Bůh je oslaven tím, že projevujeme „ovoce ducha“

„Můj Otec je oslaven tím, že stále přinášíte mnoho ovoce.“ (JAN 15:8)

1, 2. (a) K čemu máme každý den příležitost? (b) Jaký dar nám může pomoci, abychom Jehovovi sloužili lépe?

PŘEDSTAV si tyto dvě situace: Křesťanka si všimne, že jedna mladší sestra vypadá ustaraně, a tak se s ní domluví do služby. Když si pak spolu povídají, mladší sestra se jí svěří se svými starostmi. Později během dne děkuje v modlitbě Jehovovi za to, že se jí sestra s láskou věnovala. Bylo to přesně to, co potřebovala. Na jiném místě se sešla skupinka spoluvěřících. Jedni manželé, kteří se nedávno vrátili z cizí země, kde kázali dobrou zprávu, nadšeně vyprávějí o svých zážitcích. Jeden mladý bratr pozorně naslouchá. O několik let později, když se sám chystá odcestovat, aby sloužil v jiné zemi, vzpomíná na tyto manžele. Právě jejich vyprávění ho podnítilo k tomu, aby chtěl být misionářem.

² Možná ti tyto situace připomněly někoho, kdo velmi ovlivnil tvůj život, nebo někoho, jehož život jsi ovlivnil ty. Je pravda, že jediný rozhovor jen zřídka podnítí člověka k tomu, aby změnil svůj způsob života, ale každý den máme příležitost povzbuzovat a posilovat druhé. Nebylo by úžasné, kdyby existovalo něco, co by ti pomáhalo zlepšovat schopnosti a vlastnosti, takže bys svým spoluvěřícím a také Bohu mohl sloužit lépe? Něco takového skutečně existuje. Je to dar, který Bůh dává každému z nás — jeho svatý duch. (Luk. 11:13) Když na sebe necháváme Božího ducha působit, vytváří v nás nádherné vlastnosti, díky nimž se můžeme zlepšovat v každé oblasti naší služby Bohu. Je to opravdu jedinečný dar. (Přečti Galaťanům 5:22, 23.)

3. (a) Jak můžeme Bohu přinášet chválu? (b) O jakých otázkách budeme uvažovat?

³ Vlastnosti, které v nás svatý duch vytváří, jsou odrazem osobnosti Jehovy Boha. (Kol. 3:9, 10) Na hlavní důvod, proč by se křesťané měli snažit napodobovat Boha, poukázal Ježíš, když svým apoštolům řekl: „Můj Otec je oslaven tím, že stále přinášíte mnoho ovoce.“ * (Jan 15:8) To, že „ovoce ducha“ projevujeme, je jasně patrné z naší řeči a našeho jednání, a tím přinášíme chválu Bohu. (Mat. 5:16) Jak se ovoce ducha liší od vlastností, které jsou běžné v Satanově světě? Jak můžeme ovoce ducha pěstovat? A proč je to někdy náročné? Na tyto otázky si odpovíme, když nyní budeme uvažovat o prvních třech vlastnostech, které k ovoci ducha patří — o lásce, radosti a pokoji.

Láska založená na vznešené zásadě

4. Jaké lásce Ježíš učil své následovníky?

⁴ Láska, kterou v nás vytváří svatý duch, se výrazně liší od lásky, která je běžná ve světě. V čem? Láska, jež patří k ovoci Božího ducha, je založená na vznešené zásadě. Tento rozdíl Ježíš zdůraznil ve svém Kázání na hoře. (Přečti Matouše 5:43–48.) Poukázal na to, že i hříšníci běžně oplácejí dobrým za  dobré a jednají s druhými tak, jak oni jednají s nimi. Taková láska se však nevyznačuje žádnou obětavostí, jde vlastně jen o výměnu dobrých skutků. Pokud však chceme, abychom se „prokázali jako synové svého Otce, který je v nebesích“, musíme jednat jinak. Místo abychom pouze opláceli laskavost za laskavost, musíme se na druhé dívat tak, jak se na ně dívá Jehova, a jednat s nimi tak, jak jedná on. Proto Ježíš přikázal, že máme milovat i své nepřátele. Jak takovou lásku máme projevovat?

5. Jak můžeme projevovat lásku těm, kdo nás pronásledují?

⁵ Uvažujme o jednom biblickém příkladu. Pavel a Silas kázali ve Filipech a byli zatčeni, surově zbiti a uvrženi do vězení, kde jim dali nohy do klády. Je možné, že mezi těmi, kdo s nimi špatně zacházeli, byl i žalářník. Když pak nastalo zemětřesení, Pavlovi a Silovi se nečekaně naskytla možnost se z vězení dostat. Dívali se na to jako na příležitost k odvetě? Ne, jejich obětavá láska, tedy upřímný zájem o žalářníkovo blaho, je podnítila, aby v jeho prospěch rychle zasáhli. Díky tomu se on i celá jeho domácnost stali věřícími. (Sk. 16:19–34) I mnozí bratři a sestry v naší době jednají podobně a ‚žehnají těm, kdo je pronásledují‘. (Řím. 12:14)

6. Jak můžeme dávat najevo obětavou lásku svým spoluvěřícím? (Viz rámeček na straně 21.)

⁶ V případě našich spoluvěřících však láska jde ještě dál. „Jsme povinni se vzdávat svých duší za své bratry.“ (Přečti 1. Jana 3:16–18.) Obvykle nemusíme lásku projevit tak dramatickým způsobem, ale máme k tomu mnoho jiných příležitostí. Když například řekneš nebo uděláš něco, čím se svého spoluvěřícího dotkneš, dáš najevo lásku tím, že se aktivně snažíš o usmíření? (Mat. 5:23, 24) A co když se někdo dotkne tebe? Jsi „přichystaný odpouštět“, nebo máš někdy sklon chovat v sobě zášť? (Žalm 86:5) Silná láska, kterou v nás vytváří svatý duch, nám pomáhá přecházet drobné přestupky svých spoluvěřících a velkoryse jim odpouštět, „stejně jako Jehova velkoryse odpustil“ nám. (Kol. 3:13, 14; 1. Petra 4:8)

7, 8. (a) Jak naše láska k lidem souvisí s láskou k Bohu? (b) Jak můžeme svou lásku k Jehovovi prohlubovat? (Viz obrázky dole.)

⁷ Jak ale dosáhnout toho, že ke svým spoluvěřícím budeme takovou obětavou lásku mít? Pomůže nám to, že budeme prohlubovat svou lásku k Bohu. (Ef. 5:1, 2; 1. Jana  4:9–11, 20, 21) K tomu je nezbytné, abychom se svým nebeským Otcem trávili příjemné chvíle, to znamená, abychom četli jeho Slovo, rozjímali a mluvili s ním v modlitbě. Máme-li svůj vztah k Bohu takto posilovat, musíme na to vykupovat čas.

⁸ Znázorněme si to. Představ si, že číst Boží Slovo, rozjímat o něm a modlit se k Jehovovi by bylo možné jenom v určitou dobu. Jistě by ti velmi záleželo na tom, aby tě o tento čas s Jehovou nic nepřipravilo. K Bohu se samozřejmě můžeme modlit kdykoli a většina z nás si také může kdykoli číst Bibli. Přesto musíme dbát na to, aby se nestalo, že v každodenním shonu si čas na Boha nenajdeme. Vykupuješ každý den co nejvíc času na to, abys svůj vztah k Jehovovi posiloval?

„S radostí svatého ducha“

9. Čím se vyznačuje radost, která patří k ovoci Božího ducha?

⁹ Významným rysem ovoce Božího svatého ducha je stálost. To je patrné například na radosti, která je druhou součástí ovoce Božího ducha. Radost se dá přirovnat k odolné rostlině, jež roste i v nehostinném prostředí. Mnozí Boží služebníci v různých částech světa „přijali slovo v mnohém soužení“, a to „s radostí svatého ducha“. (1. Tes. 1:6) Jiní žijí v náročných podmínkách nebo mají v hmotném ohledu nedostatek. Jehova je však prostřednictvím svého ducha podporuje, aby „plně vytrvali a s radostí byli trpěliví“. (Kol. 1:11) Z čeho taková radost pramení?

10. Z čeho pramení naše radost?

¹⁰ Duchovní poklady, které jsme dostali od Jehovy, mají na rozdíl od ‚nejistého bohatství‘ Satanova světa trvalou hodnotu. (1. Tim. 6:17; Mat. 6:19, 20) Náš Bůh nám dává radostnou vyhlídku na nekonečnou budoucnost a také se radujeme z toho, že patříme k celosvětovému společenství bratrů a sester. Naše radost však pramení především z toho, že máme blízký vztah k Bohu. Cítíme to podobně jako David, který navzdory tomu, že musel žít jako psanec, chválil Jehovu slovy: „Protože tvá milující laskavost je lepší než život, mé vlastní rty ti budou dobrořečit. Tak ti budu žehnat během svého života.“ (Žalm 63:3, 4) Přestože zažíváme náročné situace, s radostí a ze srdce chválíme Jehovu.

11. Proč je důležité, abychom Jehovovi sloužili s radostí?

¹¹ Apoštol Pavel křesťany nabádal: „Vždy se radujte v Pánu. Ještě jednou řeknu: Radujte se!“ (Fil. 4:4) Proč je tak důležité, abychom Jehovovi sloužili s radostí? Souvisí to se spornou otázkou Jehovovy svrchovanosti. Satan tvrdí, že nikdo neslouží Bohu z lásky. (Job 1:9–11) Pokud bychom Jehovovi sloužili z pocitu povinnosti a neměli z toho radost, naše oběť chvály by nebyla úplná. Proto se snažíme dbát na žalmistovu vybídku: „Služte Jehovovi s radováním. Přicházejte před něho s radostným voláním.“ (Žalm 100:2) Bohu přináší slávu to, že mu sloužíme s radostí a z lásky.

12, 13. Jak můžeme bojovat s negativními pocity?

¹² I věrní Jehovovi služebníci se však někdy cítí sklíčení a není pro ně jednoduché dívat se na věci pozitivně. (Fil. 2:25–30) Co nám v takových chvílích může pomoci? V dopise Efezanům 5:18, 19 je napsáno: „Neustále se naplňujte duchem a mluvte k sobě v žalmech a chválách Boha a v duchovních písních a zpívejte a doprovázejte se hudbou Jehovovi ve svém srdci.“ Jak tuto radu můžeme uplatnit?

¹³ Když nás přemáhají negativní pocity, můžeme Jehovu prosit o pomoc a snažit se uvažovat o věcech, které jsou pozitivní. (Přečti Filipanům 4:6–9.) Někomu pomáhá, když poslouchá nahrávky našich písní  a přitom si je potichu prozpěvuje. Jeden bratr, který se kvůli náročné zkoušce často cítil zdrcený, vzpomíná: „Kromě toho, že jsem se pravidelně ze srdce modlil, také jsem se naučil nazpaměť několik písní Království. Když jsem si tyto krásné písně, které chválí Jehovu, nahlas nebo i potichu zpíval, přinášelo mi to vnitřní klid. V té době byla vydána kniha Přibližte se k Jehovovi. Během následujícího roku jsem ji přečetl dvakrát. Bylo to jako léčivý balzám. Jehova mému úsilí požehnal.“

‚Sjednocující svazek pokoje‘

14. K čemu vede pokoj, který mezi sebou Boží služebníci mají?

¹⁴ Na našich mezinárodních sjezdech se delegáti z různých zemí těší z vřelého křesťanského společenství. Celosvětová jednota Jehovových ctitelů je svědectvím o tom, k čemu vede pokoj, který mezi sebou mají. Na přihlížející často silně působí, když vidí, že lidé, kteří by podle jejich názoru měli k sobě cítit nepřátelství, ‚s opravdovostí usilují o zachování jednoty ducha ve sjednocujícím svazku pokoje‘. (Ef. 4:3) Vzhledem k tomu, co mnozí Boží služebníci museli překonat, je taková jednota něčím opravdu pozoruhodným.

15, 16. (a) Z jakého prostředí Petr pocházel a jaký názor kvůli tomu zastával? (b) Jak Jehova Petrovi pomohl, aby svůj názor změnil?

¹⁵ Dosáhnout jednoty mezi lidmi, kteří pocházejí z různého prostředí, není jednoduché. To, jaké překážky je někdy potřeba překonávat, je vidět na příkladu apoštola Petra. Jeho dřívější postoj k neobřezaným lidem z národů je patrný z následujících slov:  „Dobře víte, jak nezákonné je pro Žida, aby se připojil nebo přiblížil k člověku jiného rodu; a přesto mi Bůh ukázal, že nemám žádného člověka nazývat poskvrněným nebo nečistým.“ (Sk. 10:24–29; 11:1–3) Vlivem prostředí, ve kterém Petr vyrůstal, zřejmě zastával názor, který byl tehdy běžný — věřil, že Zákon mu přikazuje milovat pouze ostatní Židy. Je možné, že mu připadalo úplně normální považovat lidi z národů za nepřátele, které je potřeba nenávidět. *

¹⁶ Zkus si představit, jak nesvůj musel Petr být, když vstoupil do domu Kornélia. Je možné, aby ten, kdo o lidech z národů smýšlel tak negativně, dokázal s nimi být ‚harmonicky spojen ve sjednocujícím svazku pokoje‘? (Ef. 4:3, 16) Ano. Jen několik dní předtím totiž Jehova prostřednictvím svatého ducha otevřel Petrovo srdce a pomohl mu, aby změnil názor a překonal své předsudky. Z vidění, které Petr dostal, jasně vyplynulo, že Bůh neposuzuje lidi podle toho, jaké jsou rasy či národnosti. (Sk. 10:10–15) Petr proto mohl Kornéliovi říct: „S určitostí si uvědomuji, že Bůh není stranický, ale v každém národu je mu přijatelný ten, kdo se ho bojí a působí spravedlnost.“ (Sk. 10:34, 35) Petr změnil svůj názor a byl součástí jednotného „společenství bratrů“. (1. Petra 2:17)

17. Proč je jednota mezi Božími služebníky tak pozoruhodná?

¹⁷ Z Petrova příkladu je patrné, k jakým pozoruhodným změnám dochází mezi Božími služebníky i dnes. (Přečti Izajáše 2:3, 4.) Miliony lidí „ze všech národů a kmenů a lidí a jazyků“ přizpůsobují své smýšlení tomu, co je „dobrá a přijatelná a dokonalá Boží vůle“. (Zjev. 7:9; Řím. 12:2) Mnozí z nich byli dříve ovlivněni nenávistí, nepřátelstvím a nejednotou Satanova světa. Na základě studia Božího Slova a díky pomoci svatého ducha se však naučili ‚usilovat o věci, které působí k pokoji‘. (Řím. 14:19) Výsledkem je jednota, která přináší chválu Bohu.

18, 19. (a) Jak může každý z nás přispívat k pokoji a jednotě ve sboru? (b) O čem bude pojednávat následující článek?

¹⁸ Jak může k jednotě a pokoji v Božím lidu přispívat každý z nás? V mnoha sborech jsou bratři a sestry, kteří se přistěhovali z jiné země. Někteří mají úplně jiné zvyky nebo neovládají dobře náš jazyk. Snažíš se mít blízké vztahy i s nimi? Právě k tomu nás Boží Slovo povzbuzuje. Sboru v Římě, do něhož patřili Židé i lidé z národů, Pavel napsal: „Vítejte se . . . navzájem, právě jako i Kristus uvítal nás, aby to Bohu přineslo slávu.“ (Řím. 15:7) Je i ve vašem sboru někdo, koho bys mohl poznat lépe?

¹⁹ Co ještě můžeme dělat pro to, aby v našem životě působil Boží duch? Tuto otázku si zodpovíme v následujícím článku, v němž se zamyslíme nad zbývajícími vlastnostmi, které patří k ovoci ducha.

[Poznámky pod čarou]

Jak bys odpověděl?

• Jak můžeme svým spoluvěřícím dávat najevo obětavou lásku?

• Proč je důležité, abychom Bohu sloužili s radostí?

• Jak můžeme přispívat k pokoji a jednotě ve sboru?

[Studijní otázky]

[Rámeček na straně 21]

„Toto jsou praví křesťané“

V knize Between Resistance and Martyrdom — Jehovah’s Witnesses in the Third Reich (Vzdor a mučednictví — Svědkové Jehovovi v Třetí říši) jsou uvedeny výroky mladého židovského vězně, který popisoval své první setkání se svědky Jehovovými, poté co se dostal do koncentračního tábora v Neuengamme.

„Jakmile jsme my, Židé z Dachau, přišli na barák, ostatní Židé začali schovávat všechno, co měli, aby se o to s námi nemuseli dělit. . . . Mimo [koncentrační tábor] jsme si předtím všichni pomáhali, ale tady, kde šlo o život, se každý snažil v prvé řadě zachránit sám sebe a na ostatních mu nezáleželo. Představte si ale, co udělali badatelé Bible. Museli tehdy velmi tvrdě pracovat na opravě vodovodního potrubí. Byla zima a oni celý den stáli v ledové vodě. Nikdo nechápal, jak to mohli vydržet. Říkali, že sílu jim dává Jehova. Chléb potřebovali stejně zoufale jako my, protože měli hlad. Ale víte, co udělali? Shromáždili všechen chleba, který měli, polovinu si nechali a druhou polovinu dali svým spoluvěřícím, kteří právě dorazili z Dachau. Přivítali je a políbili je. Než začali jíst, pomodlili se. Všichni pak byli spokojení a šťastní. Říkali, že už nemají hlad. Tehdy jsem si pomyslel: Toto jsou praví křesťané.“

[Obrázky na straně 19]

Daří se ti navzdory mnoha povinnostem každý den vykupovat čas a posilovat svůj vztah k Bohu?