Je to opravdu nepoctivé?

„Stačí, když trochu upravíš záznam o nehodě, a bude to v klidu.“

„Finanční úřad přece nemusí vědět všechno.“

„Hlavní je, aby na to nikdo nepřišel.“

„Proč za to platit, když to můžeš mít zadarmo?“

VÝŠE uvedené výroky vám mohou připadat povědomé. Možná jste i vy něco podobného slyšeli, když jste někoho požádali o radu v určité finanční záležitosti. Někteří lidé působí dojmem, že mají pro každou situaci „chytré“ řešení. Otázka ale zní: Jsou tato řešení poctivá?

Nepoctivost je dnes tak rozšířená, že mnozí lidé pokládají lež, podvod či krádež za přijatelný způsob, jak se vyhnout potrestání, získat peníze nebo si zajistit kariérní postup. Vzorem poctivého jednání nebývají ani významné osobnosti. V jedné evropské zemi vzrostl od roku 2005 do roku 2006 počet podvodů a případů zpronevěry o více než 85 procent. Do této statistiky přitom nebyla zahrnuta řada méně závažných případů nepoctivosti, na které se běžně pohlíží jako na bezvýznamné prohřešky. Nebylo proto velkým překvapením, když se zjistilo, že v této zemi někteří čelní politici a podnikatelé v zájmu své kariéry používali padělané vysokoškolské diplomy.

Navzdory všudypřítomné nepoctivosti však mnoho lidí chce jednat správně. Patrně k nim patříte i vy. Láska k Bohu vás možná motivuje, abyste dělali to, co se mu líbí. (1. Jana 5:3) Snad to cítíte podobně jako apoštol Pavel, který napsal: „Důvěřujeme, že máme poctivé svědomí, protože si přejeme chovat se ve všem poctivě.“ (Hebrejcům 13:18) Zamyslíme se teď nad několika situacemi, které mohou prověřit, zda skutečně toužíme „chovat se ve všem poctivě“. Uvedeme si také několik biblických zásad, které nám v těchto situacích mohou pomoci.

Při dopravní nehodě

Mladá žena jménem Lisa * udělala při jízdě autem chybu a narazila do jiného vozu. Nikomu se nic nestalo, ale na obou vozidlech vznikla škoda. V zemi, kde Lisa žije, platí mladí řidiči za pojištění automobilu vysoké částky, které se po každé nehodě ještě zvyšují. Protože v autě sedí i Lisin starší bratranec Gregor, jejich kamarád navrhuje, aby se v záznamu o nehodě uvedlo, že za volantem seděl právě Gregor. Lisa by se tak mohla vyhnout zvýšení pojistného. Ten nápad vypadá rozumně. Co by tedy Lisa měla udělat?

Pojišťovny hradí škody vzniklé při nehodách z pojistného, které jim platí klienti. Pokud by tedy Lisa udělala to, co jí kamarád  navrhuje, její nehodu by v podstatě zaplatili ostatní pojištěnci, kteří by museli platit vyšší pojistné. Nejen že by tedy uvedla lživé údaje, ale zároveň by druhé okradla. Totéž platí v případě, kdy někdo podá nepravdivé informace s cílem získat od pojišťovny víc peněz.

Od takového nepoctivého jednání mohou člověka do značné míry odrazovat zákonné postihy. Ještě důležitější důvod, proč se vyhýbat nepoctivosti, však nacházíme v Božím Slově. Jedno z Deseti přikázání zní: „Nebudeš krást.“ (2. Mojžíšova 20:15) Apoštol Pavel tento příkaz připomenul, když křesťanům napsal: „Zloděj ať již nekrade.“ (Efezanům 4:28) Budete-li se i ve věcech souvisejících s pojištěním řídit Božím Slovem, vyhnete se jednání, které Bůh odsuzuje. Zároveň tak dáte najevo svou lásku a úctu k Božím zákonům i ke svým bližním. (Žalm 119:97)

„Césarovy věci césarovi“

Peter je podnikatel. Jeho účetní mu radí, aby si snížil daňový základ o částku za fiktivní nákup drahého počítačového vybavení. V oboru, ve kterém Peter podniká, se výpočetní technika pořizuje zcela běžně. Úřady by proto zmíněný nákup, přestože k němu ve skutečnosti nedošlo, pravděpodobně neprověřovaly. Tímto odpočtem by si Peter výrazně snížil daně. Co by měl udělat? Podle čeho by se měl rozhodnout?

Apoštol Pavel tehdejším křesťanům napsal: „Každá duše ať se podřizuje nadřazeným autoritám . . . Dávejte všem, co jim patří: daň tomu, kdo vyžaduje daň; tribut tomu,  kdo vyžaduje tribut.“ (Římanům 13:1, 7) Ti, kdo chtějí získat Boží schválení, platí všechny daně, které vláda vyžaduje. Na druhou stranu, zákony některých zemí umožňují určitým jednotlivcům či firmám si daně snížit. Máme-li na to zákonný nárok, je naprosto v pořádku, když této možnosti využijeme.

Uvažujte o další situaci, která může v souvislosti s placením daní nastat. David pracuje v jedné firmě jako truhlář. Někteří jeho kamarádi a sousedé ho poprosí, aby jim po pracovní době vyrobil skříně a další nábytek. Nabídnou mu víc peněz, než kolik si vydělá ve svém zaměstnání, a řeknou mu, že jim nemusí dávat fakturu. O provedené práci tak nebude žádný záznam a David svůj příjem nebude muset zdanit. Mnozí lidé by takovou nabídku bez váhání přijali. David chce ale dělat radost Bohu. Měl by tedy souhlasit s tím, že bude pracovat „načerno“?

Na to, že si někdo takto přivydělává, se možná nepřijde. Problém však je, že takový člověk neplatí daně, na něž má stát právo. Ježíš dal svým posluchačům tento pokyn: „Splácejte . . . césarovy věci césarovi, ale Boží věci Bohu.“ (Matouš 22:17–21) Chtěl jim tak pomoci, aby změnili svůj postoj k placení daní. Vládní autority, které Ježíš označil výrazem „césar“, považují vybírání daní za své zákonné právo. Kristovi následovníci se proto na placení všech daní dívají jako na povinnost, kterou jim ukládá Bible.

Podvádění při zkouškách

Marta, která studuje na střední škole, se připravuje na závěrečné zkoušky. Má-li v budoucnu dostat slušnou práci, potřebuje dobré známky, a tak se dlouhé hodiny učí. Někteří její spolužáci se také připravují — ale trochu jinak. Dobrých výsledků chtějí dosáhnout tím, že budou při zkouškách tajně využívat programovatelné kalkulačky a mobilní telefony. Měla by i Marta dělat to, co dělá „každý“?

Podvádění je tak běžné, že na něm mnozí nevidí nic špatného. Jejich heslo zní: Hlavní je, aby na to nikdo nepřišel. Tento přístup je ale pro pravé křesťany nepřijatelný. I když si učitel možná nevšimne, že žák podvádí, existuje někdo, kdo to vidí. Jehova Bůh ví, co děláme, a za své jednání se mu budeme muset zodpovídat. Apoštol Pavel napsal: „Není stvoření, které není zjevné jeho zraku, ale všechno je obnažené a otevřeně vystavené očím toho, jemuž máme skládat účty.“ (Hebrejcům 4:13) Bůh nás tedy pozoruje, protože mu není lhostejné, jak jednáme. Není to snad dobrá motivace k tomu, abychom byli při zkouškách poctiví?

Jak se rozhodnete vy?

Lisa, Gregor, Peter, David a Marta si uvědomovali závažnost situace, do které se dostali. Rozhodli se jednat poctivě a tak si uchovali  čisté svědomí a mravní bezúhonnost. Co byste za podobných okolností udělali vy?

Někteří z vašich spolupracovníků, spolužáků a sousedů možná bez uzardění lžou, podvádějí či kradou. Snad se vám dokonce posmívají a snaží se vás přimět, abyste jednali stejně nepoctivě jako oni. Co vám pomůže se i navzdory takovému tlaku rozhodnout správně?

Pamatujte na to, že budete-li jednat v souladu s Boží vůlí, uchováte si čisté svědomí a získáte Boží schválení a přízeň. Král David napsal: „Jehovo, kdo bude hostem v tvém stanu? Kdo bude přebývat na tvé svaté hoře? Ten, kdo chodí bezúhonně a koná spravedlnost a mluví pravdu ve svém srdci. . . . Ten, kdo činí tyto věci, nebude nikdy přiveden k potácení.“ (Žalm 15:1–5) Čisté svědomí a přátelství s Bohem jsou mnohem cennější než jakákoli hmotná výhoda, kterou byste snad nepoctivostí mohli získat.

[Poznámka pod čarou]

[Praporek na straně 12]

„Zloděj ať již nekrade.“

Úcta k Božím zákonům a láska k bližním nás podněcují, abychom byli poctiví ve věcech souvisejících s pojištěním.

[Praporek na straně 12]

„Dávejte všem, co jim patří: daň tomu, kdo vyžaduje daň.“

Chceme získat Boží schválení, a proto platíme všechny daně vyžadované zákonem.

[Praporek na straně 13]

„Všechno je . . . otevřeně vystavené očím toho, jemuž máme skládat účty.“

I když učitel by nás při podvádění možná nepřistihl, chceme jednat tak, aby nás Bůh považoval za poctivé.

[Rámeček a obrázky na straně 14]

„Neviditelná“ krádež

Váš kamarád si koupí nejnovější verzi počítačového programu, o který byste také stáli. Proto se nabídne, že vám program zkopíruje, abyste za něj nemuseli platit. Je to ale poctivé?

Když si někdo koupí nový software, musí souhlasit s omezeními, která jsou uvedena v licenčním ujednání. Licence mu například umožňuje, aby si program nainstaloval a používal ho pouze na jednom počítači. Zkopírování programu pro někoho jiného je v takovém případě porušením licenčního ujednání, a je tedy nezákonné. (Římanům 13:4) Je to zároveň krádež, protože vlastník autorských práv přichází o příjem, na který má nárok. (Efezanům 4:28)

Někdo může říct: „Na to přece nikdo nepřijde.“ I kdyby to tak ale bylo, měli bychom pamatovat na Ježíšova slova: „Všechno . . ., co chcete, aby vám lidé činili, budete také podobně činit jim.“ (Matouš 7:12) Každý z nás je rád, když za svou práci dostane náležitě zaplaceno. Také chceme, aby se k našemu majetku druzí chovali ohleduplně. A stejně bychom měli s ostatními jednat i my. Nedopouštíme se tedy „neviditelných“ krádeží, například neoprávněného využívání duševního vlastnictví * jiné osoby. (2. Mojžíšova 22:7–9)

[Poznámka pod čarou]