Co možná nevíte . . .

Kdo to byl „chrámový velitel“ a jakou měl úlohu?

Mezi židovskými náboženskými vůdci, kteří nechali zatknout Petra a Jana, když kázali v areálu chrámu, byl také „chrámový velitel“. (Skutky 4:1–3) Bible neuvádí, co patřilo k jeho povinnostem, ale v některých historických pramenech je možné najít zajímavé informace.

V Ježíšově době zřejmě zastával tento úřad kněz a zdá se, že měl druhé nejvyšší postavení hned po veleknězi. Jeho úkolem bylo zajišťovat pořádek v jeruzalémském chrámu a kolem něj. Dohlížel na uctívání, které v něm probíhalo, a také na jakousi chrámovou policii. Byli mu podřízeni další velitelé a ti nesli odpovědnost za strážné. Úkolem strážných bylo ráno otvírat chrámové brány a na noc je zase zavírat, dále zajišťovat, aby nikdo nevstoupil do míst, kam nesměl, a také střežit chrámovou pokladnici.

Kněží a Levité, kteří sloužili v chrámu, byli zorganizováni do 24 oddílů, které se pravidelně po týdnu střídaly, takže na každý oddíl přišla řada dvakrát za rok. Každý oddíl měl pravděpodobně svého chrámového velitele. (1. Paralipomenon 24:1–18)

Chrámoví velitelé měli velký vliv. Bible říká, že spolu s předními kněžími zosnovali Ježíšovu smrt a také že použili muže pod svým velením, aby Ježíše zatkli. (Lukáš 22:4, 52)

V Matoušovi 3:4 se píše, že Jan Křtitel jedl „kobylky a divoký med“. Jedly se tehdy kobylky běžně?

Někteří lidé pochybují, že Jan skutečně jedl hmyz, a tvrdí, že Matouš měl na mysli lusky rohovníku, plané ovoce nebo dokonce nějaký druh ryby. Řecké slovo, které Matouš použil, se však vztahuje na kobylky, jež jsou dnes řazeny do čeledi sarančovitých. V Izraeli byla nejrozšířenější saranče pustinná, která vytváří hejna ničící úrodu. (Joel 1:4, 7; Nahum 3:15)

Některé starověké národy, například Asyřané a Etiopové, považovaly saranče za lahůdku. Ještě v dnešní době je jedí někteří beduíni a jemenští Židé. V Izraeli byly saranče pokládány za pokrm chudých. Ze sarančí se odstranila hlava, nohy a zadeček a zbylá hruď se jedla syrová, pražená nebo vysušená na slunci. Někdy je lidé nakládali do soli, octa nebo medu. Historik Henri Daniel-Rops říká, že chutnají podobně jako krevety.

Jan kázal v pustině, a tak mohly být saranče pro něj snadno dostupné. (Marek 1:4) Jelikož jejich tělo je tvořeno ze 75 procent bílkovinami, byly v kombinaci s medem velmi výživným jídlem.

[Obrázek na straně 28]

Asyrští sluhové nesou kobylky a granátová jablka

[Podpisek]

Z knihy Discoveries Among the Ruins of Nineveh and Babylon (1853)