PO CELÉM světě, v každé kultuře a v každém náboženství se lidé modlí. Modlí se o samotě i ve skupinách. Modlí se v kostelech, v chrámech, v synagogách, v mešitách nebo na posvátných místech. Někdy používají modlitební koberečky, růžence, modlicí mlýnky, ikony, modlitební knížky nebo mají modlitby napsané na dřevěných destičkách, které zavěšují na stojany.

To, že se lidé modlí, je odlišuje od všeho živého na zemi. Se zvířaty máme samozřejmě mnoho společného. I my potřebujeme potravu, vzduch a vodu, i my se rodíme, žijeme a umíráme. (Kazatel 3:19) Ale modlíme se jen my lidé. Proč?

Možná nejjednodušší odpověď je, že to potřebujeme. Modlitba je obecně považována za způsob, jak se člověk může spojit s duchovní říší — s něčím, co pokládá za svaté, posvátné a věčné. Bible ukazuje, že lidé byli vytvořeni tak, aby po těchto věcech toužili. (Kazatel 3:11) Ježíš Kristus jednou řekl: „Šťastní jsou ti, kdo si uvědomují svou duchovní potřebu.“ (Matouš 5:3)

Člověk tedy má „duchovní potřebu“. Jak jinak si vysvětlit, proč existují všechny ty náboženské budovy a předměty a proč se lidé modlí nespočetné hodiny? Je pravda, že pokud jde o uspokojování duchovních potřeb, někteří se spoléhají sami na sebe nebo na druhé. Ale myslíte si, že uspokojit tyto potřeby je v lidských silách? Náš život je křehký, žijeme krátkou dobu a nevíme, co se stane v budoucnosti. To, co potřebujeme, nám může dát pouze někdo mnohem moudřejší, mocnější a stálejší. Co jsou vlastně ty duchovní potřeby, které nás podněcují k tomu, abychom se modlili?

Přemýšlejte o sobě. Toužili jste někdy po vedení, moudrosti nebo odpovědích na otázky, které se zdají být nad lidské poznání? Potřebovali jste utěšit, když vás postihla nějaká bolestná ztráta? Hledali jste vedení, když jste stáli před nesmírně těžkým rozhodnutím? Toužili jste po odpuštění, když jste byli zdrceni tíhou viny?

To všechno jsou podle Bible pádné důvody, proč se modlit. Bible je tou nejspolehlivější knihou, která pojednává o tomto námětu, a obsahuje modlitby mnoha věrných mužů a žen. Ti se modlili o útěchu, vedení, odpuštění a o to, aby dostali odpovědi na ty nejtěžší otázky. (Žalm 23:3; 71:21; Daniel 9:4, 5, 19; Habakuk 1:3)

Jejich modlitby se sice lišily, ale něco měly společného. Každý z těchto mužů a žen znal klíč nezbytný k tomu, aby jeho modlitby byly vyslyšeny, klíč, o kterém dnes mnozí lidé nevědí nebo ho ignorují. Každý z nich totiž věděl, ke komu se má modlit.