Proč se zdá, že život nemá smysl?

OPRAVDU existuje nějaký důvod, proč věřit, že přijde doba, kdy život už nebude marný a nebude pomíjivý jako stín? (Kazatel 6:12) Bible, Boží inspirované Slovo, je spolehlivým zdrojem informací a je v ní jasně uvedeno, že v blízké budoucnosti bude život skutečně smysluplný. (2. Timoteovi 3:16, 17)

Z Bible se dozvídáme, jaký byl Boží původní záměr se zemí. Také v ní najdeme vysvětlení, proč je svět plný nespravedlnosti, útlaku a utrpení. Možná vás ale napadá otázka, jak to souvisí se smyslem života. Hlavním důvodem, proč si lidé myslí, že život nemá smysl, je totiž to, že nevědí nebo nechtějí vědět, jaký je Boží záměr se zemí a s lidmi.

Jaký je Boží záměr se zemí?

Jehova Bůh * vytvořil zemi tak, aby byla nádherným domovem, ve kterém by lidé žili spokojeně, v dokonalosti a věčně. Tato základní biblická pravda je v rozporu s běžně přijímanou myšlenkou, že  Bůh zemi udělal proto, aby lidi zkoušel, zda jsou hodni posmrtného života v nebi. Tento názor však v Bibli nemá žádnou oporu. (Viz rámeček  „Dosáhneme smysluplného života až po smrti?“ na straně 6.)

Bůh stvořil muže a ženu ke svému obrazu, což znamená, že jim dal schopnost projevovat podobné vlastnosti, jaké má on sám. (1. Mojžíšova 1:26, 27) První lidé byli dokonalí. Měli všechno, co potřebovali k tomu, aby se navždy radovali ze smysluplného života. Celou zemi měli naplnit svými potomky, podmanit si ji a přeměnit ji v ráj. (1. Mojžíšova 1:28–31; 2:8, 9)

Kde se stala chyba?

Je zřejmé, že momentálně je všechno jinak. Krásné vlastnosti, jaké má Bůh, lidé příliš neprojevují a země rozhodně není rájem. Proč to tak dopadlo? Naši předkové Adam a Eva zneužili dar svobodné vůle. Chtěli být „jako Bůh“, jinými slovy sami si chtěli určovat, co je z mravního hlediska „dobré a špatné“. Tím se přidali na stranu Satana Ďábla, který se proti Bohu vzbouřil. (1. Mojžíšova 3:1–6)

Zlo tedy není součástí nějakého tajemného plánu, který Bůh měl od začátku. Zlo existuje až od doby, kdy se Satan a později Adam a Eva vzbouřili proti Boží vládě. Výsledkem vzpoury bylo to, že první lidé byli vyhnáni z ráje a ztratili dokonalost. Nejenže sami zhřešili a kvůli tomu zemřeli, ale hřích a smrt předali všem svým potomkům včetně nás. (1. Mojžíšova 3:17–19; Římanům 5:12) A právě to je příčinou dnešních zoufalých poměrů ve světě, kvůli kterým se zdá, že život nemá smysl.

Proč Bůh ihned nezasáhl?

Možná vás napadlo, proč Satana a ostatní vzbouřence Bůh jednoduše nezničil a nezačal znovu. Takové řešení by nebylo úplně moudré. Představte si, že v nějaké zemi vláda okamžitě popraví každého, kdo zpochybní její autoritu. Co byste si o tom mysleli? Slušné lidi by tím vláda pobouřila a zároveň by podkopala svou morální autoritu.

Bůh se ve své moudrosti rozhodl, že proti vzbouřencům nezasáhne okamžitě. Poskytl určitý čas, během kterého bude oprávněnost jeho vlády potvrzena jednou provždy.

Jak bude všechno zlo odstraněno?

Klíčovou myšlenkou tedy je, že existenci zla Bůh připustil pouze na omezenou dobu. Už od začátku věděl, že veškeré následky zla napraví. Začne s tím hned potom, co otázka oprávněnosti jeho vlády bude vyřešena.

Svůj záměr se zemí a s lidmi Bůh nezměnil. Prostřednictvím proroka Izajáše nás ujišťuje, že je Tvůrce země a že je tím, „kdo ji nestvořil prostě nadarmo, kdo ji utvořil, dokonce aby byla obývána“. (Izajáš 45:18) Velmi brzy Jehova začne uvádět zemi do původního dokonalého stavu. V té době již  bude naprosto jasné, že je oprávněným vládcem, a proto svou neomezenou moc použije k tomu, aby prosadil svou vůli a jednou provždy zlo odstranil. (Izajáš 55:10, 11) Prosbu, aby to Bůh udělal, zahrnul Ježíš Kristus do vzorové modlitby, kterou učil své následovníky. Řekl: „Ať se stane tvá vůle, jako v nebi, tak i na zemi.“ (Matouš 6:9, 10) Co to konkrétně znamená?

Boží vůle se zemí

Boží vůlí mimo jiné je, aby ‚mírní vlastnili zemi‘. (Žalm 37:9–11, 29; Přísloví 2:21, 22) Ježíš Kristus „osvobodí chudého, volajícího o pomoc, také ztrápeného“. Zachrání je „z útlaku a z násilí“. (Žalm 72:12–14) Už nikdy nebudou války, smrt, nářek, bolest ani utrpení. (Žalm 46:9; Zjevení 21:1–4) Lidé, kteří zemřeli během doby,  kdy Bůh připouštěl zlo, budou vzkříšeni k životu na zemi, a tak i oni dostanou příležitost mít z toho všeho užitek. (Jan 5:28, 29)

Škody, které Satanova vzpoura způsobila, Jehova napraví tak důkladně, že „dřívější tísně [všechno, co nám dnes působí zármutek a bolest] budou opravdu zapomenuty“. (Izajáš 65:16–19) To, že se tyto sliby splní, je naprosto jisté, protože Bůh nikdy nelže. Život už nebude „marnost a honba za větrem“ — bude mít skutečný smysl. (Kazatel 2:17)

Ale co do té doby? Jestliže člověk chce najít smysl života, může mu v tom pomoci to, že ví, co je zapsáno v Bibli, a že rozumí tomu, jaký je Boží záměr se zemí. O tom pojednává závěrečný článek této série.

[Poznámka pod čarou]

[Rámeček na straně 6]

 Dosáhneme smysluplného života až po smrti?

Lidé, kteří o Božím záměru se zemí nic nevědí, už po staletí vyučují, že smysluplného života je možné dosáhnout až potom, co člověk zem opustí.

Někteří zastávají názor, že duše „se před vstupem do lidského těla těší z nějaké vyšší formy existence“. (New  Dictionary of Theology) Jiní učí, že duše je „uvězněna v těle a tak trestána za hříchy, jichž se dopustila ve svém nebeském stavu“. (Cyclopedia of Biblical, Theological, and Ecclesiastical Literature)

Řečtí filozofové, například Sokrates a Platón, propagovali myšlenku, že teprve potom, co je duše vysvobozena ze zajetí omezujícího hmotného těla, „je zbavena bloudění a nerozumnosti a strachů a divých lásek i ostatních lidských zel“ a „tráví ostatní svůj čas s bohy“. (Faidón, 81, a)

Takovými „představami o vrozené nesmrtelnosti duše“ byli později ovlivněni náboženští vůdci, kteří se považovali za křesťany, a začlenili je do svých nauk. (Christianity—A Global History)

Uvedené názory srovnejte se třemi základními pravdami, jež jsou v Bibli:

1. Božím záměrem je, aby země byla trvalým domovem lidstva, a ne místem, kde jsou lidé zkoušeni, aby se ukázalo, zda si zaslouží žít s Bohem v nebi. Kdyby se Adam s Evou řídili Božími zákony, celá země by byla rájem a oni by zde žili dodnes. (1. Mojžíšova 1:27, 28; Žalm 115:16)

2. Ačkoli většina náboženství učí, že člověk má duši, Bible jasně říká, že člověk je „živou duší“ vytvořenou z „prachu zemské půdy“. (1. Mojžíšova 2:7) Nikde v Bibli není uvedeno, že duše je nesmrtelná. Naopak se v ní píše, že duše může být zabita či zničena, takže úplně přestane existovat. (Žalm 146:4; Kazatel 9:5, 10; Ezekiel 18:4, 20) Adam, první duše, zemřel a vrátil se do prachu, z něhož byl stvořen. Vrátil se do stavu neexistence. (1. Mojžíšova 2:17; 3:19)

3. Naděje na věčný život není založena na tom, že lidé mají nesmrtelnou duši, která odejde do nějaké duchovní říše. Bůh slibuje, že ti, kdo zemřeli, budou vzkříšeni k životu v pozemském ráji. (Daniel 12:13; Jan 11:24–26; Skutky 24:15)