * (Skutky 1:14)

Marie prožila bohatý a uspokojující život jako zbožná a oddaná žena, manželka a matka. Ve službě Bohu zažila mnoho situací, které pro ni byly nádhernou odměnou. Překonala řadu těžkostí a obstála v různých zkouškách. Pokud se dostaneme do náročné situace a máme pocit, že ji nezvládneme, nebo pokud nás trápí rodinné problémy, můžeme se z jejího příkladu věrné vytrvalosti určitě mnohému naučit. (Hebrejcům 10:36)

Co však lze říci k tomu, že se Marie stala předmětem zvláštní náboženské oddanosti? Vyplývá z Bible, že by kvůli své jedinečné úloze měla být uctívána?

[Poznámky pod čarou]

[Rámeček a obrázek na straně 6]

 Měl Ježíš sourozence?

Ano, měl. Přestože v evangeliích je několik míst, která na tento fakt jasně poukazují, někteří teologové měli snahu tuto pravdu popřít. (Matouš 12:46, 47; 13:54–56; Marek 6:3) V souvislosti s teoriemi o tom, že Marie už neměla žádné další děti, si však bibličtí učenci povšimli dvou věcí. Za prvé, pro tyto teorie existuje důvod, a sice podpořit církevní nauku, která vznikla mnohem později a která učí, že Marie zůstala do konce svého života pannou. Za druhé, teorie samy o sobě po přezkoumání nemohou obstát.

Jedna taková teorie například říká, že Ježíšovi „bratři“ byli Josefovi synové z předchozího manželství. Tato myšlenka však postrádá smysl, protože tím by vlastně bylo Ježíšovi odepřeno právo, aby jako prvorozený zdědil trůn krále Davida. (2. Samuelova 7:12, 13)

Jiná teorie tvrdí, že tito bratři byli Ježíšovi bratranci, ačkoli pro výrazy „bratr“, „bratranec“ a „příbuzný“ Řecká písma používají různá slova. Učenec Frank E. Gaebelein proto říká, že takové teologické teorie jsou přitažené za vlasy. Dochází k následujícímu závěru: „Nejpřirozenější způsob, jak rozumět slovu ‚bratři‘ . . . je vztáhnout tento výraz na syny Marie a Josefa, tedy na Ježíšovy bratry z matčiny strany.“

[Rámeček na straně 7]

 Nebála se udělat změnu

Marie se narodila v židovské rodině a praktikovala židovské náboženství. Chodila do místní synagogy a navštěvovala chrám v Jeruzalémě. S tím, jak postupně poznávala Boží záměr, si však uvědomila, že tradice jejích předků už nemají Boží schválení. Židovští náboženští vůdci nechali jejího Syna, Mesiáše, zabít. Než k tomu došlo, Ježíš jim oznámil: „Pohleďte, váš dům je vám zanechán.“ (Matouš 23:38) Náboženskému systému, ve kterém byla Marie vychována, Bůh odňal své požehnání. (Galaťanům 2:15, 16)

Když byl založen křesťanský sbor, Marii mohlo být asi 50 let. Co udělala? Řekla si, že se narodila v židovském náboženství a že chce zůstat věrná tradicím? Myslela si, že už je na změnu příliš stará? Rozhodně ne. Jelikož pochopila, že Bůh nyní žehná křesťanskému sboru, projevila víru a nebála se udělat změnu.

[Obrázek na straně 5]

Na útěku do Egypta

[Obrázek na straně 8]

To nejhorší, co matka může prožít