Dobře využij dar svobodného stavu

„PAK se vzali a žili šťastně dál.“ Tato slova nám připomínají závěr mnoha pohádek. I filmy a literatura s romantickým zaměřením často obsahují podobnou myšlenku — že totiž vstoupit do manželství znamená konečně dosáhnout štěstí. Navíc v mnoha kulturách jsou mladí lidé, kteří překročili práh dospělosti, vystaveni silnému tlaku vstoupit do manželství. „Lidé se vám snaží vnutit myšlenku, že jediným cílem pro dívku je vdát se,“ řekla Debby, když jí bylo asi 25 let. „Vyvolávají v člověku dojem, že život vlastně začíná až po sňatku.“

Duchovně smýšlející člověk to nevidí tak černobíle. Mezi Izraelity bylo manželství sice normou, ale Bible mluví také o svobodných mužích a ženách, kteří vedli velmi uspokojující život. Dnes se pro svobodný stav někteří křesťané sami rozhodnou, kdežto mnozí další zůstávají svobodní v důsledku okolností. Ať už je důvodem cokoli, důležitá otázka zůstává stejná: Jak může křesťan dobře využít svobodný stav?

Ježíš ženatý nebyl, což je pochopitelné vzhledem k úkolu, který dostal. Svým učedníkům řekl, že také někteří z jeho následovníků „učiní místo“ svobodnému stavu. (Mat. 19:10–12) Naznačil tím, že pokud člověk má svobodný stav dobře využít, musí tomuto způsobu života učinit místo, neboli jej přijmout v mysli a v srdci.

Platí Ježíšova vybídka pouze pro toho, kdo se sám rozhodl zůstat celý život svobodný, protože se chce plně věnovat teokratickým činnostem? (1. Kor. 7:34, 35) Nemusí to tak být. Vezměme si například situaci křesťanky, která by se docela ráda vdala, ale v současné době nezná nikoho, kdo by pro ni mohl být vhodným manželským partnerem. „Nedávno mi jeden spolupracovník, který není svědkem, nečekaně řekl, že by si mě rád vzal,“ vypráví svobodná sestra Ana, které je přes třicet. „Svým způsobem mi to polichotilo, ale rychle jsem ten pocit potlačila, protože se chci vdát jen za někoho, kdo mi pomůže prohlubovat vztah k Jehovovi.“

Přání vdát se pouze „v Pánu“ pomáhá sestrám, jako je Ana, aby nevstoupily do manželství s nevěřícím mužem. * (1. Kor. 7:39; 2. Kor. 6:14) Z úcty k Boží radě jsou rozhodnuty učinit — alespoň prozatím — místo svobodnému stavu. Co mohou udělat, aby se jim to podařilo?

Nauč se oceňovat kladné stránky

Schopnost přijmout situaci, kterou nepovažujeme za ideální, závisí převážně na našem postoji. „Raduji se z toho, co mám, a neživím v sobě představy o tom, co mít nemůžu,“ říká neprovdaná sestra Carmen, které je přes 40 let. Je pravda, že  někdy se možná cítíme osamělí nebo sklíčení. Avšak vědomí, že podobné věci prožívají mnozí další v celosvětovém společenství bratrů, nás může podněcovat, abychom s důvěrou vytrvávali. Jehova pomohl mnoha svým služebníkům, aby dobře využili svobodný stav a zvládali náročné situace. (1. Petra 5:9, 10)

Mnozí křesťané zjistili, že svobodný stav má i různé výhody. „Tajemství štěstí podle mě spočívá v tom, že člověk se umí radovat z kladných stránek své situace, ať už je jakákoli,“ říká Ester, svobodná třicátnice. „Jsem přesvědčena, že pokud dám zájmy Království na první místo, Jehova mě nepřipraví o nic dobrého, a nezáleží na tom, zda se vdám nebo ne,“ dodává Carmen. (Žalm 84:11) „Můj život se sice nevyvíjí přesně tak, jak jsem si představovala, ale jsem šťastná a budu určitě i dál.“

Příklady z biblických dob

Jeftova dcera neplánovala, že zůstane svobodná. Už jako mladou ji však otec slavnostně zaslíbil ke službě ve svatostánku. Toto nečekané pověření nepochybně změnilo její osobní plány a bylo v rozporu s jejími přirozenými touhami. Když si uvědomila, že se nikdy nevdá a nebude mít rodinu, dva měsíce truchlila. Nicméně se s tím smířila a ve svatostánku ochotně sloužila až do konce svého života. Za její obětavost ji izraelské ženy chodily každý rok chválit. (Soud. 11:36–40)

V Izajášově době byli někteří muži po tělesné stránce eunuchy a mohli být kvůli tomu sklíčeni. Bible neříká, jak se eunuchy stali. Tito muži nemohli být plnohodnotnými členy izraelského sboru ani se nemohli oženit a mít děti. (5. Mojž. 23:1) Jehova však jejich pocity chápal a chválil je za to, že se řídili smlouvou Zákona. Řekl jim, že v jeho domě budou mít „pomník“ a „jméno na neurčitý čas“. Jinými slovy, tito věrní eunuchové mají jistou naději na věčný život pod Ježíšovou mesiášskou vládou. Jehova na ně nikdy nezapomene. (Iz. 56:3–5)

Ve zcela odlišné situaci byl Jeremjáš. Poté, co ho Bůh ustanovil prorokem, dal mu pokyn, aby zůstal svobodný kvůli tomu, že žije v kritické době, a také kvůli povaze svěřeného úkolu. „Nevezmeš si manželku,“ řekl Jehova, „a nebudeš mít na tomto místě syny a dcery.“ (Jer. 16:1–4) Bible neříká, jaké pocity v Jeremjášovi tyto pokyny vyvolaly, ale ujišťuje nás, že měl potěšení v Jehovově slově. (Jer. 15:16) Když po letech Jeremjáš zažíval úděsné 18měsíční obléhání Jeruzaléma, nepochybně viděl, jak bylo moudré poslechnout Jehovův příkaz a zůstat svobodný. (Nář. 4:4, 10)

Způsoby, jak můžeš svůj život obohatit

Zmínění Boží služebníci byli svobodní, ale těšili se z Jehovovy podpory a plně se soustředili na službu. Podobně i dnes může smysluplná činnost náš život velmi obohatit. Bible předpovídá, že žen, které vyprávějí dobrou zprávu, bude velké vojsko. (Žalm 68:11) Patří do něj i tisíce svobodných sester. Jejich služba přináší výsledky, takže mnohé  z nich mají požehnání v podobě duchovních synů a dcer. (Mar. 10:29, 30; 1. Tes. 2:7, 8)

„Průkopnická služba dává mému životu to správné zaměření,“ říká Loli po 14 letech této služby. „Jako svobodná mohu vést činorodý život a díky tomu nejsem osamělá. Na konci každého dne mám pocit uspokojení, protože vidím, že svou službou lidem opravdu pomáhám. Přináší mi to velkou radost.“

Mnohé sestry se naučily nový jazyk a rozšířily svou kazatelskou službu tím, že se věnují cizincům. „Ve městě, kde žiji, jsou cizinců tisíce,“ uvádí Ana, o které již byla zmínka a která se věnuje francouzsky mluvícím lidem. „Díky tomu, že jsem se tento jazyk naučila, mohu vést rozhovory s mnoha z nich. Otevřelo mi to nové pole činnosti a moje služba je zajímavější.“

Svobodní lidé mívají méně závazků, a tak někteří svou situaci využijí k tomu, aby sloužili v místě, kde je větší potřeba. „Jsem pevně přesvědčena, že čím víc se člověk namáhá v Jehovově službě, tím spíš získá blízké přátele a cítí se být milován,“ říká přibližně pětatřicetiletá Lidiana, která je svobodná a sloužila v různých zemích, kde je větší potřeba zvěstovatelů. „Mám mnoho dobrých přátel, kteří pocházejí z různého prostředí a různých národů, a tato přátelství jsou pro můj život velkým obohacením.“

Bible se zmiňuje o evangelistovi Filipovi, který měl čtyři svobodné dcery, jež prorokovaly. (Sk. 21:8, 9) Jistě měly stejně horlivého ducha jako jejich otec. Je možné, že svůj dar prorokování používaly ve prospěch spoluvěřících v Cesareji. (1. Kor. 14:1, 3) Podobně i dnes mnohé svobodné sestry povzbuzují spolukřesťany svou pravidelnou a aktivní účastí na shromáždění.

Lýdie, která patřila k prvním křesťanům ve Filipech, je v Bibli chválena za svou pohostinnost. (Sk. 16:14, 15, 40) Jednalo se pravděpodobně o svobodnou ženu nebo o vdovu, která měla štědrého ducha. Díky tomu se mohla těšit z budujícího společenství s cestujícími dozorci, jako byli Pavel, Silas a Lukáš. Projevování takového ducha přináší stejná požehnání i dnes.

Naplnění touhy po lásce

Každý z nás potřebuje nejen naplnit svůj život činností, která má smysl, ale také cítit lásku a náklonnost. Jak mohou tuto potřebu uspokojit svobodní lidé? Především máme Jehovu, který nás miluje, posiluje a naslouchá nám. Král David se někdy cítil „osamocený a ztrápený“, nicméně věděl, že k Jehovovi se vždy může obrátit o pomoc. (Žalm 25:16; 55:22) Napsal: „Kdyby mě opravdu opustil můj vlastní otec a má vlastní matka, dokonce sám Jehova by se mě ujal.“ (Žalm 27:10) Bůh vybízí všechny své služebníky, aby se k němu přiblížili a stali se jeho důvěrnými přáteli. (Žalm 25:14; Jak. 2:23; 4:8)

Navíc v celosvětovém společenství bratrů můžeme najít křesťany, kteří pro nás budou stejně blízcí jako otec, matka, bratr nebo sestra, a to může náš život obohatit. (Mat. 19:29; 1. Petra 2:17) Mnozí svobodní křesťané nacházejí velké uspokojení v tom, že napodobují příklad Dorkas, která „oplývala dobrými skutky a dary z milosrdenství“. (Sk. 9:36, 39) „Kamkoli přijedu, hledám ve  sboru skutečné přátele, kteří mě budou milovat a podpoří mě, když budu na dně,“ říká Loli. „Tyto vztahy se snažím upevňovat tím, že druhým projevuji lásku a zájem. Sloužila jsem v osmi různých sborech a v každém z nich jsem našla skutečné přátele. Často se nejedná o sestry mého věku — některé z nich už mají vnoučata a jiné jsou dospívající.“ V každém sboru jsou lidé, kteří potřebují náklonnost a přátelství. Jestliže o tyto křesťany projevujeme upřímný zájem, může to velmi pomoci jim a také to může uspokojit naši touhu milovat a být milován. (Luk. 6:38)

Bůh nezapomene

Z Bible vyplývá, že vzhledem k obtížné době, v níž žijeme, musí každý křesťan něco obětovat. (1. Kor. 7:29–31) Ti, kdo jsou svobodní proto, že jsou rozhodnuti poslechnout Boží příkaz vstoupit do manželství jen v Pánu, si určitě zaslouží zvláštní úctu a ohled. (Mat. 19:12) Jejich chvályhodná oběť nicméně neznamená, že se ze života nemohou plně radovat.

„Vedu uspokojující život díky svému vztahu k Jehovovi a službě pro něj,“ říká Lidiana. „Znám manželské dvojice, které jsou šťastné, ale i takové, které šťastné nejsou. Tato skutečnost je pro mě důkazem, že moje štěstí nezávisí na tom, zda se jednou vdám nebo ne.“ Je to tak, jak to vyjádřil Ježíš — štěstí závisí především na dávání a službě pro druhé, a to může dělat každý křesťan. (Jan 13:14–17; Sk. 20:35)

Největším zdrojem radosti je pro nás nepochybně vědomí, že Jehova nás odmění za každou oběť, kterou přinášíme proto, abychom jednali v souladu s jeho vůlí. Bible nás ujišťuje: „Bůh . . . není nespravedlivý, aby zapomněl na vaši práci a na lásku, kterou jste projevovali k jeho jménu.“ (Hebr. 6:10)

[Poznámka pod čarou]

[Praporek na straně 25]

„Raduji se z toho, co mám, a neživím v sobě představy o tom, co mít nemůžu.“ (Carmen)

[Obrázek na straně 26]

Loli a Lidiana slouží tam, kde je větší potřeba zvěstovatelů

[Obrázek na straně 27]

Bůh všechny své služebníky vybízí, aby se k němu přiblížili