Patřit Jehovovi je nezaslouženou laskavostí
Patřit Jehovovi je nezaslouženou laskavostí
„Patříme Jehovovi.“ (ŘÍM. 14:8)
1, 2. (a) Jakou výsadu máme? (b) O kterých otázkách budeme uvažovat?
IZRAELSKÝ národ měl před sebou úžasnou vyhlídku. Jehova řekl: „Jistě [se] stanete mým zvláštním majetkem ze všech ostatních národů.“ (2. Mojž. 19:5) Dnes se z výsady patřit Jehovovi těší členové křesťanského sboru. (1. Petra 2:9; Zjev. 7:9, 14, 15) Je to něco, z čeho můžeme mít užitek navždy.
2 Patřit Jehovovi je však nejen výsada, ale i odpovědnost. Někdo si možná řekne: Dokážu dělat to, co ode mě Jehova očekává? Mohlo by se stát, že zhřeším, a Jehova mě zavrhne? Nepřijdu o svobodu, když budu Jehovovi patřit? O takových věcech stojí za to uvažovat. Nejprve ale bude dobré důkladně se zamyslet nad jinou otázkou: Jestliže patříme Jehovovi, jaký užitek nám to přináší?
To, že patříme Jehovovi, vede ke štěstí
3. Jaký užitek měla Raab z toho, že se rozhodla sloužit Jehovovi?
3 Mají lidé nějaký užitek z toho, že Jehovovi patří? Uvažujme o Raab, prostitutce, která žila ve starověkém Jerichu. Vzhledem k tomu, jak byla vychována, se bezpochyby věnovala zvrácenému uctívání kananejských bohů. Když se ale doslechla o vítězstvích, která Jehova dal Izraeli, pochopila, že Jehova je pravý Bůh. A tak riskovala život, aby ochránila muže, kteří k Božímu vyvolenému lidu patřili, a svou budoucnost vložila do jejich rukou. Bible říká: „Nebyla . . . i nevěstka Raab prohlášena za spravedlivou skutky potom, co pohostinně přijala posly a odeslala je jinou cestou?“ (Jak. 2:25) Přidala se k Jehovovu čistému lidu, který se na základě Božího Zákona učil lásce a spravedlnosti, a měla z toho velký užitek. To, že opustila svůj dřívější způsob života, jí přineslo mnoho radosti. Provdala se za jednoho Izraelitu a pak se jim narodil syn Boaz. Toho vychovala tak, že se z něj stal vynikající Boží služebník. (Jozue 6:25; Rut 2:4–12; Mat. 1:5, 6)
4. Jaký užitek měla Rut z toho, že se rozhodla sloužit Jehovovi?
4 Sloužit Jehovovi se rozhodla také Moabka Rut. Jako dívka pravděpodobně uctívala Kemoše a další moabské bohy. Poznala však pravého Boha Jehovu a stala se manželkou Izraelity, který v její zemi hledal útočiště. (Přečti Rut 1:1–6.) Po nějaké době se Rut a její švagrová Orpa vydaly se svou tchyní Noemi do Betléma. Noemi však na obě mladé ženy naléhala, aby se vrátily domů, protože usadit se v Izraeli by pro ně nebylo jednoduché. Orpa se skutečně „navrátila k svému lidu a svým bohům“, ale Rut ne. Jednala v souladu se svou vírou a věděla, komu chce patřit. Řekla Noemi: „Nenaléhej na mne, abych tě opustila, abych se obrátila zpět a nedoprovázela tě; vždyť kam jdeš ty, půjdu já, a kde strávíš noc ty, tam strávím noc já. Tvůj lid bude mým lidem a tvůj Bůh mým Bohem.“ (Rut 1:15, 16) Jelikož se rozhodla sloužit Jehovovi, měla užitek z Božího Zákona, který obsahoval zvláštní opatření pro vdovy, pro chudé a pro ty, kdo neměli žádnou půdu. Pod Jehovovou ochranou Rut našla štěstí a bezpečí.
5. Čeho sis všiml na křesťanech, kteří už léta věrně slouží Jehovovi?
5 Pravděpodobně znáš někoho, kdo se Jehovovi zasvětil už před desítkami let a dodnes mu věrně slouží. Zeptej se ho, jaký užitek mu služba Jehovovi přináší. Přestože každý z nás se potýká s nějakými problémy, skutečnosti jednoznačně potvrzují pravdivost žalmistových slov: „Šťastný je lid, jehož Bohem je Jehova!“ (Žalm 144:15)
To, co od nás Jehova očekává, není nerozumné
6. Proč bychom se neměli obávat, že nedokážeme dělat to, co od nás Jehova očekává?
6 Možná máš obavy, že nedokážeš dělat to, co od tebe Jehova očekává. Není neobvyklé, když člověka napadne, že je nad jeho síly sloužit Bohu, žít v souladu s jeho zákony a mluvit v jeho jménu. Například Mojžíš si myslel, že není schopen splnit úkol, kterým ho Bůh pověřil, totiž mluvit k Izraelitům a k egyptskému králi. To, co Bůh od Mojžíše očekával, však nebylo nerozumné. Jehova ‚ho vyučoval, co má dělat‘. (Přečti 2. Mojžíšovu 3:11; 4:1, 10, 13–15.) Mojžíš přijal nabídnutou pomoc a díky tomu zažil radost z toho, že vykonal Boží vůli. Stejně tak je Jehova rozumný i v tom, co očekává od nás. Chápe naši nedokonalost a chce nám pomáhat. (Žalm 103:14) Být Ježíšovým následovníkem a sloužit Bohu je osvěžující, a ne zatěžující. Takový způsob života totiž přináší užitek druhým a dělá radost Jehovovi. Ježíš řekl: „Pojďte ke mně . . ., a já vás občerstvím. Vezměte na sebe mé jho a učte se ode mne, neboť jsem mírné povahy a ponížený v srdci.“ (Mat. 11:28, 29)
7. Proč si můžeme být jisti, že nám Jehova bude pomáhat, abychom dokázali dělat to, co od nás očekává?
7 Pokud se na Jehovu budeme spoléhat, vždy nám dá potřebné povzbuzení. Například Jeremjáš podle všeho nebyl rozený řečník. Když ho tedy Jehova pověřil tím, aby sloužil jako jeho prorok, Jeremjáš na to reagoval slovy: „Běda, Svrchovaný Pane Jehovo! Opravdu nevím, jak mluvit, neboť jsem jen chlapec.“ Později dokonce prohlásil: „Nebudu již mluvit v jeho jménu.“ (Jer. 1:6; 20:9) Díky povzbuzování od Jehovy byl Jeremjáš schopen 40 let kázat nepopulární poselství. Jehova ho opakovaně ujišťoval: „Jsem s tebou, abych tě zachránil a abych tě osvobodil.“ (Jer. 1:8, 19; 15:20)
8. Jak svou důvěru v Jehovu dáváme najevo?
8 Stejně jako Jehova posiloval Mojžíše a Jeremjáše, i nám bude pomáhat, abychom dělali to, co od křesťanů dnes očekává. Klíčem je spoléhat se na něj. V Bibli je napsáno: „Důvěřuj v Jehovu celým svým srdcem a neopírej se o své vlastní porozumění. Všímej si ho na všech svých cestách, a sám napřímí tvé stezky.“ (Přísl. 3:5, 6) Svou důvěru v Jehovu dáváme najevo tím, že ochotně přijímáme pomoc, kterou poskytuje prostřednictvím svého Slova a sboru. Jestliže Jehovovi dovolíme, aby vedl naše kroky, dokážeme překonat každou překážku a zůstat mu věrní.
Jehova se stará o každého svého služebníka
9, 10. Jakou ochranu nám Jehova slibuje v Žalmu 91?
9 Někteří z těch, kdo uvažují o tom, že se zasvětí Jehovovi, se možná obávají, že pak zhřeší, ztratí Jehovovu přízeň a on je zavrhne. Jehova nám však poskytuje veškerou potřebnou ochranu, abychom o svůj drahocenný vztah k němu nepřišli. Podívejme se, co k tomu říká 91. žalm.
10 Začíná slovy: „Kdokoli bydlí na tajném místě Nejvyššího, opatří si nocleh přímo ve stínu Všemohoucího. Řeknu Jehovovi: ‚Ty jsi mé útočiště a má pevnost, můj Bůh, v něhož budu důvěřovat.‘ Sám tě totiž osvobodí z pasti ptáčníka.“ (Žalm 91:1–3) Všimněme si, že Bůh slibuje ochranu těm, kdo ho milují a důvěřují mu. (Přečti Žalm 91:9, 14.) O jakou ochranu se jedná? Některé své služebníky ve starověku Jehova chránil doslova. Někdy bylo důvodem zachování rodové linie vedoucí ke slíbenému Mesiáši. Mnozí jiní věrní Boží služebníci však byli vězněni, mučeni a zabiti. Takové zacházení bylo výsledkem ďábelské snahy odvrátit je od Boha. (Hebr. 11:34–39) Odvahu k tomu, aby vytrvali, měli proto, že je Jehova duchovně chránil, a oni tak dokázali zachovat ryzost. Žalm 91 tedy můžeme chápat jako slib od Jehovy, že nás bude duchovně chránit.
11. Co je ‚tajným místem Nejvyššího‘ a koho tam Bůh chrání?
11 ‚Tajné místo Nejvyššího‘, na které žalmista poukázal, je tedy obrazné místo duchovní ochrany. Ti, kdo na tomto místě přebývají jako Boží hosté, jsou chráněni před vším, co by ohrožovalo jejich víru a lásku k Bohu. (Žalm 15:1, 2; 121:5) Toto místo je tajné proto, že lidé, kteří Jehovu neuctívají, ho nemohou objevit. Tam Jehova chrání lidi, kteří jakoby říkali: ‚Ty jsi můj Bůh, v něhož budu důvěřovat.‘ Pokud v tomto útočišti zůstaneme, nemusíme se příliš strachovat, že padneme do léčky Satana neboli „ptáčníka“, a ztratíme Boží přízeň.
12. Čím je ohrožován náš vztah k Bohu?
12 Čím je ohrožován náš drahocenný vztah k Bohu? Žalmista se mimo jiné zmiňuje o „moru, který kráčí temnotou, [a o] zničení, které plení za poledne“. (Žalm 91:5, 6) ‚Ptáčník‘ chytil mnoho těch, kdo mají sobeckou touhu po nezávislosti. (2. Kor. 11:3) Jiné polapil díky tomu, že se neměli na pozoru před chamtivostí, pýchou nebo hmotařstvím. Další svedl filozofiemi v podobě patriotismu, evoluce a falešného náboženství. (Kol. 2:8) A mnozí se nechali vlákat do pasti, kterou je sexuální nemravnost. Takové duchovně škodlivé rány způsobily, že miliony lidí ztratily lásku k Bohu. (Přečti Žalm 91:7–10; Mat. 24:12)
Co nám pomáhá, aby náš vztah k Bohu nezeslábl?
13. Jak nás Jehova chrání před tím, co ohrožuje naše duchovní zdraví?
13 Jak před těmito duchovními nebezpečími Jehova své služebníky chrání? Žalmista říká: „Dá . . . svým vlastním andělům ohledně tebe příkaz, aby tě střežili na všech tvých cestách.“ (Žalm 91:11) Andělé nás vedou a chrání, abychom mohli kázat dobrou zprávu. (Zjev. 14:6) Kromě nich nás chrání i sboroví starší. Při svém vyučování se pevně drží Písma a tak nám pomáhají, abychom se nenechali oklamat falešným uvažováním. Zároveň mohou poskytnout osobní pomoc každému, kdo se usilovně snaží zbavit se světských postojů. (Tit. 1:9; 1. Petra 5:2) Chrání nás také „věrný a rozvážný otrok“. Poskytuje nám duchovní pokrm, abychom nebyli oklamáni učením o evoluci a abychom nepodlehli nemravnosti, honbě za bohatstvím a postavením ani mnoha dalším zhoubným touhám a vlivům. (Mat. 24:45) Co tobě osobně pomáhá odolávat takovým nebezpečím?
14. Co musíme dělat pro to, abychom měli užitek z ochrany, kterou nám Bůh poskytuje?
14 Co musíme dělat pro to, abychom zůstali na „tajném místě“, kde nás Bůh chrání? Podobně jako neustále dáváme pozor, abychom se nestali obětí nehody, zločinu nebo abychom se nenakazili nějakou nemocí, musíme se neustále chránit i před duchovními nebezpečími. Je tedy nezbytné, abychom se stále podřizovali vedení, které nám Jehova poskytuje prostřednictvím našich publikací, sborových shromáždění a sjezdů. Nikdy bychom se neměli zdráhat vyhledat pomoc sborových starších. Velkou posilou jsou pro nás i naši bratři a sestry ve sboru, protože mají mnoho nádherných vlastností. Díky tomu, že s nimi trávíme čas, můžeme zmoudřet. (Přísl. 13:20; přečti 1. Petra 4:10)
15. Proč si můžeme být jisti, že Jehova je schopen ochránit nás před čímkoli, co by nás mohlo připravit o jeho přízeň?
15 Nemáme žádný důvod pochybovat o tom, že Jehova je schopen nás ochránit před čímkoli, co by nás mohlo o jeho přízeň připravit. (Řím. 8:38, 39) Už od počátku chrání svůj sbor před mocnými náboženskými a politickými nepřáteli, jejichž cílem obvykle není nás zabít, ale odvrátit nás od našeho svatého Boha. Prokazuje se však pravdivost Jehovova slibu: „Ať bude proti tobě vytvořena jakákoli zbraň, nebude mít úspěch.“ (Iz. 54:17)
Kdo nám dává svobodu?
16. Proč nám tento svět nemůže dát svobodu?
16 Jestliže budeme patřit Jehovovi, ztratíme tím svobodu? Naopak, o svobodu by nás připravilo to, kdybychom patřili světu. Svět je Jehovovi odcizen a vládne mu krutý bůh, který lidi zotročuje. (Jan 14:30) Lidé přicházejí o svobodu například kvůli ekonomickým těžkostem, ke kterým v Satanově systému věcí dochází. (Srovnej Zjevení 13:16, 17.) Lidé jsou také zotročováni podvodnou mocí hříchu. (Jan 8:34; Hebr. 3:13) Nevěřící, kteří propagují způsob života, jenž není v souladu s Jehovovým učením, sice slibují svobodu, ale každý, kdo jim uvěří, se brzy stane otrokem hříšného a ponižujícího způsobu života. (Řím. 1:24–32)
17. Jakou svobodu nám nabízí Jehova?
17 Naproti tomu, když svůj život svěříme Jehovovi, osvobodí nás od všeho, co by nám mohlo uškodit. V určitém smyslu jsme na tom podobně jako člověk, který je v kritickém zdravotním stavu. Rozhodne se proto, že svůj život svěří do rukou zkušeného chirurga, který ho může zachránit. My všichni jsme v situaci, která ohrožuje život — zdědili jsme totiž hřích. Pouze když přijmeme Kristovu výkupní oběť a rozhodneme se patřit Jehovovi, máme naději, že následkům hříchu unikneme a budeme žít navždy. (Jan 3:36) Podobně jako důvěra v chirurga roste díky tomu, že se člověk dozvídá více o tom, co všechno už dokázal, i naše důvěra v Jehovu poroste díky tomu, že ho budeme více a více poznávat. Nadále proto pečlivě studujeme Boží Slovo, tak totiž prohlubujeme svou lásku k Jehovovi a zbavujeme se tím jakýchkoli obav, které by snad mohly souviset s tím, že se člověk zasvětí Jehovovi. (1. Jana 4:18)
18. Co nám přináší to, že patříme Jehovovi?
18 Jehova dává každému člověku možnost rozhodnout se, zda mu chce patřit. V jeho Slově je napsáno: „Vyvolíš si život, abys zůstal naživu ty a tvé potomstvo, tím, že budeš milovat Jehovu, svého Boha.“ (5. Mojž. 30:19, 20) Přeje si, abychom mu svou lásku projevili tím, že se svobodně rozhodneme mu sloužit. Jestliže patříme Bohu, kterého milujeme, rozhodně nás to o svobodu nepřipravuje. Naopak, přináší nám to trvalé štěstí.
19. Proč to, že můžeme patřit Jehovovi, je projev nezasloužené laskavosti?
19 Jsme však hříšníky, a proto patřit dokonalému Bohu si zkrátka nezasloužíme. Je to možné jen díky Boží nezasloužené laskavosti. (2. Tim. 1:9) Apoštol Pavel proto napsal: „Vždyť jestliže žijeme, žijeme Jehovovi, nebo jestliže umíráme, umíráme Jehovovi. A proto ať žijeme, či umíráme, patříme Jehovovi.“ (Řím. 14:8) Jestliže se rozhodneme patřit Jehovovi, nikdy toho nebudeme litovat.
Jak byste odpověděli?
• Jaký užitek člověku přináší to, že patří Jehovovi?
• Díky čemu dokážeme dělat to, co od nás Bůh očekává?
• Jak Jehova své služebníky chrání?
[Studijní otázky]
[Obrázky na straně 8]
Zeptej se druhých, jaký užitek jim přineslo to, že se rozhodli patřit Jehovovi
[Obrázek na straně 10]
Jakými způsoby nás Jehova chrání?