Rybolov na Galilejském moři

JAKÝ asi byl život rybářů, kteří v prvním století lovili na Galilejském moři? Když si na tuto otázku odpovíme, budeme lépe rozumět mnoha zprávám z evangelií, například těm, o nichž pojednává předchozí článek.

Galilejské moře je vlastně sladkovodní jezero, které měří na délku přibližně 21 kilometrů a na šířku 12 kilometrů. Pro rybáře je zdrojem bohatých úlovků už dlouho. Například v Jeruzalémě byla Rybná brána, kde se zjevně nacházel rybí trh. (Nehemjáš 3:3) Prodávaly se zde také ryby z Galilejského moře.

 Apoštol Petr pocházel z města na břehu Galilejského moře, které se jmenovalo Betsaida, což znamená „dům rybáře“. U tohoto jezera bylo také město Magadan neboli Magdala. Tam Ježíš zamířil se svými učedníky nějakou dobu poté, co kráčel po vodě. (Matouš 15:39) Podle jednoho autora lze řecké jméno tohoto města přeložit jako „město zpracovávání ryb“. Byly zde četné provozovny, v nichž se ryby z místního úlovku sušily nebo nasolovaly. Také se nakládaly do nálevu, aby vznikla omáčka, která byla uchovávána v hliněných džbánech zvaných amfory. Tyto produkty se balily a posílaly pravděpodobně do všech částí Izraele i za jeho hranice.

Rybolov, zpracování a prodej ryb byly za Ježíšových dnů v Galileji velkým odvětvím průmyslu a obchodu. Dalo by se tedy snadno předpokládat, že mnozí lidé v této oblasti se měli po ekonomické stránce dobře. Tak to ale zřejmě nebylo. Podle jednoho učence rybolov „nebyl ‚svobodným podnikáním‘, jak si dnešní čtenáři Nového zákona možná představují“. Byl součástí „státem regulovaného podnikání, ze kterého bohatla privilegovaná vrstva“.

Oblastním vládcem Galileje, kterého dosadil Řím, byl Herodes Antipas. Na svém území měl pod správou silnice, přístavy a také doly, lesy, zemědělství, rybolov a jiné přírodní zdroje. Odtud Herodovi plynula hlavní část daňových příjmů. O daňové politice v Galileji v prvním století nemáme podrobné informace. Nicméně se zdá, že Herodův přístup se příliš nelišil od přístupu helénistických panovníků nebo od toho, který Římané uplatňovali v jiných východních provinciích. Z místní výdělečné činnosti a z využívání přírodních zdrojů měla značný zisk privilegovaná vrstva, nikoli obyčejní lidé, kteří dělali většinu práce.

Břemeno v podobě vysokých daní

V Ježíšově době patřila nejlepší půda v Galileji královské rodině a byla rozdělena na velké pozemky. Herodes Antipas je rozparceloval na menší části a ty pak rozdával svým šlechticům a dalším významným osobám. Obrovské výdaje spojené s jeho přepychovým životním stylem, ambiciózními stavebními projekty, rozsáhlou státní správou a různými dary jeho přátelům a městům museli platit Herodovi poddaní. Daně, poplatky a dávky, které platili obyčejní lidé, byly prý mimořádně tíživé.

Herodes měl také monopol na využívání vnitrozemských vod. Rybolov byl tedy řízen buď v rámci rozsáhlého královského koncernu anebo majiteli jednotlivých darovaných pozemků. Těmi, kdo v oblastech pod přímou královskou správou měli autoritu sjednávat smlouvy o pronájmu práv na rybolov,  byli publikáni nebo vrchní výběrčí daní. Byli to bohatí lidé, kteří si právo vybírat daně koupili ve veřejné dražbě. Někteří komentátoři se domnívají, že pro tyto vrchní výběrčí daní pracoval i Matouš, a to v pozici místního „jednatele pronajímajícího královská práva na rybolov“. Měl totiž daňovou kancelář v Kafarnaum, význačném rybářském centru na Galilejském moři. *

Doklady z prvního a druhého století př. n. l. ukazují, že v Palestině se daně často platily nikoli v penězích, ale v naturáliích. Znamenalo to, že za oprávnění k rybolovu museli někteří z těch, kdo měli rybářskou živnost, odevzdávat přibližně 25 až 40 procent svého úlovku. Starověké dokumenty naznačují, že přinejmenším v některých oblastech pod římskou správou zůstal rybolov státním monopolem, na který dohlíželi dozorčí úředníci. V Pisidii existoval určitý druh rybářské policie, která zajišťovala, aby nikdo nelovil bez oprávnění a také aby rybáři prodávali svůj úlovek pouze oprávněným překupníkům neboli velkoobchodníkům, jejichž činnost rovněž podléhala státnímu dozoru a zdanění.

Podle jednoho autora celý systém kontrol a daní v konečném důsledku znamenal, že „velký zisk měl král nebo majitel pozemku, kdežto rybáři vydělávali jen velmi málo“. Podobně byl tíživými daněmi omezen i výdělek těch, kdo byli zaměstnáni v jiných odvětvích podnikání. Daně se u poplatníků nikdy netěšily velké oblibě. Ale k obecné nevraživosti vůči výběrčím daní, která je patrná ze zpráv v evangeliích, nepochybně přispívala jejich zjevná nepoctivost a chamtivost. Obohacovali se totiž tím, že se snažili, aby daně, které od obyčejných lidí vymáhali, byly co největší. (Lukáš 3:13; 19:2, 8)

Rybáři v evangeliích

Z evangelií vyplývá, že Šimon Petr neprovozoval svou rybářskou živnost sám. Ti, kdo mu přijeli na pomoc, když vytahoval zázračný úlovek, byli jeho ‚společníci v druhém člunu‘. (Lukáš 5:3–7) Odborníci vysvětlují, že „rybáři možná vytvářeli ‚sdružení‘. . ., aby mohli žádat o smlouvu nebo pronájem práv na rybolov“. Je možné, že tímto způsobem Petr, Ondřej, Zebedeovi synové a jejich společníci získali oprávnění provozovat rybářskou živnost.

V Bibli není konkrétně uvedeno, zda tito galilejští rybáři měli vlastní čluny a potřebné vybavení. Někteří znalci jsou přesvědčeni, že ano. V Bibli je totiž napsáno, že Ježíš nastoupil do člunu, „který byl Šimonův“. (Lukáš 5:3) Avšak podle jednoho odborného článku „je přinejmenším pravděpodobné, že čluny, které sdružení používalo, ve skutečnosti měli pronajaté“. Ať to bylo jakkoli, Bible mluví o tom, že Jakub a Jan si opravovali sítě. Podle všeho si rybáři také museli sjednávat prodej úlovku a v případě potřeby si najímat pomocné dělníky.

Činnost galilejských rybářů v prvním století tedy zahrnovala víc aspektů, než by se na první pohled zdálo. Jejich živnost byla součástí složitého systému ekonomických vztahů. Když to víme, pak zprávy v evangeliích i Ježíšova slova o rybolovu a rybářích čteme s větším porozuměním. Navíc, tyto informace nám pomáhají ocenit, jak velkou víru měli Petr, Ondřej, Jakub a Jan. Rybolov jim zajišťoval obživu. Nevíme sice, jak na tom po ekonomické stránce byli, když je Ježíš povolal, ale víme, že ochotně opustili práci, která pro ně byla spolehlivým zdrojem příjmu, a místo toho se stali ‚rybáři lidí‘. (Matouš 4:19)

[Poznámka pod čarou]

[Mapa na straně 25]

(Úplný, upravený text — viz publikaci)

jezero Chula

Betsaida

Kafarnaum

Magadan

Galilejské moře

Jeruzalém

Mrtvé moře

[Podpisek]

Todd Bolen/Bible Places.com

[Podpisek obrázku na straně 26]

Todd Bolen/Bible Places.com