Je Jehova i tvým podílem?
Je Jehova i tvým podílem?
„Neustále . . . hledejte nejprve království a Otcovu spravedlnost, a to všechno ostatní vám bude přidáno.“ (MAT. 6:33)
1., 2. (a) Kdo je „Božím Izraelem“, o němž se píše v Galaťanům 6:16? (b) Koho představuje „dvanáct izraelských kmenů“ z Matouše 19:28?
CO SE ti vybaví, když v Bibli čteš jméno Izrael? Vzpomeneš si na Izákova syna Jákoba, který toto jméno dostal, nebo na jeho potomky, tedy na národ starověkého Izraele? A co duchovní Izrael? Když se o Izraeli mluví v obrazném smyslu, obvykle je tím míněn ‚Boží Izrael‘ — 144 000 těch, kdo jsou pomazáni svatým duchem, aby v nebi vládli jako králové a kněží. (Gal. 6:16; Zjev. 7:4; 21:12) Na koho se ale vztahují Ježíšova slova o 12 izraelských kmenech zapsaná u Matouše 19:28?
2 Ježíš řekl: „Při znovustvoření, až se Syn člověka posadí na svůj slavný trůn, vy, kdo jste mě následovali, se také posadíte na dvanáct trůnů a budete soudit dvanáct izraelských kmenů.“ Jelikož Ježíšovi pomazaní učedníci mají těchto „dvanáct izraelských kmenů“ soudit, musí se toto označení vztahovat na lidi, kteří mají vyhlídku na věčný život v pozemském ráji a mají mít užitek z kněžské služby 144 000.
3., 4. V čem jsou pomazaní křesťané znamenitým příkladem?
3 Podobně jako kněží a Levité ve starověku, i pomazaní křesťané považují svou službu za výsadu. (4. Mojž. 18:20) Ani oni neočekávají, že dostanou jako dědictví nějaké území nebo místo zde na zemi. Těší se na to, že budou jako králové a kněží s Ježíšem Kristem v nebi, a jak vyplývá ze slov ve Zjevení 4:10 a 11, budou tam Jehovovi dál sloužit. (Ezek. 44:28)
4 To, že Jehova je jejich podílem, dávají svým způsobem života najevo už nyní. Služba Bohu je pro ně tím nejdůležitějším. Projevují víru ve výkupní oběť a Krista neustále následují. Tak si ‚zajišťují své povolání a vyvolení‘. (2. Petra 1:10) Životní okolnosti i schopnosti jednotlivých pomazaných křesťanů se liší. Svá omezení však nikdy nevyužívají jako výmluvu, aby Bohu sloužili jen symbolicky. Pro zájmy Království naopak dělají všechno, co je v jejich silách. Jsou znamenitým příkladem pro ty, kdo doufají ve věčný život na rajské zemi.
5. Jak by každý křesťan měl dávat najevo, že Jehova je jeho podílem, a proč je to někdy náročné?
5 Ať už máme naději nebeskou, nebo pozemskou, každý z nás musí ‚zapřít sám sebe a zvednout svůj mučednický kůl a neustále Krista následovat‘. (Mat. 16:24) Miliony těch, kdo se těší na život v pozemském ráji, uctívají Boha a následují Krista v duchu slov u Matouše 16:24. Nespokojí se pouze se symbolickou službou, když vědí, že mohou dělat víc. Někteří se rozhodli zjednodušit si život a stát se pravidelnými průkopníky. Jiní alespoň několik měsíců v roce slouží jako pomocní průkopníci. A ještě další sice nemohou být průkopníky, ale přesto se ve službě velmi namáhají. Takoví křesťané mají stejný postoj jako Marie, která Ježíše pomazala vonným olejem. Ježíš na to zareagoval slovy: „Učinila vůči mně znamenitý skutek. . . . Učinila, co mohla.“ (Mar. 14:6–8) Dělat všechno, co můžeme, není vždy snadné, protože žijeme ve světě, jemuž vládne Satan. Přesto se ve službě usilovně namáháme a Jehovovi plně důvěřujeme. Uvažujme nyní o tom, jak se naše důvěra v Jehovu projevuje ve čtyřech konkrétních oblastech.
Hledejme nejprve Boží Království
6. (a) Z čeho je vidět, že většina lidí má svůj podíl pouze v tomto životě? (b) Proč je lepší mít stejný postoj jako David?
6 Ježíš své následovníky učil, aby hledali nejprve Království a Boží spravedlnost. Ti, kdo Jehovu neuctívají, mají sklon starat se v prvé řadě o své vlastní zájmy, protože jsou „lidmi tohoto systému věcí, jejichž podíl je v tomto životě“. (Přečti Žalm 17:1, 13–15.) O svého Stvořitele se nezajímají a plně se věnují tomu, aby si zajistili pohodlný život, vychovali děti a něco po sobě zanechali. Svůj podíl mají pouze v tomto životě. Naproti tomu Davidovi záleželo na tom, aby si udělal „dobré jméno“ u Jehovy, jak k tomu později jeho syn vybízel všechny Boží služebníky. (Kaz. 7:1, ppč.) David, podobně jako Asaf, si uvědomoval, že být přítelem Jehovy je mnohem lepší, než dávat v životě na první místo své vlastní zájmy. Z toho, že mohl chodit s Bohem, se velmi radoval. I v naší době mnozí křesťané považují duchovní činnosti za důležitější než například své zaměstnání.
7. Jak dal jeden bratr najevo, že hledá nejprve Království?
7 Příkladem může být Jean-Claude ze Středoafrické republiky. Je sborovým starším, má manželku a tři děti. Najít ve Středoafrické republice práci je těžké a většina lidí udělá téměř všechno pro to, aby si zaměstnání udrželi. Jednoho dne za Jean-Claudem přišel jeho nadřízený a řekl mu, že každý den v týdnu včetně soboty a neděle bude mít noční směnu, a do práce bude tudíž chodit v půl sedmé večer. Jean-Claude mu vysvětlil, že se o svou rodinu musí starat nejen hmotně, ale i duchovně a že také má určité povinnosti vůči sboru. Jak na to nadřízený reagoval? Řekl mu: „Když už máte to štěstí, že máte práci, musíte zapomenout na všechno ostatní, včetně manželky, dětí a svých problémů. Práci musíte obětovat všechno, nic než práce neexistuje. Takže se rozhodněte — buď náboženství, nebo práce.“ Co bys v takové situaci udělal ty? Jean-Claude věřil tomu, že i kdyby o zaměstnání přišel, Jehova by se o něj postaral. Věděl, že stále bude mít hojnost práce ve službě a že Jehova mu pomůže, aby rodinu dokázal po hmotné stránce zajistit. Místo na noční směnu šel tedy nejprve na shromáždění. Po shromáždění se chystal jít do práce, i když si nebyl jist, zda nějakou ještě má. V tom zazvonil telefon. Jean-Claude se dozvěděl, že jeho nadřízený byl propuštěn a že on o práci nepřišel.
8., 9. V čem bychom měli napodobovat kněze a Levity?
8 Někteří Boží služebníci, jimž hrozilo, že přijdou o práci, si možná říkali: Jak se pak postarám o svou rodinu? (1. Tim. 5:8) Ať už jsi něco takového zažil, nebo ne, z vlastní zkušenosti asi víš, že pokud je Jehova tvým podílem a pokud svatou službu dáváš na první místo ve svém životě, nikdy tě nezklame. Potom co Ježíš vybídl své učedníky, aby ‚neustále hledali nejprve Království‘, ujistil je: „To všechno ostatní“, například jídlo, pití a oblečení, „vám bude přidáno.“ (Mat. 6:33)
9 Uvažuj znovu o Levitech. V první řadě se věnovali čistému uctívání a neměli žádné územní dědictví. Museli se tedy spoléhat na to, že o jejich obživu se postará Jehova, který jim řekl: „Já jsem tvůj podíl.“ (4. Mojž. 18:20) My sice nesloužíme v doslovném chrámu jako kněží a Levité, ale můžeme napodobovat jejich postoj — spoléhat na to, že se o nás Jehova postará. Jelikož nepřijímáme „označení“ divokého zvířete, musíme počítat s tím, že s blížícím se koncem bude pro nás život stále obtížnější. (Zjev. 13:17) Čím hlouběji jsme v čase konce, tím důležitější je, abychom plně důvěřovali tomu, že nám Jehova zajistí to, co potřebujeme.
Hledejme nejprve Boží spravedlnost
10., 11. Jak někteří dali najevo, že spoléhají na Jehovu, když řešili otázku zaměstnání? Uveď příklad.
10 Ježíš své učedníky také vybízel, aby ‚hledali nejprve Boží spravedlnost‘. (Mat. 6:33) V otázce toho, co je a co není správné, se tedy řídíme měřítky Jehovy, a ne měřítky lidí. (Přečti Izajáše 55:8, 9.) Možná víš, že někteří křesťané před tím, než poznali pravdu, pěstovali tabák, prodávali tabákové výrobky, učili druhé bojovat nebo vyráběli a prodávali zbraně. Poznali však Boží měřítka, a protože se chtěli dát pokřtít, své zaměstnání změnili. (Iz. 2:4; 2. Kor. 7:1; Gal. 5:14)
11 Příkladem je Andrew. Společně s manželkou poznali Jehovu a chtěli mu sloužit. Andrew byl hrdý na svou práci, ale rozhodl se ji opustit. Proč? Pracoval totiž v armádě a nyní chtěl na první místo dávat Boží spravedlnost. Když byl z armády propuštěn, měl dvě děti, žádný příjem a úspory jen na pár měsíců. Z lidského hlediska na tom byl podobně jako Levité — neměl žádné „dědictví“. Spolehl se však na Boha a začal hledat zaměstnání. Když se ohlíží zpět, on i jeho rodina mohou potvrdit, že Jehovova ruka se nezkrátila. (Iz. 59:1) Zjednodušili si život, takže Andrew a jeho manželka dokonce mohli začít s celodobou službou. Andrew říká: „Samozřejmě občas míváme nějaké starosti — ať už kvůli penězům, bydlení, zdraví, anebo jen kvůli přibývajícím rokům. Ale Jehova nás vždycky podporoval a stále podporuje. . . . Můžeme bez sebemenších pochybností říct, že tou nejvznešenější a nejradostnější činností, jaké se člověk může věnovat, je služba Jehovovi.“ * (Kaz. 12:13)
12. (a) Co musíme mít, abychom se dokázali řídit Božími měřítky? (b) Víš o někom, komu víra pomohla řídit se Božími měřítky i za obtížných okolností?
12 Ježíš svým učedníkům řekl: „Jestliže budete mít víru velikosti hořčičného zrna, řeknete této hoře: ‚Přemísti se odtud tam‘, a ona se přemístí, a nic pro vás nebude nemožné.“ (Mat. 17:20) Jsi ochoten řídit se Božími měřítky, i když kvůli tomu budeš mít problémy? Pokud si myslíš, že to nedokážeš, svěř se se svými obavami někomu ze sboru. Vyprávění spoluvěřících o tom, jak je Jehova posílil, tě určitě povzbudí.
Važme si duchovních darů od Jehovy
13. Co můžeme v duchovním ohledu očekávat, pokud si vážíme výsady sloužit Jehovovi?
13 Pokud si výsady sloužit Jehovovi vážíš, můžeš se spolehnout na to, že se o tvé hmotné a duchovní potřeby postará, podobně jako se staral o Levity. Uvažuj o Davidovi. Ačkoli se musel skrývat v jeskyni, důvěřoval tomu, že se o něj Jehova bude starat. I my se můžeme dostat do situace, ze které neuvidíme žádné východisko, ale přesto můžeme Jehovovi plně důvěřovat. Vzpomeň si také na Asafa. Správný náhled na to, čím se trápil, získal, když vešel „do velkolepé Boží svatyně“. (Žalm 73:17) I my se musíme obracet k Jehovovi, který nám poskytuje duchovní pokrm v pravý čas. Tak Bohu dáváme najevo svou vděčnost za to, že mu můžeme sloužit bez ohledu na své okolnosti, a je z toho vidět, že ho přijímáme za svůj podíl.
14., 15. Jak bychom měli reagovat, když dostaneme nové vysvětlení nějaké biblické pasáže?
14 Jak reaguješ, když Jehova, Zdroj našeho duchovního osvícení, objasní něco ze svých ‚hlubokých věcí‘ zapsaných v Bibli? (1. Kor. 2:10–13) Vynikajícím příkladem je to, co udělal apoštol Petr, když Ježíš svým posluchačům řekl: „Pokud nebudete jíst tělo Syna člověka a pít jeho krev, nemáte v sobě život.“ Mnozí z jeho učedníků si tato slova vyložili doslovně a prohlásili: „Tato řeč je otřesná; kdo jí může naslouchat?“ A „odešli k věcem za sebou“. Petr však řekl: „Pane, ke komu odejdeme? Máš výroky věčného života.“ (Jan 6:53, 60, 66, 68)
15 Ježíšovým slovům o jedení jeho těla a pití jeho krve Petr plně nerozuměl. Přesto spoléhal na to, že Bůh tuto věc objasní. A co ty? Když dostaneme nové vysvětlení nějaké pasáže z Písma, snažíš se pochopit biblické důvody, které ke změně porozumění vedly? (Přísl. 4:18) Beroané v prvním století „s největší dychtivostí mysli . . . denně pečlivě zkoumali Písma“. (Sk. 17:11) Jestliže budeš jejich příklad napodobovat, pak ještě více vzroste tvé ocenění pro to, že můžeš Jehovovi sloužit a mít ho za svůj podíl.
Manželství pouze v Pánu
16. Proč je důležité řídit se pokynem zapsaným v 1. Korinťanům 7:39?
16 Uvažujme o další oblasti, ze které je vidět, zda křesťan přijal Boha za svůj podíl. V Bibli je jasný pokyn, že máme do manželství vstupovat „pouze v Pánu“. (1. Kor. 7:39) Mnozí se rozhodli, že než aby tento pokyn od Jehovy porušili, raději zůstanou svobodní. O takové věrné křesťany Bůh láskyplně pečuje. Co udělal David, když se cítil sám a zdánlivě bez pomoci? Napsal: „Před [Bohem] jsem vyléval svou starost; dále jsem před ním vyprávěl o své vlastní tísni, když ve mně umdléval duch.“ (Žalm 142:1–3) Podobné pocity měl možná i prorok Jeremjáš, který po desítky let věrně sloužil Bohu a zůstal svobodný. Více si o tom můžeš přečíst v 8. kapitole knihy Bůh k nám mluví prostřednictvím Jeremjáše.
17. Jak se jedna svobodná sestra vyrovnává s tím, že se občas cítí osamělá?
17 Jedna sestra ze Spojených států vypráví: „Nerozhodla jsem se, že zůstanu svobodná. Ráda bych se vdala, kdybych našla toho pravého. Pokaždé když o mě někdo projevil zájem, ať už to byl kdokoli, moje nevěřící maminka se mě snažila přesvědčit, abych si ho vzala. Zeptala jsem se jí, jestli chce být odpovědná za to, když pak v manželství budeme mít problémy. Později viděla, že mám dobrou práci, dokážu se o sebe postarat a jsem šťastná, a tak mě do manželství přestala nutit.“ Nicméně někdy se sestra cítí osamělá. Říká: „V takových chvílích se obracím k Jehovovi. Vždycky je mi nablízku.“ Co jí pomohlo, aby Jehovovi plně důvěřovala? Vysvětluje: „Díky modlitbě si uvědomuji, že Bůh je skutečný a že vlastně nikdy nejsem sama. Naslouchá mi Nejvyšší Panovník vesmíru, tak proč bych se měla cítit opuštěná a nešťastná?“ Také se přesvědčila o tom, že „více štěstí je v dávání než v přijímání“. Říká k tomu: „Snažím se pomáhat druhým a neočekávám, že za to něco dostanu zpět. Když přemýšlím o tom, jak mohu někomu pomoci, cítím vnitřní radost.“ (Sk. 20:35) Jehova je jejím podílem a ona se těší z toho, že mu může sloužit.
18. K čemu povede to, že se staneš Jehovovým podílem?
18 Ať jsi v jakékoli situaci, Jehovu můžeš přijmout za svůj podíl. Díky tomu budeš dál patřit k jeho šťastnému lidu. (2. Kor. 6:16, 17) A navíc ty sám se staneš Jehovovým podílem, podobně jako jeho služebníci v minulosti. (Přečti 5. Mojžíšovu 32:9, 10.) Starověký Izrael se stal Božím podílem mezi národy a i tebe Bůh bude považovat za svůj podíl a s láskou o tebe bude pečovat. (Žalm 17:8)
[Poznámka pod čarou]
Jak bys odpověděl?
• Z čeho je vidět, zda ve svém životě máme na prvním místě Boží Království a Otcovu spravedlnost?
• Jak dáváme najevo, že si vážíme duchovního pokrmu?
• Proč je důležité řídit se Božím pokynem vstoupit do manželství „pouze v Pánu“?
[Studijní otázky]
[Praporek na straně 13]
Jehova se stává naším podílem, pokud svatá služba je pro nás tím nejdůležitějším.
[Obrázek na straně 15]
Jeremjášův příklad tě může povzbudit
