Mluvte pravdu se svým bližním

„Nyní, když jste odložili faleš, mluvte každý z vás pravdu se svým bližním, protože jsme údy, které patří k sobě.“ (EF. 4:25)

1, 2. Jaké názory na pravdu lidé mají?

PRAVDA je kontroverzním námětem už celá staletí. Řecký básník Alkaios v 6. století př. n. l. napsal: „Ve víně je pravda.“ Chtěl tím říci, že pravda vyjde najevo jen tehdy, když víno člověku rozváže jazyk. Překroucený názor na pravdu projevil také římský místodržitel Pontský Pilát, když se Ježíše skepticky zeptal: „Co je pravda?“ (Jan 18:38)

² Rozdílné pohledy na pravdu mají lidé i dnes. Mnozí jsou přesvědčeni, že názory na to, co je ještě pravda, se mohou lišit nebo že každý člověk má svou pravdu. Jiní zase mluví pravdu, jen když je to pro ně výhodné nebo jim to usnadní situaci. Kniha The Importance of Lying (Důležitost lhaní) říká: „Poctivost je možná vznešeným ideálem, ale má jen malou hodnotu v každodenním boji o přežití a vlastní zabezpečení. Člověk nemá na vybranou — musí lhát, aby přežil.“

3. Proč je Ježíš vynikajícím příkladem v pravdomluvnosti?

³ Postoj Kristových učedníků byl zcela odlišný. Ježíš se nedíval na pravdu jako na filozofickou otázku. Vždy byl pravdomluvný. Dokonce i jeho nepřátelé uznali: „Učiteli, víme, že jsi pravdomluvný a vyučuješ Boží cestě podle pravdy.“ (Mat. 22:16) Také křesťané v dnešní době napodobují Ježíšův příklad. Nezdráhají se mluvit pravdu. Plně souhlasí s apoštolem Pavlem, který spolukřesťany vybídl: „Nyní, když jste odložili faleš, mluvte každý z vás pravdu se svým bližním.“ (Ef. 4:25) Zamysleme se nad třemi otázkami, které souvisejí s Pavlovou radou. Za prvé, kdo je naším bližním? Za druhé, co to znamená mluvit pravdu? A za třetí, jak tento pokyn můžeme uplatňovat v každodenním životě?

Kdo je náš bližní?

4. Jak se v Ježíšově jednání odrážel Jehovův názor na to, kdo je naším bližním?

⁴ Podle názoru některých náboženských vůdců v 1. století n. l. měli Židé považovat za své bližní jen ostatní Židy nebo své osobní přátele. V Ježíšově jednání se však dokonale zrcadlila osobnost a smýšlení jeho Otce. (Jan 14:9) Stojí proto za povšimnutí, že Ježíš svým učedníkům ukázal, že Bůh nevyvyšuje žádnou rasu nebo národ. (Jan 4:5–26) Svatý duch navíc pomohl apoštolu Petrovi pochopit, že „Bůh není stranický, ale v každém národu je mu přijatelný ten, kdo se ho bojí a působí spravedlnost“. (Sk. 10:28, 34, 35) Měli bychom proto za své bližní považovat všechny lidi a projevovat lásku i těm, kdo s námi jednají nepřátelsky. (Mat. 5:43–45)

5. Co to znamená mluvit pravdu se svým bližním?

⁵ Co měl Pavel na mysli, když řekl, abychom mluvili pravdu se svým bližním? Mluvit pravdu znamená podávat informace, které jsou pravdivé a neuvádějí nikoho v omyl. Praví křesťané nepřekrucují nebo  nezkreslují skutečnosti tak, aby v ostatních vyvolali nesprávnou představu. Poslouchají vybídku: „Ošklivte si, co je ničemné, lněte k tomu, co je dobré.“ (Řím. 12:9) Měli bychom napodobovat ‚Boha pravdy‘ a usilovat o poctivost a přímost ve všem, co děláme. (Žalm 15:1, 2; 31:5) Pokud svá slova volíme pečlivě, můžeme taktně a poctivě vyřešit dokonce i trapné nebo nepříjemné situace. (Přečti Kolosanům 3:9, 10.)

6, 7. (a) Musíme každému tazateli podat detailní informaci, máme-li být pravdomluvní? Vysvětli to. (b) Kdo si zaslouží, abychom s ním mluvili otevřeně a s důvěrou?

⁶ Znamená pravdomluvnost to, že každému, kdo se nás na něco zeptá, sdělíme vše do posledního detailu? Nemusí tomu tak být. Ježíš během svého pozemského života ukázal, že někteří lidé si nezaslouží, abychom jim dali přímou odpověď nebo sdělili určitou informaci. Na otázku pokryteckých náboženských vůdců, kteří se ho ptali, z jaké moci nebo autority vykonává znamení a zázraky, Ježíš odpověděl: „Položím vám jednu otázku. Odpovězte mi, a já vám také povím, z jaké autority to dělám.“ Protože mu znalci zákona a starší muži nebyli ochotni odpovědět, Ježíš řekl: „Ani já vám nepovím, z jaké autority to dělám.“ (Mar. 11:27–33) Necítil povinnost říci jim to, na co se ptali, protože byli zkažení a projevovali nedostatek víry. (Mat. 12:10–13; 23:27, 28) Podobně se Boží lid dnes musí mít na pozoru před odpadlíky a dalšími ničemnými lidmi, kteří lstivě a vychytrale sledují své sobecké zájmy. (Mat. 10:16; Ef. 4:14)

⁷ To, že někteří lidé si nezaslouží, aby se jim dostalo úplné odpovědi, ukázal také Pavel. Řekl, že ti, kdo „tlachají a pletou se do záležitostí jiných lidí“, vlastně ‚mluví o tom, o čem by neměli‘. (1. Tim. 5:13) A tak ti, kdo strkají nos do záležitostí druhých, nebo lidé, na které se nedá spolehnout, pokud jde o zachování důvěrných informací, možná zjistí, že druzí nejsou ochotni se jim svěřit s osobními věcmi. Bude lépe, když si vezmeme k srdci Pavlovu inspirovanou radu, abychom „učinili svým cílem žít tiše a starat se o své vlastní záležitosti“. (1. Tes. 4:11) Nicméně sboroví starší někdy musí při vykonávání svých odpovědností klást osobní otázky. Je vynikající, když s nimi v takových případech spolupracujeme. To, že mluvíme pravdu, je pro ně velkou pomocí. (1. Petra 5:2)

Mluvme pravdu v rodinném kruhu

8. Proč pravdomluvnost posiluje vztahy v rodině?

⁸ Obecně platí, že nejbližší vztahy máme se členy své rodiny. Chceme-li rodinné vztahy posilovat, je nezbytné, abychom mezi sebou mluvili pravdu. Otevřenou, upřímnou a laskavou komunikací je možné zmenšit  nebo vyřešit mnoho problémů a nedorozumění. Pokud například uděláme chybu, jsme ochotni ji připustit a říci to svému manželskému partnerovi, dítěti nebo jinému členu rodiny? Jestliže se upřímně omluvíme, přispějeme k pokoji a jednotě v rodině. (Přečti 1. Petra 3:8–10.)

9. Proč nás pravdomluvnost neopravňuje k neomalenosti nebo hrubosti?

⁹ Být pravdomluvný však neznamená být neomalený nebo netaktní. Říkáme-li pravdu hrubým způsobem, snižujeme tím hodnotu a působivost svých slov. Pavel napsal: „Ať je od vás odňata všechna zlomyslná hořkost a hněv a zloba a jekot a utrhačná řeč spolu s veškerou špatností. Ale staňte se jeden k druhému laskavými, něžně soucitnými, velkoryse jeden druhému odpouštějte, právě jako vám Bůh také velkoryse odpustil skrze Krista.“ (Ef. 4:31, 32) Jestliže mluvíme laskavě a důstojným způsobem, dodává to našim slovům váhu a také tím projevujeme úctu člověku, se kterým mluvíme. (Mat. 23:12)

Mluvme pravdu se spolukřesťany

10. Jak mohou Ježíšův příklad pravdomluvnosti napodobovat křesťanští starší?

¹⁰ Ježíš mluvil se svými učedníky jednoduchým a přímočarým způsobem. Nikdy nezamlžoval pravdu ve snaze zalíbit se svým posluchačům, a přesto se v jeho radách vždy zračila láska. (Jan 15:9–12) Například když se jeho apoštolové opakovaně dohadovali, kdo z nich je větší, Ježíš jim pevně, ale trpělivě pomohl pochopit, jak důležitá je pokora. (Mar. 9:33–37; Luk. 9:46–48; 22:24–27; Jan 13:14) Podobně se křesťanští starší pevně zastávají spravedlnosti, ale nepanují nad Božím stádem. (Mar. 10:42–44) Napodobují Krista a jsou ‚jeden k druhému laskaví‘ a ‚něžně soucitní‘.

11. Jak naši řeč ovlivní láska k bratrům?

¹¹ Pokud jsme k našim bratrům upřímní, ale nikoli neomalení, můžeme jim sdělit to, co si myslíme, aniž by naše řeč byla urážlivá. Určitě nechceme mít jazyk „naostřený jako břitva“ a zasazovat jím rány — tak totiž působí drsná a ponižující slova. (Žalm 52:2; Přísl. 12:18) Láska k bratrům nás podněcuje, abychom ‚bedlivě střežili svůj jazyk před tím, co je špatné, a své rty, aby nemluvily podvod‘. (Žalm 34:13) Tímto způsobem přinášíme chválu Bohu a podporujeme pokoj ve sboru.

12. V jakém případě je lež důvodem k právnímu jednání? Vysvětli to.

¹² Starší usilují o to, aby ochránili sbor před zlomyslnými lháři. (Přečti Jakuba 3:14–16.) Cílem zlomyslné lži je někomu ublížit, způsobit mu utrpení nebo problémy. Nejedná se jen o nepodstatná zavádějící vyjádření nebo zveličování skutečností.  Lhaní je samozřejmě vždy špatné, ale ne každá nepravda vyžaduje, aby bylo zahájeno právní jednání. Starší proto musejí vyrovnaně, rozumně a s dobrým úsudkem rozhodnout, zda člověk, který řekl něco nepravdivého, se dopustil úmyslného a zlomyslného lhaní, které vyžaduje právní kroky. Možná postačí pevná, láskyplná vybídka založená na Písmu.

Mluvme pravdu v obchodních záležitostech

13, 14. (a) V jakých ohledech jednají někteří lidé ve svém zaměstnání nepoctivě? (b) Ukaž, jaké výsledky přináší poctivost a pravdomluvnost.

¹³ Nepoctivost v naší době jen bují, a tak může být obtížné odolávat pokušení jednat nepoctivě se svým zaměstnavatelem. Mnozí lidé bezostyšně lžou, když usilují o zaměstnání. Například ve svém životopise přikrášlují údaje o praxi nebo dosaženém vzdělání, aby získali lepší nebo lépe placenou práci. Zaměstnanci také někdy předstírají, že pracují, a přitom se věnují soukromým záležitostem, ačkoli to jejich zaměstnavatel nedovoluje. Možná si čtou něco, co s jejich prací nesouvisí, vyřizují si soukromé hovory, posílají elektronické zprávy nebo brouzdají po internetu.

¹⁴ Praví křesťané si nemyslí, že to, zda budou poctiví, je otázkou osobního rozhodnutí. (Přečti Přísloví 6:16–19.) Pavel řekl: „Přejeme [si] chovat se ve všem poctivě.“ (Hebr. 13:18) Křesťané proto za celodenní mzdu odvádějí celodenní práci. (Ef. 6:5–8) Jsou-li známí jako svědomití pracovníci, může to přinést chválu také našemu nebeskému Otci. (1. Petra 2:12) Například křesťana jménem Roberto, který žije ve Španělsku, pochválil jeho zaměstnavatel za poctivost a zodpovědnost. Díky Robertovu výbornému chování byli do firmy přijati další svědkové. Také oni se prokázali jako vynikající pracovníci. Během let tak Roberto zprostředkoval zaměstnání dvaceti třem pokřtěným bratrům a osmi zájemcům.

15. Jak může křesťan, který podniká, ukázat, že je pravdomluvný?

¹⁵ Jsme-li podnikateli, jsme poctiví ve všech obchodních záležitostech, anebo se někdy stane, že se svým bližním pravdu nemluvíme? Křesťan, podnikatel, by neměl o svém zboží nebo službách podávat zavádějící informace ve snaze dobře je prodat ani by neměl nabízet nebo přijímat úplatky. Chceme jednat s ostatními tak, jak si přejeme, aby jednali oni s námi. (Přísl. 11:1; Luk. 6:31)

Mluvme pravdu s vládními autoritami

16. Jak se křesťané staví (a) k vládním autoritám (b) k Jehovovi?

¹⁶ Ježíš řekl: „Splácejte tedy césarovy věci césarovi, ale Boží věci Bohu.“ (Mat. 22:21) Jaké „věci“ dlužíme césarovi, tedy vládním autoritám? Ježíš tato slova pronesl v souvislosti s daněmi. Křesťané si chtějí před Bohem i lidmi uchovat čisté svědomí, a proto dodržují zákony své země, a to včetně těch, které se vztahují k placení daní. (Řím. 13:5, 6) Uznáváme však, že Nejvyšším vládcem a jediným pravým Bohem je Jehova. Milujeme jej celým svým srdcem a celou  svou duší, myslí a silou. (Mar. 12:30; Zjev. 4:11) Jehovovi Bohu jsme proto podřízeni bezvýhradně. (Přečti Žalm 86:11, 12.)

17. Jak se členové Božího lidu dívají na přijímání státní podpory?

¹⁷ V mnoha zemích existuje sociální program pro podporu lidí ve svízelné ekonomické situaci. Není nic špatného na tom, když jej křesťan využije. Musí pro to však splňovat požadavky. Máme-li mluvit pravdu se svými bližními, je vyloučeno, abychom ve snaze obdržet nějakou podporu podali vládním autoritám nepravdivé nebo zavádějící informace.

Pravdomluvnost přináší požehnání

18–20. Jaké požehnání plyne z toho, když mluvíme pravdu se svým bližním?

¹⁸ Z poctivosti plyne mnoho požehnání. Udržujeme si čisté svědomí, díky kterému máme pokojnou mysl a klidné srdce. (Přísl. 14:30; Fil. 4:6, 7) Čisté svědomí má v Božích očích velkou hodnotu. Jsme-li pravdomluvní ve všech ohledech, nemusíme se také bát žádného odhalení. (1. Tim. 5:24)

¹⁹ Uvažujme o dalším požehnání. Pavel řekl: „Ve všem se doporučujeme jako Boží služebníci . . . pravdivou řečí.“ (2. Kor. 6:4, 7) Tak tomu bylo i v případě jednoho svědka, který žije v Británii. Muži, který od něj chtěl koupit auto, řekl nejen o všech přednostech vozu, ale také o jeho závadách, dokonce i o těch skrytých. Když se vrátili ze zkušební jízdy, muž se bratra zeptal, zda není svědkem Jehovovým. Z čeho to usoudil? Všiml si bratrovy poctivosti a jeho upraveného zevnějšku. V následném rozhovoru mohl bratr vydat pěkné svědectví.

²⁰ Chválíme i my našeho Stvořitele tím, že jednáme podle vysokých morálních zásad? Pavel napsal: „Zřekli jsme se pokoutních věcí, za které je nutné se stydět, nechodíme vychytrale.“ (2. Kor. 4:2) Usilujme tedy o to, abychom mluvili pravdu se svými bližními. Budeme tak přinášet chválu našemu nebeskému Otci i jeho lidu.

Jak byste odpověděli?

• Kdo je naším bližním?

• Co to znamená mluvit pravdu se svým bližním?

• Jak můžeme pravdomluvností přinášet chválu Bohu?

• Jaké požehnání plyne z toho, když mluvíme pravdu?

[Studijní otázky]

[Obrázek na straně 17]

Umíš ochotně připustit drobné selhání?

[Obrázek na straně 18]

Mluvíš pravdu, když si hledáš práci?