Mělo by se moje dítě dát pokřtít?

„JSEM šťastný, že dcera je pokřtěná a slouží Jehovovi, a vím, že šťastná je i ona,“ řekl Carlos * z Filipín. Jeden bratr z Řecka napsal: „Manželka i já máme radost z toho, že naše tři děti se v době dospívání daly pokřtít. Dělají duchovní pokroky a horlivě slouží Jehovovi.“

Radost křesťanských rodičů je však někdy doprovázena i obavami. Jedna sestra říká: „Byla jsem moc ráda, ale zároveň jsem se trochu bála.“ Proč měla takové smíšené pocity? „Uvědomovala jsem si, že můj syn je nyní plně zodpovědný Jehovovi.“

Stát se pokřtěným svědkem Jehovovým by mělo být cílem každého mladého člověka. Bohabojní rodiče si však možná říkají: Naše dítě sice udělalo hezký pokrok, ale je dost silné na to, aby dokázalo odolat tlakům dopustit se něčeho špatného a zachovat si před Jehovou čisté postavení? Jiným rodičům možná dělá starosti to, zda jejich dítě stále bude Jehovovi sloužit s radostí a horlivostí navzdory hmotným lákadlům tohoto světa. Které biblické zásady mohou rodičům pomoci, aby se ujistili, že mohou svému dítěti dovolit dát se pokřtít?

Základní požadavek je být učedníkem

Boží Slovo neurčuje, v kolika letech by se člověk měl dát pokřtít, ale je tam uveden požadavek, který by měl splňovat. Ježíš svým následovníkům řekl: „Čiňte učedníky z lidí všech národů, křtěte je.“ (Mat. 28:19) Než se tedy někdo dá pokřtít, musí být Kristovým učedníkem.

Co to znamená být učedníkem? V Hlubším pochopení Písma je napsáno: „Tento výraz se hlavně používá na ty, kdo nejen věří v Kristovo učení, ale také se ho věrně drží.“ Dokáže to i relativně mladý člověk? Jedna sestra, která více než 40 let slouží jako misionářka v Latinské Americe, o sobě a svých dvou sestrách napsala: „Byly jsme  dost velké na to, abychom věděly, že chceme sloužit Jehovovi a žít v ráji. To, že jsme se Jehovovi zasvětily, nám pomohlo odolávat pokušením, se kterými se mladí lidé setkávají. Toho, že jsme se Jehovovi zasvětily už jako děti, rozhodně nelitujeme.“

Jak rodiče poznají, zda jejich dítě je Kristovým učedníkem? Bible uvádí: „Právě podle jeho zvyklostí se na chlapci pozná, zda je jeho činnost ryzí a přímá.“ (Přísl. 20:11) Uvažujme o několika ‚zvyklostech‘, z nichž je patrné, že dítě udělalo v duchovním ohledu ‚zjevný pokrok‘, a stalo se tedy učedníkem. (1. Tim. 4:15)

Jak se pozná, že je dítě učedníkem?

Je vaše dítě poslušné? (Kol. 3:20) Dělá domácí práce, které jste mu svěřili? O 12letém Ježíšovi v Bibli čteme, že svým rodičům ‚byl dále podřízen‘. (Luk. 2:51) Žádné dítě dnes samozřejmě nedokáže poslouchat rodiče dokonale. Praví křesťané však mají ‚věrně následovat Ježíšovy šlépěje‘. O dítěti, které se chce dát pokřtít, by tedy mělo být známo, že je poslušné. (1. Petra 2:21)

Zamyslete se i nad dalšími otázkami: Je zřejmé, že vaše dítě ‚neustále hledá nejprve Království‘? (Mat. 6:33) Těší ho chodit do kazatelské služby, nebo ho musíte nutit? Mluví u dveří, nebo ho k tomu musíte stále pobízet? Chápe, že jako nepokřtěný zvěstovatel má určitou odpovědnost? Nezapomíná na lidi, kteří projevili zájem, a vykonává u nich opětovné návštěvy? Mluví se spolužáky a učiteli o tom, že je svědkem Jehovovým?

Považuje shromáždění za důležitá? (Žalm 122:1) Těší ho podávat komentáře na studiu Strážné věže a na sborovém studiu Bible? Má radost z toho, že může mít úkoly na teokratické škole? (Hebr. 10:24, 25)

Snaží se vyhýbat špatné společnosti ve škole i jinde a tak si zachovat mravní čistotu? (Přísl. 13:20) Jakou hudbu poslouchá, na jaké filmy a televizní pořady se dívá, jaké počítačové hry hraje a k čemu používá internet? Je z jeho slov i jednání zřejmé, že chce žít v souladu s biblickými měřítky?

Jak dobře zná Bibli? Dokázalo by vlastními slovy shrnout to, o čem jste mluvili na rodinném studiu? Umí vysvětlit základní biblické pravdy? (Přísl. 2:6–9) Baví ho číst Bibli a studovat publikace věrného a rozvážného otroka? (Mat. 24:45) Ptá se na význam biblických nauk a veršů?

 Tyto otázky vám pomohou posoudit, jak na tom vaše dítě v duchovním ohledu je. Možná dojdete k závěru, že než se dá pokřtít, ještě by se v některých oblastech mělo zlepšit. Jestliže však svým životem dává najevo, že je učedníkem, a už se zasvětilo Bohu, asi mu ve křtu bránit nebudete.

I mladí lidé mohou chválit Jehovu

Mnozí Boží služebníci projevovali věrnost už od dětství. Příkladem jsou Josef, Samuel, Josijáš nebo Ježíš. (1. Mojž. 37:2; 39:1–3; 1. Sam. 1:24–28; 2:18–20; 2. Par. 34:1–3; Luk. 2:42–49) A Filipovy čtyři dcery, které prorokovaly, určitě byly dobře duchovně vedeny už odmalička. (Sk. 21:8, 9)

Jeden bratr z Řecka vypráví: „Dal jsem se pokřtít, když mi bylo dvanáct. Nikdy jsem toho nelitoval. Od té doby uplynulo 24 let a z toho 23 let jsem v celodobé službě. Láska k Jehovovi mi pomáhala zvládat problémy spojené s dospíváním. Ve dvanácti jsem neměl takové biblické poznání jako teď, ale věděl jsem, že miluji Jehovu a chci mu sloužit navždy. Jsem rád, že mi pomáhá ve službě vytrvávat.“

Každý člověk, z jehož způsobu života je patrné, že je pravým učedníkem, by se bez ohledu na věk měl dát pokřtít. Apoštol Pavel napsal: „Srdcem se projevuje víra ke spravedlnosti, ale ústy se činí veřejné prohlášení k záchraně.“ (Řím. 10:10) Když se mladý Kristův učedník dá pokřtít, je to milník v jeho životě i v životě jeho rodičů. Nedovolte, aby vás nebo vaše dítě cokoli připravilo o radost, ke které křest vede.

[Poznámka pod čarou]

[Rámeček na straně 5]

Správný názor na křest

Někteří rodiče se na křest svého dítěte dívají jako na prospěšný krok, s kterým jsou spojena určitá rizika, podobně jako je to se získáním řidičského průkazu. Je to ale skutečně tak, že křest a svatá služba představují nějaké riziko? Z Bible vyplývá, že ne. V Příslovích 10:22 čteme: „Jehovovo požehnání — to obohacuje, a on k němu nepřidává žádnou bolest.“ A Pavel mladému Timoteovi napsal: „Jistě je to prostředek k velkému zisku, ta zbožná oddanost spolu se soběstačností.“ (1. Tim. 6:6)

Je pravda, že sloužit Jehovovi nemusí být snadné. Jeremjáš se jako Boží prorok setkával s mnoha obtížemi. Přesto o své svaté službě napsal: „Tvé slovo se mi stává jásotem a radováním mého srdce; vždyť se nade mnou vzývá tvé jméno, Jehovo, Bože vojsk.“ (Jer. 15:16) Jeremjáš věděl, že služba Bohu je zdrojem radosti. Satanův svět je naproti tomu zdrojem těžkostí. Je zapotřebí, aby rodiče svým dětem pomohli to pochopit. (Jer. 1:19)

 [Rámeček a obrázek na straně 6]

Není lepší, aby moje dítě s křtem ještě počkalo?

Někdy se stává, že i když je dítě způsobilé ke křtu, rodiče chtějí, aby s tímto krokem ještě počkalo. Co je k tomu vede?

Bojím se, že když se dá pokřtít, a pak se dopustí nějakého vážného hříchu, bude vyloučeno. Je rozumné myslet si, že mladý člověk, který není pokřtěný, nenese před Bohem za své jednání odpovědnost? Mladým lidem král Šalomoun adresoval tuto radu: „Věz, že tě kvůli [tvým skutkům] pravý Bůh přivede na soud.“ (Kaz. 11:9) A apoštol Pavel napsal, že „každý z nás se bude Bohu zodpovídat sám za sebe“, a nenaznačil, že by se to vztahovalo na lidi až od určitého věku. (Řím. 14:12)

Člověk je Bohu zodpovědný bez ohledu na to, zda je pokřtěný nebo ne. Pamatujme, že Jehova své služebníky chrání tím, že ‚nedovolí, aby byli pokoušeni nad to, co mohou snést‘. (1. Kor. 10:13) Pokud zůstávají „střízliví“ a proti pokušení bojují, mohou počítat s Boží podporou. (1. Petra 5:6–9) Jedna sestra napsala: „Děti, které jsou pokřtěné, mají o důvod navíc, proč se stranit špatných věcí tohoto světa. Můj syn se dal pokřtít, když mu bylo 15, a vnímá to tak, že křest byl pro něj ochranou. Řekl, že díky křtu jasně věděl, že nechce udělat nic, co je v rozporu s Jehovovými zákony. Křest je silnou motivací ke správnému jednání.“

Pokud svými slovy i příkladem dítě učíte, aby poslouchalo Jehovu, máte oprávněný důvod věřit, že tak bude jednat i po křtu. Přísloví 20:7 říkají: „Spravedlivý chodí ve své ryzosti. Šťastní jsou po něm jeho synové.“

Chci, aby moje dítě napřed dosáhlo určitých cílů. Mladí lidé by měli dosáhnout určitého vzdělání, aby se o sebe dokázali v životě postarat. Je však nebezpečné povzbuzovat je k tomu, aby se na vzdělání a finanční zabezpečení zaměřovali spíše než na službu Bohu. V jednom podobenství Ježíš přirovnal slovo o Království k semeni. O tom, které neroste, řekl: „Pokud jde o to, které bylo zaseto mezi trní, to je ten, kdo slyší slovo, ale úzkost tohoto systému věcí a podvodná moc bohatství slovo dusí, a on se stává neplodným.“ (Mat. 13:22) Životní plány, které stavějí světské cíle před cíle duchovní, mohou způsobit, že mladý člověk přestane mít touhu sloužit Bohu.

K čemu může vést to, když rodiče nechtějí dovolit, aby se jejich dítě dalo pokřtít, přestože je k tomu způsobilé? Jeden zkušený starší řekl: „Bránit dítěti ve křtu může vést k tomu, že se jeho duchovní pokrok zastaví a dítě bude zklamané.“ A jeden cestující dozorce napsal: „Dítě o sobě začne pochybovat a bude mít pocit nedostatečnosti. Může se stát, že uznání bude hledat ve světě.“

[Obrázek]

Nebude lepší, když nejdřív půjde na vysokou školu?

[Obrázek na straně 3]

Mladý člověk může dávat najevo, že je Kristovým učedníkem —

[Obrázky na straně 3]

připravuje se na shromáždění a podílí se na nich

[Obrázek na straně 4]

poslouchá rodiče

[Obrázek na straně 4]

chodí do služby

[Obrázek na straně 4]

modlí se