Utěšujte pozůstalé, jako to dělal Ježíš

LAZAR, který bydlel v Betanii, vážně onemocněl. Jeho sestry, Marta a Marie, poslaly pro jejich blízkého přítele Ježíše. Lazar však své nemoci podlehl. Když už ležel v hrobce, přátelé a sousedé navštívili Martu a Marii, „aby je utěšovali“. (Jan 11:19) Nakonec do Betanie dorazil Ježíš a šel navštívit své drahé přátele. Když se zamyslíme nad tím, co řekl a udělal, můžeme se z toho poučit, jak utěšovat pozůstalé.

Svou přítomností dáváte najevo, že o ně máte zájem

Aby se Ježíš dostal do Betanie, musel cestovat asi dva dny. Překročil Jordán a z Jericha pak vyšel klikatou cestou do prudkého svahu. Marta spěchala na kraj vesnice, aby Ježíše přivítala. Pak se o Ježíšově příchodu dozvěděla i Marie a spěchala mu naproti i ona. (Jan 10:40–42; 11:6, 17–20, 28, 29) Pro obě  zarmoucené sestry byla Ježíšova přítomnost jistě útěchou.

I my můžeme svou přítomností utěšit ty, kdo truchlí. Scottovi a Lydii tragicky zahynul šestiletý syn Theo. Vzpomínají: „Potřebovali jsme, aby nás rodina a přátelé podpořili. Přišli pozdě v noci přímo do nemocnice.“ Co jim tito přátelé řekli? „V tu chvíli jsme vůbec nepotřebovali slyšet žádná slova. Tím, že přišli, řekli všechno — že o nás mají zájem.“

V Bibli je napsáno, že když Ježíš viděl, jak lidé pláčou nad smrtí Lazara, „znepokojil se“ a „dal průchod slzám“. (Jan 11:33–35, 38) Nemyslel si, že se nehodí, aby muž plakal před druhými. Cítil jejich bolest a prožíval s nimi jejich ztrátu. Jaké poučení si z toho můžeme vzít? Když jsme s pozůstalými, nemusíme se stydět plakat s těmi, kdo pláčou. (Římanům 12:15) Na druhé straně si nemysleme, že musíme pozůstalého vybízet, aby se vyplakal. Někteří se raději vypláčou o samotě.

Soucitně naslouchejte

Ježíš asi věděl, jakými slovy může Martu a Marii povzbudit, ale patrně chtěl, aby nejdřív mluvily ony. (Jan 11:20, 21, 32) Když mluvil s Martou, položil jí otázku a potom naslouchal. (Jan 11:25–27)

Jestliže dobře nasloucháme, dáváme tím najevo opravdový zájem. Abychom pozůstalé utěšili, musíme jim naslouchat pozorně. K umění naslouchat může patřit i to, že pozůstalým klademe otázky, které jim umožní se rozpovídat. Dávejte však pozor, abyste je k rozhovoru nenutili, pokud se jim mluvit nechce. Možná, že jsou jen vyčerpaní a potřebují si odpočinout.

Zarmoucení lidé mohou mít pocit, že jsou otupělí, a tak se někdy opakují. Někteří dávají volný průchod svým pocitům. Jak Marie, tak i Marta Ježíšovi řekly: „Pane, kdybys byl zde, můj bratr by byl nezemřel.“ (Jan 11:21, 32) Co udělal Ježíš? Trpělivě a soucitně naslouchal. Neříkal jim, jak se mají cítit. Nepochybně mu bylo jasné, že silné a bolestné pocity se mohou projevit prudce.

Pokud si nejste jisti, co máte říci, když jste na návštěvě u pozůstalého, můžete rozhovor začít otázkou: „Chtěl bys o tom mluvit?“ Potom jeho slovům pozorně naslouchejte. Plně se zaberte do toho, co říká. Dívejte se přímo na něj a snažte se pochopit jeho pocity.

Chápat pocity pozůstalého je těžké. „Jednou jsme potřebovali to, jindy zase něco jiného“, říká Lydia. „Někdy jsme se v přítomnosti návštěvy neubránili pláči. Chtěli jsme jen, aby druzí byli pozitivní. Naši přátelé se opravdu snažili pochopit, co cítíme.“

Ježíš to uměl dokonale. Věděl, že každý má „svou vlastní ránu a svou vlastní bolest“. (2. Paralipomenon 6:29) Přizpůsobil odpověď tomu, jak ho každá z těch dvou sester přivítala. Marta mluvila dál, a proto s ní Ježíš rozmlouval. Marie plakala, a proto s ní mluvil jen krátce. (Jan 11:20–28, 32–35) Jaké si z toho můžeme vzít poučení? Možná je nejlepší nechat pozůstalé, aby směr rozhovoru udávali oni. To, že budeme ochotni jim naslouchat,  když vyjadřují svůj zármutek, jim může přinést velkou útěchu.

Slova, která hojí

Když Marie a Marta řekly Ježíšovi: „Kdybys byl zde“, on nerozebíral, kdo za co může, ani se kvůli tomu neurazil. Martě povzbudivě odpověděl: „Tvůj bratr vstane.“ (Jan 11:23) Těmito několika slovy jí Ježíš pomohl dívat se dopředu a laskavě jí připomněl, že existuje naděje.

Když mluvíte s pozůstalými, pamatujte na to, že i jen několik upřímných, povzbudivých slov pro ně může hodně znamenat. Slova útěchy mohou být vyjádřena ústně nebo písemně. Dopisy a karty je možné číst znovu a znovu, a pozůstalí z nich proto mohou čerpat útěchu dlouho. Kath, které zemřel manžel Bob, si po devíti měsících znovu četla všechny karty, které dostala. Řekla: „Tehdy jsem zjistila, že mi pomáhají ještě víc. Právě tehdy jsem pocítila útěchu.“

Co můžete napsat, když chcete krátce vyjádřit soustrast? Mohli byste napsat něco o zemřelém — například o něčem, co jste spolu prožili nebo o některé jeho krásné vlastnosti. Kath říká: „Když se někdo o Bobovi a jeho povaze vřele vyjádřil, chtělo se mi smát a zároveň plakat. Veselé příběhy o něm mě rozesmály a připomínaly mi, že jsme spolu byli šťastní. Na mnoha kartách, které si nyní tak ráda čtu, jsou i biblické verše.“

Poskytujte praktickou pomoc

My nemůžeme udělat to, co udělal Ježíš pro Lazarovu rodinu. Ježíš Lazara vzkřísil. (Jan 11:43, 44) Můžeme však dělat praktické věci, které jsou v našich silách, například připravit jídlo, nabídnout ubytování hostům, vyprat prádlo, pohlídat děti, vykonat nějaké pochůzky nebo zajistit dopravu. Takových projevů opravdové lásky si budou pozůstalí bezpochyby velmi vážit.

Zarmoucení lidé pochopitelně někdy potřebují být sami. Můžeš se však vhodným způsobem chopit iniciativy a zůstat s nimi v kontaktu. „Zármutku neporučíte, aby přestal, ani nemůžete přesně říct, odkdy se budete cítit lépe,“ říká jedna truchlící matka. Někteří z přátel se snaží dát pozůstalým najevo, že na ně myslí při jejich důležitých výročích, jako je výročí svatby nebo datum úmrtí. Když se jim dáš v takové době k dispozici, staneš se možná v obtížných chvílích cenným společníkem. (Přísloví 17:17)

Ježíš Martu utěšil také nadějí, o které předtím řekl svým učedníkům: „Náš přítel Lazar si šel odpočinout, ale cestuji tam, abych ho probudil ze spánku.“ (Jan 11:11) Své následovníky Ježíš ujistil, že dojde ke vzkříšení mrtvých. Marty se zeptal: „Věříš tomu?“ Odpověděla: „Ano, Pane.“ (Jan 11:24–27)

Věříte tomu, že Ježíš vzkřísí mrtvé? Pokud ano, mluvte o této vzácné naději s pozůstalými. Podpořte je praktickým způsobem. Vaše slova i skutky je potom určitě alespoň trochu utěší. (1. Jana 3:18)

[Mapa na straně 9]

(Úplný, upravený text — viz publikaci)

PEREA

Jordán

Jericho

Betanie

Solné moře

Jeruzalém

SAMAŘÍ