Daně — Musíme je platit?

MÁLOKDO platí daně rád. Mnozí lidé jsou přesvědčeni, že se penězi, které dávají v podobě daní, mrhá, protože se s nimi špatně hospodaří, jsou zpronevěřovány a dostávají se do rukou podvodníků. Někteří dokonce placení daní pokládají za nemorální. Když obyvatelé jednoho města na Blízkém východě vysvětlovali, proč odmítají platit daně, prohlásili: „Nebudeme financovat zbraně, které nám zabíjejí děti.“

Takové názory nejsou ani ojedinělé, ani nové. Již zesnulý hinduistický vůdce Móhandás K. Gándhí se k tomu, proč mu svědomí nedovoluje platit daně, vyjádřil takto: „Ten, kdo podporuje stát, ve kterém přímo či nepřímo vládne armáda, se podílí na jeho hříších. Má na nich podíl každý, starý nebo mladý, kdo placením daní pomáhá takový stát udržovat.“

Filozof Henry David Thoreau, žijící v 19. století, také odmítal platit daně, protože se z nich financovala válka, a na obhajobu svého postoje uváděl morální důvody. Ptal se: „Musí se občan, i kdyby jen na chvíli nebo v nejmenší míře, vzdát svého svědomí a přenechat rozhodování zákonodárci? Proč má potom každý člověk svědomí?“

Pro křesťany je důležité, aby měli v těchto záležitostech jasno. Bible totiž říká, že si mají ve všem zachovávat čisté svědomí. (2. Timoteovi 1:3) Zároveň ale uznává, že vlády mají právo vybírat daně. Vybízí: „Každá duše ať se podřizuje nadřazeným autoritám [lidským vládám], neboť není žádná autorita kromě od Boha; existující autority jsou umístěny do svých relativních postavení Bohem. Je tedy naléhavý důvod, proč se máte podřizovat, nejen kvůli té zlobě, ale také kvůli svému svědomí. Vždyť proto také platíte daně; jsou totiž Božími veřejnými sluhy, kteří stále slouží právě tomuto účelu. Dávejte všem, co jim patří: daň tomu, kdo vyžaduje daň.“ (Římanům 13:1, 5–7)

Z tohoto důvodu byli křesťané v prvním století známí tím, že daně poctivě platili, i když značná část z těchto peněz šla na vojenské účely. Totéž lze říci o svědcích Jehovových v dnešní době. * Jak je možné tento rozpor vysvětlit? Musí snad křesťané pokaždé, když přijde čas vyplnit daňové přiznání, potlačit své svědomí?

Daně a svědomí

Je důležité mít na paměti, že i v prvním století, kdy křesťané dostali pokyn, aby platili daně, byla část těchto peněz dávána na vojenské účely. Právě kvůli takovému použití vybraných daní se o staletí později ozývalo svědomí Gándhímu a Thoreauovi.

Všimněte si, že křesťané poslouchali příkaz zapsaný ve 13. kapitole dopisu Římanům nejen proto, aby se vyhnuli potrestání, ale také „kvůli svému svědomí“. (Římanům 13:5)  Ano, svědomí od křesťana vlastně vyžadovalo, aby daně platil, i když se z nich financovaly činnosti, které osobně zavrhoval. Chceme-li tomuto zdánlivému paradoxu porozumět, musíme si v souvislosti s naším svědomím, vnitřním hlasem, který posuzuje správnost našeho jednání, uvědomit jeden zásadní fakt.

Tento vnitřní hlas, jak zaznamenal i Thoreau, má každý z nás, avšak nelze se na něj vždy spolehnout. Má-li naše jednání schvalovat Bůh, musíme své svědomí nastavit podle jeho morálních měřítek. Často je zapotřebí, abychom své uvažování nebo názory upravili tak, aby odpovídaly Božímu pohledu, protože jeho myšlení je tomu našemu nadřazené. (Žalm 19:7) Proto jestliže uvažujeme o otázce placení daní, měli bychom se snažit pochopit, jaký má Bůh názor na lidské vlády.

Četli jsme, že apoštol Pavel lidské vlády nazval „Božími veřejnými sluhy“. (Římanům 13:6) Co to znamená? V podstatě to, že udržují pořádek a poskytují společnosti některé cenné služby. I ty nejhorší vlády obvykle zajišťují, aby fungovala například pošta, školství, hasiči, policie a soudy. Přestože si Bůh plně uvědomuje, jaké mají tyto lidmi vytvořené vlády nedostatky, připouští na čas jejich existenci a ukládá nám, abychom daně platili. Dáváme tím najevo, že respektujeme jeho uspořádání, tedy to, že takovým vládám dovoluje panovat nad lidstvem.

Bůh ale nebude lidské vlády tolerovat věčně. Má v úmyslu všechny je nahradit nebeským Královstvím a pak postupně napravit veškeré škody, které byly těmito vládami během staletí napáchány. (Daniel 2:44; Matouš 6:10) Prozatím však neschvaluje, aby křesťané neplacením daní ani jakkoli jinak projevovali občanskou neposlušnost.

Co když se ale stále domníváte, podobně jako Gándhí, že placení daní, ze kterých je financována válka, je nemorální? Z lidského pohledu to tak může vypadat. Pamatujte ale na to, že Boží hledisko je vyšší než lidské, stejně jako člověk stojící na vrcholu hory má lepší výhled než někdo dole v údolí. Proto je někdy potřeba, abychom svoje myšlení přizpůsobili Božímu. Prostřednictvím proroka Izajáše Bůh řekl: „Jako jsou nebesa vyšší než země, tak jsou mé cesty vyšší než vaše cesty a mé myšlenky než vaše myšlenky.“ (Izajáš 55:8, 9)

Je autorita vlád absolutní?

Z toho, co Bible říká o placení daní, nelze vyvodit, že lidské vlády mohou nad svými občany uplatňovat absolutní autoritu. Ježíš učil, že moc, kterou Bůh těmto vládám udělil, je omezená. Když dostal otázku, zda je z Božího pohledu správné platit daně tehdy vládnoucí Římské říši, odpověděl tímto zásadním prohlášením: „Splácejte césarovy věci césarovi, ale Boží věci Bohu.“ (Marek 12:13–17)

Vlády, v Ježíšových slovech představované „césarem“, razí či tisknou peníze a pomáhají stanovit jejich hodnotu. Proto mají z Božího stanoviska právo dostávat je zpět ve formě daní. Ježíš však ukázal, že na „Boží věci“ — na  náš život a způsob, jakým Boha uctíváme — si nemůže dělat nárok žádná lidská instituce. Když jsou lidské zákony nebo požadavky v rozporu s Božími zákony, křesťané musí „poslouchat Boha jako panovníka spíše než lidi“. (Skutky 5:29)

Křesťanům se dnes možná nelíbí, jak se s jejich daněmi nakládá, ale nepokoušejí se počínání vlády ovlivňovat nebo mu bránit tím, že by se stavěli na odpor nebo odmítali platit daně. Takovým jednáním by dávali najevo, že nedůvěřují způsobu, kterým Bůh vyřeší problémy lidstva. Trpělivě proto čekají, až ve svůj čas zasáhne do lidských záležitostí prostřednictvím vlády svého Syna, Ježíše, který řekl: „Mé království není částí tohoto světa.“ (Jan 18:36)

Řídit se učením Bible je užitečné

Budete-li se řídit tím, co o placení daní říká Bible, přinese vám to prospěch v několika směrech. Vyhnete se trestu, který hrozí lidem porušujícím zákon, a ani nebudete muset mít strach, že bude vaše nezákonné jednání odhaleno. (Římanům 13:3–5) Ještě důležitější je, že si zachováte čisté svědomí vůči Bohu a svojí poslušností zákona mu budete přinášet čest. Je sice možné, že utrpíte jistou finanční ztrátu ve srovnání s těmi, kdo odmítají daně platit nebo při tom podvádějí, ale můžete se spolehnout na slib našeho nebeského Otce, že se o své věrné služebníky postará. Jeden z pisatelů Bible, David, se vyjádřil takto: „Býval jsem mladý muž, také jsem zestárl, a přece jsem neviděl nikoho spravedlivého úplně opuštěného, ani jeho potomstvo, jak hledá chléb.“ (Žalm 37:25)

Pochopení a dodržování biblického příkazu ohledně daní vám také přinese klid mysli, který plyne z vědomí, že před Bohem nejste zodpovědní za to, co vláda s vašimi daněmi dělá — stejně jako nejste ze zákona odpovědní za to, jak majitel domu používá nájemné, které mu platíte. Jeden muž jménem Stelvio se před tím, než poznal biblickou pravdu, léta snažil dosáhnout politických změn v jižní Evropě. Když vysvětloval, proč toho zanechal, řekl: „Musel jsem uznat, že není v lidských silách zajistit ve světě spravedlnost, mír ani dobré mezilidské vztahy. Způsobit, aby společnost byla jiná a lepší, dokáže jedině Boží Království.“

Jestliže budete věrně ‚splácet Boží věci Bohu‘, můžete mít stejně jako Stelvio jistotu, že zažijete dobu, kdy Bůh nastolí na celé zemi spravedlivou vládu, která napraví všechny škody a křivdy způsobené lidským panováním.

[Poznámka pod čarou]

[Praporek na straně 22]

Měli bychom své uvažování upravovat tak, aby odpovídalo Božímu pohledu, protože jeho myšlení je tomu našemu nadřazené.

[Praporek na straně 23]

Poctivým placením daní si křesťané zachovávají dobré svědomí vůči Bohu a dávají najevo svou důvěru, že se postará o jejich potřeby.

[Obrázky na straně 22]

„Splácejte césarovy věci césarovi, ale Boží věci Bohu“

[Podpisek]

Copyright British Museum