Přejít k článku

Přejít na obsah

Když vám někdo ublíží

Když vám někdo ublíží

Když vám někdo ublíží

LIDÉ často říkají: „Pomsta je sladká.“ Když nám někdo ublíží, je zcela přirozené, že cítíme rozhořčení. Náš vrozený cit pro to, co je správné a nesprávné, volá po nápravě nespravedlnosti. Otázka ale je jakým způsobem.

Existuje mnoho situací, které jsou pro člověka zraňující, například když jej někdo uhodí, odstrčí, přezírá, slovně nebo fyzicky napadne, oloupí a podobně. Jak se cítíte, když vám někdo záměrně ublíží? Reakcí mnoha lidí obvykle je: „Za to teda zaplatí!“

Mnoho středoškolských studentů ve Spojených státech nepravdivě obvinilo učitele ze zneužití, aby se jim pomstili za to, že je ukázňovali. Předsedkyně svazu učitelů v New Orleansu Brenda Mitchellová říká: „Když je učitel obviněn, zkazí mu to pověst.“ I v případě, že obvinění se později prokáže jako nepodložené, špatná pověst člověku často zůstane.

Roste také počet nespokojených pracovníků, kteří se mstí svým zaměstnavatelům tím, že poškodí nebo vymažou důležité informace ve firemní počítačové síti. V jiných případech odcizí obchodní tajemství firmy a buď ho někomu předají nebo ho zpeněží. Podle zprávy v novinách The New York Times je kromě odcizení elektronických souborů „také velmi častou formou pomsty zaměstnanců klasická krádež“. Firmy předcházejí případné pomstě tak, že pracovník bezpečnostní služby jde s propuštěným zaměstnancem k jeho pracovnímu stolu, počká, až si vezme věci, a vyvede ho z areálu.

Zdaleka nejčastěji se lidé mstí těm, kdo jsou jim nejbližší — přátelům, spolupracovníkům a rodinným příslušníkům. Zraněné city kvůli nelaskavému výroku nebo bezmyšlenkovitému jednání často vedou k odvetě. Pokud vám přítel něco řekne ostrým tónem, odseknete mu? Nebo jestliže vás někdo z rodiny rozčílí, přemýšlíte, jak mu to oplatit? V případě někoho blízkého je velmi snadné takto jednat.

Nesmyslnost pomsty

Lidé se často mstí proto, aby zmírnili citovou bolest, kterou jim ublížení způsobilo. Příkladem je jedna událost, o které mluví Bible. Když se synové hebrejského patriarchy Jákoba dozvěděli, že Kananejec Šekem znásilnil jejich sestru Dinu, „byli zraněni ve svých citech a velmi se rozhněvali“. (1. Mojžíšova 34:1–7) Dva Jákobovi synové chtěli pomstít nespravedlnost učiněnou jejich sestře, a proto proti Šekemovi a jeho domácnosti vymysleli úkladný plán. Použili lest, vstoupili do jejich města a všechny muže včetně Šekema zabili. (1. Mojžíšova 34:13–27)

Byl masakr řešením? Když se Jákob dozvěděl, co jeho synové udělali, pokáral je slovy: „Přivedli jste na mě zavržení, že jste mne učinili puchem pro obyvatele té země . . . A oni se jistě shromáždí proti mně a napadnou mě, a jistě budu vyhlazen já a můj dům.“ (1. Mojžíšova 34:30) Místo aby jejich jednání záležitost vyřešilo, mělo opačný účinek. Jákobově rodině nyní hrozila odplata ze strany rozhněvaných sousedů. Pravděpodobně kvůli tomu dal Bůh Jákobovi pokyn, aby se s rodinou odstěhoval z oblasti Betelu. (1. Mojžíšova 35:1, 5)

Z událostí, k nimž došlo po znásilnění Diny, vyplývá důležité poučení. Pomsta často vyvolá další odvetné činy, a tak to jde stále dokola. Prokazuje se tím pravdivost jednoho německého přísloví: „Pomsta nezůstane nepomstěna.“

Nekonečný cyklus nenávisti

Zaměřovat svou mysl a energii na potrestání někoho, kdo nám ublížil, je destruktivní. Kniha Forgiveness—How to Make Peace With Your Past and Get On With Your Life (Odpuštění — Jak se smířit s minulostí a posunout se dál) uvádí: „Hněv vás sžírá. Když se neustále zaobíráte bolestnými zážitky z minulosti, v duchu proklínáte lidi, kteří vám ublížili, a vymýšlíte, jak jim to oplatit, okrádá vás to o čas a energii.“ Bible to živě popisuje slovy: „Žárlivost je hnilobou kostem.“ (Přísloví 14:30)

Člověk nemůže být radostný, když je plný nenávisti a destruktivních pocitů. Jeden komentátor napsal: „Pokud si myslíte, že pomsta je sladká, pak se podívejte do tváře těch, kdo se mstí celá léta.“

Zamysleme se nad tím, co se děje v mnoha částech světa, kde panuje etnické a náboženské napětí. Zabíjení často plodí další zabíjení, a tím se udržuje nekonečný cyklus nenávisti a smrti. Například když při teroristickém útoku bomba zabila 18 mladých lidí, jedna truchlící žena křičela: „Měli bychom jim to oplatit tisíckrát!“ Výsledkem není nic jiného než to, že brutalita útoků se zvyšuje a počet lidí zatažených do konfliktu narůstá.

„Oko za oko“

Někteří lidé svůj pomstychtivý postoj omlouvají tím, že poukazují na Bibli. Odvolávají se na slova: „Oko za oko, zub za zub.“ (3. Mojžíšova 24:20) Na první pohled se nám tento zákon může jevit tak, že mstu podporoval. Ve skutečnosti však bránil tomu, aby docházelo k nesmyslné pomstě. Jakým způsobem?

Když byl nějaký Izraelita napaden a přišel o oko, Zákon umožňoval spravedlivé potrestání. Nebylo však na napadeném, aby útočníka nebo někoho z jeho rodiny potrestal. Zákon vyžadoval, aby celou záležitost předložil ustanoveným soudcům, a ti věc spravedlivě rozhodli. Fakt, že pachatel svévolného zločinu nebo násilí mohl být potrestán stejným skutkem, sloužil jako účinný odstrašující prostředek. To ale není všechno.

Předtím než Jehova Bůh oznámil uvedený zákon o odplatě, řekl prostřednictvím Mojžíše izraelskému národu: „Nebudeš nenávidět svého bratra ve svém srdci. . . . Nebudeš se mstít a nebudeš mít proti synům svého lidu zášť.“ (3. Mojžíšova 19:17, 18) Na myšlenku „oko za oko, zub za zub“ je třeba se dívat v kontextu celé smlouvy Zákona, o které Ježíš řekl, že je shrnuta ve dvou přikázáních: „Budeš milovat Jehovu, svého Boha, celým svým srdcem a celou svou duší a celou svou myslí“ a „Budeš milovat svého bližního jako sám sebe.“ (Matouš 22:37–40) Jak by tedy praví křesťané měli jednat, když zažívají nespravedlnost?

Jednejte pokojně

Bible popisuje Jehovu jako ‚Boha pokoje‘ a vybízí jeho služebníky, aby ‚hledali pokoj a usilovali o něj‘. (Hebrejcům 13:20; 1. Petra 3:11) Je to praktické?

Během Ježíšovy pozemské služby na něj jeho nepřátelé plivali, bičovali ho a pronásledovali, jeden jeho blízký druh ho zradil, a dokonce ho opustili jeho následovníci. (Matouš 26:48–50; 27:27–31) Jak Ježíš reagoval? „Když mu spílali, neoplácel spíláním. Když trpěl, nevyhrožoval, ale dále se odevzdával tomu, který soudí spravedlivě,“ napsal apoštol Petr. (1. Petra 2:23)

„Kristus trpěl za vás a zanechal vám vzor, abyste věrně následovali jeho šlépěje,“ řekl Petr. (1. Petra 2:21) Křesťané jsou vybízeni, aby Ježíše napodobovali, a to i v situacích, kdy zažívají bezpráví. Sám Ježíš o tom v Kázání na hoře prohlásil: „Neustále milujte své nepřátele a modlete se za ty, kdo vás pronásledují; abyste se prokázali jako synové svého Otce, který je v nebesích.“ (Matouš 5:44, 45)

Jak praví Kristovi následovníci reagují na křivdu? Přísloví 19:11 říkají: „Pochopení člověka jistě zvolňuje jeho hněv, a je z jeho strany krásné, jestliže přejde přestupek.“ Tito lidé uplatňují i následující vybídku: „Nedej se přemoci zlem, ale neustále přemáhej zlo dobrem.“ (Římanům 12:21) Je to přesně opačný postoj, než jaký převládá v dnešním světě. Láska „nevypočítává urážky“, a proto pomáhá pravým křesťanům překonávat sklon oplácet, takže dokážou ‚přecházet přestupky‘. (1. Korinťanům 13:5)

Znamená to, že pokud je křesťan obětí zločinu nebo mu někdo vyhrožuje, měl by se s tím pokorně smířit? Rozhodně ne. Když Pavel řekl: „Neustále přemáhej zlo dobrem,“ nemyslel tím, že křesťané musí za všech okolností dělat ze sebe mučedníky. Právě naopak. Když jsme napadeni, určitě máme právo se bránit. Jestliže vám někdo ublíží nebo poškodí váš majetek, možná se rozhodnete zavolat policii. Pokud se něco takového stane v zaměstnání nebo ve škole, jsou zde příslušné autority, na které je možné se obrátit. (Římanům 13:3, 4)

Nicméně je dobré pamatovat na to, že skutečná spravedlnost může být v tomto systému věcí nedosažitelná. Mnozí o ni totiž celý život neúspěšně usilovali a výsledkem byla pouze hořkost a rozmrzelost.

Satana nejvíc těší, když jsou lidé znesvářeni v důsledku nenávisti a pomstychtivosti. (1. Jana 3:7, 8) Daleko lepší je řídit se těmito slovy z Bible: „Sami se nemstěte, milovaní, ale dejte místo zlobě; neboť je napsáno: ‚Pomsta je má; já oplatím, říká Jehova.‘“ (Římanům 12:19) Jestliže necháváme záležitosti v Jehovových rukou, uchráníme se před spoustou bolesti, hněvu a násilí. (Přísloví 3:3–6)

[Praporek na straně 22]

„Budeš milovat Jehovu, svého Boha, celým svým srdcem a celou svou duší a celou svou myslí“ a „budeš milovat svého bližního jako sám sebe“

[Obrázky na straně 23]

Láska „nevypočítává urážky“. (1. Korinťanům 13:5)