Kdo vytvořil zákony vesmíru?

„ZNÁŠ zákony nebes?“ (Job 38:33, Jeruzalémská bible) Touto otázkou chtěl Bůh svému služebníku Jobovi pomoci, aby si uvědomil, že ve srovnání s nekonečnou moudrostí Stvořitele toho ví jen málo. Napadlo vás, že i naše vědomosti o vesmíru jsou poměrně omezené?

Je pravda, že o zákonech, které platí ve vesmíru, dnes lidé vědí více než Job. Přesto většina vědců bez váhání přiznává, že spoustu věcí ještě neznáme. Na základě nových objevů museli odborníci své teorie o vesmíru opakovaně přehodnotit. Vedl vědecký pokrok k tomu, že na otázku, kterou Bůh položil Jobovi, můžeme dát kladnou odpověď? Ne. Nové objevy však potvrzují, že Původcem ‚zákonů nebes‘ je Stvořitel.

Pozoruhodné výroky týkající se hvězdné oblohy jsou zapsány v Bibli. Tato kniha o sobě netvrdí, že je vědeckou publikací, ale fakta, která obsahuje, jsou z vědeckého hlediska přesná a nadčasová.

Krátký pohled do minulosti

Přenesme se do čtvrtého století př. n. l., tedy do doby asi sto let potom, co byl dokončen Starý zákon neboli hebrejská část Bible. Tehdy žil řecký filozof Aristoteles, který přední myslitele učil o vesmíru. Až dodnes je považován za jednoho z nejvlivnějších učenců, jaký kdy žil. (Viz  rámeček na straně 25.) Encyclopædia Britannica uvádí: „Aristoteles byl prvním skutečným vědcem v dějinách. . . . Každý vědec je mu zavázán.“

Aristoteles pečlivě vypracoval teorii o stavbě vesmíru. Předpokládal, že v jeho středu je Země a že je tvořen více než 50 průhlednými sférami neboli koulemi, které jsou umístěny jedna v druhé. Na nejvzdálenější sféře byly podle jeho teorie hvězdy a na sférách blíže k Zemi byly planety. Všechno kromě Země považoval za věčné a neměnné. Aristotelovy představy o vesmíru dnes možná vyvolávají úsměv, ale téměř 2 000 let významně ovlivňovaly myšlení učenců.

Srovnejme nyní tři Aristotelovy názory s tím, co je o vesmíru zapsáno v Bibli, a uvidíme, co odpovídá skutečnosti. Závěry, které z toho vyplynou, mohou posílit vaši víru v Autora Bible, Zákonodárce, který vytvořil „ustanovení nebes“. (Job 38:33)

1. Je vesmír neměnný?

Aristoteles předpokládal, že nebeské sféry jsou neměnné. Učil, že sféra, která udržuje na místě hvězdy, se stejně jako ostatní sféry nemůže smršťovat ani roztahovat.

Je podobná myšlenka vyjádřena i v Bibli? Ne. Ačkoli se tato kniha k otázce neměnnosti vesmíru přímo nevyjadřuje, je v ní uveden zajímavý slovní obraz: „Je  Jeden [Bůh], který bydlí nad kruhem země, jejíž obyvatelé jsou jako luční kobylky, Ten, kdo roztahuje nebesa právě jako jemný tyl, kdo je rozestírá jako stan k bydlení.“ (Izajáš 40:22) *

Co odpovídá vědeckým objevům, k nimž došlo v naší době? To, co o vesmíru napsal Aristoteles, nebo to, co je uvedeno v Bibli? Ve 20. století astronomové ke svému překvapení zjistili, že vesmír rozhodně není neměnný. Je patrné, že galaxie se od sebe rychle vzdalují. Do té doby asi nikoho nenapadlo, že by se vesmír mohl roztahovat. Dnes je však většina kosmologů přesvědčena, že vesmír se od svého počátku neustále rozpíná. Vědecké objevy tedy dokazují, že Aristotelova představa o neměnném vesmíru byla mylná.

A co výrok zapsaný v Bibli? Není těžké si představit, jak se prorok Izajáš dívá na hvězdnou oblohu a uvědomuje si, že se podobá roztaženému stanovému plátnu. * A Mléčná dráha mu opravdu mohla připomínat „jemný tyl“.

Izajášova slova vyvolávají určité myšlenkové obrazy. Možná vidíme před očima složené stanové plátno z biblických dob, které se rozbalí, roztáhne a podepře tyčemi. Podobně si možná představíme smotaný tyl, který obchodník před očima zákazníka  rozmotá. Obě metafory poukazují na to, že něco relativně malého je roztaženo na velkou plochu.

Nechceme samozřejmě říct, že tyto poetické metafory byly zapsány proto, aby vysvětlovaly princip rozpínání vesmíru. Přesto je zajímavé, že to, co je v Bibli o vesmíru uvedeno, odpovídá moderním vědeckým poznatkům. Izajáš žil více než 300 let před Aristotelem a více než 2 500 let před tím, než vědci zjistili, že vesmír se rozpíná. To, co prostý hebrejský prorok napsal, nemuselo být revidováno, na rozdíl od propracované Aristotelovy teorie.

2. Díky čemu nebeská tělesa zůstávají na svém místě?

Aristoteles zastával názor, že ve vesmíru není žádný prázdný prostor. Tvrdil, že Země a její atmosféra se skládají ze čtyř prvků — země, vody, vzduchu a ohně — a že okolní vesmír je tvořen průhlednými sférami z nepozemského prvku, jemuž dal jméno éter. Věřil, že právě na těchto neviditelných sférách drží nebeská tělesa. Mnoha vědcům se Aristotelova představa líbila, protože byla v souladu s následujícím předpokladem — předmět musí být na něčem položen nebo nějak upevněn, protože jinak by spadl.

Co k tomu říká Bible? Jsou v ní zapsána slova věrného Joba, který řekl, že Jehova „zavěšuje zemi na ničem“. (Job 26:7) Aristoteles by takové tvrzení jistě považoval za absurdní.

Ještě v 17. století n. l., asi 3 000 let poté co žil Job, si vědci mysleli, že vesmír je něčím naplněn. Sice ne průhlednými sférami, ale nějakou kapalinou. Později v témže století však fyzik sir Isaac Newton přišel s úplně jinou teorií — nebeská tělesa zůstávají na svém místě díky gravitaci. Newton vlastně vyjádřil názor, že Země a všechna ostatní tělesa visí v prázdném prostoru, takže z lidského pohledu jsou skutečně ‚zavěšena na ničem‘.

Newtonova gravitační teorie narazila na velký odpor. Mnozí vědci nedokázali přijmout myšlenku, že hvězdy a planety drží na místě něco nehmatatelného. Cožpak je možné, aby tak těžké vesmírné objekty, jako je naše planeta nebo jiná tělesa, jen visely v prostoru? Tato představa byla pro mnohé nadpřirozená, protože už od Aristotela většina vědců zastávala názor, že vesmír musí být něčím naplněn.

Job samozřejmě nic nevěděl o tom, díky jakým neviditelným silám je Země udržována na oběžné dráze kolem Slunce. Co ho tedy vedlo k výroku, že naše planeta je ‚zavěšena na ničem‘?

 Myšlenka, že Země drží na ničem, navíc vede k další otázce: Díky čemu nebeská tělesa zůstávají na svém místě? Všimněte si pozoruhodných slov, která Bůh řekl Jobovi: „Můžeš pevně svázat pouta souhvězdí Kimy, nebo můžeš uvolnit samotné šňůry souhvězdí Kesilu?“ (Job 38:31) Tato souhvězdí mohl Job pozorovat každou noc po celý svůj život a mohl si všimnout jejich pohybu po obloze. * Jak je ale možné, že rok za rokem a desetiletí za desetiletím stále vypadala stejně? Jaká „pouta“ udržují tyto hvězdy i všechna ostatní nebeská tělesa na svém místě? Když o tom Job uvažoval, jistě pociťoval posvátnou úctu.

Pokud by hvězdy držely na místě díky nebeským sférám, žádná taková „pouta“ by neexistovala. Teprve několik tisíc let po Jobově době se vědci dozvěděli více o ‚poutech‘ neboli ‚šňůrách‘, kterými jsou spojena nebeská tělesa na své cestě temným vesmírem. Objasnily to až slavné objevy, za nimiž stáli Isaac Newton a později Albert Einstein. O silách, díky nimž Bůh udržuje nebeská tělesa pohromadě, Job pochopitelně nevěděl nic. Slova v knize, která nese jeho jméno, však zůstala v platnosti, na rozdíl od teorií učeného Aristotela, které ve zkoušce času neobstály. Mohl snad slova v knize Job nechat zapsat někdo jiný než Bůh, který zákony vesmíru vytvořil?

3. Je vesmír věčný, nebo podléhá zkáze?

Aristoteles byl přesvědčen, že mezi vesmírem a Zemí je obrovský rozdíl. Tvrdil, že Země podléhá změnám a chátrá, ale že éter, z něhož je hvězdná obloha, je naprosto neměnný a věčný, takže průhledné sféry a nebeská tělesa zůstávají stále stejné a nepodléhají zkáze.

Co k tomuto námětu říká Bible? V Žalmu 102:25–27 je napsáno: „Dávno jsi položil základy země a nebesa jsou dílem tvých rukou. Ony zaniknou, ale ty budeš dále stát; a právě jako oděv se všechny obnosí. Právě jako oblečení je vyměníš, a ukončí svůj běh. Ty jsi však týž, a tvé vlastní roky se nenaplní.“

Všimněte si, že žalmista, který tato slova napsal asi dvě století před tím, než žil Aristoteles, nestaví do protikladu Zemi a hvězdnou oblohu, jako by Země podléhala zkáze, zatímco hvězdy by byly věčné. Nebesa i Zemi naopak dává do protikladu k Bohu, mocné duchovní bytosti, která řídila jejich stvoření. * Z žalmistova výroku vyplývá, že hvězdy mohou podlehnout zkáze stejně jako cokoli na Zemi. Co v této souvislosti zjistili vědci v moderní době?

Objevy v oblasti geologie potvrzují, že o Zemi platí jak to, co je napsáno v Bibli, tak to, co řekl Aristoteles. Například skály podléhají erozi a prostřednictvím vulkanické činnosti či jiných geologických pochodů vznikají skály nové.

Jak je to ale s hvězdami? Podléhají přirozené zkáze, jak o tom mluví Bible, nebo jsou věčné a neměnné, jak učil Aristoteles? Evropští astronomové začali o Aristotelově názoru pochybovat v 16. století n. l., kdy poprvé viděli supernovu neboli vybuchující hvězdu. Vědci od té doby zjistili, že hvězdy mohou zaniknout nejen velkolepým výbuchem, ale mohou i pomalu vyhořet, nebo  se dokonce zhroutit do sebe. Astronomové ale také pozorovali zrod nových hvězd v takzvaných hvězdných líhních, což jsou oblaka vesmírných plynů obohacených materiálem z vybuchlých starých hvězd. Žalmistova metafora o oděvu, který se obnosí a je nahrazen, je tedy velmi výstižná. * Je pozoruhodné, že slova tohoto starověkého žalmisty odpovídají současným vědeckým objevům.

V tuto chvíli vás možná napadlo: Učí Bible, že Země a vesmír jednoho dne zaniknou a budou muset být nahrazeny? Ne. V Bibli je slib, že budou trvat navždy. (Žalm 104:5; 119:90) Důvodem však není to, že by Země a vesmír byly samy o sobě věčné, ale to, že Bůh, který je stvořil, slibuje, že je zachová. (Žalm 148:4–6) Nevysvětluje jak, ale můžeme se spolehnout na to, že ten, kdo vesmír stvořil, ho také dokáže udržet v existenci. Je to podobné, jako když člověk postaví pro svou rodinu dům a potom ho udržuje v dobrém stavu.

Komu patří sláva a čest?

Odpověď na otázku, kdo si zaslouží slávu a čest za to, že vytvořil „zákony nebes“, jasně vyplynula z tohoto článku. Úvahy o Stvořiteli, který způsobil, že se bezpočet hvězd rozpíná v obrovském prostoru, který je drží na svých místech pomocí gravitace a který je zdrojem energie, díky níž vesmír nezanikne, nás jistě naplňují hlubokou úctou a bázní.

V biblické knize Izajáš 40:26 čteme: „Vysoko pozvedněte oči a vizte. Kdo stvořil tyto věci? Je to Ten, kdo vyvádí jejich vojsko dokonce podle počtu, všechny je dokonce nazývá jménem.“ Hvězdy jsou výstižně přirovnány k armádě, která se skládá z ohromného počtu vojáků. Bez rozkazů velitele by armáda byla jen chaotickým davem. Bez zákonů od Jehovy by se planety, hvězdy ani galaxie nepohybovaly po uspořádaných dráhách, ale ve vesmíru by panoval chaos. Nebeské vojsko, o kterém psal Izajáš, má miliardy vojáků, jimž velitel nejen dává rozkazy, kam mají jít, ale dokonce zná každého z nich jménem a přesně ví, kde se nachází a co dělá.

Díky ‚zákonům nebes‘ můžeme nahlédnout do nekonečně moudré mysli Stvořitele. Kdo jiný mohl takové zákony stanovit a podnítit lidi, aby o nich zapsali pravdivé informace celá staletí, a dokonce tisíciletí předtím, než je vědci objevili. Máme tedy pádné důvody, abychom Jehovovi vzdávali „slávu a čest“. (Zjevení 4:11)

[Poznámky pod čarou]

[Rámeček a obrázky na straně  24 a 25]

 Významný učenec

„Aristotelés byl největší filozof a vědec starověku,“ uvádí kniha 100 nejvlivnějších osobností dějin. Není těžké pochopit, proč se to o tomto výjimečném muži říká. Aristoteles (384–322 př. n. l.) byl žákem slavného filozofa Platóna a později se stal soukromým učitelem prince, který vešel do dějin jako Alexandr Veliký. Starověké záznamy připisují Aristotelovi 170 knih, z nichž 47 se dochovalo. Psal o astronomii, biologii, chemii, zoologii, fyzice, geologii a psychologii. O živočiších a rostlinách zaznamenal zajímavé podrobnosti, které se pak vědcům podařilo studovat až po mnoha staletích. „Jeho vliv na veškeré pozdější myšlení Západu byl nezměrný,“ uvádí citovaná kniha. Zároveň však dodává: „Aristotelés byl tak moc obdivován, až se na konci středověku stal takřka idolem.“

[Podpisky]

Royal Astronomical Society / Photo Researchers, Inc.

Z knihy A General History for Colleges and High Schools, 1900

[Obrázek na straně 26 a 27]

Nebeská tělesa zůstávají na svých místech díky gravitaci

[Podpisek]

NASA a The Hubble Heritage Team (AURA/STScl)

[Obrázek na straně 26 a 27]

Hvězdokupa Plejády

[Obrázek na straně 28]

Některé hvězdy zanikají velkolepým výbuchem

[Podpisek]

ESA/Hubble

[Obrázek na straně 28]

Nové hvězdy vznikají v takzvaných hvězdných líhních

[Podpisek]

J. Hester a P. Scowen (AZ State Univ.), NASA

[Podpisek obrázku na straně 24]

© Peter Arnold, Inc./Alamy