Buď horlivý pro Jehovův dům

„Horlivost pro tvůj dům mě stráví.“ (JAN 2:17)

1, 2. Co udělal Ježíš v chrámu v roce 30 n. l. a proč?

PŘEDSTAV si následující situaci. Je Pasach roku 30 n. l. Od doby, kdy Ježíš začal svou pozemskou službu, uplynulo půl roku. Jde do Jeruzaléma. Přichází na Nádvoří pohanů a vidí tam „prodavače skotu a ovcí a holubic a směnárníky na jejich místech“. Bičem z provazů vyhání všechna zvířata, a tak obchodníkům nezbývá nic jiného, než jít za nimi. Rozsypává mince směnárníků a převrací jejich stoly. Prodavačům holubic nařizuje, aby si sebrali své věci a chrám opustili. (Jan 2:13–16)

² Ježíš tak jedná proto, že mu na chrámu velmi záleží. Přikazuje: „Přestaňte dělat z domu mého Otce dům kupčení!“ Ježíšovi učedníci to pozorují a vzpomenou si na slova, která o staletí dříve zapsal žalmista David: „Horlivost pro tvůj dům mě stráví.“ (Jan 2:16, 17; Žalm 69:9)

3. (a) Co je to horlivost? (b) Jakou otázku si může každý z nás položit?

³ K takovému jednání Ježíše podnítila horlivost pro Boží dům. Horlivost je dychtivost a horoucí zájem, s nímž o něco usilujeme. V tomto 21. století dává najevo takový zájem o Boží dům více než sedm milionů křesťanů. Každý z nás si může položit otázku: Jak mohu pro Jehovův dům projevovat větší horlivost? K tomu, abychom si na tuto otázku odpověděli, bude užitečné nejprve zjistit, co je Boží dům v dnešní době. Pak budeme uvažovat o biblických příkladech věrných mužů, kteří horlivost pro Boží dům projevovali. Jejich příklad byl zapsán „pro naše poučení“ a může nás motivovat k větší horlivosti. (Řím. 15:4)

Boží dům v minulosti a dnes

4. K jakému účelu sloužil chrám, který postavil Šalomoun?

⁴ Ve starověkém Izraeli byl Božím domem chrám v Jeruzalémě. Jehova tam samozřejmě nesídlil doslova. Prohlásil: „Nebesa jsou můj trůn a země je má podnož. Kdepak je ten dům, který mi můžete vystavět, a kdepak je to místo jako místo odpočinku pro mne?“ (Iz. 66:1) Chrám, který byl postaven během Šalomounovy vlády, přesto sloužil jako středisko uctívání Jehovy a byly v něm předkládány modlitby. (1. Král. 8:27–30)

5. Co je novodobým uspořádáním, které předstínil Šalomounův chrám?

⁵ V dnešní době Jehovův dům není nějakou budovou z kamene, ať už v Jeruzalémě nebo někde jinde. Je to opatření, díky kterému se při uctívání můžeme přibližovat k Jehovovi na základě Kristovy výkupní oběti. V tomto duchovním chrámu jednotně uctívají Jehovu všichni Boží věrní služebníci na zemi. (Iz. 60:4, 8, 13; Sk. 17:24; Hebr. 8:5; 9:24)

6. Kteří judští králové projevovali výjimečnou horlivost pro pravé uctívání?

⁶ Po rozdělení Izraele, ke kterému došlo v roce 997 př. n. l., projevovali výjimečnou horlivost pro pravé uctívání čtyři z devatenácti králů, kteří vládli v jižním, judském  království. Byli to Asa, Jehošafat, Ezekjáš a Josijáš. Jaké důležité poučení si z jejich příkladu můžeme vzít?

Služba celým srdcem přináší požehnání

7, 8. (a) Jaké službě Jehova žehná? (b) V čem je pro nás Asa varovným příkladem?

⁷ Během vlády krále Asy Jehova posílal proroky, kteří národ vedli k tomu, aby byl Bohu věrný. Bible nám například říká, že Asa naslouchal proroku Azarjášovi, synovi Odeda. (Přečti 2. Paralipomenon 15:1–8.) Asovy reformy sjednotily jak judský lid, tak značný počet lidí z izraelského království, kteří přišli, aby se připojili k velkému shromáždění v Jeruzalémě. Společně prohlásili, že jsou rozhodnuti Jehovu věrně uctívat. Čteme: „Přísahali . . . Jehovovi silným hlasem a s radostným křikem a s trubkami a s rohy. A celý Juda dal průchod radování nad tím, co odpřisáhli; přísahali totiž celým svým srdcem a hledali ho s plným zalíbením ze své strany, takže se jim dal najít; a Jehova jim dále dával odpočinek všude kolem.“ (2. Par. 15:9–15) Podobně Jehova určitě požehná i nám, když mu budeme sloužit celým srdcem. (Mar. 12:30)

⁸ Je smutné, že Asa později nepřijal pokárání, které dostal od jasnozřivce Chananiho. (2. Par. 16:7–10) Jak reagujeme my, když nám Jehova dá radu nebo nějaký podnět prostřednictvím křesťanských starších? Vezmeme si jejich radu založenou na Písmu pohotově k srdci a vyhneme se léčce v podobě rozmrzelosti?

9. V jakém ohrožení byli Jehošafat a Juda a jak na to zareagovali?

⁹ V desátém století př. n. l. vládl v Judě král Jehošafat. Jeho a celou Judu ohrožovala spojená vojska Ammona, Moaba a lidu z hornatého kraje Seiru. Ačkoli měl král strach, co udělal? On a judští muži se svými manželkami a dětmi se shromáždili v Jehovově domě, aby se tam modlili. (Přečti 2. Paralipomenon 20:3–6.) V souladu se slovy, která při zasvěcení chrámu řekl Šalomoun, Jehošafat úpěnlivě prosil Jehovu: „Bože náš, nevykonáš nad nimi soud? V nás totiž není síla před tímto velkým zástupem, který táhne proti nám; a sami nevíme, co bychom měli dělat, ale naše oči směřují k tobě.“ (2. Par. 20:12, 13) Po této dojemné modlitbě Jehovův duch podnítil Levitu Jachaziela, aby „uprostřed sboru“ pronesl útěšná slova, která posílila důvěru lidu v záchranu. (Přečti 2. Paralipomenon 20:14–17.)

10. (a) Jakým způsobem dostali Jehošafat a Juda pokyny? (b) Jak projevujeme ocenění pro pokyny, které nám Jehova dává dnes?

¹⁰ Tehdy Jehošafat a lidé v judském království obdrželi pokyny od Jehovy prostřednictvím Jachaziela. Dnes dostáváme útěchu a vedení prostřednictvím třídy věrného a rozvážného otroka. Vždy bychom měli spolupracovat se jmenovanými staršími a projevovat jim úctu. Tvrdě totiž pracují, když nás pastýřsky vedou a když pokyny od ‚věrného a rozvážného otroka‘ uvádějí do praxe. (Mat. 24:45; 1. Tes. 5:12, 13)

11, 12. Jaké poučení získáváme z toho, co zažil Jehošafat a judský národ?

¹¹ Podobně jako se Jehošafat a celý národ shromáždili, aby hledali Jehovovo vedení, ani my nezanedbávejme pravidelnou účast na shromážděních, kde jsme spolu s bratry a sestrami. Pokud jsme někdy v úzkých a nevíme, co dělat, napodobujme příklad, který dal Jehošafat a judský lid, a modleme se k Jehovovi s plnou důvěrou, že nám pomůže. (Přísl. 3:5, 6; Fil. 4:6, 7) I v případě, že jsme odloučeni od sboru, naše úpěnlivé modlitby k Jehovovi nás sjednocují s ‚celým společenstvím bratrů na světě‘. (1. Petra 5:9)

¹² Jehošafat a judský národ se Božími pokyny obdrženými prostřednictvím Jachaziela  řídili. K čemu to vedlo? Z bitvy, která následovala, vyšli vítězně a vrátili se do Jeruzaléma „s radováním“ a „se strunnými nástroji a s harfami a s trubkami k Jehovovu domu“. (2. Par. 20:27, 28) I my uznáváme vedení, které nám Jehova dává prostřednictvím svého sdělovacího prostředku, a jako sjednocený lid Boha chválíme.

Pečujme o naše místa uctívání

13. Co Ezekjáš udělal na začátku svého panování?

¹³ Král Ezekjáš projevil horlivost pro uctívání Jehovy tím, že v prvním měsíci své vlády znovu otevřel chrám a začal ho opravovat. Zorganizoval kněze a Levity, kteří Boží dům očistili. To se jim podařilo za 16 dní. (Přečti 2. Paralipomenon 29:16–18.) Toto úsilí nám připomíná, že je potřeba dělat údržbu a opravy, díky nimž jsou naše místa uctívání ve stavu, ze kterého je vidět naše horlivost pro uctívání Jehovy. Možná jste už slyšeli nějaké vyprávění o tom, jak na někoho zapůsobila horlivost bratrů a sester, kteří se na takové práci podílejí. Jejich úsilí přináší Jehovovi velkou chválu.

14, 15. Jaká činnost dnes přináší velkou chválu Jehovovi? Uveď příklady.

¹⁴ V jednom městě v severní Anglii byl jistý muž proti tomu, aby se provedla renovace sálu Království, který stojí vedle jeho pozemku. Místní bratři na to reagovali laskavě. Všimli si, že zídka mezi sálem Království a pozemkem souseda potřebuje opravit, a navrhli, že práci udělají, aniž by po sousedovi chtěli nějaké peníze. Většinu zídky v podstatě postavili znovu. Způsob, jakým situaci vyřešili, vedl k tomu, že soused se začal chovat jinak. Nyní dává pozor, aby sál a jeho okolí nikdo nepoškodil.

¹⁵ Boží lid vykonává celosvětovou stavební činnost. Ochotní místní dobrovolníci společně s celodobými mezinárodními služebníky staví nejen sály Království, ale také sjezdové sály a domovy betel. Sam je stavební inženýr a je odborníkem na vytápění, ventilaci a klimatizaci. Spolu s manželkou Ruth už procestovali několik zemí v Evropě a v Africe, aby tam pomohli se stavebními projekty. Ať jedou kamkoli, chodí také se zvěstovateli místního sboru do kazatelské služby.  Sam říká, co ho k účasti na mezinárodních projektech motivovalo: „Bylo to nadšení těch, kdo slouží v betelech v různých zemích. Byla to právě jejich horlivost a radost, co mě podnítilo, abych chtěl sloužit tímto způsobem.“

Poslouchej pokyny od Boha

16, 17. Na jaké zvláštní činnosti se horlivě podílejí Boží služebníci a s jakým výsledkem?

¹⁶ Kromě opravy chrámu Ezekjáš obnovil každoroční oslavy svátku Pasach, které Jehova přikázal. (Přečti 2. Paralipomenon 30:1, 4, 5.) Ezekjáš a obyvatelé Jeruzaléma zvali na tuto událost celý národ, dokonce i lidi ze severního království. Dopisy s tímto pozváním běžci roznášeli po celé zemi. (2. Par. 30:6–9)

¹⁷ V posledních letech děláme něco podobného. Lidem v našich obvodech předáváme pěkné pozvánky, aby se s námi sešli při oslavě Pánovy večeře a aby tak i oni poslechli Ježíšův příkaz. (Luk. 22:19, 20) Na služebním shromáždění dostáváme k této práci pokyny a horlivě se na ní podílíme. Jehova tomuto úsilí velice žehná. Minulý rok zvalo na tuto slavnost asi sedm milionů zvěstovatelů a zúčastnilo se jí celkem 17 790 631 lidí.

18. Proč je důležité, abys pro pravé uctívání byl horlivý?

¹⁸ O Ezekjášovi bylo řečeno: „Důvěřoval v Jehovu, Boha Izraele; a po něm se neprokázal být nikdo takový mezi všemi judskými králi, dokonce ani mezi těmi, kteří byli před ním. A stále se přidržoval Jehovy. Neodbočil od jeho následování, ale stále dodržoval jeho přikázání, která Jehova přikázal Mojžíšovi.“ (2. Král. 18:5, 6) Kéž se o nás dá říct něco podobného! Naše horlivost pro Boží dům nám pomůže ‚stále se přidržovat Jehovy‘, a mít tak vyhlídku na věčný život. (5. Mojž. 30:16)

Rychle reaguj na vedení

19. V jakých ohledech se vynakládá horlivé úsilí před Památnou slavností?

¹⁹ Když byl králem Josijáš, také on zařídil, aby se slavil svátek Pasach, a dělal pro to rozsáhlé přípravy. (2. Král. 23:21–23; 2. Par. 35:1–19) I my věnujeme velkou pozornost tomu, abychom se dobře připravili na oblastní a krajské sjezdy, sjezdové dny a na Památnou slavnost. K tomu, aby se bratři v některých zemích sešli a připomněli si Kristovu smrt, musí dokonce riskovat život. Horliví starší dbají na to, aby se s pozváním nezapomnělo na žádného člena sboru. Těm, kdo jsou letití a nemocní, je zajištěna pomoc, aby se této události zúčastnili také.

20. (a) Co se stalo v době vlády krále Josijáše a jak na to král zareagoval? (b) Jaký varovný příklad bychom měli mít na mysli?

²⁰ V průběhu prací na obnově chrámu, které organizoval král Josijáš, velekněz Chilkijáš „našel knihu Jehovova zákona předanou Mojžíšovou rukou“. Přinesl ji královu tajemníkovi Šafanovi, který její obsah začal číst Josijášovi. (Přečti 2. Paralipomenon 34:14–18.) Jak to na krále zapůsobilo? V zármutku si okamžitě roztrhl oděv a přikázal svým mužům, aby se dotazovali Jehovy. Prostřednictvím prorokyně Chuldy dal Bůh najevo, že některé náboženské praktiky, jež byly v Judě rozšířené, ostře odsuzuje. Josijášova úsilí vymýtit modlářské zvyklosti si  však povšiml, a tak navzdory katastrofám, které podle předpovědi měly postihnout národ jako celek, král měl i nadále Jehovovo schválení. (2. Par. 34:19–28) Co se z toho můžeme naučit? Určitě si přejeme totéž co Josijáš. Chceme na Jehovovo vedení reagovat rychle a mít přitom na mysli varovný příklad Judy. Je z něj vidět, co se může stát, když dovolíme, aby naše uctívání bylo ovlivněno odpadlictvím nebo nevěrností. A můžeme důvěřovat v to, že Jehova si naší horlivosti pro pravé uctívání všimne, a tak budeme mít jeho schválení, stejně jako Josijáš.

21, 22. (a) Proč bychom měli být horliví pro Jehovův dům? (b) O čem bude příští článek?

²¹ Čtyři judští králové — Asa, Jehošafat, Ezekjáš a Josijáš — nám dali vynikající příklad v horlivosti pro Boží dům a pravé uctívání. I nás by měla horlivost podněcovat k tomu, abychom Jehovovi důvěřovali a pro pravé uctívání dělali, co je v našich silách. Poslouchat pokyny od Boha a reagovat na láskyplnou péči a usměrňování, které dostáváme prostřednictvím sboru a starších, je jistě moudré a vede to ke štěstí.

²² V příštím článku zaměříme svou pozornost na horlivost pro kazatelskou službu a mladí lidé v něm najdou povzbuzení, aby našemu milujícímu Otci sloužili horlivě. Budeme také uvažovat o tom, jak se můžeme vyhnout jednomu z nejničivějších Satanových vlivů. Pokud se všemi připomínkami od Jehovy budeme horlivě řídit, budeme tak následovat příklad jeho Syna Ježíše, o kterém bylo řečeno: „Strávila mě . . . naprostá horlivost pro tvůj dům.“ (Žalm 69:9; 119:111, 129; 1. Petra 2:21)

Zapamatovali jste si?

• Jaké službě Jehova žehná a proč?

• Jak můžeme dávat najevo, že Jehovovi důvěřujeme?

• Jak nás horlivost může podněcovat, abychom poslouchali pokyny od Boha?

[Studijní otázky]

[Obrázky na straně 9]

Jak horlivost pro Jehovův dům dávali najevo Asa, Jehošafat, Ezekjáš a Josijáš?