Bible mění život lidí

Proč žena, která ztratila důvěru v náboženství, nyní většinu svého času věnuje tomu, aby druhým pomohla poznat Boha? Co podnítilo muže, který měl zálibu v násilných sportech, aby s druhými začal jednat laskavě a pokojně? A díky čemu se člověku, který propadl alkoholu a drogám a byl pouličním rváčem, podařilo změnit způsob života? Pokud byste se rádi dozvěděli odpovědi, začtěte se nyní do jejich vyprávění.

JMÉNO: PENELOPE TOPLICESCUOVÁ

VĚK: 40

ZEMĚ: AUSTRÁLIE

DŘÍVE: ZKLAMÁNA NÁBOŽENSTVÍM

MOJE MINULOST: Narodila jsem se v Sydney, ale už ve dvou letech jsem se s rodiči přestěhovala na Novou Guineu. Téměř dva roky jsme bydleli v Rabaulu a potom osm let na ostrově Bougainville. Neměli jsme televizi, ostatně jako tehdy nikdo na Nové Guineji, a tak jsme s bratrem většinu času trávili venku. Chodívali jsme plavat, šnorchlovat a tábořit.

Když mi bylo asi deset let, začalo mě zajímat náboženství. Máma byla katolička, a proto mi navrhla, abych navštěvovala biblické hodiny, které vedla jedna tamější jeptiška. Přijala jsem katolickou víru a do roka jsem byla pokřtěna.

Později jsme se s rodiči přestěhovali zpátky do Austrálie. Přišlo období dospívání a já jsem začala o svém náboženském přesvědčení pochybovat. Na střední škole jsem se učila historii starověku a s tátou jsme vedli dlouhé rozhovory o původu náboženství a o biblických příbězích, které jsme považovali za pouhé mýty. Nakonec jsem katolickou víru zavrhla.

Když mi bylo 16 let, rodiče se rozešli. Máma se s tím jen těžko vyrovnávala, a tak jsem se přestěhovala k tátovi a jeho snoubence. Můj bratr zůstal u mámy a usadili se v jiné části Austrálie. V té době jsem se cítila velmi osamělá. Trvalo dva roky, než se moje vztahy s mámou urovnaly. Začala jsem pít, brát drogy a hýřit na večírcích. Přestala jsem chodit do školy a našla si práci. Bylo mi něco málo přes 20 let a své mládí jsem marnila tím, že jsem žila nemravně.

 Ve 25 letech jsem znovu začala přemýšlet o Bibli. Našla jsem si nové zaměstnání, kde jsem se seznámila s Liene. Byla to příjemná dívka, která se k našemu šéfovi vždycky chovala zdvořile, přestože on byl na ni velmi hrubý. Když jsem se divila, proč mu to nevrátí, vysvětlila mi, že studuje Bibli se svědky Jehovovými a snaží se v životě uplatňovat biblické zásady. Zeptala se mě, zda bych také nechtěla studovat Bibli. Souhlasila jsem, protože jsem si myslela, že všechno, co o Bibli ví, mi řekne za pouhou jednu hodinu. Ten večer ale Liene odpovídala na mé otázky tři hodiny. Zapůsobilo na mě, že všechny své odpovědi podpořila biblickými verši.

Vzpomínám si, jak jsem tehdy po našem rozhovoru jela domů a zlobila se na Boha, že mi neumožnil poznat ho už dřív. Věděla jsem, že svědkové žijí podle vysokých mravních měřítek, a říkala jsem si, že pro mě je už příliš pozdě na to, abych dokázala své zvyky změnit. Také jsem si myslela, že bych nikdy nemohla podobně jako svědkové chodit dům od domu a kázat lidem. Dál jsem se svědky studovala, ale mým cílem bylo najít v jejich učení nějakou chybu, abych se s nimi mohla s klidným svědomím přestat stýkat. Jednoho dne jsem si ale uvědomila, že žádný takový rozpor nenajdu.

JAK BIBLE ZMĚNILA MŮJ ŽIVOT: Čím víc jsem se toho o biblických morálních měřítkách dozvídala, tím víc mě trápilo svědomí. Chtěla jsem se pocitů viny zbavit, a tak jsem přestala brát drogy. Po čase jsem se ale přestěhovala do jiné země a znovu jsem začala chodit na večírky a opíjet se. Zdálo se, že kdykoli se snažím svůj život víc přizpůsobit biblickým měřítkům, vždy zase sklouznu ke svým starým návykům. S pocity studu jsem se modlila k Jehovovi, ale pořád jsem se cítila špatně.

Když jsem zjistila, čeho se dopustil král David s Bat-šebou a jak milosrdně s nimi Jehova jednal, velmi mi to pomohlo. Poté, co byl David na svůj hřích upozorněn, měl dost odvahy na to, aby svou chybu přiznal, a své jednání se nesnažil ospravedlnit. Ukáznění, kterého se mu dostalo, navíc pokorně přijal. (2. Samuelova 12:1–13) Vždy když jsem selhala, přemýšlela jsem o tomto příběhu a bylo pro mě snazší říct Jehovovi, že toho lituji. Pak jsem se ale rozhodla, že místo abych se modlila potom, co jsem podlehla pokušení, budu se modlit předtím. A byl to skutečně velký rozdíl.

JAKÝ UŽITEK MI TO PŘINESLO: Vždycky jsem měla problémy se sebeovládáním. Ale myšlenky z Efezanům 4:29–31 mi pomohly si uvědomit, že ‚hořkost, hněv a zlobu‘ v sobě chovat nesmím. S tím, jak jsem se učila krotit svou výbušnou povahu, jsem se učila krotit i svůj jazyk. Ježíšova rada „Ať vaše slovo Ano znamená ano“ mi zase pomohla, abych byla odpovědnější. (Matouš 5:37)

To, že se stýkám se svědky, se mámě nelíbilo a zpočátku se mi v tom snažila bránit. Později ale prohlásila, že je na mě hrdá. Dokonce mi řekla: „Vím, že to, jaký člověk teď z tebe je, není zásluhou výchovy, ale toho, co ses naučila o Jehovovi.“ Její slova mě zahřála u srdce.

Můj život má nyní smysl. Posledních devět let věnujeme společně s manželem většinu svého času tomu, abychom lidi učili o Bibli. Kážu tedy dům od domu a to mi přináší větší uspokojení než cokoli, co jsem kdy dělala.

JMÉNO: DENIS BUSIGIN

VĚK: 30

ZEMĚ: RUSKO

DŘÍVE: VÁŠNIVÝ KARATISTA

MOJE MINULOST: Narodil jsem se v ruském městě Perm’. Vyrůstal jsem však v malebném Furmanovu, který leží v Ivanovské oblasti a žije v něm asi 40 000 obyvatel. Roste tam spousta krásných stromů, jejichž listí se na podzim barví do žluta a do červena. V 80. a 90. letech ve městě stoupla zločinnost. Naše rodina měla nízký příjem, takže jsme žili velmi skromně. S rodiči a mladším bratrem jsme bydleli v malém bytě, kde jsme mnoho místa neměli.

Když mi bylo sedm let, začal jsem se učit karate. Tento sport jsem miloval a nic jiného pro mě neexistovalo. Veškerý svůj volný čas jsem trávil v tělocvičně, takže přátele jsem měl pouze mezi sportovci. V 15 letech jsem získal červený pás a o rok později hnědý. Byl jsem členem družstva, které se zúčastnilo ruského a eurasijského mistrovství. Měl jsem před sebou skvělou budoucnost, ale když mi bylo 17 let, všechno se změnilo.

S několika přáteli jsem se dopustil zločinu a byl jsem zatčen. Odsoudili mě na dva roky do vězení. Život za mřížemi byl těžký, ale právě tam se mi poprvé dostala do ruky Bible. Přečetl jsem si 1. Mojžíšovu, Žalmy a Nový zákon. Dokonce jsem se zpaměti naučil modlitbu Otčenáš a odříkával ji každý večer před spaním. Myslel jsem si, že mi to nějak pomůže.

Propuštěn jsem byl v roce 2000. Nevěděl jsem, co dál se životem, a tak jsem začal brát drogy. V té době zemřela moje maminka. Nikoho jsem neměl tak rád jako ji, takže to pro mě byla strašná ztráta. Dokázal jsem ale skoncovat s drogami a znovu jsem začal chodit do tělocvičny. Také jsem se přestěhoval do města Ivanovo a našel si tam práci v obchodě s potravinami. Vedoucí prodejny byla svědkem Jehovovým. Vysvětlila mi některé základní biblické pravdy a zařídila, aby se mnou jeden svědek pravidelně studoval Bibli.

JAK BIBLE ZMĚNILA MŮJ ŽIVOT: Silně na mě zapůsobilo, když jsem se při studiu dozvěděl, že Božím záměrem je udělat ze země ráj. Chtěl jsem se změnit, abych v něm také mohl žít. Brzy jsem pochopil, že Jehova Bůh má vysoká měřítka a přeje si, aby se jich lidé drželi. Až do té doby jsem myslel jenom sám na sebe, ale teď jsem zjistil, že Jehova chce, abych myslel na druhé a vypěstoval si vlastnosti, které jsem tehdy neměl, mimo jiné laskavost a mírumilovnost.

Vážně jsem přemýšlel o všem, co pro mě Jehova udělal, například o tom, že dal svého Syna jako oběť za moje hříchy. Vděčnost za Boží lásku mě podnítila, abych se začal měnit. Ze Žalmu 11:5 jsem se dozvěděl, že Jehova nenávidí násilí. Přestal jsem proto sledovat televizní programy, které násilí a nenávist oslavovaly, a s těžkým srdcem jsem se také přestal věnovat bojovým sportům. Zásada uvedená v 1. Korinťanům  15:33 mi pomohla pochopit, že lidé, s nimiž trávím čas, na mě mají velký vliv. To, že jsem skončil ve vězení, bylo důkazem toho, že tato zásada opravdu platí. Rozhodl jsem se tedy, že se už nebudu stýkat s lidmi, jejichž život se točí kolem bojových sportů.

JAKÝ UŽITEK MI TO PŘINESLO: Díky tomu, že jsem trávil čas se svědky Jehovovými a studoval Bibli, se ze mě stal poctivý člověk. Například v Hebrejcům 13:5 jsem se dočetl, že bych měl být spokojený s tím, co mám, a že bych měl bojovat proti lásce k penězům. Začal jsem tuto radu uplatňovat, takže jsem přestal lhát a krást.

Vždycky jsem si vážil přátelství. V minulosti jsem viděl, jak chamtivost nebo strach dokážou přátelství zničit. Svědkové Jehovovi nejsou dokonalí, ale mají úctu k Božím měřítkům a při jednání s druhými se jich usilovně snaží držet. Mezi nimi jsem si našel opravdové přátele.

Nevím, co by se mnou bylo, kdybych se nenaučil žít podle biblických měřítek. Asi bych se zase dostal do vězení nebo bych někomu způsobil bolest a utrpení. Místo toho mám krásnou manželku a dva syny a společně se radujeme z toho, že pomáháme druhým dozvědět se pravdu o Bohu.

JMÉNO: JOSÉ CARLOS PEREIRA DA SILVA

VĚK: 31

ZEMĚ: BRAZÍLIE

DŘÍVE: POULIČNÍ RVÁČ

MOJE MINULOST: Vyrůstal jsem v chudinské čtvrti ve městě Americana u São Paula. Neměli jsme pitnou vodu ani kanalizaci a naše čtvrť byla proslulá násilím a zločinností.

Stal se ze mě násilný a agresivní člověk. Byl jsem u každé pouliční rvačky, takže lidé v okolí se mě báli. Svým celkovým vzhledem a chováním jsem si vytvořil image drsňáka. Často jsem se opíjel až do němoty. Také jsem bral drogy, podobně jako moji bratři. Jeden z nich dokonce zemřel na předávkování.

JAK BIBLE ZMĚNILA MŮJ ŽIVOT: Jednou jsem se setkal se svědky Jehovovými a oni mi v Bibli ukázali, že Bůh přemění celou zemi v ráj. (Lukáš 23:42, 43; Zjevení 21:3, 4) Také mi řekli, že mrtví si nejsou ničeho vědomi, z čehož vyplývá, že Bůh netrestá zlé lidi v ohnivém pekle. (Kazatel 9:5, 6) Tyto myšlenky mi přinesly velkou úlevu. To, co jsem se o Bohu dozvěděl, mě silně motivovalo, abych změnil svůj způsob života. Přestat brát drogy, skoncovat s pitím a rvačkami a začít mluvit slušně ale nebylo vůbec jednoduché.

 Hodně mě však povzbudila slova apoštola Pavla zapsaná v 1. Korinťanům 6:9–11. Tyto verše ukazují, že někteří křesťané v prvním století dříve dělali tytéž špatné věci jako já. Pavel však o nich napsal: „Někteří z vás takoví byli. Ale byli jste čistě umyti, ale byli jste posvěceni, ale byli jste prohlášeni za spravedlivé ve jménu našeho Pána Ježíše Krista a duchem našeho Boha.“ Tato slova mi dala naději, že i já dokážu ve svém životě udělat potřebné změny, aby měl ze mě Bůh radost.

Když jsem se začal se svědky Jehovovými scházet, došel jsem k závěru, že jsou tím pravým náboženstvím. Věděli, že jsem se dřív choval násilně a agresivně, ale přesto mě vřele a s láskou přijali mezi sebe.

JAKÝ UŽITEK MI TO PŘINESLO: Kdybych nezačal studovat Bibli a nezměnil svůj způsob života, pravděpodobně bych už byl po smrti. Já jsem ale stále naživu a těší mě, že jsem jednomu ze svých bratrů pomohl poznat Bibli a zbavit se závislosti na drogách. Také jiné příbuzné jsem povzbudil, aby Bibli začali studovat. Mám velkou radost z toho, že jsem mohl svůj život zasvětit Bohu, který se o nás tolik stará.

[Praporek na straně 24]

„Pak jsem se ale rozhodla, že místo abych se modlila potom, co jsem podlehla pokušení, budu se modlit předtím“