Bible mění život lidí

PROČ se žena, které bylo přes 60 let, zbavila svých model a začala uctívat pravého Boha? Co vedlo šintoistického kněze k tomu, že přestal sloužit ve svatyni a stal se křesťanem? Díky čemu se žena, která byla po narození dána k adopci, vyrovnala s tím, že ti, kdo ji měli milovat, ji opustili? Přečtěte si jejich vyprávění.

„Už nejsem otrokem model.“ — ABA DANSOUOVÁ

ROK NAROZENÍ: 1938

ZEMĚ: BENIN

DŘÍVE: UCTÍVALA MODLY

MOJE MINULOST: Vyrostla jsem ve vesnici So-Tchahoué, která leží v bažinaté oblasti u jezera. Lidé se tu živí rybolovem a chovem skotu, koz, ovcí, prasat a domácího ptactva. Nejsou tu žádné silnice a k přepravě z místa na místo se používají čluny a kánoe. Domy se staví obvykle ze dřeva a trávy, jen výjimečně z cihel. Vesničané jsou většinou chudí, a přesto je zde menší zločinnost než ve městech.

Když jsem byla malá, tatínek mou sestru a mě poslal na nějakou dobu do svatyně, kde byl uctíván fetiš. Tam jsme byly poučovány o našem tradičním náboženství. Později jsem za svého boha přijala jorubské božstvo nazývané Dudua (Oduduwa). Postavila jsem oltář a pravidelně jsem mu tam přinášela oběti v podobě jamů, palmového oleje, hlemýžďů, kuřat, holubů a různých jiných zvířat. Takové oběti byly drahé a někdy jsem za ně dala téměř všechny svoje peníze.

JAK BIBLE ZMĚNILA MŮJ ŽIVOT: Při studiu Bible jsem se dozvěděla, že jediný pravý Bůh je Jehova. Také jsem zjistila, že neschvaluje to, aby lidé uctívali modly. (2. Mojžíšova 20:4, 5; 1. Korinťanům 10:14) Pochopila jsem, co musím udělat. Svých model jsem se zbavila a vyhodila jsem z domu všechno, co s modlářstvím nějak souviselo. Také jsem se přestala radit se šamany a už jsem se neúčastnila místních obřadů ani pohřebních rituálů.

Jelikož mi tehdy bylo už přes 60 let, udělat takové změny nebylo jednoduché. Přátelům, příbuzným a sousedům se to nelíbilo a vysmívali se mi. Modlila jsem se však k Jehovovi, aby mi dal sílu dělat to, co je správné. Útěchou mi byla slova v Příslovích 18:10: „Jehovovo jméno je silná věž. Do ní utíká spravedlivý a je chráněn.“

Pomáhalo mi také to, že jsem začala chodit na shromáždění svědků Jehovových. Tam jsem poznala, jakou lásku mezi sebou svědkové mají, a velmi na mě zapůsobilo, že se snaží žít podle vysokých morálních měřítek zapsaných v Bibli. Došla jsem k závěru, že svědkové Jehovovi jsou pravým náboženstvím.

 JAKÝ UŽITEK MI TO PŘINESLO: Díky tomu, že jsem se začala řídit biblickými zásadami, zlepšily se mé vztahy s dětmi. Také jsem se zbavila jednoho velkého břemena. Dříve jsem totiž skoro všechno obětovala neživým modlám, které mi nijak nepomáhaly. Teď uctívám Jehovu, který poskytuje trvalé řešení všech našich problémů. (Zjevení 21:3, 4) Jsem šťastná, že už nejsem otrokem model, ale že sloužím Jehovovi. On je Bohem, který lidem zajistí trvalé bezpečí a jistotu.

„Od dětství jsem hledal Boha.“ — ŠINDŽI SATO

ROK NAROZENÍ: 1951

ZEMĚ: JAPONSKO

DŘÍVE: ŠINTOISTICKÝ KNĚZ

MOJE MINULOST: Vyrostl jsem v jednom městečku v prefektuře Fukuoka. Rodiče byli velmi zbožní, a tak mě už od malička vedli k tomu, abych uctíval šintoistické bohy. Jako chlapec jsem často přemýšlel o své věčné záchraně a moc jsem si přál pomáhat lidem, kteří prožívali nějaké těžkosti. Vzpomínám si, jak se jednou na základní škole učitel zeptal, čím bychom chtěli být, až vyrosteme. Spolužáci měli o svém budoucím povolání velmi konkrétní představy, například chtěli pracovat jako vědci. Já jsem řekl, že mým snem je sloužit Bohu. Všichni se mi smáli.

Po střední škole jsem začal studovat na škole pro náboženské učitele. Setkal jsem se tam s šintoistickým knězem, který trávil volný čas tím, že si četl knihu v černé vazbě. Jednou se mě zeptal: „Víš, co je to za knihu?“ Všiml jsem si, co je na ní napsáno, a tak jsem odpověděl: „Je to Bible.“ On na to řekl: „Každý, kdo chce být šintoistickým knězem, by si ji měl přečíst.“

Rovnou jsem si ji šel koupit. Dal jsem ji ve své knihovničce na to nejčestnější místo, ale nikdy jsem ji neotevřel. Studium mi totiž zabralo všechen čas. Po ukončení školy jsem se stal šintoistickým knězem. Můj dětský sen se splnil.

Brzy jsem ale zjistil, že mé představy o tom, co to je být šintoistickým knězem, neodpovídají skutečnosti. Většině kněží na lidech  nezáleželo a mnozí z nich ani neměli žádnou víru. Jeden z mých nadřízených mi dokonce řekl: „Pokud se tady chceš prosadit, musíš mluvit pouze o filozofii. Mluvit o víře je zakázáno.“

Kvůli takovým výrokům jsem byl šintoismem velmi zklamán. I když jsem dál sloužil ve svatyni, začal jsem se zajímat o jiná náboženství. Zdálo se mi však, že ani jedno nenabízí nic lepšího. Čím víc náboženství jsem prozkoumal, tím větší zklamání jsem cítil. Říkal jsem si, že pravda se asi nedá najít v žádném z nich.

JAK BIBLE ZMĚNILA MŮJ ŽIVOT: V roce 1988 jsem potkal jednoho buddhistu, který mě povzbudil k tomu, abych četl Bibli. Vzpomněl jsem si na šintoistického kněze, který mi před mnoha lety řekl totéž, a tak jsem s tím začal. Bible mě úplně uchvátila. Někdy jsem ji četl celou noc, dokud se na obzoru neobjevily paprsky vycházejícího slunce.

To, co jsem se dočetl, mě podnítilo k tomu, že jsem se chtěl modlit k Bohu, o němž se v Bibli píše. Začal jsem se vzorovou modlitbou zapsanou u Matouše 6:9–13. Opakoval jsem ji každé dvě hodiny, a to i při plnění úkolů ve svatyni.

Měl jsem ale mnoho otázek. Věděl jsem, že o Bibli s lidmi mluví svědkové Jehovovi. V té době jsem už totiž byl ženatý a manželku v minulosti nějaké svědkyně navštěvovaly. Jednu z nich jsem vyhledal a zasypal ji otázkami. Silně na mě zapůsobilo to, že mi odpovídala na základě Bible. Pak mi domluvila biblické studium.

Krátce nato jsem začal chodit na shromáždění, která svědkové Jehovovi pořádají. V minulosti jsem se k některým místním svědkům choval velmi neuctivě, přesto mě vřele přivítali a cítil jsem se mezi nimi dobře.

Na shromážděních jsem se dozvěděl, že Bůh si přeje, aby manželé projevovali členům své rodiny lásku a jednali s nimi s úctou. Do té doby jsem se tak zaměřoval na službu ve svatyni, že jsem manželku a naše dvě děti zanedbával. Pozorně jsem naslouchal lidem, kteří přicházeli do svatyně, ale nikdy jsem nenaslouchal své manželce.

V průběhu studia jsem se o Jehovovi dozvěděl mnoho věcí, které mě k němu přitahovaly. Zvláště na mě zapůsobily takové verše, jako je Římanům 10:13, kde je napsáno, že „každý, kdo vzývá Jehovovo jméno, bude zachráněn“. Už od dětství jsem hledal Boha a teď jsem ho konečně našel.

Časem jsem si uvědomil, že bych měl ze svatyně odejít. Zpočátku mi dělalo starosti, co si budou druzí myslet. Už v minulosti jsem si ale řekl, že pokud pravého Boha najdu někde jinde, šintoistické náboženství opustím. A tak jsem na jaře roku 1989 dospěl k tomu, že se budu řídit svým svědomím. Rozhodl jsem se, že opustím svatyni a spolehnu se na Jehovu.

Odejít ze svatyně nebylo jednoduché. Nadřízené to rozčílilo a snažili se mě přesvědčit, abych zůstal. Ještě horší ale bylo říct to rodičům. Když jsem k nim šel, měl jsem takový strach, že se mi svíralo srdce  a podlamovala se mi kolena. Několikrát jsem se musel zastavit a modlit se k Jehovovi o sílu.

Nakonec jsem do domu rodičů došel, ale bál jsem se o tom začít mluvit. Uplynulo několik hodin a teprve po mnoha modlitbách jsem otci všechno vysvětlil. Řekl jsem mu, že opouštím šintoistické náboženství, protože jsem našel pravého Boha a chci mu sloužit. Tatínka to šokovalo a byl z toho smutný. Přišli další příbuzní a přemlouvali mě, abych svůj názor změnil. Nechtěl jsem je zranit, ale zároveň jsem věděl, že sloužit Jehovovi je správné. Za to, jak jsem se rozhodl, si mě celá rodina časem začala vážit.

Opustit službu ve svatyni byla jedna věc, ale změnit způsob uvažování bylo něco úplně jiného. To, že jsem byl knězem, se stalo součástí mé osobnosti, a přestože jsem se snažil dívat na věci jinak, pořád jsem se potýkal s něčím, co mi mou minulost připomínalo.

Udělal jsem tedy dva zásadní kroky. Za prvé, prohledal jsem důkladně celý dům a všechno, co s šintoismem nějak souviselo — knihy, obrazy i různé cennosti —, jsem pak spálil. Za druhé, snažil jsem se co nejvíc času trávit se svědky Jehovovými. Díky jejich přátelství a pomoci jsem se dřívějšího způsobu uvažování postupně zbavil.

JAKÝ UŽITEK MI TO PŘINESLO: Dříve jsem manželku a děti zanedbával a je to trápilo. Od té doby, co jsem se jim začal věnovat, tak jak manžel podle Bible má, se naše vztahy velmi posílily. Časem se svědkem Jehovovým stala i manželka. Pravému Bohu slouží i náš syn a také dcera s manželem.

Mým dětským snem bylo sloužit Bohu a pomáhat druhým. Teď se mi to všechno splnilo, a dokonce v mnohem větší míře, než jsem očekával. Slovy nedokážu vyjádřit, jak moc jsem Jehovovi vděčný.

„Stále jsem měla pocit, že mi něco schází.“ — LYNETTE HOUGHTINGOVÁ

ROK NAROZENÍ: 1958

ZEMĚ: JIŽNÍ AFRIKA

DŘÍVE: CÍTILA SE ÚPLNĚ OPUŠTĚNÁ

MOJE MINULOST: Narodila jsem se v Germistonu, hornickém městě, kde nebyla velká zločinnost. Moji rodiče došli k závěru, že se o mě nedokážou postarat, a tak mě nabídli k adopci. Bylo mi pouhých 14 dní a adoptovali mě jedni laskaví manželé, které jsem považovala za maminku a tatínka. Když jsem se později dozvěděla pravdu,  nemohla jsem se smířit s tím, že mě moji praví rodiče opustili. Získala jsem pocit, že s adoptivními rodiči nemám nic společného a že mi vlastně nerozumějí.

Když mi bylo asi 16, začala jsem s partou chodit do barů, kde jsme tančili a poslouchali živou hudbu. V 17 jsem začala kouřit. Chtěla jsem být štíhlá jako modelky v reklamách na cigarety. V 19 jsem si našla práci v Johannesburgu, kde jsem se dostala do špatné společnosti. Netrvalo dlouho a mluvila jsem sprostě, hodně jsem kouřila a o víkendech se opíjela.

Navzdory tomu všemu jsem dost sportovala. Pravidelně jsem cvičila aerobik a hrála squash a fotbal. Také jsem si budovala kariéru v počítačovém světě. Díky tomu jsem byla finančně zajištěná a mnozí lidé mě považovali za úspěšnou ženu. Přesto jsem byla velmi nešťastná. Připadala jsem si úplně opuštěná a byla jsem zklamaná životem. Stále jsem měla pocit, že mi něco schází.

JAK BIBLE ZMĚNILA MŮJ ŽIVOT: Když jsem začala studovat Bibli, dozvěděla jsem se, že Jehova je Bůh lásky. Projevil ji mimo jiné tím, že nám dal své Slovo, Bibli. Je to, jako by nám napsal osobní dopis, jak máme žít. (Izajáš 48:17, 18) Pochopila jsem, že pokud chci mít z Jehovových láskyplných rad užitek, budu muset v životě udělat velké změny.

Jedna změna se týkala toho, že jsem přestala trávit čas se svými tehdejšími přáteli. Vzala jsem si k srdci slova z Přísloví 13:20: „Kdo chodí s moudrými, zmoudří, ale ten, kdo jedná s hlupáky, pochodí špatně.“ Tato zásada mě podnítila k tomu, abych si našla nové přátele mezi svědky Jehovovými.

Největší problém však byl přestat kouřit. Závislost na cigaretách byla velmi silná. Věděla jsem ale, že kouření je špatné, a tak jsem se pořád modlila k Jehovovi, a on mi dodával potřebnou sílu. Postupně se mi to podařilo, ale vedlo to k jinému problému — přibrala jsem víc než 13 kilogramů. To byla rána mému sebevědomí. Trvalo mi skoro deset let, než jsem se vrátila na svou původní váhu.

JAKÝ UŽITEK MI TO PŘINESLO: Mám teď lepší zdraví a cítím vnitřní spokojenost. Už se nehoním za pomíjivým štěstím, které lidé hledají v kariéře, společenském postavení nebo majetku. Radost mi přináší to, že s druhými mohu mluvit o biblických pravdách. Díky tomu teď Jehovovi slouží tři z mých bývalých spolupracovnic. Svědkem Jehovovým je i můj manžel. A než zemřeli moji adoptivní rodiče, mluvila jsem s nimi o Božím slibu, že lidé budou vzkříšeni k životu na rajské zemi.

Blízký vztah k Jehovovi mi pomohl vyrovnat se s tím, že moji praví rodiče mě opustili. Díky Jehovovi teď patřím do celosvětové rodiny spoluvěřících, mezi nimiž jsem našla mnoho matek, otců, bratrů a sester. (Marek 10:29, 30)

[Obrázek na straně 12]

Mezi svědky Jehovovými jsem poznala, co je to křesťanská láska

[Obrázek na straně 13]

Šintoistická svatyně, ve které jsem sloužil jako kněz