Přejít k článku

Přejít na obsah

Dobrá zpráva, kterou všichni potřebují

Dobrá zpráva, kterou všichni potřebují

Dobrá zpráva, kterou všichni potřebují

‚Dobrá zpráva je vskutku Boží mocí k záchraně.‘ (ŘÍM. 1:16)

1, 2. Proč kážeš ‚dobrou zprávu o Království‘ a které myšlenky ve službě zdůrazňuješ?

„MÁM velkou radost z toho, když každý den mohu s někým mluvit o dobré zprávě.“ Asi i ty jsi už něco takového někdy řekl nebo tě to přinejmenším napadlo. Jelikož jsi věrným Jehovovým svědkem, víš, jak důležité je kázat ‚tuto dobrou zprávu o Království‘. Ježíšova prorocká slova o tom, že to jeho služebníci budou dělat, asi umíš citovat zpaměti. (Mat. 24:14)

2 Tím, že kážeš „dobrou zprávu o Božím království“, pokračuješ v činnosti, kterou zahájil Ježíš. (Přečti Lukáše 4:43.) Jednou z myšlenek, jež bezpochyby zdůrazňuješ, je to, že Bůh brzy zasáhne do lidských záležitostí a během ‚velkého soužení‘ odstraní falešné náboženství a zbaví zemi veškeré ničemnosti. (Mat. 24:21) Pravděpodobně také poukazuješ na to, že pod vládou Božího Království bude na zemi obnoven ráj a že všichni lidé budou žít šťastně a v pokojných podmínkách. „Dobrá zpráva o království“ je vlastně součástí ‚dobré zprávy předem ohlášené Abrahamovi, totiž: „Tvým prostřednictvím budou požehnány všechny národy.“‘ (Gal. 3:8)

3. Z čeho je zřejmé, že v dopise Římanům Pavel věnoval dobré zprávě velkou pozornost?

3 Je ale možné, že na jedno důležité hledisko dobré zprávy, kterou lidé potřebují slyšet, někdy zapomínáme. V dopise Římanům apoštol Pavel použil slovo „království“ pouze jednou, ale slovní spojení ‚dobrá zpráva‘ 12krát. (Přečti Římanům 14:17.) O kterém hledisku dobré zprávy Pavel v tomto dopise tak často mluvil? Proč je právě toto hledisko tak důležité? A proč bychom na něj při kázání „Boží dobré zprávy“ měli pamatovat? (Mar. 1:14; Řím. 15:16; 1. Tes. 2:2)

Co si potřebovali uvědomit křesťané v Římě

4. O čem Pavel mluvil, když byl poprvé uvězněn v Římě?

4 Povšimni si, o čem apoštol Pavel mluvil, když byl poprvé uvězněn v Římě. Navštívila ho skupina Židů a on jim vydal ‚důkladné svědectví (1) o Božím království a přesvědčoval je (2) o Ježíšovi‘. K čemu to vedlo? „Někteří začali věřit tomu, co bylo řečeno; jiní neuvěřili.“ Pavel potom ‚laskavě přijímal všechny, kdo k němu přišli, kázal jim (1) Boží království a vyučoval je (2) o Pánu Ježíši Kristu‘. (Sk. 28:17, 23–31) Je zřejmé, že Pavel věnoval pozornost Božímu Království, ale zdůrazňoval i to, co s Královstvím neoddělitelně souvisí — Ježíšovu úlohu v Božím záměru.

5. Na co se Pavel zaměřil v dopise Římanům?

5 Všichni lidé se potřebují o Ježíšovi dozvědět a uvěřit v něj. Právě na to se v dopise Římanům Pavel zaměřil. Nejprve psal o ‚Bohu, jemuž prokazuje posvátnou službu svým duchem ve spojitosti s dobrou zprávou o jeho Synu‘ a dodal: „Nestydím se . . . za dobrou zprávu; je vskutku Boží mocí k záchraně pro každého, kdo má víru.“ Dále se zmínil o době, kdy „bude Bůh skrze Krista Ježíše soudit tajné věci lidstva, podle dobré zprávy“, kterou on sám oznamoval. Také napsal: „Od Jeruzaléma a v okruhu až po Ilýrii [jsem] důkladně kázal dobrou zprávu o Kristu.“ * (Řím. 1:9, 16; 2:16; 15:19) Co myslíš, proč Pavel v dopise Římanům tak zdůrazňoval úlohu Ježíše Krista?

6, 7. Jak možná vznikl sbor v Římě a kdo do něj patřil?

6 O vzniku sboru v Římě nic nevíme. Možná ho založili Židé nebo proselyté žijící v Římě, kteří o Letnicích roku 33 n. l. navštívili Jeruzalém. (Sk. 2:10) Jiná možnost je, že k vzniku tohoto sboru přispěli křesťané, kteří se věnovali obchodu a hodně cestovali. Ať už to bylo jakkoli, když Pavel kolem roku 56 psal svůj dopis Římanům, sbor tam existoval už řadu let. (Řím. 1:8) Kdo do něj patřil?

7 Někteří jeho členové byli židovského původu. Pavel pozdravoval Andronika a Junia, o nichž napsal, že jsou jeho ‚příbuzní‘, takže to museli být Židé stejně jako on. Výrobci stanů Aquila a jeho manželka Priscilla byli také Židé. (Řím. 4:1; 9:3, 4; 16:3, 7; Sk. 18:2) Mnozí bratři a sestry, kterým Pavel poslal pozdravy, však pravděpodobně pocházeli z nežidovských národů. Někteří byli „z césarovy domácnosti“, což může znamenat, že to byli césarovi otroci a nižší úředníci. (Fil. 4:22; Řím. 1:5, 6; 11:13)

8. V jakém zoufalém stavu byli křesťané v Římě?

8 Ať už křesťané v Římě pocházeli z jakéhokoli národa, všichni byli v zoufalém stavu, a my jsme na tom stejně. Pavel to vyjádřil takto: „Všichni zhřešili a nedosahují Boží slávy.“ (Řím. 3:23) Každý, komu byla určena Pavlova slova, tedy musel uznat, že je hříšník, a musel projevovat víru v Boží prostředek, kterým tento stav bude napraven.

Člověk musí uznat, že je hříšný

9. Jaký úžasný výsledek může přinést dobrá zpráva?

9 V úvodu dopisu Římanům Pavel poukázal na to, jaký úžasný výsledek může přinést dobrá zpráva, o které opakovaně mluvil. „Nestydím se . . . za dobrou zprávu; je vskutku Boží mocí k záchraně pro každého, kdo má víru, nejprve pro Žida, a také pro Řeka.“ Každý člověk tedy může být zachráněn. Je však nutné, aby projevoval víru, což je v souladu s hlubokou pravdou, která je zapsaná u Habakuka 2:4 a na kterou Pavel poukázal slovy: „Spravedlivý — ten bude žít vírou.“ (Řím. 1:16, 17; Gal. 3:11; Hebr. 10:38) Jak ale dobrá zpráva, která vede k záchraně, souvisí se skutečností, že „všichni zhřešili“?

10, 11. Proč myšlenka zapsaná v Římanům 3:23 je pro některé lidi pochopitelná, ale pro jiné ne?

10 Dříve než člověk získá víru, jež vede k záchraně, musí uznat, že je hříšný. Pro lidi, kteří byli vychováni jako věřící a něco o Bibli vědí, tato myšlenka asi není nová. (Přečti Kazatele 7:20.) Ať už s výrokem, že „všichni zhřešili“, souhlasí, nebo mají určité výhrady, přinejmenším rámcově chápou, co tím Pavel myslel. (Řím. 3:23) Ve službě se však asi setkáváme s mnoha lidmi, kteří tento výrok nechápou vůbec.

11 V některých zemích lidé nejsou běžně vedeni k tomu, aby si uvědomovali, že zdědili hřích. Pravděpodobně připustí, že se dopouštějí chyb, mají nějaké nežádoucí povahové rysy a občas udělají něco špatného. Vidí, že ostatní jsou na tom stejně, ale nevědí, proč jsou lidé takoví. V některých jazycích, když se o člověku řekne, že je hříšník, znamená to, že je zločinec nebo že přinejmenším porušuje určitá zavedená pravidla. Není divu, že ten, kdo v takovém prostředí vyrůstal, se za hříšníka asi nepovažuje.

12. Proč mnozí nevěří, že lidé jsou hříšníky?

12 Ani v zemích, které jsou považovány za křesťanské, mnozí lidé nevěří tomu, že jsou hříšníky. Proč? I když občas chodí do kostela, biblickou zprávu o Adamovi a Evě považují za pouhý mýtus. Jiní zase vyrostli v ateistickém prostředí. Pochybují o Boží existenci, a proto nevěří tomu, že by nějaká svrchovaná bytost stanovila lidem mravní měřítka, jejichž porušení je hříchem. V určitém ohledu se podobají lidem z prvního století, o kterých Pavel napsal, že nemají „žádnou naději“ a jsou „bez Boha ve světě“. (Ef. 2:12)

13, 14. (a) Co je jedním důvodem, proč ti, kdo nevěří v Boha a v existenci hříchu, jsou neomluvitelní? (b) Čemu podlehli mnozí z těch, kdo nevěřili?

13 V dopise Římanům Pavel zmínil dva důvody, proč prostředí, ve kterém člověk vyrostl, není omluvou. Prvním důvodem je, že o existenci Stvořitele svědčí stvoření. (Přečti Římanům 1:19, 20.) To je v souladu s myšlenkou, kterou Pavel uvedl, když v Římě psal dopis Hebrejcům: „Každý dům je . . . někým postaven, ale ten, kdo postavil všechno, je Bůh.“ (Hebr. 3:4) Z těchto slov tedy vyplývá, že existuje Stvořitel, který „postavil“ neboli vytvořil celý vesmír.

14 Pavel měl tedy pádný důvod, proč Římanům napsal, že jak starověcí Izraelité, tak všichni ostatní, kdo uctívají neživé modly, „jsou neomluvitelní“. Totéž napsal o lidech, kteří podléhali „potupným pohlavním choutkám“, muži k mužům a ženy k ženám. (Řím. 1:22–27) Ať už tedy lidé z jakéhokoli důvodu nevěřili, že jsou hříšníky, přesto se na ně vztahovala Pavlova slova: „Židé i Řekové jsou všichni pod hříchem.“ (Řím. 3:9)

„Svědomí vydává svědectví“

15. Proč lidé často považují za špatné to, co Bůh odsuzuje?

15 Dále Pavel uvedl druhý důvod, proč by lidé měli uznat, že jsou hříšníky a že potřebují být z této zoufalé situace zachráněni. O souboru zákonů, které Bůh dal starověkému Izraeli, Pavel napsal: „Všichni, kdo hřešili pod zákonem, budou souzeni zákonem.“ (Řím. 2:12) Potom poukázal na to, že lidé z národů, kteří Boží zákony neznají, často „činí přirozeně věci zákona“. Proč lidé obvykle považují za špatné takové věci, jako je krvesmilstvo, vražda či krádež? Podle Pavlových slov je důvodem to, že mají svědomí. (Přečti Římanům 2:14, 15.)

16. Proč to, že člověk má svědomí, samo o sobě neznamená, že se nedopustí hříchu?

16 Avšak to, že člověk má svědomí, nutně neznamená, že tomuto vnitřnímu hlasu naslouchá. To je vidět z jednání starověkých Izraelitů. Ti měli jak svědomí, tak konkrétní zákony od Boha, které mimo jiné zakazovaly krádež a cizoložství. Přesto často jednali v rozporu se svým svědomím i s Jehovovým Zákonem. (Řím. 2:21–23) Provinili se tedy dvakrát — jak proti svému svědomí, tak proti Bohu. Rozhodně byli hříšníky, protože jednali v rozporu s Božími měřítky i Boží vůlí. Tím svůj vztah ke Stvořiteli velmi poškodili. (3. Mojž. 19:11; 20:10; Řím. 3:20)

17. O čem nás dopis Římanům ujišťuje?

17 To, o čem jsme z dopisu Římanům zatím mluvili, by v někom mohlo vyvolat dojem, že všichni lidé včetně nás jsou v bezvýchodné situaci. Dále však Pavel citoval Davidova slova ze Žalmu 32:1, 2, z nichž vyplývá, že východisko existuje. Napsal: „Šťastni jsou ti, jimž byly prominuty nezákonné skutky a jejichž hříchy byly přikryty; šťastný je muž, jehož hřích Jehova rozhodně nebude brát v úvahu.“ (Řím. 4:7, 8) Je tedy zřejmé, že Bůh opatřil právní prostředek, na jehož základě mohou být lidem odpuštěny hříchy.

Ústřední postavou dobré zprávy je Ježíš

18, 19. (a) Jaké hledisko dobré zprávy Pavel zdůraznil v dopise Římanům? (b) Co je nezbytné k tomu, abychom se mohli těšit z požehnání pod vládou Božího Království?

18 Když přemýšlíš o tom, že Bůh opatřil prostředek k odpuštění našich hříchů, určitě si říkáš, že to je opravdu dobrá zpráva. Tím se dostáváme zpátky k hledisku dobré zprávy, které Pavel zdůraznil v dopise Římanům. Jak už v tomto článku bylo uvedeno, napsal: „Nestydím se . . . za dobrou zprávu; je vskutku Boží mocí k záchraně.“ (Řím. 1:15, 16)

19 Toto hledisko dobré zprávy se zaměřuje na Ježíšovu úlohu při splňování Božího záměru. Pavel se těšil na „den, až bude Bůh skrze Krista Ježíše soudit tajné věci lidstva, podle dobré zprávy“. (Řím. 2:16) V dopise Římanům nesnižoval hodnotu „království Krista a Boha“ ani toho, co Bůh prostřednictvím Království udělá. (Ef. 5:5) Poukazoval naopak na to, že máme-li pod vládou Božího Království žít a těšit se z jeho požehnání, musíme (1) uznávat, že jsme v Božích očích hříšníci, a (2) chápat, proč je k odpuštění hříchů nutné projevovat víru v Ježíše Krista. Jestliže člověk pochopí a přijme tyto skutečnosti, jež patří k Božímu záměru, a uvědomuje si, jaká budoucnost se tím před ním otevírá, může právem říct, že to opravdu je dobrá zpráva.

20, 21. (a) Proč bychom ve službě měli pamatovat na to hledisko dobré zprávy, které Pavel zdůraznil ve svém dopise Římanům? (b) K čemu to vede, když na toto hledisko dobré zprávy nezapomínáme?

20 V kazatelské službě bychom na toto hledisko dobré zprávy rozhodně měli pamatovat. Pavel uplatnil na Ježíše slova z Izajášova proroctví a napsal: „Žádný, kdo na něm zakládá svou víru, nebude zklamán.“ (Řím. 10:11; Iz. 28:16) Poselství o Ježíšovi možná do určité míry chápou ti, kdo alespoň z části vědí, co Bible říká o hříchu. Pro jiné lidi je však toto poselství něčím úplně novým, něčím, co v jejich kultuře není obecně známo ani přijímáno. Když takový člověk uvěří v Boha a začne důvěřovat tomu, co je napsáno v Bibli, je nutné, abychom mu Ježíšovu úlohu vysvětlili. V následujícím článku se zamyslíme nad tím, co k tomuto hledisku dobré zprávy říká také 5. kapitola dopisu Římanům. Pravděpodobně zjistíš, že myšlenky, které tam jsou uvedeny, budou praktické pro kazatelskou službu.

21 Je velmi odměňující pomáhat upřímným lidem, aby pochopili „dobrou zprávu“, o které se opakovaně píše v dopise Římanům a která „je vskutku Boží mocí k záchraně pro každého, kdo má víru“. (Řím. 1:16) Navíc máme možnost vidět, jak se další lidé ztotožňují s tím, co Pavel zapsal v Římanům 10:15: „Jak půvabné jsou nohy těch, kdo oznamují dobrou zprávu o dobrých věcech!“ (Iz. 52:7)

[Poznámka pod čarou]

^ 5. odst. Podobné výroky se objevují i v dalších biblických knihách. (Mar. 1:1; Sk. 5:42; 1. Kor. 9:12; Fil. 1:27)

Zapamatoval sis?

• Jaké hledisko dobré zprávy zdůraznil Pavel v dopise Římanům?

• Kterou skutečnost musíme lidem vysvětlit?

• Jaké požehnání nám i druhým přináší ‚dobrá zpráva o Kristu‘?

[Studijní otázky]

[Praporek na straně 8]

Hledisko dobré zprávy, které Pavel zdůraznil v dopise Římanům, se týká Ježíšovy klíčové úlohy v Božím záměru.

[Obrázek na straně 9]

Všichni jsme se narodili s vážným nedostatkem — zdědili jsme hřích