Bible mění život lidí

CO VEDLO muže, který byl vojákem povstalecké armády a zlodějem, aby změnil svůj život? Proč jedna mistryně v bojových uměních přehodnotila své životní cíle? A co dobrého přineslo to, že jeden otec nepřestal doufat, že se jeho syn změní? Přečtěte si následující příběhy a dozvíte se to.

„I když jsem měl pohnutou minulost, dnes jsem šťastný.“ — GARRY P. AMBROCIO

VĚK: 47

ZEMĚ: FILIPÍNY

DŘÍVE: VOJÁK POVSTALECKÉ ARMÁDY

MOJE MINULOST: Vyrůstal jsem v městečku Vintar. Široká údolní planina, kde jsme žili, byla obklopena zelenými horami, tekly tam průzračné řeky a dýchali jsme čistý vzduch. Prostředí tam bylo klidné, ale život nebyl lehký. Lidé nám kradli dobytek a vloupávali se nám do domu.

V dospívání jsem spolu s kamarády hodně pil, kouřil a také jsem kradl, abych měl peníze na alkohol a cigarety. Dokonce jsem ukradl šperky své babičce. Vojáci mě podezírali z toho, že patřím k povstalecké skupině, které se říkalo Nová lidová armáda (NPA), a často mě surově zbili. Vedlo to k tomu, že jsem se rozhodl ke vzbouřencům připojit. Pět let jsem se s povstalci ukrýval v horách. Byl to těžký život. Pořád jsme se museli někam přesouvat, protože nás pronásledovali vojáci. Nakonec jsem měl toho schovávání se v horách dost, a tak jsem se dobrovolně vzdal guvernérovi provincie Ilocos Norte. Jednal se mnou hezky, dokonce mi pomohl najít dobrou práci. Já jsem se ale dál vkrádal do domů a zastrašoval lidi.

JAK BIBLE ZMĚNILA MŮJ ŽIVOT: V zaměstnání se mnou pracovala Loida, která patřila ke svědkům Jehovovým. Seznámila mě s Jovenciem a ten se mnou začal studovat Bibli. Chtěl jsem se změnit, ale bylo to pro mě těžké. Pořád jsem hodně kouřil. Bez cigarety jsem vydržel vlastně jenom během biblického studia. Navíc jsem se dál podílel na nelegální činnosti. Nakonec mě při porušení zákona dopadla policie a jedenáct měsíců jsem musel strávit ve vězení. Během té doby jsem se modlil k Jehovovi a úpěnlivě ho prosil o pomoc. Prosil jsem ho o odpuštění a o to, aby mě vedl a posiloval svým svatým duchem.

Jednou mě ve vězení navštívil jeden svědek Jehovův a přinesl mi Bibli. Přečetl jsem si ji a dozvěděl se, že Jehova je milosrdný, laskavý a že promíjí chyby. Uvědomil jsem si, že Jehova byl milosrdný i ke mně, když mi dal možnost se o něm dozvědět. Prosil jsem ho, aby mi dal sílu překonat moje zlozvyky. Silně  na mě zapůsobila slova v Příslovích 27:11. Vnímal jsem je, jako by Jehova mluvil přímo ke mně. Je tam napsáno: „Buď moudrý, můj synu, a rozradostni mé srdce, abych mohl dát odpověď tomu, který mě popichuje.“

Potom co mě propustili z vězení, jsem se znovu pustil do studia Bible se svědky Jehovovými, začal jsem chodit na jejich shromáždění a uplatňovat biblické zásady ve svém životě. S Jehovovou pomocí jsem se nakonec svých špatných zvyků zbavil. Pak jsem mu zasvětil svůj život.

JAKÝ UŽITEK MI TO PŘINESLO: I když jsem měl pohnutou minulost, dnes jsem šťastný. Byl jsem sice otrokem odporných zvyků, ale postupně jsem získal novou osobnost. (Kolosanům 3:9, 10) Je pro mě ctí, že se můžu stýkat s Jehovovým čistým lidem a pomáhat druhým, aby poznali našeho všemohoucího Boha, Jehovu.

„Chtěla jsem reprezentovat Brazílii.“ — JULIANA APARECIDA SANTANA ESCUDEIROVÁ

VĚK: 31

ZEMĚ: BRAZÍLIE

DŘÍVE: MISTRYNĚ V BOJOVÝCH UMĚNÍCH

MOJE MINULOST: Dětství jsem prožila ve městě Londrina. Přestože lidé v té oblasti byli většinou chudí, prostředí tam bylo klidné a čisté. Když mi bylo deset, můj starší bratr mě povzbudil, abych se stejně jako on věnovala bojovému umění taekwondu. Taekwondo doslova znamená „umění boje nohou a rukou“. Tatínek nechtěl, abych s tímto sportem začala, ale nakonec ustoupil.

Tvrdě jsem trénovala a ve státě Paraná vyhrávala jedno mistrovství za druhým. Později jsem vítězila i v národních soutěžích a v roce 1993 jsem se stala mistryní Brazílie. Chtěla jsem závodit i v mezinárodních šampionátech, ale protože byla naše rodina chudá, nemohla jsem si dovolit jezdit do zahraničí.

Přála jsem si, aby bylo taekwondo zařazeno do programu olympijských her. Moje přání se mi nakonec splnilo. Chtěla jsem reprezentovat Brazílii na olympiádě, a tak jsem poctivě trénovala. Podařilo se mi také získat sponzory, a to mi umožnilo účastnit se soutěží ve Francii, Vietnamu, Jižní Koreji a Japonsku a zápasit i v Jihoamerických hrách. Mým dalším cílem byly Panamerické hry. Díky svým výkonům jsem byla vybrána jako jedna ze tří závodnic, které se těchto her měly účastnit v roce 2003 v Santo Domingu v Dominikánské republice.

JAK BIBLE ZMĚNILA MŮJ ŽIVOT: V roce 2001 jsme se s přítelem setkali se svědky Jehovovými a přijali jejich nabídku studia Bible. Zpočátku mě to moc nebavilo. Bývala jsem hrozně unavená, a tak jsem se nedokázala soustředit a často jsem během studia usínala. To, co jsem se dozvídala, na mě přesto mělo vliv. Projevilo se to při mém příštím důležitém zápase.

Protože jsem dostala možnost účastnit se Panamerických her, mistři taekwonda chtěli,  abych soutěžila na přípravném turnaji. Když na mě přišla řada a já jsem měla začít bojovat, stála jsem na žíněnce bez hnutí. Neměla jsem žádnou motivaci. Najednou mi došlo, že křesťan nemá bojovat s druhými, dokonce ani ve sportu. Vybavil se mi biblický příkaz ‚miluj svého bližního jako sám sebe‘. (Matouš 19:19) Otočila jsem se a bez váhání odešla. Přítomní nevěřili svým očím.

Když jsem přišla domů, sedla jsem si a přemýšlela, co budu v životě dělat dál. Sáhla jsem po brožuře, kterou vydali svědkové Jehovovi a která rozebírá, co od nás Bůh vyžaduje. Když jsem ji otevřela, uviděla jsem v ní odkaz na Žalm 11:5, kde se o Jehovovi píše: „Každého, kdo miluje násilí, jeho duše jistě nenávidí.“ Žalmistova slova na mě zapůsobila tak silně, že jsem se rozhodla s taekwondem skončit.

Mistři taekwonda, kteří mě učili, z toho vůbec nebyli nadšení. Snažili se mě přesvědčit, ať to nedělám, a říkali mi, že jsem nejlepší v Brazílii a že mám olympijské hry na dosah ruky. Já jsem ale byla rozhodnutá.

V té době jsme už s přítelem byli svoji. On už se spolu se svědky účastnil kazatelské činnosti. Pokaždé, když se z ní vrátil domů, úplně zářil a vyprávěl mi o všech rozhovorech, které s lidmi vedl. Věděla jsem, že pokud chci začít kázat i já, musím udělat ještě další změny. Nechala jsem se vypsat z církve a nakonec jsem mohla být pokřtěna jako svědek Jehovův.

JAKÝ UŽITEK MI TO PŘINESLO: S manželem jsme šťastní a jednotní, protože se oba snažíme uplatňovat zásady z Bible. Těší mě, že svého manžela můžu podporovat, když pečuje o křesťanský sbor, do kterého patříme. Mohla jsem bojovat o zlatou medaili na olympiádě a být slavná. Ale jsem přesvědčena, že nic z toho, co může nabídnout tento nespravedlivý svět, se nedá srovnat s výsadou sloužit Jehovovi Bohu.

„Táta nade mnou nezlomil hůl.“ — INGO ZIMMERMANN

VĚK: 44

ZEMĚ: NĚMECKO

DŘÍVE: VYHAZOVAČ V TANEČNÍM KLUBU

MOJE MINULOST: Narodil jsem se v hornickém městě Gelsenkirchen. Naše rodina nebyla nábožensky jednotná. Tatínek byl svědek Jehovův, ale mamka byla proti tomu, aby mě, mého bratra a mé dvě sestry vedl ke své víře. Byl řidičem kamionu a někdy pracoval i více než deset hodin denně. Často vyjížděl ve dvě nebo ve tři hodiny ráno. Přesto nám ze všech sil pomáhal, abychom si vytvořili osobní vztah k Bohu. Já jsem si ale jeho úsilí nevážil.

Když mi bylo patnáct, přestalo mě bavit chodit na náboženská shromáždění, jak chtěl můj otec, a vzbouřil jsem se. O rok později jsem vstoupil do boxerského klubu. Další dva roky jsem se choval tak, že z toho otec málem zešedivěl. V osmnácti jsem se odstěhoval z domova.

Byl jsem blázen do sportu, někdy jsem trénoval i šestkrát týdně. Vždycky jsem si nejdřív  zaboxoval a pak jsem posiloval. O víkendech jsem s kamarády vymetal taneční kluby. Jednou jsem se v klubu dostal do rvačky s mužem, ze kterého šel strach, ale lehce jsem si s ním poradil. Majitel podniku si toho všiml a hned mi nabídl práci vyhazovače. Slíbil mi dobrý plat, a tak jsem tu práci přijal.

Každý víkend jsem stál u vchodu do klubu a bylo na mně, koho vpustím a koho ne. Vešlo se tam až 1 000 lidí, takže jsem měl dost práce. Rvačky byly běžné. Často na mě někdo vytáhl zbraň nebo mě ohrožoval rozbitou flaškou. Někteří z těch, které jsem nepustil dovnitř nebo které jsem z klubu vyhodil, se mi chtěli pomstít a počkali si na mě venku. Bylo mi dvacet a myslel jsem si, že na mě nikdo nemá. Ve skutečnosti jsem se ale nedokázal ovládat. Byl jsem agresivní, pyšný, ctižádostivý a tvrdohlavý.

JAK BIBLE ZMĚNILA MŮJ ŽIVOT: Táta nade mnou nezlomil hůl. Zařídil, abych domů dostával časopisy Strážná věž a Probuďte se! * Hromadily se mi v pokoji, ale já je ani neotevřel. Pak jsem si jednou řekl, že se do některých podívám. Když jsem si přečetl články o tom, že současný politický, ekonomický a náboženský systém skončí, rozhodl jsem se zavolat své sestře. Ona a její manžel jsou svědkové Jehovovi. Nabídli mi biblické studium a já jsem to přijal.

K tomu, abych v životě udělal změny, mě podnítila zásada zapsaná v Galaťanům 6:7. Z vlastní zkušenosti jsem věděl, že to, co řeknu nebo udělám dnes, ovlivní můj život zítra. Také mě hodně povzbudila vybídka u Izajáše 1:18, kde se píše: „‚Tak pojďte a urovnejme záležitosti mezi sebou,‘ říká Jehova. ‚I kdyby se vaše hříchy prokázaly být jako šarlat, budou vybíleny právě jako sníh.‘“ Tento biblický verš mi od začátku studia Bible pomáhal, abych si nemyslel, že jsem ztracený případ a že se nemůžu vrátit k Jehovovi.

Během půl roku jsem udělal velké změny, ale nebylo to lehké. Musel jsem opustit zkažené prostředí a drsnou společnost, kterou jsem se obklopil. Postupně jsem proto svým kamarádům říkal, že studuji Bibli, a mluvil jsem s nimi i o tom, co jsem se dozvídal. Začali se mi vyhýbat a dali mi přezdívku kněz. Hledal jsem jinou, vhodnější práci a sestra mi ji pomohla najít.

Začal jsem navštěvovat shromáždění v sále Království, kam sestra chodila se svým manželem, i když jsem musel dojíždět asi 30 kilometrů daleko. Jeden sál Království jsem měl sice blíž, jenže představa, že se tam setkám s lidmi, kteří mě znali od dětství, mi byla nepříjemná. Také jsem měl obavy kázat dům od domu v místě, kde jsem žil. Co když potkám někoho, koho jsem nedávno vyhodil z klubu nebo komu jsem dal drogy? Vzpomněl jsem si ale na to, co jsem se naučil v posilovně — ty nejobtížnější cviky jsou nejvíce zapotřebí. Hned jak jsem tedy splňoval požadavky, abych mohl kázat, pustil jsem se s vervou do toho.

Musel jsem však překonat ještě další překážku. Nerad jsem četl a studoval. Bylo mi však jasné, že pokud chci získat pevnou víru, musím se přinutit, abych do hloubky zkoumal biblické pravdy. Je to stejné jako s posilováním: když chce člověk získat sílu, musí vyvinout pořádné úsilí.

JAKÝ UŽITEK MI TO PŘINESLO: Žiju! Ale pořád se musím snažit držet své slabé stránky na uzdě. Raduju se z toho, že mám po svém boku manželku s krásnou křesťanskou osobností a že jsme spolu šťastní. Mezi svědky Jehovovými jsem našel opravdové přátele, kterým můžu naprosto důvěřovat. Tatínek zemřel před pěti lety, ale ještě předtím zažil radost z toho, že se mu vrátil jeho syn.

[Poznámka pod čarou]