Co Ježíš učil o Bohu

„Nikdo neví . . ., kdo je Otec, jen Syn a ten, komu to chce Syn zjevit.“ LUKÁŠ 10:22, ČESKÁ LITURGICKÁ KOMISE

PO CELÉ věky své předlidské existence Boží prvorozený Syn úzce spolupracoval se svým Otcem. (Kolosanům 1:15) Seznámil se tak s jeho myšlenkami, pocity i způsobem jednání. Když později přišel na zem jako člověk Ježíš, toužil po tom, aby mohl pravdu o svém Otci sdělovat druhým. Z Ježíšových slov se toho o Bohu můžeme hodně dozvědět.

Boží jméno Ježíš považoval Boží jméno Jehova za mimořádně důležité. Jako milovaný Syn si přál, aby lidé jméno jeho Otce znali a používali. Samotné Ježíšovo jméno znamená „Jehova je záchrana“. V noci před svou smrtí mohl Ježíš svému Otci v modlitbě oprávněně říct: „Dal jsem . . . tvé jméno na vědomí.“ (Jan 17:26) To, že Ježíš Boží jméno používal a že s ním seznamoval druhé, rozhodně není překvapením. Jak by jinak mohli jeho posluchači pochopit pravdu o Jehovovi, kdyby ani nevěděli, jak se jmenuje a co jeho jméno znamená? *

Boží velká láska Ježíš se jednou k Bohu modlil: „Otče . . ., miloval [jsi mě] před založením světa.“ (Jan 17:24) Když byl Ježíš v nebi, zažíval mnohé projevy Boží lásky. Během své pozemské služby se pak snažil přiblížit ji lidem ve všech jejích nádherných podobách.

Ježíš ukázal, že Jehovova láska je velkorysá. Řekl: „Bůh . . . tak velice miloval svět, že dal svého jediného zplozeného Syna, aby žádný, kdo v něj projevuje víru, nebyl zahuben, ale měl věčný život.“ (Jan 3:16) Řecký výraz přeložený jako „svět“ neoznačuje zemi. V tomto verši se vztahuje na lidi — na celé lidstvo. Bůh má k lidské rodině tak hlubokou lásku, že dal svého nejdražšího Syna, aby věrní lidé mohli být osvobozeni z otroctví hříchu a smrti a získat naději na věčný život. Velikost této lásky nedokážeme plně pochopit. (Římanům 8:38, 39)

Ježíš poukázal ještě na jednu povzbudivou skutečnost: Jehova upřímně miluje své ctitele jako jednotlivce. Ježíš učil, že Jehova je jako pastýř, který každou ze svých ovcí považuje za jedinečnou a vzácnou. (Matouš 18:12–14) Řekl také, že ani jeden vrabec nespadne na zem bez Jehovova vědomí. Potom dodal: „I všechny vlasy na vaší hlavě jsou sečteny.“ (Matouš 10:29–31) Pokud si Jehova dokáže všimnout toho, že v nějakém hnízdě chybí jediný vrabec, oč víc určitě sleduje každého ze svých ctitelů a pečuje o něj. A jestliže je schopen sečíst všechny vlasy na naší hlavě, nepochybně také dobře zná naše životní okolnosti — ví, co potřebujeme, s čím bojujeme i čeho se obáváme.

Nebeský Otec Jak bylo uvedeno v předchozím článku, Ježíš je Boží jediný zplozený Syn. Není tedy divu, že když tento milovaný Syn o Jehovovi mluvil nebo ho oslovoval, nejčastěji používal výraz „Otec“. Toto označení  nacházíme i v prvním zaznamenaném Ježíšově výroku, který pronesl v pouhých dvanácti letech v chrámu. (Lukáš 2:49) Výraz „Otec“ se v evangeliích objevuje téměř 190krát. Ježíš o Jehovovi často mluvil jako o ‚vašem Otci‘, ‚našem Otci‘ a ‚svém Otci‘. (Matouš 5:16; 6:9; 7:21) Tím, že Ježíš tato slovní spojení používal s takovou volností, ukázal, že i hříšní a nedokonalí lidé si k Jehovovi mohou vytvořit vřelý, důvěrný vztah.

Milosrdenství a ochota odpouštět Ježíš věděl, že nedokonalí lidé potřebují, aby jim Jehova v hojné míře projevoval milosrdenství. Ve svém podobenství o marnotratném synovi Ježíš přirovnal Jehovu k soucitnému, milosrdnému otci, který s otevřenou náručí vítá svého kajícného syna. (Lukáš 15:11–32) Ježíšova slova nás ujišťují o tom, že Jehova vyhlíží po jakékoli změně v srdci hříšného člověka, na základě které by mu mohl projevit milosrdenství. Pokud hříšník projevuje kajícný postoj, ochotně mu odpustí. Ježíš vysvětlil: „Říkám vám, že tak bude v nebi větší radost z jednoho hříšníka, který činí pokání, než z devadesáti devíti spravedlivých, kteří nemají potřebu pokání.“ (Lukáš 15:7) Milosrdenství, které Bůh projevuje, nás k němu nepochybně velmi přitahuje.

Ten, kdo slyší modlitbu Předtím než Ježíš přišel na zem, mohl být v nebi svědkem toho, že Jehova ‚slyší modlitby‘ svých věrných ctitelů a že má radost, když se k němu obracejí. (Žalm 65:2) Během své služby proto Ježíš své posluchače učil, jak a o co by se měli modlit. Nabádal je: „Neříkejte znovu a znovu totéž.“ Jeho následovníci se měli modlit o to, aby se děla Boží vůle „jako v nebi, tak i na zemi“. Mohli prosit také o to, aby měli každý den co jíst, aby jim Jehova odpouštěl hříchy a aby dokázali odolávat pokušení. (Matouš 6:5–13) Ježíš ukázal, že Jehova na modlitby svých služebníků reaguje jako milující otec — upřímné prosby, které k němu s vírou pronášejí, vyslýchá. (Matouš 7:7–11)

Ukázali jsme si, že Ježíš učil pravdu o Jehovovi a o tom, jakým Bohem je. To ale nebylo všechno. Ježíš horlivě mluvil i o tom, jaký prostředek Jehova použije, aby změnil celosvětové poměry a uskutečnil tak svůj záměr se zemí a s lidstvem. Právě na tento námět se ve svém kázání soustředil.

[Poznámka pod čarou]