Zachovejme si Kristův myšlenkový postoj

„[Mějte] mezi sebou . . . stejný myšlenkový postoj, jako měl Kristus Ježíš.“ (ŘÍM. 15:5)

1. Proč bychom se měli snažit osvojit si Kristův myšlenkový postoj?

„POJĎTE ke mně,“ řekl Ježíš Kristus, „a učte se ode mne, neboť jsem mírné povahy a ponížený v srdci, a naleznete občerstvení pro své duše.“ (Mat. 11:28, 29) Tato laskavá vybídka výstižně vyjadřuje Ježíšův láskyplný myšlenkový postoj. Žádný člověk by v tom nemohl dát lepší příklad. Ačkoli byl Ježíš mocný Boží Syn, projevoval empatii a něžné city, a to zejména k lidem, kteří nějak trpěli.

2. Na které stránky Ježíšovy osobnosti se zaměříme?

² Ve třech studijních článcích této série budeme uvažovat o tom, jak můžeme získat a udržet si stejný myšlenkový postoj, jaký měl Ježíš, a jak můžeme „Kristovu mysl“ napodobovat v praxi. (1. Kor. 2:16) Zaměříme se na pět stránek Ježíšovy osobnosti — na mírnost spojenou s pokorou, laskavost, poslušnost vůči Bohu, odvahu a věrnou lásku.

Napodobujme Kristovu mírnou povahu

3. (a) Jakou lekci pokory dal Ježíš svým učedníkům? (b) Jak Ježíš reagoval na slabosti svých učedníků?

³ Ježíš, dokonalý Boží Syn, ochotně přišel na zem, aby sloužil mezi nedokonalými a hříšnými lidmi, z nichž někteří ho později zabili. Vždy však projevoval radost a sebeovládání. (1. Petra 2:21–23) Jestliže se na jeho příklad „upřeně díváme“, může nám to pomoci, abychom jednali stejně, když se setkáváme s chybami a nedostatky druhých. (Hebr. 12:2) Ježíš své učedníky vybídl, aby ‚s ním vstoupili pod jeho jho‘ a tak se od něj učili. (Mat. 11:29, ppč.) Co se mohli naučit? Například to, že Ježíš byl mírné povahy a měl se svými učedníky trpělivost, přestože dělali chyby. V předvečer své smrti jim Ježíš umyl nohy a tím je poučil o tom, co znamená být „ponížený v srdci“. Na toto poučení nikdy nezapomněli. (Přečti Jana 13:14–17.) Později, když Petr, Jakub a Jan ‚nezůstali bdělí‘, Ježíš soucitně projevil pochopení pro jejich slabost. „Šimone, spíš?“ zeptal se. „Zůstaňte bdělí a modlete se, abyste nepřišli do pokušení. Duch je ovšem dychtivý, ale tělo je slabé.“ (Mar. 14:32–38)

4, 5. Jak nám Ježíšův příklad může pomoci snášet nedostatky druhých?

⁴ Jak reagujeme, když někdo z našich spoluvěřících projevuje soutěživost, když se snadno uráží nebo když pohotově neuplatňuje rady od starších či od ‚věrného a rozvážného otroka‘? (Mat. 24:45–47) Možná jsme připraveni snášet projevy tělesného smýšlení lidí ve světě a nepozastavujeme se nad tím. Ale v případě, že se s něčím takovým setkáme mezi našimi bratry, může to pro nás být velkou zkouškou. Pokud nás chyby druhých dráždí, měli bychom si položit otázku: Jak mohu lépe napodobovat „Kristovu mysl“? Měli bychom pamatovat na to, že Ježíš se na své učedníky nerozzlobil, dokonce  ani v situacích, kdy projevili duchovní slabost.

⁵ Uvažujme o apoštolu Petrovi. Když ho Ježíš vyzval, aby vystoupil z člunu a šel k němu po vodě, Petr to udělal. Avšak při pohledu na větrnou bouři začal klesat. Ježíš se na něj mohl rozzlobit a říci mu: „Dobře ti tak! Pouč se z toho!“ Udělal to? Ne. „Ihned vztáhl ruku, uchopil ho a řekl mu: ‚Ty malověrný, proč jsi zapochyboval?‘“ (Mat. 14:28–31) Pokud vidíme, že někdo z našich spolukřesťanů projeví nedostatek víry, co kdybychom mu podali pomocnou ruku, aby získal větší víru? To, jak mírně tehdy Ježíš jednal s Petrem, je pro nás jistě poučením.

6. Jaké poučení dal Ježíš svým apoštolům, pokud jde o touhu po význačném postavení?

⁶ Petr byl také zapojen do ustavičného sporu apoštolů, kteří se přeli o to, kdo z nich je největší. Jakub a Jan chtěli sedět jeden po Ježíšově pravici a druhý po jeho levici v jeho Království. Když se o tom dozvěděli Petr a ostatní apoštolové, pobouřilo je to. Ježíš věděl, že sklon k soutěživosti získali pravděpodobně vlivem prostředí, v němž vyrůstali. Zavolal si je k sobě a řekl: „Víte, že panovníci národů se nad nimi vypínají jako páni a že velcí muži nad nimi vykonávají autoritu. Mezi vámi to tak není; ale kdokoli se chce stát velkým mezi vámi, bude vaším služebníkem, a kdokoli chce být první mezi vámi, bude vaším otrokem.“ Pak Ježíš poukázal na svůj vlastní příklad: „Právě jako Syn člověka nepřišel, aby mu bylo slouženo, ale aby sloužil a dal svou duši jako výkupné výměnou za mnohé.“ (Mat. 20:20–28)

7. Jak může každý z nás přispívat k jednotě ve sboru?

⁷ Pokud Ježíšův pokorný myšlenkový postoj napodobujeme, může nám to pomoci, abychom se mezi spolukřesťany ‚chovali jako menší‘. (Luk. 9:46–48) Takové jednání přispívá k jednotě. Jakožto otec velké rodiny Jehova chce, aby jeho děti ‚bydlely v jednotě‘, tedy aby spolu dobře vycházely. (Žalm 133:1) Když se Ježíš modlil ke svému Otci o to, aby všichni praví křesťané byli jednotní, řekl: „Aby svět poznal, že jsi mě vyslal a že jsi je miloval, právě jako jsi miloval mne.“ (Jan 17:23) Naše jednota tedy napomáhá k tomu, aby druzí rozpoznali, že jsme Ježíšovými následovníky. Máme-li být jednotní, musíme se na nedostatky druhých dívat stejně jako Kristus. Ježíš druhým odpouštěl a učil, že nám může být odpuštěno pouze v případě, že my odpouštíme druhým. (Přečti Matouše 6:14, 15.)

8. Co se můžeme naučit od Božích služebníků, kteří Jehovovi slouží už dlouhá léta?

⁸ Hodně se můžeme naučit také tím, že napodobujeme víru křesťanů, kteří napodobují Krista už mnoho let. Tak jako on, i tito Boží služebníci obvykle mají pro nedostatky druhých pochopení. Poznali, že když projevujeme soucit, jaký měl Kristus, dokážeme lépe „nést slabosti těch, kdo nejsou silní,“ a že takový soucit přispívá k jednotě. Navíc to všechny ve sboru povzbuzuje, aby Kristův  myšlenkový postoj napodobovali také. Ti, kdo Jehovovi slouží už dlouhá léta, chtějí pro své spolukřesťany totéž, co chtěl apoštol Pavel pro křesťany v Římě: „Kéž dá Bůh, který poskytuje vytrvalost a útěchu, abyste mezi sebou měli stejný myšlenkový postoj, jako měl Kristus Ježíš, abyste jednomyslně, jedněmi ústy oslavovali Boha a Otce našeho Pána Ježíše Krista.“ (Řím. 15:1, 5, 6) Naše jednotné uctívání opravdu přináší chválu Jehovovi.

9. Proč potřebujeme svatého ducha, jestliže chceme napodobovat Ježíšův příklad?

⁹ Ježíš spojil ‚poníženost v srdci‘ s mírností, která patří k ovoci Božího svatého ducha. K tomu, abychom Ježíše dokázali co nejlépe napodobovat, tedy nestačí jen zkoumat jeho příklad. Potřebujeme také Jehovova svatého ducha. Měli bychom se o něj modlit a snažit se projevovat jeho ovoce — ‚lásku, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrotu, víru, mírnost a sebeovládání‘. (Gal. 5:22, 23) Pokud se budeme řídit vzorem pokory a mírnosti, který dal Ježíš, potěšíme našeho nebeského Otce Jehovu.

Ježíš jednal s druhými laskavě

10. Jak Ježíš projevoval laskavost?

¹⁰ K ovoci svatého ducha patří také laskavost. Ježíš jednal s druhými laskavě vždy a za všech okolností. Všichni lidé, kteří ho vyhledali z upřímných pohnutek, viděli, že je ‚přijímá laskavě‘. (Přečti Lukáše 9:11.) Co o laskavosti poznáváme z toho, jak ji Ježíš projevoval? Laskavý člověk je přátelský, jemný, soucitný a milosrdný. A právě takový Ježíš byl. Pociťoval k lidem lítost, „protože byli sedření a byli zmítáni sem a tam jako ovce bez pastýře“. (Mat. 9:35, 36)

11, 12. (a) Vyprávěj o tom, jak Ježíš projevil soucit jedné ženě. (b) V čem je pro tebe tento příklad poučný?

¹¹ Lítost a soucit Ježíš nejen pociťoval, ale na základě těchto pocitů také jednal. Podívejme se na jednu situaci. Jistá žena trpěla už dvanáct let abnormálním krvácením. Věděla, že podle mojžíšského Zákona je obřadně nečistá a že nečistý bude i každý, kdo se jí dotkne. (3. Mojž. 15:25–27) To, jakou měl Ježíš pověst a jak se k lidem choval, ji však zřejmě přesvědčilo, že ji může uzdravit a že to udělá. Stále si říkala: „Jestliže se dotknu jen jeho svrchních oděvů, uzdravím se.“ Sebrala odvahu, dotkla se ho a okamžitě pocítila, že je uzdravena.

¹² Ježíš si uvědomil, že se ho někdo dotkl, a rozhlížel se, aby viděl, kdo to byl. Ta žena měla pravděpodobně strach, že ji pokárá, protože porušila Zákon. Byla rozechvělá, padla před ním a pověděla mu celou pravdu. Co Ježíš udělal? Pokáral tuto chudou, trpící ženu? Vůbec ne! „Dcero,“ řekl jí soucitně, „tvá víra tě uzdravila. Jdi v pokoji.“ (Mar. 5:25–34) Tato laskavá slova ji určitě uklidnila.

13. (a) Jak se Ježíšův postoj lišil od postoje farizeů? (b) Jak se Ježíš choval k dětem?

¹³ Na rozdíl od necitelných farizeů Kristus svou autoritu nikdy nepoužil k tomu, aby lidem přidával další břemena. (Mat. 23:4) Naopak je laskavě a trpělivě vyučoval Jehovovým cestám. Svým následovníkům projevoval náklonnost. Byl jejich pravým přítelem — měl je stále rád a byl k nim laskavý. (Přísl. 17:17; Jan 15:11–15) S Ježíšem se  cítily dobře i děti a on se zřejmě cítil dobře s nimi. I když byl velmi zaneprázdněn, udělal si na ně čas. Jeho učedníci, kteří podobně jako tehdejší náboženští vůdci stále přemýšleli o tom, jak jsou důležití, se jednou snažili lidem zabránit, aby k Ježíšovi přiváděli své děti proto, aby se jich dotýkal. Ježíšovi se to ale nelíbilo. Řekl jim: „Ať ke mně malé děti přicházejí; nepokoušejte se je zastavit, neboť takovým patří Boží království.“ Přítomnost dětí pak využil k tomu, aby dal názorné poučení: „Vpravdě vám říkám: Kdokoli nepřijímá Boží království jako malé dítě, rozhodně do něho nevstoupí.“ (Mar. 10:13–15)

14. Jaký užitek mají děti z toho, že jim ve sboru projevujeme upřímný zájem?

¹⁴ Představte si, s jakými pocity asi některé z těchto dětí v dospělosti vzpomínaly na to, jak je Ježíš Kristus ‚bral do náruče a žehnal jim‘. (Mar. 10:16) Děti, které jsou v našich sborech a kterým starší a jiní křesťané projevují opravdový, nesobecký zájem, na ně budou také později s láskou vzpomínat. A ještě důležitější je, že děti, které pociťují takový vřelý zájem, už odmalička poznávají, že na Jehovův lid působí Boží duch.

Projevujme laskavost v nelaskavém světě

15. Proč by nás nemělo překvapovat, že v dnešní době jsou lidé nelaskaví?

¹⁵ Mnoho lidí si dnes myslí, že na to, aby s druhými jednali laskavě, nemají čas. Jehovovi služebníci tedy denně musí čelit duchu světa, ať už ve škole, v práci, když cestují nebo jsou ve službě. Nelaskavé jednání nás může zklamat, ale nemělo by nás překvapovat. Jehova inspiroval Pavla, aby nás předem upozornil na to, že v těchto kritických „posledních dnech“ se praví křesťané budou setkávat s lidmi, kteří ‚milují sami sebe a jsou bez přirozené náklonnosti‘. (2. Tim. 3:1–3)

16. Jak můžeme ve sboru přispívat k láskyplné atmosféře?

¹⁶ Opakem všudypřítomné nelaskavosti tohoto světa je příjemná atmosféra v křesťanském sboru. K takové atmosféře může každý z nás přispívat tím, že napodobuje Ježíše. Jak to můžeme dělat? Například mnozí ve sboru potřebují naši pomoc a povzbuzení, protože mají zdravotní potíže nebo se musejí vyrovnávat s jinými nepříznivými okolnostmi. V těchto „posledních dnech“ může takových problémů přibývat, ale rozhodně nejsou ničím novým. V biblických dobách měli křesťané podobné těžkosti. Tak jako tomu bylo v minulosti, i dnes je správné, že si křesťané pomáhají. Pavel například křesťany vybízel, aby ‚mluvili utěšujícím způsobem ke sklíčeným duším, podpírali slabé a byli ke všem trpěliví‘. (1. Tes. 5:14) To znamená slovy i skutky projevovat laskavost, jakou projevoval Kristus.

17, 18. Například jakými způsoby můžeme napodobovat Kristovu laskavost?

 ¹⁷ Jakožto křesťané máme odpovědnost ‚přijímat své bratry laskavě‘, jednat s nimi tak, jak by s nimi jednal Ježíš, a projevovat jim opravdový zájem — jak těm, které už známe léta, tak těm, které vidíme poprvé. (3. Jana 5–8) Ježíš byl v projevování soucitu iniciativní a takoví bychom měli být i my. Naše pomoc by pro druhé měla být vždy osvěžující. (Iz. 32:2; Mat. 11:28–30)

¹⁸ Každý z nás může projevovat laskavost tím, že se aktivně zajímá o dobro druhých. Hledej způsoby a vytvářej si příležitosti, jak to dělat. Chop se iniciativy. „V bratrské lásce mějte k sobě navzájem něžnou náklonnost,“ vybízel Pavel a dodal: „Poskytujte vedení v projevování vzájemné úcty.“ (Řím. 12:10) To znamená řídit se Kristovým příkladem, jednat s druhými vřele a laskavě a učit se projevovat ‚lásku bez pokrytectví‘. (2. Kor. 6:6) Lásku, jakou projevoval Kristus, popsal Pavel takto: „Láska je trpělivá a laskavá. Láska není žárlivá, nevychloubá se, nenadýmá se.“ (1. Kor. 13:4) K našim bratrům a sestrám bychom neměli chovat negativní pocity, ale naopak bychom se měli řídit vybídkou: „Staňte se jeden k druhému laskavými, něžně soucitnými, velkoryse jeden druhému odpouštějte, právě jako vám Bůh také velkoryse odpustil skrze Krista.“ (Ef. 4:32)

19. K čemu dobrému to povede, když budeme projevovat laskavost, jakou projevoval Kristus?

¹⁹ Naše úsilí rozvíjet laskavost, jakou projevoval Kristus, a stále a v každé situaci ji dávat najevo, nám přinese bohatou odměnu. Ve sboru bude moci volně působit Jehovův duch a bude nám pomáhat, abychom projevovali ovoce tohoto ducha. Navíc, když se budeme řídit Ježíšovým vzorem a budeme v tom pomáhat druhým, pak naše šťastné, jednotné uctívání bude přinášet radost samotnému Bohu. Stále se tedy snažme při jednání s druhými napodobovat Ježíšovu mírnost a laskavost.

Jak bys to vysvětlil?

• Jak Ježíš ukázal, že je „mírné povahy a ponížený v srdci“?

• Jak Ježíš projevoval laskavost?

• Například jakými způsoby můžeme v tomto nedokonalém světě napodobovat Kristovu mírnost a laskavost?

[Studijní otázky]

[Obrázek na straně 8]

Když víra některého spolukřesťana zeslábne, podobně jako se to stalo Petrovi, podáme mu pomocnou ruku?

[Obrázek na straně 10]

Jak můžeš přispět k tomu, aby ve vašem sboru byla laskavá atmosféra?