Co možná nevíte . . .

Co obyvatelé starověkého Izraele dělali pro to, aby měli v dlouhých obdobích sucha dostatek vody?

▪ Od října do dubna v Izraeli prší a voda se někdy valí říčními údolími. V létě však většina těchto „řek“ vyschne a někdy neprší celé měsíce. Co lidé v biblických dobách dělali pro to, aby měli stále dostatek vody?

Tento problém řešili tím, že ve svazích kopali kanály a vodu ze zimních dešťů sváděli do podzemních dutin neboli cisteren. Střechy domů byly dostatečně nakloněné, aby do cisteren stékala dešťová voda. Mnohé rodiny měly svou vlastní cisternu, ze které mohli čerpat vodu, aby uhasili žízeň. (2. Královská 18:31; Jeremjáš 6:7)

Izraelité také využívali přírodní prameny. V hornatých oblastech se dešťová voda vsakuje do země, a když narazí na nepropustné vrstvy kamene, stéká podél nich a pak se znovu objeví na povrchu jako pramen. Poblíž pramene (hebrejsky en) byly často budovány vesnice, což je vidět z místních jmen, jako například En-šemeš, En-rogel a En-gedi. (Jozue 15:7, 62) V blízkosti Jeruzaléma byl do tvrdé skály vytesán kanál, jímž byla voda z pramenů přiváděna do města. (2. Královská 20:20)

V místech, kde nebyly přírodní prameny, lidé hloubili studnu (hebrejsky beʼerʹ), aby narazili na podzemní vodu. Taková studna byla například u Beer-šeby. (1. Mojžíšova 26:32, 33) Spisovatel André Chouraqui uvádí, že „technická řešení, která [Izraelité] vynalezli, vzbuzují obdiv dokonce i dnes“.

Jak asi vypadal dům, ve kterém žil Abram (Abraham)?

▪ Abram a jeho manželka žili v bohatém chaldejském městě Uru. Na základě Božího pokynu však toto město opustili a začali bydlet ve stanech. (1. Mojžíšova 11:31; 13:12) Zamysleme se nad tím, co asi museli v souvislosti s touto změnou obětovat.

V Uru, který leží v dnešním Iráku, prováděl v letech 1922 až 1934 archeologické výzkumy Leonard Woolley. Mezi budovami, které našel, bylo 73 cihlových domů. Místnosti mnoha z nich byly uspořádány kolem dlážděného dvora. Dvůr se mírně svažoval do středu, kde odvodňovací stružkou odtékala odpadní voda. Ve větších domech byly pokoje pro hosty, a ty měly vlastní záchody. K dalším místnostem v přízemí patřila kuchyně s krbem a prostory, kde spali otroci. Rodina žila v horním patře, do něhož se vystupovalo po schodech. Po nich se přišlo na dřevěný ochoz, který vedl kolem dvora a ze kterého byl přístup do místností v horním patře.

„Z toho, že dům . . . měl dlážděný dvůr a čistě obílené stěny, vlastní odvodňovací systém . . . a dvanáct nebo více místností, je patrné, že životní úroveň byla opravdu vysoká,“ napsal pan Woolley. „A to jsou domy . . . lidí střední třídy, například majitelů obchůdků, drobných obchodníků a písařů.“

[Obrázek na straně 19]

Cisterna, Horvot Mezada, Izrael

[Podpisek]

© Masada National Park, Israel Nature and Parks Authority

[Obrázek na straně 19]

Nákres domu z Abrahamovy doby

[Podpisek]

© Nákres: A. S. Whitburn