„Prvotní křesťané uctívání obrazů a soch neznali. . . . Ve 4. a 5. století byly obrazy a sochy do církve přijaty, což se odůvodňovalo tím, že nevzdělaní lidé se z nich mohou o křesťanství poučit lépe než z kázání nebo z knih.“ (Cyclopedia of Biblical, Theological, and Ecclesiastical Literature, McClintock a Strong, svazek 4, strana 503 a 504)

„Nevytvářej si modly v podobě čehokoli nahoře na nebi, dole na zemi nebo ve vodách pod zemí. Neklaň se jim a nesluž jim.“ (2. Mojžíšova 20:4, 5, Bible21) Křesťanům v 1. století apoštol Jan napsal: „Děťátka, střežte se před modlami.“ (1. Jana 5:21)

Církve tvrdí, že obrazy a sochy jsou pouhým prostředkem, pomocí kterého se člověk může přibližovat k tomu, koho znázorňují, a vzdávat mu úctu. Je tomu skutečně tak? Dílo The Encyclopedia of Religion uvádí: „Zpočátku možná obrazy sloužily především jako vyučovací pomůcky a jako výzdoba; přinejmenším bylo jejich používání takto obhajováno. Zanedlouho však začaly být uctívány. To platilo především v případě ikon, které se staly charakteristickým prvkem pravoslaví.“ Prorok Izajáš však právem položil otázku: „Ke komu připodobníte Boha? Jakou podobu mu přisoudíte?“ (Izajáš 40:18, Ekumenický překlad)

Prozkoumejte tyto biblické verše: Izajáš 44:13–19; Skutky 10:25, 26; 17:29; 2. Korinťanům 5:7