Poznejte Boží osobnost

Zná „srdce lidských synů“

2. PARALIPOMENON 6:29, 30

KDO z nás už někdy neměl pocit, že všechny ty problémy a náročné situace, s nimiž se potýká, jsou nad jeho síly? Občas se může zdát, že nikdo nedokáže zcela pochopit, s čím vším bojujeme nebo jak hlubokou bolest cítíme. Je tu však někdo, kdo tomu, co prožíváme, plně rozumí — Jehova Bůh. Útěchou v těžkých chvílích pro nás mohou být Šalomounova slova, která najdeme ve 2. Paralipomenon 6:29 a 30.

Je rok 1026 př. n. l. a Šalomoun se modlí při zasvěcování chrámu v Jeruzalémě. Ve své modlitbě, která trvá přibližně deset minut, velebí Jehovu jako Boha, který projevuje věrnou oddanost, plní své sliby a slyší prosby svých služebníků. (1. Královská 8:23–53; 2. Paralipomenon 6:14–42)

Šalomoun Boha úpěnlivě žádá, aby prosby svých ctitelů vyslyšel. (verš 29) Mnoho těžkostí přímo vyjmenovává (verš 28), ale zároveň říká, že každý člověk zná „svou vlastní ránu“ a pociťuje „svou vlastní bolest“. Ano, obrazná břemena, která jednotlivé lidi tíží, se mohou výrazně lišit.

Ať už však Boží služebníky trápí cokoli, nemusí své břemeno nést sami. Ve své modlitbě Šalomoun popisuje člověka, který ‚rozprostírá své dlaně‘ a obrací se na Jehovu s úpěnlivou prosbou. * Šalomounovi se možná vybavují slova, která pronesl jeho otec David, když byl hluboce sklíčený: „Uvrhni své břemeno na Jehovu.“ (Žalm 55:4, 22)

Jak Jehova zareaguje na upřímnou prosbu o pomoc? Šalomoun Jehovu naléhavě žádá: „Kéž . . . sám uslyšíš z nebes, místa, kde bydlíš, a odpustíš a dáš každému podle všech jeho cest.“ (verš 30) Šalomoun ví, že ‚Ten, který slyší modlitbu‘ se o své ctitele zajímá nejen jako o skupinu, ale také jako o jednotlivce. (Žalm 65:2) Člověk, který se na Jehovu obrací, od něj dostane potřebnou pomoc, a pokud hřešil a vrací se k němu celým srdcem, bude mu odpuštěno. (2. Paralipomenon 6:36–39)

Kde bere Šalomoun jistotu, že Jehova vyslyší snažnou prosbu svého kajícného ctitele? Ve své modlitbě Šalomoun dále říká: „Protože znáš jeho srdce (vždyť jedině ty sám dobře znáš srdce lidských synů).“ Jehova si všímá ran či bolestí, které tíží srdce jeho věrných služebníků, a není mu lhostejné, že jsou sklíčení. (Žalm 37:4)

Šalomounova modlitba pro nás může být zdrojem útěchy. Našim pocitům — naší ‚vlastní ráně‘ a naší ‚vlastní bolesti‘ — možná druzí lidé plně nerozumí. (Přísloví 14:10) Jehova ale zná naše srdce a velmi mu na nás záleží. Když se mu se svými pocity svěříme v modlitbě, naše břemena se nám pak ponesou snáze. Bible říká: ‚Uvrhněte na něj všechnu svou úzkost, protože o vás pečuje.‘ (1. Petra 5:7)

[Poznámka pod čarou]