Projevujme ohled osamělým rodičům

JEN málo lidí je tak vytížených jako rodiče, kteří jsou na výchovu dětí sami. Obtížných úkolů, které musí plnit v souvislosti s péčí o rodinu, je nepočítaně. Kromě toho, že chodí do zaměstnání, musí také nakupovat, vařit a uklízet. Zároveň musí vychovávat děti, pečovat o jejich zdraví, zajišťovat jim rekreaci a být jim citovou oporou. A navíc, pokud je to možné, by si měli najít pár drahocenných chvilek pro sebe.

I když neúplných rodin v dnešní společnosti neustále přibývá, většina lidí o jejich situaci příliš nepřemýšlí. Jedna matka otevřeně přiznává: „Dokud jsem na výchovu nezůstala sama, moc jsem o osamělých rodičích neuvažovala.“ Jak můžete rodičům, kteří děti vychovávají bez partnera, projevovat ohled? Měli byste se o ně zajímat? Prozkoumejme teď tři důvody, proč jejich potřebám věnovat pozornost.

Proč projevovat ohled

Mnoho osamělých rodičů o pomoc stojí. Jedna vdova, které je 41 let a má dvě děti, říká: „V některých situacích nevím, co bych měla udělat, a mám pocit, že mi všechny ty povinnosti přerůstají přes hlavu.“ Když někdo ovdoví, opustí ho partner nebo se potýká s jinými nepříznivými okolnostmi, možná má podobné pocity jako jedna matka, která se svěřila: „Zoufale voláme o pomoc. Tolik ji potřebujeme!“

Budete šťastnější. Už jste někdy pomohli člověku, který nesl něco těžkého a zjevně mu docházely síly? Pokud ano, pak jste z toho jistě měli dobrý pocit. I osamělí rodiče jsou obtíženi nákladem, který je někdy pro jednoho člověka příliš těžký. Jestliže jim podáte pomocnou ruku, osobně se přesvědčíte o pravdivosti slov zapsaných v Žalmu 41:1: „Šťastný je každý, kdo jedná ohleduplně s poníženým.“

Líbí se to Bohu. V Jakubovi 1:27 se píše: „Způsob uctívání, který je čistý a neposkvrněný ze stanoviska našeho Boha a Otce, je takový: Starat se o sirotky a vdovy v jejich soužení.“ To se dá vztáhnout i na osamělé rodiče. * V Hebrejcům 13:16 stojí: „Nezapomínejte konat dobro a dělit se o věci s jinými, protože takové oběti se Bohu líbí.“

 Ukázali jsme si tedy tři důvody, proč osamělým rodičům projevovat ohled. Jak jim ale můžeme pomáhat? A jak můžeme docílit toho, aby naše pomoc byla praktická?

Rozpoznejte jejich potřeby

Mohlo by se zdát, že tou nejlepší věcí, kterou člověk může pro osamělého rodiče udělat, je zeptat se ho: „Jak ti můžu pomoct?“ Tím ale popravdě řečeno jen zřídkakdy dosáhnete toho, že se vám dotyčný svěří s tím, co skutečně potřebuje. Žalm 41:1, který jsme už citovali, nás vybízí, abychom ‚jednali ohleduplně‘ nebo, jak uvádí Ekumenický překlad, ‚měli pochopení‘. Jeden slovník vysvětluje, že hebrejské slovo, které je zde použito, může označovat „způsob uvažování, při němž se myšlenky celkově uspořádají, což vede k moudrému jednání“.

Pokud tedy máte zjistit, co by osamělému rodiči opravdu pomohlo, musíte se vážně zamyslet nad problémy, s nimiž se potýká. Buďte všímaví a nespokojte se jen s povrchním zhodnocením situace. Zeptejte se sami sebe: Kdybych byl na jeho místě, jakou pomoc bych uvítal? Mnozí osamělí rodiče vám možná řeknou, že ať se snažíte sebevíc, stejně plně nepochopíte, jaké to je, být na všechno sám. Pokud se ale přesto budete ze všech sil snažit pochopit jejich okolnosti, ‚jednat s nimi ohleduplně‘ pro vás bude snazší.

Následujte Boží dokonalý příklad

Nikdo se o osamělé rodiče nestará s takovou láskou a tak dobře jako Jehova Bůh. V mnoha biblických verších se mluví o tom, jaký ohled a zájem projevuje chlapcům bez otce, vdovám, a tedy i osamělým rodičům. Když prozkoumáme, jak se Bůh stará o jejich potřeby, můžeme se hodně naučit o tom, jak poskytovat pomoc, která je skutečně praktická. Uveďme si čtyři užitečné podněty.

Naslouchejte jim

Do Zákona, který dal starověkému Izraeli, nechal Jehova zapsat, že ‚spolehlivě uslyší křik‘ toho, kdo je nějak znevýhodněný. (2. Mojžíšova 22:22, 23) Jak můžete tento krásný vzor napodobovat? Rodiče, kteří děti vychovávají bez partnera, se často cítí osamělí, protože nemají tolik příležitostí si popovídat s někým dospělým. Jedna matka si posteskla: „Potom, co jdou děti spát, občas začnu plakat a nemůžu přestat. Samota mě někdy doslova drtí.“ Mohli byste si udělat čas na to, abyste ‚naslouchali křiku‘ osamělého rodiče, který se potřebuje vypovídat? Když si ho za vhodných okolností vyslechnete, můžete mu tím velmi pomoci, aby svou situaci zvládal.

Povzbuzujte je

Jehova inspiroval několik mužů k napsání posvátných písní neboli žalmů, které Izraelité zpívali, když ho společně uctívali. Zvlášť některé z nich musely být pro izraelské vdovy a chlapce bez otce velkým povzbuzením. Připomínaly jim totiž, že Jehova je jejich „otcem“ a „soudcem“ a že jim „ulevuje“ v jejich tíživé situaci. (Žalm 68:5; 146:9) I my můžeme osamělému rodiči říci něco povzbudivého. Možná si to bude ještě léta připomínat. Ruth, která své děti vychovala sama, ještě po dvaceti letech s láskou vzpomíná na to, co jí řekl jeden zkušený otec: „Je vidět, že ty svoje dva kluky vedeš opravdu dobře. Určitě v tom vytrvej.“ Ruth říká: „Jeho slova na mě hluboce zapůsobila.“ Ano, „příjemná řeč je . . . uzdravením“ a může osamělého rodiče povzbudit víc, než bychom čekali. (Přísloví 16:24) Zkuste se zamyslet nad tím, za co  konkrétního byste mohli osamělého rodiče upřímně pochválit.

Hmotně je podporujte

Jehovův Zákon obsahoval ustanovení, díky nimž mohli izraelské vdovy a chlapci bez otce důstojným způsobem získávat potravu. Tito lidé tak mohli ‚jíst a nasytit se‘. (5. Mojžíšova 24:19–21; 26:12, 13) I dnes je možné neúplným rodinám, které bojují s finančními problémy, neokázalým a taktním způsobem nabídnout hmotnou pomoc. Mohli byste jim například něco uvařit nebo jim dovézt tašku s potravinami? Mohli byste jim darovat nějaké oblečení? Nebo byste jim mohli dát určitou finanční částku, aby si mohli koupit věci, které potřebují?

Snažte se trávit s nimi čas

Jehova přikázal, aby se každoročních židovských svátků účastnili i vdovy a chlapci bez otce. Mohli se tak při nich těšit ze společnosti ostatních Izraelitů. Bylo jim řečeno: „Budeš se radovat.“ (5. Mojžíšova 16:10–15) Podobné je to dnes. Křesťané jsou vybízeni, aby byli „jeden ke druhému pohostinní“, například organizovali společná setkání. (1. Petra 4:9) Mohli byste k sobě domů pozvat členy nějaké neúplné rodiny na jídlo? Nemusí to být žádná hostina. „Potřebných věcí je . . . jen několik nebo pouze jedna,“ řekl Ježíš, když byl na návštěvě u svých přátel. (Lukáš 10:42)

Vaše pomoc nezůstane bez odezvy

Kathleen, která sama vychovala tři děti, říká, že nikdy nezapomene na tuto moudrou radu: „Nic neočekávej, za všechno buď vděčný.“ Mnoho osamělých rodičů si podobně jako Kathleen uvědomuje, že vychovávat děti je jejich osobní odpovědnost. Neočekávají proto, že to za ně budou dělat druzí. Každopádně jsou však vděční za jakoukoli pomoc, kterou dostanou. Pokud jim budete projevovat ohled, můžete tím přispět k jejich spokojenosti a sami budete šťastnější. Navíc si můžete být jisti, že Jehova Bůh „vás odmění za to, co děláte“. (Přísloví 19:17, New Century Version)

[Poznámka pod čarou]

[Obrázek na straně 24]

Kdy naposledy jste pozvali členy nějaké neúplné rodiny na jídlo? Proč to co nejdříve nezopakovat?