Co možná nevíte . . .

Proč byli v jeruzalémském chrámu směnárníci?

▪ Ježíš krátce před svou smrtí reagoval na velkou nespravedlnost, ke které docházelo v jeruzalémském chrámu. V Bibli se píše: „Ježíš . . . vyhodil všechny, kdo v chrámu prodávali a kupovali, a zpřevracel stoly směnárníků a lavice těch, kteří prodávali holubice. A řekl jim: ‚Je napsáno: „Můj dům bude nazýván domem modlitby“, ale vy z něho děláte lupičskou jeskyni.‘“ (Matouš 21:12, 13)

Židé a židovští proselyté, kteří v prvním století cestovali do chrámu v Jeruzalémě z mnoha měst a zemí, s sebou měli mince, jimiž se platilo v jejich domovských oblastech. Když však měli platit roční chrámovou daň, kupovat obětní zvířata a předkládat další dobrovolné obětní dary, museli používat pouze mince určitého typu. Směnárníci proto za poplatek vyměňovali peníze různého původu a hodnoty za požadovanou měnu. S blížícími se židovskými svátky stavěli své stánky uvnitř chrámového areálu na Nádvoří pohanů.

Když Ježíš směnárníkům vyčítal, že z chrámu dělají „lupičskou jeskyni“, nejspíš narážel na to, že si za své služby účtují přemrštěné částky.

Proč byly olivovníky v biblických dobách tak ceněné?

▪ Olivovníky a vinice byly mezi dobrými věcmi, které Bůh slíbil dát členům svého lidu, pokud mu budou věrní. (5. Mojžíšova 6:10, 11) V zemích, kde olivovníky rostou, si jich lidé dodnes velmi váží. Tento strom přináší velké množství ovoce i stovky let a vyžaduje přitom poměrně malou péči. Může se mu dařit i na skalnaté půdě a dobře snáší častá období sucha. Když je pokácen, z jeho pařezu vyrazí několik výhonků, ze kterých mohou vyrůst nové kmeny.

Kůra a listy tohoto stromu byly v biblických dobách ceněny pro svou schopnost snižovat horečku. Klejopryskyřice, která vytéká ze starých větví a má vanilkové aroma, se používala k výrobě parfémů. Především si však lidé olivovníku vážili jako zdroje potravy — plodů a zejména oleje. Dužnina zralé olivy je asi z poloviny tvořená olejem.

Z jednoho dobrého stromu bylo možné získat až 57 litrů oleje ročně. Olivový olej se také používal jako palivo do lamp, při slavnostech a náboženských obřadech, jako tělová a vlasová kosmetika a jako prostředek zklidňující rány a zmírňující bolest při pohmožděninách. (2. Mojžíšova 27:20; 3. Mojžíšova 2:1–7; 8:1–12; Rut 3:3; Lukáš 10:33, 34)