Jak si otec může udržet blízký vztah se synem?

„TATI, jak to, že toho tolik víš?“ Překvapil vás někdy syn takovou otázkou? Asi jste byl v tu chvíli hrdý na to, že jste otcem. A jestliže se váš syn navíc řídil tím, co jste mu poradil, a měl z toho užitek, určitě jste prožíval ještě větší radost. * (Přísloví 23:15, 24)

Avšak jak roky ubíhají, váš syn už vás nejspíš tak bezmezně neobdivuje. Možná se vám zdá, že k vám nemá takovou úctu jako dřív. Co můžete dělat pro to, abyste si s ním udržel blízký vztah i v době, kdy dospívá? Podívejme se nejprve na některé problémy, se kterými se otcové potýkají.

Tři časté problémy

1. CHYBÍ ČAS: V mnoha zemích představuje výdělek otců většinu rodinného příjmu. Jejich práce často vyžaduje, aby byli velkou část dne mimo domov. V některých zemích otcové tráví se svými dětmi velmi málo času. Například nedávný průzkum ve Francii ukázal, že otcové se dětem věnují v průměru méně než 12 minut denně.

K ZAMYŠLENÍ: Kolik času trávíte se svým synem? Co kdybyste si jeden nebo dva týdny zapisoval množství času, které mu každý den věnujete? Výsledky vás možná překvapí.

2. CHYBÍ DOBRÝ PŘÍKLAD: Někteří muži netrávili se svým otcem mnoho času. „Skoro jsem tátu nevídal,“ říká Jean-Marie, který žije ve Francii. Jak ho to ovlivnilo? „Způsobilo mi to nečekané problémy,“ říká. „Například mi dělá potíže vést se svými vlastními syny smysluplné rozhovory.“ Jindy zase muži své otce znají dobře, ale nemají k sobě blízko. Třiačtyřicetiletý Philippe říká: „Můj otec mi neuměl projevovat city. Výsledkem je, že se musím hodně snažit, abych byl vůči synovi vřelejší.“

K ZAMYŠLENÍ: Myslíte, že vztah, který máte s otcem, ovlivňuje to, jak se chováte ke svému synovi? Pozorujete někdy, že máte podobné zvyky, dobré nebo špatné, jako váš otec? Které?

3. CHYBÍ VYVÁŽENÉ RADY: V některých kulturách se úloha otců při výchově podceňuje. „Když jsem byl malý,“ vzpomíná Luca, který vyrostl v jedné západoevropské zemi, „lidé zastávali názor, že starat se o děti je věc matky.“ V jiných kulturách se od otců očekává,  že budou především přísní a autoritativní. Například George, který pochází z jedné africké země, říká: „U nás si otcové s dětmi nehrají, protože se bojí, že by to oslabilo jejich autoritu. A tak je pro mě těžké, když mám se svým synem trávit volný čas.“

K ZAMYŠLENÍ: Jak se na roli otců dívají lidé vaší kultury? Považují výchovu dětí za čistě ženskou práci? Jsou otcové povzbuzováni, aby dávali svým synům najevo lásku a náklonnost, nebo se to pokládá za nevhodné?

Pokud se jako otec potýkáte s jedním nebo více uvedenými problémy, jak je můžete překonat? Uvažujte o následujících návrzích.

Začněte, dokud je váš syn malý

Zdá se, že chlapci mají vrozenou touhu napodobovat svého otce. Využijte ji, už když je váš syn malý. Ale jak? A kdy si na něj můžete najít čas?

Kdykoli je to možné, zapojte ho do některých svých činností, například do prací, které děláte v domácnosti. Dejte mu smetáček nebo lopatku a on bude určitě rád pracovat po boku svého obdivovaného vzoru. Možná vám práce potrvá o něco déle, ale posílí se tím váš vztah a budete moci svého syna učit správnému přístupu k práci. Bible otce odedávna povzbuzuje, aby své syny přibírali ke každodenním činnostem a využívali tyto příležitosti k tomu, aby s nimi komunikovali a učili je. (5. Mojžíšova 6:6–9) Tato rada je praktická i dnes.

Kromě společné práce si udělejte čas i na hraní. Nejde jen o to, abyste si užili nějakou zábavu. Z výzkumů je patrné, že když si otcové se svými malými dětmi hrají, děti jsou pak odvážnější a méně ostýchavé.

Když si syn s otcem hraje, učí se něčemu ještě důležitějšímu. „Chlapec komunikuje s otcem nejlépe při hře,“ říká sociolog Michel Fize. Když si hrají, otec může svému synovi slovy i jinak projevovat náklonnost. Učí ho tak, aby i on dokázal projevovat city. „Když byl syn malý,“ říká André, který žije v Německu, „často jsme si spolu hráli. Otcovsky jsem ho objímal a on se učil, jak mi lásku opětovat.“

Další příležitost, kdy může otec posilovat své pouto se synem, je večer před spaním. Čtěte mu pravidelně nějaké příběhy a poslouchejte, když vám bude vyprávět, co ten den zažil. Pokud to budete dělat, bude pro něj jednodušší s vámi komunikovat, až se dostane do období dospívání.

Věnujte se dál společným zájmům

Někteří teenageři nereagují příliš nadšeně, když se s nimi otec snaží komunikovat. Pokud vám syn dává najevo, že se mu nechce odpovídat na vaše otázky, nemusí to znamenat, že je proti jakémukoli rozhovoru. Možná bude ochotnější si povídat, když s ním budete komunikovat jiným způsobem.

Pro Jacquesa, který bydlí ve Francii, bylo někdy těžké přimět svého syna Jérôma k rozhovoru. Nechtěl ho nutit, a tak změnil přístup — začal s ním hrát fotbal. „Potom co jsme si zahráli,“ říká Jacques, „jsme si vždycky sedli na trávník a chvíli odpočívali. Tehdy se syn často rozpovídal. Myslím, že díky té prosté skutečnosti, že jsme byli spolu a že mě měl v těch chvílích jen pro sebe, se mezi námi vytvořil jedinečný vztah.“

Co když váš syn nerad sportuje? André rád vzpomíná na chvíle, kdy se spolu se synem dívali na hvězdy. „Rozložili jsme si za chladné noci skládací křesla,“ vypráví  André, „zabalili jsme se, aby nám nebyla zima, a s hrnkem čaje v ruce jsme pozorovali noční oblohu. Mluvili jsme o Bohu, který stvořil hvězdy. Mluvili jsme o osobních věcech, a vlastně o všem možném.“ (Izajáš 40:25, 26)

Ale co když váš syn má jiné zájmy než vy? V tom případě se asi budete muset přizpůsobit. (Filipanům 2:4) „Bavilo mě sportovat, ale mého syna Vaughana moc ne,“ říká Ian z Jižní Afriky. „Měl rád letadla a počítače. A tak jsem se začal o tyto věci také zajímat. Bral jsem ho na letecké přehlídky a na počítači jsme hráli na leteckém simulátoru. Myslím, že tyto příjemné, společně strávené chvíle Vaughanovi pomohly, aby se mnou mluvil s větší volností.“

Posilujte jeho sebedůvěru

„Podívej se, tati, podívej!“ Volal na vás takto váš malý syn, když se naučil něco nového? Pokud je teď v období dospívání, zřejmě si o uznání už tak otevřeně neříká. Ale má-li z něj vyrůst vyrovnaný dospělý, určitě vaše uznání potřebuje.

Všimněte si, jaký příklad dal sám Jehova Bůh v tom, jak jednal s jedním ze svých synů. Když před Ježíšem byla důležitá etapa jeho života, Bůh mu veřejně vyjádřil svou náklonnost. Řekl: „To je můj Syn, milovaný, jehož jsem schválil.“ (Matouš 3:17; 5:48) Je pravda, že máte odpovědnost svého syna vychovávat a učit. (Efezanům 6:4) Ale hledáte také příležitosti k tomu, abyste mu vyjádřili uznání, když něco dobře řekne nebo udělá?

Vyjadřovat uznání a náklonnost je pro některé muže těžké. Možná vyrůstali v rodině, kde si rodiče všímali spíš chyb než úspěchů. Jestliže je to i váš případ, budete se muset cílevědomě snažit, abyste sebedůvěru svého syna dokázal posilovat, a ne srážet. Jak to můžete dělat? Luca, kterého jsme už citovali, pravidelně zapojuje svého 15letého syna Manuela do různých domácích prací. Vypráví: „Někdy Manuelovi řeknu, aby se do určitého úkolu pustil sám, a že když bude potřebovat, tak mu pomůžu. Většinou to zvládne vlastními silami. To mu přináší pocit uspokojení a dodává sebedůvěru. Když úkol zvládne, pochválím ho. Když se mu něco nepovede, stejně mu dám najevo, že si jeho úsilí vážím.“

Synovu sebedůvěru můžete posilovat také tím, že mu pomáháte dosahovat větších životních cílů. Co když jich ale dosahuje pomaleji, než byste si přál? Nebo co když jeho cíle sice nejsou špatné, ale jsou jiné, než byste mu stanovil vy? Pak bude možná nejlepší, když svá očekávání přehodnotíte. Už citovaný Jacques říká: „Snažím se synovi pomáhat, aby si stanovoval dosažitelné cíle. Ale také se ujišťuji, že jsou to jeho cíle, ne moje. A připomínám si, že na svých cílech musí pracovat vlastním tempem.“ Když budete naslouchat synovým názorům, chválit ho za to, co dělá dobře, a povzbuzovat ho, aby se vyrovnával s nezdary, pomůžete mu, aby svých cílů dosáhl.

Nebylo by realistické očekávat, že všechno půjde hladce. Ale když se nevzdáte, váš syn to pravděpodobně ocení a bude stát o to, aby si s vámi udržel blízký vztah. Ostatně kdo by nechtěl mít blízko k někomu, kdo mu pomáhá v životě uspět?

[Poznámka pod čarou]