Přejít k článku

Přejít na obsah

Bible mění život lidí

Bible mění život lidí

Bible mění život lidí

CO PODNÍTILO asociálního punkera, aby se naučil milovat lidi a chtěl jim pomáhat? Díky čemu jeden muž z Mexika přestal žít nemravně? A proč se špičkový cyklistický závodník z Japonska rozhodl kvůli službě Bohu pověsit kariéru na hřebík? Přečtěte si, co o tom řekli oni sami.

‚Byl jsem neurvalý, arogantní a agresivní.‘ — DENNIS O’BEIRNE

ROK NAROZENÍ: 1958

ZEMĚ: ANGLIE

DŘÍVE: ASOCIÁLNÍ PUNKER

MOJE MINULOST: Rodina z otcovy strany pochází z Irska, a tak jsem vyrůstal jako irský katolík. Většinou jsem však musel do kostela chodit sám. Nelíbilo se mi tam, ale to neznamenalo, že mě duchovní věci nezajímaly. Pravidelně jsem odříkával modlitbu Otčenáš a vzpomínám si, jak jsem často v posteli před spaním přemýšlel o jejím významu. Snažil jsem se přijít na to, co jednotlivé části této modlitby znamenají.

V dospívání jsem se přidal k rastafariánům. Zajímal jsem se také o politiku, například o činnost Ligy proti nacismu. Nejvíc mě ale ovlivnilo punkrockové hnutí, jehož vzpurné postoje jsem přijal za své. Bral jsem drogy, zvlášť marihuanu jsem kouřil téměř každý den. Mým heslem bylo „všechno je mi jedno“, opíjel jsem se, riskoval život a vůbec se nezajímal o druhé. Společnosti jsem se vyhýbal, jak jsem mohl, a s lidmi jsem se dával do řeči jen tehdy, když jsem rozhovor považoval za smysluplný. Dokonce jsem se odmítal nechat fotografovat. Když se ohlédnu zpět, musím uznat, že jsem byl neurvalý, arogantní a agresivní. Přátelsky jsem se choval jen k lidem, kteří mi byli blízcí.

Když mi bylo asi dvacet let, začal jsem se zajímat o Bibli. Kamarád, který prodával drogy, se do čtení této knihy pustil, když byl ve vězení. Společně jsme vedli dlouhé debaty o náboženství, církvi a o tom, jakou úlohu ve světě má Satan. Pořídil jsem si vlastní Bibli a začal ji sám studovat. S kamarádem jsme si z ní pokaždé přečetli určitý úsek, pak se sešli, povídali si o něm a snažili se vyvodit nějaké závěry. Tak jsme to dělali několik měsíců.

Na základě toho, co jsme si přečetli, jsme například poznali, že se tento svět blíží ke svému konci, že by křesťané měli kázat dobrou zprávu o Božím Království, že by neměli být součástí světa, včetně politiky, a že Bible obsahuje užitečné morální zásady. Jasně jsme pochopili, že v Bibli je pravda, a uvědomili si, že musí existovat pravé náboženství. Ale které to je? Když jsme uvažovali o velkých církvích — o jejich okázalosti, obřadech a o tom, jak se zapojují do politiky —, bylo nám jasné, že Ježíš jednal úplně jinak. Došli jsme k závěru, že tyto církve Bůh nepoužívá. Rozhodli jsme se proto zjistit, co nabízejí některá z méně známých náboženství.

Setkávali jsme se s jejich členy a vždy jsme jim položili několik otázek. Věděli jsme, jak na ně odpovídá Bible, a tak jsme okamžitě poznali, zda jsou jejich odpovědi s Božím Slovem v souladu. Po takovém setkání jsem se vždycky modlil k Bohu a prosil ho: „Jestli tito lidé patří k pravému náboženství, způsob prosím, abych se s nimi chtěl znovu vidět.“ Ale po několika měsících, kdy jsme se takto setkávali s různými skupinami, jsem stále nenacházel nikoho, kdo by na naše otázky odpověděl podle Bible. Ani jsem nikdy nepocítil touhu s někým z nich se opět sejít.

Nakonec jsme se s kamarádem zkontaktovali se svědky Jehovovými. Položili jsme jim tytéž otázky jako obvykle, ale oni na ně odpověděli na základě Bible. To, co říkali, se zcela shodovalo s tím, co už jsme věděli. Tak jsme se jich začali ptát na to, co jsme v Bibli sami nenašli, například jak se Bůh dívá na kouření a braní drog. Zase nám dokázali odpovědět pomocí Božího Slova. Přijali jsme proto pozvání, abychom s nimi šli na shromáždění do sálu Království.

Tam to pro mě bylo velmi náročné. Měl jsem tak velkou nechuť komunikovat s druhými, že mi bylo nepříjemné, když se se mnou přišlo přivítat tolik přátelských a dobře oblečených lidí. Některým z nich jsem připisoval špatné pohnutky a na žádné další shromáždění jsem už jít nechtěl. Ale stejně jako vždycky jsem Boha prosil, abych si přál setkat se s těmito lidmi znovu, pokud patří k pravému náboženství. Pak jsem pocítil silnou touhu studovat Bibli se svědky.

JAK BIBLE ZMĚNILA MŮJ ŽIVOT: Věděl jsem, že musím skončit s braním drog, a to se mi podařilo bez větších obtíží. Skutečným problémem však byly cigarety. Zkoušel jsem s kouřením přestat několikrát, ale nikdy jsem to nedokázal. Když jsem slyšel, že jiní prostě zahodili poslední cigaretu a už si znovu nezapálili, mluvil jsem o tom s Jehovou. S jeho pomocí se mi to pak podařilo. Naučil jsem se z toho, že je důležité mluvit s ním v modlitbě upřímně a otevřeně.

Další velká změna, kterou jsem musel udělat, se týkala mého oblékání a vzhledu. Když jsem do sálu Království přišel poprvé, měl jsem punkový účes s tyrkysově modrým pruhem. Pak jsem si vlasy obarvil na zářivě oranžovou. Nosil jsem džíny a koženou bundu potištěnou různými slogany. Nepřipadalo mi, že bych na svém vzhledu měl cokoli měnit, i když se mi to svědkové snažili laskavě vysvětlit. Nakonec mě k zamyšlení přivedly verše z 1. Jana 2:15–17, kde se píše: „Nemilujte svět ani věci ve světě. Jestliže někdo miluje svět, není v něm Otcova láska.“ Uvědomil jsem si, že svým vzhledem vlastně dávám najevo lásku k tomuto světu, a že pokud chci dát najevo lásku k Bohu, musím se sebou něco udělat.

Po nějaké době jsem pochopil, že to, abych chodil na shromáždění, po mně nechtějí jen svědkové. Z textu v Hebrejcům 10:24, 25 jsem poznal, že si to v prvé řadě přeje Bůh. Jakmile jsem začal chodit na všechna shromáždění a lépe jsem se s lidmi v sále poznal, rozhodl jsem se zasvětit Jehovovi a dát se pokřtít.

JAKÝ UŽITEK MI TO PŘINESLO: Hluboce na mě zapůsobilo, že nám Jehova dovoluje vytvořit si k němu blízký vztah. Jeho soucit a péče mě podnítily k tomu, abych se ho v životě snažil napodobovat a abych si bral příklad z jeho Syna, Ježíše Krista. (1. Petra 2:21) Pochopil jsem, že i když rozvíjím křesťanské vlastnosti, můžu zůstat sám sebou. Snažím se teď jednat s druhými laskavě a zajímat se o ně. Také se učím napodobovat Krista v tom, jak se chovám ke své ženě a synovi. Velmi mi záleží i na bratrech a sestrách ve sboru. Díky tomu, že se řídím Kristovým vzorem, jsem získal sebeúctu a naučil se mít druhé rád.

„Jednali se mnou s úctou.“ — GUADALUPE VILLARREAL

ROK NAROZENÍ: 1964

ZEMĚ: MEXIKO

DŘÍVE: ŽIL NEMRAVNĚ

MOJE MINULOST: Vyrůstal jsem spolu se šesti sourozenci v Hermosillu v mexickém státě Sonora. Byla to velmi chudá oblast. Tatínek zemřel, když jsem byl ještě malý, a tak maminka musela pracovat, aby nás uživila. Většinou jsem chodil bos, protože jsme neměli peníze na boty. Už jako chlapec jsem začal pracovat, abych mohl přispívat na domácnost. Podobně jako mnoho jiných rodin jsme žili ve stísněných podmínkách.

Maminka s námi většinu dne nebývala doma, a tak nás nemohla chránit. Když mi bylo šest let, jeden patnáctiletý kluk mě začal sexuálně zneužívat. Docházelo k tomu opakovaně, po dlouhou dobu. Jedním z důsledků bylo, že jsem měl velký zmatek ve své sexuální orientaci. Myslel jsem si, že je normální, když mě přitahují muži. Radil jsem se o tom s lékaři a kněžími, ale ujistili mě, že je se mnou všechno v pořádku a že moje pocity jsou normální.

Ve čtrnácti letech jsem se rozhodl, že se ke svým pocitům otevřeně přihlásím a začnu se chovat a oblékat jako homosexuál. Tento způsob života jsem vedl jedenáct let a během té doby jsem žil s několika muži. Časem jsem si udělal kadeřnický kurz a zařídil si vlastní salon. Šťastný jsem ale nebyl. Často jsem se trápil a cítil se zrazený. Připadalo mi, že to, co dělám, není správné. Začal jsem se sám sebe ptát: Dají se někde najít dobří lidé, kterým je možné věřit?

Přemýšlel jsem o svojí sestře. Začala studovat Bibli se svědky Jehovovými a nakonec se dala pokřtít. Říkala mi, co se z Bible dozvídala, ale já ji moc neposlouchal. Obdivoval jsem ale, jak žije a jaké má manželství. Viděl jsem, že se mají s manželem opravdu rádi, projevují si úctu a jsou k sobě laskaví. Po nějaké době jsem začal studovat Bibli se svědky i já. Zpočátku jsem k tomu sice přistupoval bez valného nadšení, ale pak nastal obrat.

JAK BIBLE ZMĚNILA MŮJ ŽIVOT: Svědkové mě pozvali na jedno ze svých shromáždění a já pozvání přijal. Byla to pro mě úplně nová zkušenost. Lidé se mi většinou posmívali, ale svědkové se ke mně chovali jinak. Přátelsky mě přivítali a jednali se mnou s úctou. Silně to na mě zapůsobilo.

Dobrý dojem, který na mě tito křesťané udělali, se ještě znásobil, když jsem se zúčastnil jejich sjezdu. Všiml jsem si, že opravdovost a upřímnost, které jsem viděl u své sestry, jsou charakteristické pro svědky obecně. Přemýšlel jsem, zda by to mohla být ta skupina dobrých a důvěryhodných lidí, kterou jsem tak dlouho hledal. Ohromila mě jejich láska a jednota a také jsem obdivoval, jak na každou otázku odpovídají pomocí Bible. Uvědomil jsem si, že právě Bible je to, co jejich život mění k lepšímu. Zároveň mi bylo jasné, že abych se stal jedním z nich, budu toho muset hodně změnit.

Ve skutečnosti mě čekala kompletní proměna, protože jsem žil jako žena. Musel jsem změnit své chování, oblékání, způsob vyjadřování, účes i přátele. Bývalí kamarádi se mi začali vysmívat a říkali: „Proč to děláš? Předtím jsi byl v pohodě. Neber tu Bibli tak vážně, vždyť ti nic nechybí.“ Ale ze všeho nejtěžší pro mě bylo přestat žít nemravně.

Věděl jsem však, že udělat tak velké změny je možné. Hluboce mě zasáhly biblické verše z 1. Korinťanům 6:9–11, kde se píše: „Což nevíte, že nespravedliví nezdědí Boží království? Nedejte se zavést na scestí. Ani smilníci, ani modláři, ani cizoložníci, ani muži vydržovaní pro nepřirozené účely, ani muži, kteří leží s muži, . . . nezdědí Boží království. A přece někteří z vás takoví byli. Ale byli jste čistě umyti.“ Jehova pomohl k velkým změnám lidem v dřívější době a pomohl i mně. Musel jsem sám se sebou svést těžký boj, který trval několik let, ale i díky podpoře a lásce svědků se mi to nakonec podařilo.

JAKÝ UŽITEK MI TO PŘINESLO: Dnes vedu normální život. Oženil jsem se a s manželkou vychováváme našeho syna podle biblických zásad. Můj dřívější způsob života je už minulostí a teď se raduji z mnoha požehnání a výsad. Sloužím ve sboru jako starší a pomáhám druhým, aby se dozvěděli pravdu z Božího Slova. Změny, které jsem v životě udělal, nadchly moji maminku tak, že i ona začala studovat Bibli a dala se pokřtít. Také jedna z mých sester, která dříve žila nemravně, se stala svědkem Jehovovým.

I někteří z mých bývalých známých uznávají, že jsem se změnil k lepšímu. A já si velmi dobře uvědomuji, co tyto změny způsobilo. V minulosti jsem hledal pomoc u odborníků, ale dostával jsem jen samé špatné rady. Tím, kdo mi pomohl, byl Jehova. Ačkoli jsem si připadal bezcenný, všiml si mě a jednal se mnou s láskou a trpělivostí. Ano, nejmocnějším podnětem ke všem změnám pro mě byla skutečnost, že se o mě zajímá tak úžasný, inteligentní a milující Bůh a že chce, aby se mi dařilo lépe.

„Byl jsem osamělý, nespokojený a pociťoval jsem prázdnotu.“ — KAZUHIRO KUNIMOČI

ROK NAROZENÍ: 1951

ZEMĚ: JAPONSKO

DŘÍVE: CTIŽÁDOSTIVÝ CYKLISTICKÝ ZÁVODNÍK

MOJE MINULOST: Dětství jsem prožil v poklidném přístavním městečku v japonské prefektuře Šizuoka, kde měla naše osmičlenná rodina malý dům. Otec provozoval obchod s jízdními koly. Už odmala mě s sebou bral na cyklistické závody, a tak jsem se začal o tento sport zajímat. Otec pak rozhodl, že se stanu profesionálním závodníkem. Ještě na základní škole mě začal intenzivně trénovat. Na střední škole jsem třikrát za sebou vyhrál celostátní mistrovství. Dostal jsem nabídku studovat na univerzitě, ale odmítl jsem to a šel přímo na cyklistickou školu. V devatenácti letech jsem začal závodit profesionálně.

V té době jsem si vytyčil cíl stát se nejlepším závodníkem Japonska. Chtěl jsem vydělat spoustu peněz, abych své rodině mohl zajistit pohodlný život. Do tréninku jsem dával všechno. Kdykoli jsem při něm nebo během obtížné části závodu měl pocit, že už nemůžu dál, pořád jsem si opakoval, že jsem se pro cyklistiku narodil a že se nesmím vzdát. Díky tomu jsem krizi vždycky překonal. Tvrdá dřina začala brzy přinášet výsledky. První rok mezi profesionály jsem vyhrál titul nejlepšího nováčka. Druhý rok jsem se kvalifikoval do závodu, ve kterém se rozhodovalo o nejlepším závodníkovi Japonska. V šesti různých letech jsem v něm skončil druhý.

Držel jsem se mezi cyklistickou špičkou, a tak jsem získal přezdívku „Silné nohy Tokaie“, což je oblast v Japonsku. Byl jsem velmi ctižádostivý. Časem se mě druzí závodníci začali obávat, protože jsem na trati nebral na nikoho ohledy. Moje příjmy rostly a já si mohl koupit, cokoli se mi zachtělo. Pořídil jsem si dům s tělocvičnou vybavenou nejmodernějšími stroji. Také jsem si koupil zahraniční auto, které stálo téměř tolik jako nějaký dům. Chtěl jsem své peníze dobře zhodnotit, a proto jsem začal investovat do nemovitostí a na burze.

Přestože se mi tak dařilo, byl jsem osamělý, nespokojený a pociťoval jsem prázdnotu. V té době jsem už byl ženatý a měl děti, ale byl jsem vznětlivý a často jsem se doma rozčiloval kvůli maličkostem. Došlo to tak daleko, že rodina úzkostlivě sledovala, jak se tvářím a zda zase nemám špatnou náladu.

Po nějaké době začala manželka studovat Bibli se svědky Jehovovými, a to vedlo k mnoha změnám. Řekla mi, že by chtěla navštěvovat jejich shromáždění, a tak jsem rozhodl, že na ně bude chodit celá rodina. Stále mám v živé paměti ten večer, kdy mě přišel navštívit jeden ze sborových starších a začal se mnou studovat Bibli. To, co jsem se dozvěděl, na mě udělalo velký dojem.

JAK BIBLE ZMĚNILA MŮJ ŽIVOT: Nikdy nezapomenu na to, jak na mě zapůsobil verš z Efezanům 5:5, kde se píše: „Žádný smilník ani nečistý ani chamtivec — což znamená, že je modlář — nemá žádné dědictví v království Krista a Boha.“ Uvědomil jsem si, že cyklistika je spojená se sázením a že v lidech podporuje chamtivost. Začalo mě trápit svědomí. Pochopil jsem, že pokud chci dělat radost Jehovovi Bohu, musím se závoděním přestat. Ale udělat takové rozhodnutí bylo těžké.

Měl jsem za sebou nejlepší sezonu a toužil jsem po dalších vítězstvích. Zjistil jsem ale, že díky studiu Bible cítím klid a pokoj, což bylo na hony vzdálené pocitům potřebným k tomu, abych vyhrával. Poté co jsem začal studovat Bibli, jsem absolvoval už jen tři závody a skončil jsem. V srdci jsem se však závodění ještě nevzdal. Netušil jsem také, jak se postarám o rodinu. Nevěděl jsem, jak dál. Navíc mi kvůli mé nové víře začali dělat velké problémy příbuzní. Otec byl hluboce zklamaný. Vedl jsem vysilující vnitřní boj, byl jsem čím dál víc ve stresu a přivodil jsem si žaludeční vřed.

Během tohoto obtížného období mi pomáhalo, že jsem pokračoval ve studiu Bible a dál chodil na shromáždění svědků Jehovových. Moje víra se postupně upevňovala. Prosil jsem Boha, aby vyslýchal moje modlitby a aby mi pomohl vidět, že to opravdu dělá. Můj stres se dále zmírnil poté, co mě manželka ujistila, že ke štěstí nepotřebuje velký dům. Pomalu jsem k Bohu získával bližší vztah.

JAKÝ UŽITEK MI TO PŘINESLO: Přesvědčil jsem se o tom, že Ježíšova slova zapsaná v Matoušovi 6:33 skutečně platí. Ježíš řekl: „Neustále tedy hledejte nejprve království a Otcovu spravedlnost, a to všechno ostatní vám bude přidáno.“ Ačkoli teď vydělávám asi třicetinu toho, co jsem měl jako závodník, to, co Ježíš označil jako „ostatní“, tedy základní věci potřebné k životu, mně ani mojí rodině během uplynulých dvaceti let nikdy nescházelo.

A co víc, když trávím čas se spoluvěřícími a věnujeme se uctívání Boha, přináší mi to takové uspokojení a radost, jaké jsem nikdy předtím nezažil. I vztahy v naší rodině se velmi zlepšily. Jehovovi dnes věrně slouží také moji tři synové se svými manželkami.