Měli by křesťané slavit lunární Nový rok?

KAŽDÝ rok v lednu nebo v únoru se Asie stává dějištěm největšího novodobého stěhování národů. Stovky milionů Asijců cestují za svou rodinou, aby společně oslavili lunární Nový rok. *

Lunární Nový rok je v asijském světě nejdůležitějším svátkem roku. „[Je to] jako Nový rok, Den nezávislosti, Den díkůvzdání a Vánoce dohromady,“ uvedl jeden americký profesor. Svátek začíná prvním novoluním podle čínského lunárního kalendáře, což vychází na 21. ledna až 20. února gregoriánského kalendáře. Oslavy trvají několik dní až dva týdny.

Základní myšlenkou oslav lunárního Nového roku je obnova — odkládání všeho starého a vítání nového. Před svátkem lidé uklízejí a zdobí domov, nakupují nové oblečení, připravují jídla, jejichž názvy se podobají slovům jako štěstěna či blahobyt, a snaží se splatit dluhy a urovnat spory. Na Nový rok si obvykle vyměňují dárky a vzájemně si přejí bohatství a úspěch. Dávají si také červené obálky s takzvanými penězi štěstí, jedí sváteční pokrmy, odpalují petardy, sledují dračí a lví tanečníky v pestrobarevných kostýmech nebo si zkrátka užívají dnů volna ve společnosti rodiny a přátel.

Všechny tyto zvyky mají svůj význam. Kniha Mooncakes and Hungry Ghosts: Festivals of China (Měsíční koláčky a hladoví duchové — čínské svátky) k tomu říká: „Rodina, přátelé a příbuzní se v tomto období zaměřují především na to, aby si zajistili štěstí a vyjádřili úctu bohům a duchům, a pro nadcházející rok si přejí přízeň štěstěny.“ Vzhledem k tomu, kolik tradičních i náboženských prvků je s oslavami spojeno, vzniká otázka, jak by se na tento svátek měli dívat křesťané. Měli by se přizpůsobit místním zvykům? Měli by ho slavit?

„Pamatuj na její zdroj“

Jedno známé čínské přísloví říká: „Když piješ vodu, pamatuj na její zdroj.“ Je z toho vidět, jakou úctu mnozí Asijci mají ke svým rodičům a dalším předkům. Přirozená úcta dětí vůči rodičům, kterým vděčí za život, hraje v oslavách Nového roku důležitou úlohu.

Pro řadu Asijců je nesporným vrcholem oslav předvečer Nového roku, kdy se většina rodin schází ke svátečnímu jídlu. Každý dělá všechno pro to, aby se společného jídla mohl zúčastnit. U slavnostní tabule jsou vyhrazena místa nejen pro přítomné členy rodiny,  ale také pro ty, kteří již zemřeli a jsou údajně duchem s nimi. Jedna encyklopedie uvádí, že při této hostině dochází ke „skutečné komunikaci mezi členy rodiny a jejich předky“. V jiném díle je napsáno: „Díky tomu, že se obnoví vazby mezi živými a mrtvými, budou předkové chránit rodinu po celý následující rok.“ Jak by se křesťané měli na tento zvyk dívat?

I křesťané si uvědomují, že je důležité projevovat rodičům lásku a úctu. Řídí se Božím pokynem: „Naslouchej svému otci, který způsobil tvé narození, a nepohrdej svou matkou jen proto, že zestárla.“ (Přísloví 23:22) Poslouchají také biblické nařízení: „‚Cti svého otce a svou matku‘, což je první příkaz se slibem: ‚Aby se ti dobře vedlo a abys vytrval dlouho na zemi.‘“ (Efezanům 6:2, 3) Praví křesťané tedy svým rodičům chtějí projevovat lásku a úctu.

Bible se také pozitivně vyjadřuje o radostných rodinných setkáních. (Job 1:4; Lukáš 15:22–24) Jehova však přikázal: „Ať se u tebe nevyskytne . . . ten, kdo se doptává duchů zemřelých . . ., ani ten, kdo se dotazuje mrtvých.“ (5. Mojžíšova 18:10, 11, Ekumenický překlad) Proč jsou tyto praktiky zakázány? Důvod spočívá v tom, jaký je skutečný stav mrtvých. Bible totiž říká: „Živí si . . . uvědomují, že zemřou; ale pokud jde o mrtvé, ti si neuvědomují naprosto nic.“ Vzhledem k tomu, že si mrtví neuvědomují naprosto nic, je logické, že do činností, jimž se věnují živí lidé, se nemohou nijak zapojit. Nemohou jim ani pomáhat, ani škodit. (Kazatel 9:5, 6, 10) Boží Syn Ježíš Kristus přirovnal smrt k hlubokému spánku, ze kterého se mrtví probudí až v budoucnu při vzkříšení. (Jan 5:28, 29; 11:11, 14)

Bible navíc ukazuje, že ‚duchové zemřelých‘ jsou ve skutečnosti ničemné duchovní bytosti, které se za zesnulé pouze vydávají. Proč? Aby lidi obelstili a dostali je pod svůj zhoubný vliv. (2. Tesaloničanům 2:9, 10) Boží přikázání nás tak chrání před vážnou újmou. Protože tedy křesťané milují Jehovu a nechtějí se vystavovat nebezpečí, moudře se vyhýbají všem zvykům, které souvisejí s uctíváním rodinných „duchů“ nebo jejichž účelem je vyprosit si od nich ochranu. (Izajáš 8:19, 20; 1. Korinťanům 10:20–22)

Křesťané také chtějí projevovat úctu ‚Otci, jemuž každá rodina v nebi a na zemi vděčí za své jméno‘. (Efezanům 3:14, 15) Kdo je tento Otec? Je to náš Stvořitel a Dárce života, Jehova Bůh. (Skutky 17:26) Pokud tedy uvažujeme o zvycích spojených s oslavami lunárního Nového roku, je na místě se ptát: Jak na ně pohlíží Jehova? Schvaluje je? (1. Jana 5:3)

Uctívání domácích bůžků

Součástí oslav lunárního Nového roku je řada oblíbených zvyků, jimiž se vyjadřuje úcta bezpočtu domácích bohů a božstev, jako jsou bůh dveří, bůh země neboli strážný duch, bůh štěstěny či bůh kuchyně, označovaný také jako bůh kamen. Uvažujme například o zvyku, jímž se vzdává pocta bohu kuchyně. * Lidé věří, že několik dní před Novým rokem vystupuje tento bůžek na nebesa, kde o rodině, u které přebývá, podá zprávu Nefritovému císaři, nejvyšší bytosti čínského panteonu. Aby bůžkova zpráva byla příznivá, chystají mu členové rodiny na cestu zvláštní jídlo, k němuž patří lepivé cukroví a další pamlsky. Potom vezmou obrázek bůžka, někdy mu sladkostmi  potřou rty a obrázek venku spálí. Chtějí tak zajistit, aby se brzy vrátil. V předvečer Nového roku umístí nad kuchyňská kamna nový obrázek, čímž bůžka zvou, aby se u nich zabydlel i na nadcházející rok.

Mnohé tyto zvyky mohou vypadat nevinně. V otázce uctívání se však křesťané chtějí řídit tím, co jim přikazuje Boží Slovo. Ježíš Kristus řekl: „Jehovu, svého Boha, budeš uctívat a jemu samotnému budeš prokazovat posvátnou službu.“ (Matouš 4:10) Bůh si tedy přeje, abychom uctívali pouze jeho. Proč? Znázorněme si to. Jehova je náš nebeský Otec. Jak by se asi cítil táta, kterého by jeho vlastní děti přehlížely a hlásily se k jinému otci? Určitě by ho to hluboce zraňovalo.

Ježíš o svém nebeském Otci mluvil jako o „jediném pravém Bohu“ a Jehova sám svým ctitelům přikázal, že kromě něho ‚nesmí mít žádné jiné bohy‘. (Jan 17:3; 2. Mojžíšova 20:3) Praví křesťané chtějí Jehovovi dělat radost, a ne ho zraňovat nebo mu působit zklamání tím, že by sloužili jiným bohům. (1. Korinťanům 8:4–6)

Pověry a spiritismus

Lunární Nový rok je také úzce spojen s astrologií. Každý rok lunárního kalendáře je pojmenován podle jednoho z dvanácti zvířat čínského zvěrokruhu — draka, tygra, opice, zajíce a tak dále. Znamení, ve kterém se člověk narodil, údajně ovlivňuje jeho osobnost a chování. Kromě toho jsou jednotlivé roky považovány za vhodné či nevhodné pro určité činnosti. Řada dalších novoročních zvyků, například uctívání boha štěstěny či bohatství, slouží k tomu, aby si člověk zajistil štěstí. Jaký názor by na tyto zvyky měli mít křesťané?

Ve svém Slově, v Bibli, Jehova pokáral ty, kdo se obracejí na ‚ctitele nebes, pozorovatele hvězd a ty, kdo za novoluní sdělují poznání o věcech, které na ně přijdou‘. Odsoudil také uctívání „boha Štěstí“ a „boha Osudu“. (Izajáš 47:13; 65:11, 12) Praví křesťané se neupínají k žádným mystickým, neviditelným silám, které jsou údajně spojeny s duchovní říší nebo s hvězdami. Jednají v souladu s vybídkou: „Důvěřuj v Jehovu celým svým srdcem a neopírej se o své vlastní porozumění. Všímej si ho na všech svých cestách, a sám napřímí tvé stezky.“ (Přísloví 3:5, 6) A tak zatímco pověry lidi zotročují, biblická pravda je osvobozuje. (Jan 8:32)

Dejte Bohu najevo svou lásku

Vědět, jaké kořeny mají zvyky a představy spojené s oslavami lunárního Nového roku, je jedna věc. Ale rozhodnout se, že s nimi člověk nebude mít nic společného, je věc druhá. Pokud je ve vašem okolí zvykem lunární Nový rok slavit nebo pokud vaše rodina dodržuje novoroční zvyky s ohledem na tradici, potom stojíte před nelehkým rozhodnutím.

Zachovat si pevný postoj navzdory tlaku vyžaduje odvahu a odhodlání. „Měla jsem velké obavy, protože všichni okolo Nový rok slavili, jenom já ne,“ řekla jedna křesťanka žijící v Asii. Co jí pomohlo? „Zvládla jsem to jenom díky tomu, že jsem prohlubovala svou lásku k Bohu.“ (Matouš 10:32–38)

Máte i vy hlubokou lásku k Jehovovi? Určitě si ji zaslouží. Vždyť váš život není darem od nějakého tajemného božstva, ale právě od Jehovy Boha, o němž Bible říká: „U tebe je zdroj života; světlem od tebe můžeme vidět světlo.“ (Žalm 36:9) A je to Jehova, ne bůh štěstěny či bůh kuchyně, kdo nám dává všechno, co potřebujeme ke spokojenému životu. (Skutky 14:17; 17:28) Projevíte mu za to svou lásku? Pokud ano, můžete si být jisti, že vám bude bohatě žehnat. (Marek 10:29, 30)

[Poznámky pod čarou]

 [Rámeček a obrázek na straně 23]

Jak svůj postoj vysvětlit přátelům a příbuzným?

Je pochopitelné, že pokud se někdo z rodiny přestane účastnit oslav lunárního Nového roku, může to jeho přátele a příbuzné vyvést z míry. Mohou se rozčílit a urazit, nebo to dokonce vnímat jako zradu. Je však mnoho způsobů, jak v takové situaci přispět k zachování dobrých rodinných vztahů. Možná vás bude zajímat, co o tom řeklo několik křesťanů, kteří žijí v různých částech Asie.

Ťiang: „Ještě před Novým rokem jsem příbuzné navštívil a taktně jim vysvětlil, proč už nebudu dodržovat některé oblíbené zvyky. Dával jsem si pozor, abych nijak neznevážil to, čemu věří, a na jejich otázky jsem s úctou odpovídal pomocí Bible. Díky tomu jsem s nimi měl několik hezkých duchovních rozhovorů.“

Li: „Než začalo období oslav lunárního Nového roku, taktně a uctivě jsem svému manželovi vysvětlila, že k tomu, abych byla opravdu šťastná, se musím řídit svým svědomím. Zároveň jsem mu slíbila, že až budeme během svátků na návštěvě u jeho rodiny, nebudu ho uvádět do rozpaků. Nakonec se stalo něco nečekaného. V den, kdy jeho rodina uctívala své předky, mě manžel odtamtud odvezl, abych mohla jít na křesťanské shromáždění.“

Sie: „Členy své rodiny jsem ujistila, že je mám ráda, a řekla jim, že díky svému přesvědčení se stanu lepším člověkem. Usilovně jsem se potom snažila projevovat mírnost, takt, lásku a další křesťanské vlastnosti. Rodina si nakonec mého náboženství začala vážit. Manžel se později rozhodl studovat Bibli a také on se stal pravým křesťanem.“

Min: „S rodiči jsem mluvila mírně a uctivě. Nepopřála jsem jim přízeň štěstěny, ale řekla jsem jim, že vždycky když se modlím k našemu Stvořiteli Jehovovi, prosím ho, aby jim žehnal a vedl je cestou pokoje a štěstí.“

Fuong: „Řekl jsem rodičům, že k tomu, abych rodinu navštívil, nepotřebuji čekat až na Nový rok. A opravdu jsem tam často jezdil. Rodiče byli moc rádi a přestali mi moje rozhodnutí vyčítat. O biblickou pravdu se navíc začal zajímat můj mladší bratr.“

[Podpisek obrázku na straně 20]

Panorama Stock/age Fotostock