Jak můžete být oporou pro svého nemocného přítele

UŽ SE vám někdy stalo, že jste navštívili svého vážně nemocného přítele a zjistili jste, že vlastně nevíte, co mu máte říct? Taková situace může být náročná a nelze pro ni stanovit žádná pevná pravidla. Mohou tu hrát roli kulturní rozdíly. Každý člověk má také jinou osobnost — to, co jednoho povzbudí, může druhého zarmoutit. Okolnosti a pocity nemocného se navíc mohou den ze dne výrazně měnit.

Nejdůležitější tedy je, abyste se snažili vžít do pocitů svého přítele a zjistili, co skutečně chce a potřebuje. Co vám v tom pomůže? Přečtěte si několik podnětů, které jsou založeny na biblických zásadách.

Dobře naslouchejte

BIBLICKÉ ZÁSADY:

„Každý člověk má být rychlý k slyšení, pomalý k mluvení.“ JAKUB 1:19

„Je . . . čas být zticha a čas mluvit.“ KAZATEL 3:1, 7

▪ Když navštívíte svého nemocného přítele, pozorně a s pochopením mu naslouchejte. Nedávejte mu unáhlené rady ani si nemyslete, že vždy musíte přijít s nějakým řešením. Mohlo by se totiž stát, že ukvapeně řeknete něco, co nemocného zraní. Váš přítel možná nechce slyšet, co by měl podle vás dělat, spíš potřebuje někoho, kdo mu bude ochotně a citlivě naslouchat.

Nechte svého přítele, ať se vypovídá. Nepřerušujte ho ani nepoužívejte fráze, které by v něm mohly vyvolat dojem, že jeho situaci zlehčujete. Emílio * říká: „Prodělal jsem mykotickou meningitidu a následkem toho jsem  přišel o zrak. Když se cítím na dně, přátelé se mě někdy snaží utěšit slovy: ‚Nejsi sám, kdo má problémy. Někteří jsou na tom hůř.‘ Neuvědomují si ale, že zlehčováním mého stavu mi nijak nepomáhají. Spíš naopak. Cítím se pak ještě sklíčenější.“

Udělejte vše pro to, aby se váš přítel mohl vyjadřovat beze strachu, že ho budete kritizovat. Pokud vám řekne, že se něčeho bojí, projevte mu pochopení. Jeho pocity mu nevymlouvejte. „Když na mě kvůli mé nemoci dolehne úzkost a rozbrečím se, neznamená to, že už nemám důvěru v Boha,“ říká Eliana, která bojuje s rakovinou. Snažte se vidět svého přítele takového, jaký je, ne takového, jaký by podle vás měl být. Berte v úvahu, že teď může být zranitelnější a možná se nechová tak jako obvykle. Buďte trpěliví. Naslouchejte mu, i kdyby o jedné věci mluvil znovu a znovu. (1. Královská 19:9, 10, 13, 14) Třeba vám jen potřebuje říct, co právě prožívá.

Snažte se vcítit a buďte ohleduplní

BIBLICKÉ ZÁSADY:

„Radujte se s těmi, kdo se radují; plačte s těmi, kdo pláčou.“ ŘÍMANŮM 12:15

„Všechno . . ., co chcete, aby vám lidé činili, budete také podobně činit jim.“ MATOUŠ 7:12

▪ Vžijte se do pocitů svého přítele. Pokud se připravuje na operaci, podstupuje léčbu nebo čeká na výsledky vyšetření, může být nervózní a velmi citlivý. Snažte se to vypozorovat a přizpůsobit se jeho momentálnímu rozpoložení. Možná není vhodná doba na to, abyste kladli příliš mnoho otázek, zejména těch osobních.

„Umožněte pacientům, aby o své nemoci mluvili, kdykoli chtějí a svým vlastním tempem,“ říká klinická psycholožka Ana Katalifósová. „Pokud jsou ochotni si povídat, bavte se s nimi o jakémkoli námětu, pro který se rozhodnou. Pokud na to ale náladu nemají, stačí, když s nimi budete v tichosti sedět a držet je za ruku. I to může dělat divy. Nebo možná zjistíte, že jediné, co potřebují, je vyplakat se někomu na rameni.“

Respektujte soukromí svého přítele. Rosanne Kalicková, která dvakrát zvítězila nad rakovinou, ve své knize napsala: „To, co vám pacient řekne, považujte za důvěrné. Pokud nejste požádáni, abyste mluvili jménem rodiny, nešiřte informace dál. Zeptejte se pacienta, co můžete sdělit ostatním.“ Edson, který také prodělal rakovinu, říká: „Jeden můj přítel rozhlásil, že mám rakovinu a že už nebudu dlouho naživu. Je pravda, že jsem byl na operaci a věděl jsem, že tu nemoc mám, ale ještě jsem čekal na výsledky z biopsie. Nenašli mi žádné metastáze. Ta zavádějící zpráva o mém stavu se však už nedala vzít zpátky. Moje manželka musela čelit bezmyšlenkovitým poznámkám a otázkám druhých, což ji naprosto zdrtilo.“

Pokud váš přítel uvažuje o tom, jakou léčbu zvolí, neříkejte mu unáhleně, co byste na jeho místě udělali vy. Lori Hopeová, jež se vyléčila z rakoviny, ve své knize Help Me Live (Pomozte mi žít) radí: „Než pacientovi, který rakovinu prodělal nebo s ní právě bojuje, pošlete nějaké články z časopisů či novin, je nejlepší se ho zeptat, zda o ně stojí. Jinak by se totiž mohlo stát, že vaše dobře míněné gesto přítele zraní, a vy si to ani neuvědomíte.“ Ne každý chce být zaplaven obrovským množstvím informací o různých druzích léčby.

Když jdete k nemocnému na návštěvu, nezůstávejte u něj příliš dlouho, a to ani v případě, že jste blízcí přátelé. Vaše přítomnost je velmi důležitá, ale zároveň pro něj může představovat určitou zátěž. Možná je unavený a nemá sílu na to, aby si s vámi delší dobu povídal, nebo vám i jen naslouchal. Na druhou stranu byste svým chováním neměli vzbudit dojem, že chcete být co nejdřív pryč. Váš přítel by měl jasně vidět, že vám na něm opravdu záleží.

 Ohleduplnost můžete projevit i tak, že jste rozumní a používáte dobrý úsudek. Například před tím, než svému příteli něco uvaříte nebo mu donesete květiny, měli byste si zjistit, zda nemá nějakou alergii. Pokud jste nemocní, třeba nachlazení, bylo by laskavé navštívit ho až potom, co se uzdravíte.

Mluvte povzbudivě

BIBLICKÉ ZÁSADY:

„Jazyk moudrých je uzdravení.“ PŘÍSLOVÍ 12:18

„Ať je váš výrok vždy s milostivostí, okořeněný solí.“ KOLOSANŮM 4:6

▪ Nedovolte, aby nemoc vašeho přítele měla negativní vliv na to, jak se na něj díváte. Poznalo by se to totiž z vašich slov a jednání. Připomínejte si, že je to stále stejný člověk a že má stále ty vlastnosti, které vás k němu vždycky přitahovaly. Zaměřujte se na něj, ne na jeho nemoc. Pokud s ním mluvíte jako s bezmocnou obětí, možná se tak sám začne cítit. Roberta, která má vzácné dědičné onemocnění kostí, říká: „Jednejte se mnou jako s normálním člověkem. Jsem sice invalidní, ale mám své názory a touhy. Nechci, abyste mě litovali. Nemluvte se mnou jako s omezencem.“

Uvědomte si, že záleží nejen na tom, co říkáte, ale také na tom, jak to říkáte, například na tónu vašeho hlasu. Krátce potom, co Ernestovi zjistili rakovinu, mu zatelefonoval jeden jeho přítel ze zahraničí a řekl: „Nemůžu uvěřit, že zrovna ty máš rakovinu!“ Ernesto vzpomíná: „Slova ‚zrovna ty‘ a ‚rakovinu‘ pronesl můj přítel takovým tónem, že mi přeběhl mráz po zádech.“

To, že je důležité, jak věci říkáte, potvrzuje i Lori Hopeová. Ve své knize píše: „Otázka ‚Jak se máš?‘ může na pacienta zapůsobit různě. Tón hlasu, řeč těla, hloubka vašeho vztahu a samozřejmě také načasování mohou rozhodnout o tom, zda ho vaše otázka pohladí po duši, způsobí mu bolest nebo probudí strach, který v něm dříme.“

Váš přítel bezesporu potřebuje cítit, že se o něj zajímáte, že ho chápete a vážíte si ho. Ujišťujte ho proto, že je pro vás velmi důležitý a že jste připraveni mu kdykoli pomoci. Rosemary, které lékaři našli nádor na mozku, říká: „Skutečným povzbuzením pro mě bylo, když mi přátelé říkali, že mě mají rádi a že budou za všech okolností stát při mně.“ (Přísloví 15:23; 25:11)

Buďte ochotni pomoci

BIBLICKÁ ZÁSADA:

„Nemilujme slovem ani jazykem, ale skutkem a pravdou.“ 1. JANA 3:18

▪ V průběhu nemoci se budou potřeby vašeho přítele měnit. Jiné budou v období, kdy se určuje diagnóza, a jiné během samotné léčby. Po celou tu dobu se ale váš přítel možná neobejde bez pomoci druhých. Vyhněte se obecným nabídkám typu: „Když budeš cokoli potřebovat, zavolej mi.“ Snažte se být konkrétní. Nabídněte se, že mu pomůžete s běžnými činnostmi, jako je vaření, úklid, praní, žehlení, vyřizování pochůzek, nákupy a odvoz do nemocnice a zpět. Dáte mu tím najevo, že se o něj zajímáte. Buďte spolehliví a dochvilní. Vždy dodržte to, co jste slíbili. (Matouš 5:37)

„Cokoli uděláte — ať už malého, nebo velkého —, abyste pacientovi pomohli překlenout propast mezi světem nemoci a světem zdraví, bude prospěšné,“ říká Rosanne Kalicková. Sílvia, která dvakrát prodělala rakovinu, to potvrzuje slovy: „Přátelé mě každý den vozili do jednoho města na ozařování. To, že jezdili se mnou, mě posilovalo a dodávalo mi to klid. Cestou jsme si povídali o různých věcech a po léčbě jsme si vždycky zašli na kávu. Díky tomu jsem se zase cítila normálně.“

 Nemyslete si však, že víte přesně, co váš přítel potřebuje. „Ptejte se, ptejte se, ptejte se,“ doporučuje Rosanne Kalicková. A dodává: „I když mi chcete pomoci, nepřebírejte kontrolu nad mým životem. Mohlo by to mít opačný účinek. Pokud mi neumožníte dělat aspoň něco, vlastně mi tím říkáte, že nemůžu dělat nic. Potřebuji cítit, že ještě něco zvládnu. Potřebuji cítit, že nejsem pouhá oběť. Pomozte mi dělat to, co můžu.“

Je pravděpodobné, že váš přítel to vnímá stejně. Adilson, který má AIDS, říká: „Když jste nemocní, nechcete, aby vás druzí odsunuli na vedlejší kolej, jako byste byli úplně neschopní. Toužíte být užiteční, i kdybyste měli dělat jen malé věci. Je moc důležité vědět, že se stále ještě dokážete o něco postarat. Dává vám to sílu žít. Mám rád, když mě lidé nechávají, abych se sám rozhodoval, a pak má rozhodnutí respektují. To, že jsme nemocní, neznamená, že už nemůžeme plnit úlohu otce, matky a podobně.“

Zůstaňte nablízku

BIBLICKÁ ZÁSADA:

„Pravý druh miluje celou dobu a je bratrem, který se narodil pro čas tísně.“ PŘÍSLOVÍ 17:17

▪ Pokud svého přítele z nějakého důvodu nemůžete navštívit, například proto, že bydlíte příliš daleko, zavolejte mu nebo mu pošlete dopis či e-mail. O čem mu můžete napsat? Alan D. Wolfelt, který vede terapie zaměřené na překonávání zármutku, doporučuje: „Zavzpomínejte na příjemné chvíle, které jste spolu strávili. Slibte, že . . . brzy napíšete znovu — a pak to také udělejte.“

A co když chcete svého přítele navštívit, ale máte strach, že řeknete něco špatně nebo uděláte jinou chybu? Takovými obavami se nenechte odradit. V mnoha případech má velký význam už samotná vaše přítomnost. Lori Hopeová píše: „Každý z nás občas řekne či udělá něco, co může být špatně pochopeno nebo co může druhého zranit. V tom ale není problém. Problém je v tom, když se ze strachu, že uděláte chybu, straníte člověka, který potřebuje vaši pomoc.“

Váš nemocný přítel vás teď možná potřebuje víc než kdy dřív. Buďte pro něj ‚pravým druhem‘. To, že se mu snažíte být oporou, jeho bolest zřejmě neodstraní, ale možná mu tím pomůžete jeho těžkou situaci lépe snášet.

[Poznámka pod čarou]