Přejít k článku

Přejít na obsah

Neustále hledejte nejprve „Otcovu spravedlnost“

Neustále hledejte nejprve „Otcovu spravedlnost“

Neustále hledejte nejprve „Otcovu spravedlnost“

„Neustále tedy hledejte nejprve království a Otcovu spravedlnost, a to všechno ostatní vám bude přidáno.“ (MAT. 6:33)

1, 2. Co můžeme říct o Boží spravedlnosti?

„NEUSTÁLE tedy hledejte nejprve království.“ (Mat. 6:33) Tuto vybídku, kterou Ježíš Kristus dal ve svém Kázání na hoře, velmi dobře známe. Snažíme se, abychom v každé oblasti svého života dávali najevo, že si Božího Království vážíme a věrně ho podporujeme. Musíme však pamatovat i na druhou část Ježíšova výroku, totiž nejprve hledat „Otcovu spravedlnost“.

2 Jehova je Stvořitelem, a proto má právo stanovovat měřítka toho, co je dobré a co je špatné, co je správné a co je nesprávné. (Zjev. 4:11) Svou spravedlnost však neprojevil tak, že by lidem dal soubor tvrdých zákonů či nekonečný seznam příkazů a zákazů. Jehovova spravedlnost je v souladu s celou jeho osobností. Bůh je nejen spravedlivý, ale i láskyplný, moudrý a mocný. Otcova spravedlnost navíc souvisí s jeho vůlí i záměrem a patří k ní také měřítka, která Jehova dává těm, kdo mu chtějí sloužit.

3. (a) Co to znamená nejprve hledat Boží spravedlnost? (b) Proč dodržujeme Jehovova spravedlivá měřítka?

3 Co znamená nejprve hledat Boží spravedlnost? Jednoduše řečeno znamená to konat Boží vůli a tím Bohu dělat radost. Patří k tomu to, že uznáváme jeho hodnoty a snažíme se žít podle jeho dokonalých měřítek, a ne podle toho, co se líbí nám. (Přečti Římanům 12:2.) Takový postoj úzce souvisí s tím, jaký vztah k Jehovovi máme. K tomu, abychom dodržovali jeho měřítka, nás totiž nepodněcuje strach z trestu, ale láska k Bohu. Uvědomujeme si, že řídit se Božími měřítky je správné a že jsme vlastně byli stvořeni tak, abychom se jimi řídili. Podobně jako Ježíš Kristus, Král Božího Království, i my musíme spravedlnost milovat. (Hebr. 1:8, 9)

4. Proč je tak důležité hledat Boží spravedlnost?

4 Jak důležité je hledat Jehovovu spravedlnost? Zamysli se nad tím, co se stalo v Edenu. Zkouška, před kterou stáli Adam s Evou, spočívala v tom, zda budou uznávat, že měřítka toho, co je správné a nesprávné, má právo určovat Jehova. (1. Mojž. 2:17; 3:5) Oni však v této zkoušce selhali a jejich vinou všichni lidé, včetně nás, zažívají utrpení a umírají. (Řím. 5:12) Boží Slovo ale říká: „Kdo usiluje o spravedlnost a milující laskavost, nalezne život, spravedlnost a slávu.“ (Přísl. 21:21) Jestliže nejprve hledáme Boží spravedlnost, vede to k dobrému vztahu s Jehovou, a takový vztah zase vede k naší záchraně. (Řím. 3:23, 24)

Nestaňme se samospravedlivými

5. Jakému nebezpečí se musíme vyhýbat?

5 Jestliže opravdu chceme nejprve hledat Boží spravedlnost, musíme se vyhýbat nebezpečí, na které poukázal apoštol Pavel ve svém dopise křesťanům v Římě. O lidech ze svého národa napsal: „Dosvědčuji [jim], že mají horlivost pro Boha, ale ne podle přesného poznání; nepodřídili se totiž Boží spravedlnosti, protože Boží spravedlnost neznali, ale snažili se zřídit svou vlastní.“ * (Řím. 10:2, 3) Z Pavlových slov vyplývá, že tito lidé Boží spravedlnosti neporozuměli, protože se příliš zaměřili na to, aby prosazovali svou vlastní.

6. Jakému postoji se musíme vyhýbat a proč?

6 Do této pasti bychom mohli padnout například tím, že bychom měli soutěživý postoj a při své službě Bohu se srovnávali s druhými. Následkem toho bychom se snadno mohli začít spoléhat na své vlastní schopnosti. Takové jednání by svědčilo o tom, že zapomínáme na Jehovovu spravedlnost. (Gal. 6:3, 4) Správnou pohnutkou, proč děláme to, co se Jehovovi líbí, je naše láska k němu. Jakákoli snaha dokázat svou vlastní spravedlnost by zpochybňovala naše tvrzení, že Jehovu milujeme. (Přečti Lukáše 16:15.)

7. Jak Ježíš poukázal na to, že samospravedlnost je nebezpečná?

7 Ježíš si dělal starosti o ty, „kdo důvěřovali v sebe, že jsou spravedliví, a považovali ostatní za nic“. Na nebezpečí samospravedlnosti poukázal tímto podobenstvím: „Dva lidé vešli do chrámu, aby se modlili, jeden farizeus a druhý výběrčí daní. Farizeus stál a začal se pro sebe modlit takto: ‚Ó Bože, děkuji ti, že nejsem jako ostatní lidé, vyděrači, nespravedliví, cizoložníci, nebo dokonce jako tento výběrčí daní. Postím se dvakrát týdně, dávám desetinu ze všeho, co získám.‘ Ale výběrčí daní stál opodál a nechtěl ani pozvednout oči k nebi, ale stále se bil v prsa a říkal: ‚Ó Bože, buď milostivý ke mně, hříšníkovi.‘“ Své podobenství Ježíš ukončil slovy: „Říkám vám: Tento muž odešel domů prokazatelně spravedlivější než onen muž; protože každý, kdo se vyvyšuje, bude pokořen, ale ten, kdo se pokořuje, bude vyvýšen.“ (Luk. 18:9–14)

Nestaňme se ‚příliš spravedlivými‘

8, 9. Co to znamená být „příliš spravedlivým“ a k čemu by to mohlo vést?

8 Jiné nebezpečí, před kterým se musíme mít na pozoru, je popsáno u Kazatele 7:16: „Nestaň se příliš spravedlivým, ani se neukazuj jako nadměrně moudrý. Proč by sis měl způsobit zpustošení?“ Ve 20. verši pak inspirovaný pisatel vysvětluje důvod, proč bychom se takového postoje měli vyvarovat: „Není totiž na zemi žádný spravedlivý člověk, který stále činí dobro a nehřeší.“ Ten, kdo se stane „příliš spravedlivým“, vytváří vlastní měřítka spravedlnosti a podle nich soudí druhé. Neuvědomuje si však, že tím svá měřítka vyvyšuje nad měřítka Boží. V očích Jehovy se tak vlastně stává nespravedlivým.

9 Být „příliš spravedlivým“, nebo jak uvádí například Jeruzalémská bible „přehnaně spravedlivým“, může dokonce vést k tomu, že člověk začne zpochybňovat Jehovův způsob jednání. Pamatujme však na to, že pokud zpochybňujeme správnost Jehovových rozhodnutí, dáváme tím svá měřítka spravedlnosti před měřítka Boží — jako bychom Jehovu postavili před soud a hodnotili jeho jednání podle svých měřítek. Právo určovat, co je správné a nesprávné, má Jehova, ne my. (Řím. 14:10)

10. Jak by se mohlo stát, že budeme Boha soudit?

10 Nikdo z nás by jistě nesoudil Boha záměrně, ale vlivem naší nedokonalosti by se to stát mohlo. Příčinou může být například to, že jsme svědky něčeho, co se nám zdá nespravedlivé, nebo že se my sami potýkáme s nějakými obtížemi. Právě to se stalo věrnému Jobovi. Biblická zpráva říká, že byl „bezúhonný a přímý a bál se Boha a odvracel se od špatného“. (Job 1:1) Náhle ho však postihla řada neštěstí, a to bylo z jeho pohledu nespravedlivé. Vedlo ho to k tomu, že nakonec „prohlašoval za spravedlivou svou vlastní duši spíše než Boha“, a bylo nutné, aby svůj názor změnil. (Job 32:1, 2) Nemělo by nás překvapit, že se v podobné situaci můžeme ocitnout i my. Pokud se to stane, co nám pomůže, abychom svůj pohled na věc změnili?

Někdy neznáme všechny skutečnosti

11, 12. (a) Na co musíme pamatovat, když máme pocit, že nějaké jednání je nespravedlivé? (b) Proč by si někdo mohl myslet, že hospodář z Ježíšova podobenství nejednal správně?

11 Za prvé musíme pamatovat na to, že někdy neznáme všechny skutečnosti. Tak to bylo i v Jobově případě. Nevěděl o shromážděních Božích andělských synů v nebi ani o tom, že ho Satan křivě obvinil. (Job 1:7–12; 2:1–6) Neuvědomoval si, že tím, kdo způsobil jeho problémy, je právě tento ničemný duchovní tvor. Ani nemůžeme s jistotou tvrdit, že Job věděl, kdo vlastně Satan je. Myslel si tedy, že za jeho neštěstí může Bůh. Je z toho vidět, jak snadné je dojít k mylnému závěru, když neznáme všechny skutečnosti.

12 Zamysli se například nad Ježíšovým podobenstvím o dělnících na vinici. (Přečti Matouše 20:8–16.) Ježíš v něm mluví o hospodáři, který všem svým dělníkům vyplatil stejnou částku bez ohledu na to, zda pracovali celý den nebo pouze jednu hodinu. Co si o tom myslíš? Zdá se ti to nespravedlivé? Možná je ti líto dělníků, kteří v horku pracovali celý den, a máš pocit, že by si zasloužili větší mzdu. Z toho pohledu by se mohlo zdát, že hospodář jednal nelaskavě a nespravedlivě. I to, jak dělníkům odpověděl, když si stěžovali, by se dalo považovat za záměrné zneužití autority. Odpovídá však takový závěr všem skutečnostem?

13. Jaké skutečnosti je dobré vzít v úvahu, když přemýšlíš o Ježíšově podobenství?

13 Podívej se na toto podobenství z jiného úhlu. Hospodář si bezpochyby uvědomoval, že všichni ti muži musí živit rodinu. V Ježíšově době zemědělští dělníci dostávali denní mzdu. Rodina byla závislá na tom, co ten den muž vydělal. Zamysli se tedy nad tím, v jaké situaci byli dělníci, které hospodář najal ke konci dne a kteří pracovali jen jednu hodinu. Celý den čekali, až je někdo zaměstná, a byli ochotni pracovat i jen jednu hodinu, přestože věděli, že mzda, kterou za to dostanou, sotva bude jejich rodině stačit. (Mat. 20:1–7) Za to, že celý den nepracovali, tedy nemohli. Ježíš v tomto podobenství nijak nenaznačil, že ti muži se práci vyhýbali. Představ si, jak by ses cítil ty, kdybys musel celý den čekat a přitom bys věděl, že tví blízcí jsou závislí na tom, co přineseš domů. Jistě bys byl velmi vděčný, kdybys nějakou práci dostal, a určitě by tě příjemně překvapilo, kdybys dostal zaplaceno tolik, že by to tvé rodině stačilo.

14. Jaké cenné poučení můžeš získat z Ježíšova podobenství?

14 Teď se znovu zamysli nad tím, co udělal hospodář. Nikoho neošidil a z jeho jednání je vidět, že uznával právo dělníků vydělat si na živobytí. Jelikož dělníků bylo na tržišti hodně, hospodář mohl tuto situaci využít k tomu, aby jim nabídl menší mzdu, než na jakou měli nárok. On to ale neudělal a každý z dělníků dostal tolik, aby to jeho rodině stačilo. Když toto vezmeš v úvahu, tvůj názor na hospodářovo jednání se možná změní. To, že všem zaplatil stejně, bylo laskavé a nijak tím svou autoritu nezneužil. Co se z toho můžeš naučit? Jestliže člověk vezme v úvahu pouze některé skutečnosti, může dojít k nesprávnému závěru. Ježíšovo podobenství vyzdvihuje nadřazenost Boží spravedlnosti, která není omezena tím, co vyžaduje zákon nebo na co mají lidé nárok.

Náš názor může být zkreslený nebo omezený

15. V důsledku čeho náš názor může být zkreslený nebo omezený?

15 Za druhé, když se setkáme s něčím, co se nám zdá nespravedlivé, musíme pamatovat na to, že náš názor může být zkreslený nebo omezený. Zkreslený může být vlivem nedokonalosti, předsudků nebo kulturního prostředí. Omezený je kvůli tomu, že nedokážeme rozeznat pohnutky a nevíme, co se skutečně odehrává v srdci druhých. Naproti tomu Jehova ani Ježíš ničím takovým ovlivněni nebo omezeni nejsou. (Přísl. 24:12; Mat. 9:4; Luk. 5:22)

16, 17. Proč v případě Davidova hříchu s Bat-šebou Jehova nevykonal rozsudek stanovený v Zákoně?

16 V této souvislosti se zamysli nad zprávou o Davidově cizoložství s Bat-šebou. (2. Sam. 11:2–5) Podle Zákona měli být oba usmrceni. (3. Mojž. 20:10; 5. Mojž. 22:22) Jehova je sice potrestal, ale nevykonal nad nimi rozsudek, který ve svém zákoně sám stanovil. Bylo to z jeho strany nespravedlivé? Nadržoval Davidovi a porušil svá vlastní spravedlivá měřítka? Někteří lidé si myslí, že ano.

17 Musíme však pamatovat na to, že zákon o cizoložství Jehova dal nedokonalým soudcům, kteří nedokázali vidět lidem do srdce. Díky tomuto zákonu i navzdory svému omezení mohli rozhodovat jednotně. Na rozdíl od nich Jehova v srdci číst dokáže. (1. Mojž. 18:25; 1. Par. 29:17) Proto bychom neměli očekávat, že sám sebe bude omezovat zákonem, který vytvořil pro nedokonalé soudce. Bylo by to podobné jako nutit člověka s dobrým zrakem, aby nosil brýle určené někomu, kdo má špatný zrak. Jehova viděl do srdce Davida a Bat-šeby a věděl, že jejich pokání je upřímné. Na základě této skutečnosti je soudil milosrdně a láskyplně.

Stále hledejme Jehovovu spravedlnost

18, 19. Co nám pomůže, abychom Jehovu nikdy nesoudili podle svých vlastních měřítek spravedlnosti?

18 Pokud se nám tedy nějaké Jehovovo jednání zdá nespravedlivé — ať už o tom čteme v Bibli, nebo to sami zažijeme —, nikdy nesuďme Boha podle svých vlastních měřítek spravedlnosti. Pamatujme na to, že někdy neznáme všechny skutečnosti a že náš pohled může být zkreslený nebo omezený. Nezapomeňme, že „zloba muže . . . nepůsobí Boží spravedlnost“. (Jak. 1:19, 20) Máme-li to všechno na mysli, nestane se nám, že se naše srdce „rozvzteklí přímo proti Jehovovi“. (Přísl. 19:3)

19 Podobně jako Ježíš vždy uznávejme, že právo určovat, co je spravedlivé a dobré, má pouze Jehova. (Mar. 10:17, 18) Ze všech sil se snažme získávat ‚přesné poznání‘ Božích měřítek. (Řím. 10:2; 2. Tim. 3:7) Tím, že se s nimi ztotožňujeme a svůj život přizpůsobujeme Jehovově vůli, dáváme najevo, že nejprve hledáme „Otcovu spravedlnost“. (Mat. 6:33)

[Poznámka pod čarou]

^ 5. odst. Řecké slovo přeložené jako „zřídit“ může podle jednoho odborníka také znamenat „postavit památník“. Tito Židé obrazně řečeno stavěli památník ke své vlastní slávě, a ne ke slávě Boha.

Zapamatoval sis?

• Proč je důležité hledat Jehovovu spravedlnost?

• Před kterými dvěma nebezpečími se musíme mít na pozoru?

• Jak můžeme nejprve hledat Boží spravedlnost?

[Studijní otázky]

[Obrázek na straně 9]

Co se učíme z Ježíšova podobenství o dvou mužích, kteří se modlili v chrámu?

[Obrázek na straně 10]

Bylo nespravedlivé, že dělníci, kteří pracovali celý den, dostali stejnou mzdu jako ti, kteří pracovali jen jednu hodinu?