KDYŽ vidíme milovaného člověka, který trpí a umírá, působí nám to velkou bolest. Je přirozené, že jsme takovou ztrátou zarmouceni. Utěšuje nás však vědomí, že náš Stvořitel, Jehova Bůh, našemu zármutku rozumí. Navíc touží použít svou neomezenou moc, aby mrtvým vrátil život. Povšimněte si, jaká naděje je vyjádřena v Jobových slovech zaznamenaných u Joba 14:13–15.

Zamyslete se nad Jobovou situací. Job měl neobyčejnou víru, ale prožíval těžké zkoušky — přišel o hmotný majetek, zemřely mu všechny jeho milované děti a postihla ho nemoc, při které velmi trpěl. V tom hrozném trápení volá k Bohu: „Ach, kdybys mě skryl v šeolu!“ (verš 13) Job považuje šeol neboli společný hrob lidstva za vítanou úlevu. Bůh ho tam uschová jako poklad a Job nebude pociťovat žádné těžkosti ani bolest. *

Bude šeol Jobovým úkrytem natrvalo? Job si to nemyslí. Dále se modlí: „Ach, . . . kdybys mi stanovil časovou mez a vzpomněl si na mne!“ Job pevně doufá, že v šeolu bude jen dočasně a že Jehova na něj nezapomene. Tu dobu, kterou v něm stráví, přirovnává k ‚povinné službě‘ — k období nuceného čekání. Jak dlouho bude čekat? „Dokud mi nepřijde úleva,“ říká. (verš 14) Úlevou bude propuštění z šeolu, jinými slovy vzkříšení!

Kde bere Job jistotu, že přijde úleva? Ví totiž, co náš milující Stvořitel pociťuje ke svým věrným ctitelům, kteří zemřeli. Říká: „Zavoláš, a já ti odpovím. Budeš prahnout po díle svých rukou.“ (verš 15) Uznává, že je dílem Božích rukou. Jehova, který je původcem zázračného vzniku života v mateřském lůně, tedy i Jobova života, určitě může Joba po jeho smrti oživit. (Job 10:8, 9; 31:15)

Z Jobových slov poznáváme, že Jehova je soucitný. Pociťuje mimořádnou náklonnost k lidem, kteří se jako Job odevzdávají do jeho rukou, aby je formoval a tvaroval tak, že budou žádoucí v jeho očích. (Izajáš 64:8) Jehova své věrné služebníky chová jako poklad. Po věrných, kteří zemřeli, bude „prahnout“. Výrazem „prahnout“ je přeloženo hebrejské slovo, o němž jeden znalec říká, že je to „nesporně jedno z nejsilnějších slov, jimiž je vyjádřeno toužebné přání“. Jehova si tedy své služebníky nejen pamatuje, ale také touží vrátit jim život.

Jsme vděční, že v Jobově knize — v jedné z prvních biblických knih, jež byly napsány — Jehova zjevil svůj záměr vzkřísit mrtvé. * Přeje si, abyste s lidmi, které jste milovali a kteří zemřeli, byli zase pohromadě. Díky této myšlence je možné ztrátu snášet snadněji. Co kdybyste tohoto milujícího Boha poznali víc a dozvěděli se, co můžete dělat, aby z vás vytvaroval takové lidi, kteří zažijí splnění jeho záměru?