Jak žili křesťané v prvním století

Kde bydleli

„[Nezdržel jsem se], abych vás nevyučoval veřejně a dům od domu.“ SKUTKY 20:20

PŘEDSTAVTE SI, že procházíte mohutnou branou a ocitáte se ve městě z prvního století. Stejně jako mnoho jiných měst, i toto leží na kopci. Nad vámi se rozkládá jeho horní část, kde se ve slunci lesknou bílé vily. Mnohé mají zahrady obehnané zídkou. Je to čtvrť bohatých. Pod ní vidíme další část města s mnoha domy různých velikostí a tvarů. Dlážděné ulice jsou zde lemované velkými vícepodlažními kamennými budovami, které obývají lidé ze střední vrstvy, jako jsou obchodníci a majitelé půdy. Ještě níž, v údolí, je chudinská čtvrť. Fádní domky vypadající jako krychle jsou natěsnané podél úzkých uliček nebo kolem malých dvorků.

Kráčíte přelidněnými ulicemi a vnímáte různé zvuky a pachy. Ženy vaří a do okolí se šíří lákavé vůně. Slyšíte zvuky zvířat a hrajících si dětí. Muži pracují v hlučných a zapáchajících dílnách.

Podívejme se blíže na domy, kde bydlely křesťanské rodiny. Byly místem každodenních činností, duchovního poučování a uctívání Boha.

Menší domy Podobně jako dnes se obydlí lišila typem i velikostí, a to v závislosti na poloze a na finanční situaci rodiny. Nejmenší domy (1) měly jen jednu stísněnou tmavou místnost, ve které bydlela celá rodina. Malé domy měly obvykle kamenné základy a byly stavěny z nepálených cihel nebo z hrubě otesaných kamenů.

Jejich dlážděná podlaha a omítnuté vnitřní stěny vyžadovaly stálou údržbu. Ve střeše nebo ve zdi byl malý otvor, kterým mohl při vaření  unikat kouř z ohně. Vybavení domácnosti se omezovalo na nejzákladnější věci.

Plochou střechu tvořila vrstva udusané hlíny spočívající na větvích a rákosu a na krokvích, které ležely na dřevěných trámech podepřených nosníky. Na vrstvu hlíny se dávala omítka, čímž střecha získala relativní nepropustnost. Přístup na střechu byl obvykle možný pouze zvenku po žebříku.

I tyto domy ve stísněných čtvrtích byly pro chudé křesťanské rodiny příjemným místem, kde mohly žít šťastně a být duchovně bohaté.

Domy střední vrstvy Pro dvoupodlažní kamenné domy (2) střední vrstvy bylo typické, že měly pokoj pro hosty. (Marek 14:13–16; Skutky 1:13, 14) Tato velká horní místnost mohla pojmout více lidí, a proto byla často využívána v době svátků. (Skutky 2:1–4) Takové domy, stejně jako větší sídla (3) obchodníků a majitelů půdy, byly postavené z vápencových kvádrů spojených vápennou maltou. Měly dlážděné podlahy, vnitřní stěny byly omítnuté a vnější zdi byly natřené na bílo.

Do horních místností a na střechu se chodilo po schodišti. Kolem každé ploché střechy byla nízká zídka, aby se předešlo různým nehodám. (5. Mojžíšova 22:8) V době denního horka zde člověk mohl v příjemném stínu provizorního zastřešení studovat, rozjímat, modlit se nebo odpočívat. (Skutky 10:9)

Tyto domy s velkými místnostmi, mívaly další obytné prostory, oddělené ložnice a větší kuchyň s jídelnou. V takových budovách často bydlelo širší příbuzenstvo.

Luxusnější domy Domy v římském stylu (4) se lišily velikostí, architektonickým řešením a použitými stavebními postupy. Středem rodinného dění byla velká jídelna, zvaná triklinium, a kolem ní byly další prostorné místnosti. Tyto domy někdy měly druhé i třetí podlaží (5) a případně také zahradu obehnanou zdí.

Luxusnější domy bývaly zařízené umělecky zpracovaným nábytkem, který byl někdy vykládaný slonovinou a zlatem. Mívaly takové vymoženosti jako vodovodní systém a koupelnu. Podlahy mohly být ze dřeva nebo z různobarevného mramoru a stěny obložené cedrovým dřevem. K topení sloužily koše  se žhavým uhlím. Okna bývala pro zajištění určité míry soukromí opatřena závěsy a kvůli bezpečnosti osazena mřížemi, většinou ze dřeva. Do masivních kamenných zdí byla pod okny vysekána kamenná sedátka. (Skutky 20:9, 10)

Bez ohledu na to, jak velký dům první křesťané měli, byli pohostinní a svůj majetek velkoryse dávali k dispozici. Cestující dozorci tedy nemívali problém najít vřelou a štědrou rodinu, u které mohli bydlet, dokud v tom městě nedokončili svou službu. (Matouš 10:11; Skutky 16:14, 15)

Dům Šimona a Ondřeje Ježíš byl vřele přivítán, když přišel „domů k Šimonovi a Ondřejovi“, kteří bydleli v Kafarnaum. (Marek 1:29–31) Dům těchto rybářů mohl patřit ke skupině skromných stavení (6) natěsnaných kolem vydlážděného dvorku.

Dveře a okna takových domů bývala obrácena do dvora, kde se soustřeďovaly každodenní činnosti — lidé tam vařili, pekli, mleli obilí, jedli a povídali si.

V Kafarnaum byly jednopodlažní domy postaveny z neopracovaného čediče, což je vyvřelá hornina typická pro tamní oblast. Venkovní schodiště vedlo na plochou střechu, která byla vydlážděná nebo z udusané hlíny. Pod tímto povrchem byl rákos a krokve spočívající na trámech. (Marek 2:1–5) Podlahy v domě byly dlážděné a často je pokrývaly tkané koberce.

Bloky domů vytvářely v Kafarnaum ulice a úzké průchody. Město se táhlo podél pobřeží Galilejského moře, a tak pro rybáře, kterým moře poskytovalo živobytí, mělo ideální polohu.

„Dům od domu“ Domy křesťanů v prvním století byly tedy rozmanité — prostými domky z nepálených cihel počínaje a obrovskými luxusními vilami z kamene konče.

Tyto domy sloužily rodinám nejen jako přístřeší, ale byly také místem duchovního poučování a společného uctívání Boha. V soukromých domech se křesťané scházeli ke studiu Bible a těšili se ze vzájemného společenství. To, co se zde naučili, využívali, když konali svůj nejdůležitější úkol — když po celé Římské říši kázali a vyučovali „dům od domu“. (Skutky 20:20)