Každý den svého života využij k Boží slávě

„ZRÁNA způsob, abych slyšel tvou milující laskavost,“ modlil se k Jehovovi žalmista David. „Dej mi na vědomí cestu, kterou bych měl chodit.“ (Žalm 143:8) Když se probudíš a děkuješ Jehovovi za další den života, prosíš ho podobně jako David? Modlíš se k němu, aby tě vedl při tvém rozhodování a při tom, když se snažíš jednat tím nejlepším způsobem? Bezpochyby se o to modlíš.

Svůj život jsme zasvětili Jehovovi, sloužíme mu, a proto ‚ať jíme, nebo pijeme, nebo děláme cokoli jiného‘, snažíme se ‚všechno dělat k jeho slávě‘. (1. Kor. 10:31) Uvědomujeme si, že svým každodenním životem Jehovu buď ctíme, nebo zneuctíváme. Také máme na paměti biblický výrok, že Satan „dnem i nocí“ žaluje na Kristovy bratry — a v podstatě na všechny Boží služebníky na zemi. (Zjev. 12:10) Jsme proto rozhodnuti dávat odpověď na Satanovy falešné obžaloby a rozradostňovat srdce našeho nebeského Otce tím, že mu „dnem i nocí“ prokazujeme posvátnou službu. (Zjev. 7:15; Přísl. 27:11)

Krátce si rozeberme dva důležité způsoby, jak můžeme každý den svého života využít k Boží slávě. Ukážeme si, že je zapotřebí stanovit si správné pořadí hodnot a být k druhým pozorní.

Žijme podle svého slibu

Zasvětili jsme se Jehovovi a tím jsme vyjádřili upřímnou touhu mu sloužit. Také jsme mu slíbili, že budeme chodit po jeho cestách „den po dnu“, a to navždy. (Žalm 61:5, 8) Žijeme podle svého slibu? Dáváme každý den najevo, že Jehovu celým srdcem milujeme?

Bůh nám ve svém Slově jasně ukazuje povinnosti, jež bychom měli plnit. (5. Mojž. 10:12, 13) Některé z nich jsou uvedeny v rámečku  „Bohem dané povinnosti“ na straně 22. Všechny tyto úkoly jsou důležité, protože nám je dal Bůh. Jestliže si však naši pozornost vyžadují současně dva nebo více z nich, jak máme rozhodnout, kterému dát přednost?

Přednost dáváme naší svaté službě, k níž patří studium Bible, modlitba, shromáždění a kazatelská služba. (Mat. 6:33; Jan 4:34; 1. Petra 2:9) Duchovním věcem se však nemůžeme věnovat celý den. Do svého časového plánu musíme zahrnout také zaměstnání, školu a mnoho domácích povinností. Přitom se ze všech sil snažíme zajistit, aby nám naše zaměstnání a jiné činnosti nebránily ve svaté službě, například v účasti na shromážděních. Když si třeba plánujeme dovolenou, pamatujeme na to, abychom nepřišli o návštěvu krajského dozorce, o zvláštní sjezdový den nebo krajský či oblastní sjezd. Někdy se nám možná podaří některé povinnosti spojit. Například úklid sálu Království může být zároveň společnou rodinnou aktivitou nebo při polední přestávce v práci či ve škole můžeme vydat svědectví někomu ze spolupracovníků nebo spolužáků. Vlastně při jakémkoli rozhodování — ať už jde o výběr zaměstnání, školy nebo přátel — chceme mít stále na zřeteli to, co v našem životě zaujímá nejpřednější místo, totiž uctívání Jehovy, našeho milujícího Otce. (Kaz. 12:13)

 Buďme k druhým pozorní

Jehova si přeje, abychom projevovali zájem o druhé a prokazovali jim dobro. Naproti tomu Satan podporuje sobectví. Jeho svět je plný lidí, kteří ‚milují sami sebe, milují rozkoše‘ a ‚rozsévají s ohledem na své tělo‘. (2. Tim. 3:1–5; Gal. 6:8) Mnozí sotva přemýšlejí o tom, jak bude jejich jednání působit na druhé. „Skutky těla“ jsou patrné všude. (Gal. 5:19–21)

Úplně jiný postoj mají ti, kdo se nechávají vést Jehovovým svatým duchem. Ve svém jednání s druhými projevují lásku, laskavost a dobrotu. (Gal. 5:22) Boží Slovo nám říká, že nejprve bychom se měli zaměřovat na potřeby druhých a teprve pak na své vlastní. Aktivně se proto zajímáme o druhé, ale dáváme přitom pozor, abychom se nevměšovali do jejich soukromých záležitostí. (1. Kor. 10:24, 33; Fil. 2:3, 4; 1. Petra 4:15) Pozorní jsme zejména ke spolukřesťanům, ale snažíme se pomáhat i nevěřícím. (Gal. 6:10) Můžeš si dnes najít nějakou příležitost a projevit někomu laskavost? (Viz rámeček  „Buďme pozorní“ na straně 23.)

K druhým bychom měli být pozorní nejen v nějaké zvláštní době nebo mimořádné situaci. (Gal. 6:2; Ef. 5:2; 1. Tes. 4:9, 10) Každý  den bychom si měli uvědomovat okolnosti druhých a na jejich potřeby pohotově reagovat, i když se nám to možná právě nehodí. Chceme štědře dávat ze všeho, co máme — ze svého času, majetku i životních zkušeností. Jehova nás ujišťuje, že pokud jsme štědří k druhým, bude on štědrý k nám. (Přísl. 11:25; Luk. 6:38)

Posvátná služba „dnem i nocí“

Je skutečně možné prokazovat Jehovovi posvátnou službu „dnem i nocí“? Možné to je, pokud všechno, co souvisí s naším uctíváním, děláme pravidelně a pilně. (Sk. 20:31) Svůj život naplňujeme posvátnou službou, když každý den čteme Boží Slovo, uvažujeme o něm, ustavičně se modlíme, snažíme se být na všech shromážděních a využíváme každou příležitost k vydání svědectví. (Žalm 1:2; Luk. 2:37; Sk. 4:20; 1. Tes. 3:10; 5:17)

Jak jsme na tom každý jednotlivě? Prokazujeme Jehovovi takovouto posvátnou službu? Pokud ano, pak naše touha líbit se mu a poskytovat odpověď na Satanovy obžaloby se projeví ve všech oblastech našeho života. Snažíme se oslavovat Jehovu vším, co děláme, a v každé situaci, v níž se ocitneme. Necháváme se vést jeho zásadami v tom, jak mluvíme, jak se chováme a jak se rozhodujeme. Vážíme si jeho láskyplné péče a podpory a dáváme to najevo tím, že se na něj plně spoléháme a všechny své síly věnujeme jeho službě. A pokud se nám v důsledku našich slabých stránek nedaří plně uplatňovat jeho měřítka, jsme vděční za každou jeho radu a usměrnění. (Žalm 32:5; 119:97; Přísl. 3:25, 26; Kol. 3:17; Hebr. 6:11, 12)

Dále tedy každý den žijme k Boží slávě. Budeme-li to dělat, nalezneme občerstvení pro své duše a náš nebeský Otec o nás bude láskyplně pečovat navěky. (Mat. 11:29; Zjev. 7:16, 17)

[Rámeček a obrázky na straně 22]

 Bohem dané povinnosti

• často se modlit (Řím. 12:12)

• číst a studovat Bibli a získané poznatky osobně uplatňovat (Žalm 1:2; 1. Tim. 4:15)

• uctívat Jehovu ve sboru (Žalm 35:18; Hebr. 10:24, 25)

• starat se o členy své rodiny v hmotném, duchovním i citovém ohledu (1. Tim. 5:8)

• kázat dobrou zprávu a činit učedníky (Mat. 24:14; 28:19, 20)

• pečovat o své tělesné, duchovní i duševní zdraví, k čemuž patří i organizovat si zdravou rekreaci (Mar. 6:31; 2. Kor. 7:1; 1. Tim. 4:8, 16)

• plnit sborové povinnosti (Sk. 20:28; 1. Tim. 3:1)

• pečovat o vzhled svého domova a sálu Království (1. Kor. 10:32)

[Rámeček a obrázek na straně 23]

 Buďme pozorní

• k letitým bratrům a sestrám (3. Mojž. 19:32)

• k někomu, kdo je tělesně nebo duševně nemocný (Přísl. 14:21)

• k těm, kdo ve sboru naléhavě potřebují něco, co jim můžeš poskytnout (Řím. 12:13)

• k členu své nejbližší rodiny (1. Tim. 5:4, 8)

• ke spoluvěřícímu, jemuž zemřel manželský partner (1. Tim. 5:9)

• k obětavému staršímu ve sboru (1. Tes. 5:12, 13; 1. Tim. 5:17)