Přejít k článku

Přejít na obsah

Co možná nevíte . . .

Co možná nevíte . . .

Co možná nevíte . . .

Jaké výsady a povinnosti vyplývaly z prvorozeneckého práva?

Boží služebníci už v dobách patriarchů přiznávali prvorozeným synům zvláštní práva. Když otec zemřel, nejstarší syn převzal odpovědnost hlavy rodiny. Pečoval o rodinu a uplatňoval autoritu nad těmi, kdo v této domácnosti žili. Prvorozený syn také rodinu zastupoval před Bohem. Dědictví se sice dělilo mezi všechny syny, ale prvorozený obdržel hlavní část. Připadl mu dvojnásobek toho, co dostal každý z jeho bratrů.

Ve dnech patriarchů se nejstarší syn mohl prvorozeneckého práva vzdát nebo o něj přijít. Například Esau ho prodal mladšímu bratrovi. (1. Mojžíšova 25:30–34) Jákob odebral prvorozenecké právo svému synu Rubenovi, protože se dopustil nemravnosti, a udělil ho Josefovi. (1. Paralipomenon 5:1) V době platnosti mojžíšského Zákona nesměl muž, který měl více manželek, upřít prvorozenecké právo nejstaršímu synovi jedné manželky a udělit ho nejstaršímu synovi jiné manželky jen proto, že tu druhou miloval víc. Musel uznávat, že toto právo přirozeně náleží jeho prvorozenému. (5. Mojžíšova 21:15–17)

Proč znalci Zákona a farizeové nosili „pouzdra obsahující text Písma“?

▪ Svým náboženským odpůrcům, konkrétně znalcům Zákona a farizeům, Ježíš vytýkal, že rozšiřují „pouzdra obsahující text Písma, která nosí jako ochranný předmět“. (Matouš 23:2, 5) Příslušníci těchto náboženských skupin si na čelo upevňovali malé černé kožené krabičky ve tvaru krychle nebo kvádru. Přivazovali si je také na vnitřní stranu nadloktí, blízko k srdci. Krabičky obsahovaly určité pasáže z Písma. Zvyk nosit tato pouzdra, známá také jako fylakteria, vycházel z doslovného výkladu Božího pokynu, který dostali Izraelité a který zní: „Tato slova, která ti dnes přikazuji, se prokážou být na tvém srdci . . . A uvážeš si je jako znamení na ruku a budou ti sloužit jako náčelní páska mezi očima.“ (5. Mojžíšova 6:6–8) Kdy přesně byl tento zvyk zaveden, není známo, ale většina učenců se domnívá, že to bylo ve třetím nebo druhém století př. n. l.

Ježíš tento zvyk odsuzoval ze dvou důvodů. Za prvé, znalci Zákona a farizeové svá fylakteria zvětšovali, aby na druhé zapůsobili svou zbožností. Za druhé, příslušníci těchto skupin se nesprávně domnívali, že pouzdra obsahující text Písma je ochrání jako nějaké amulety či talismany. Řecké slovo fylakterion se v mimobiblických textech překládá jako „přední hlídka“, „pevnost“ nebo „prostředek k ochraně“.